PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na úvod večera zařadil a stručným průvodním slovem uvedl svoje vlastní kvartetní dílo.“

„Druhou skladbou večera je dílo Popelkova souputníka, tedy rovněž dirigenta a současně skladatele, jímž je finský umělec Esa-Pekka Salonen.“

„Závěr patřil Antonínu Dvořákovi.“

Český kontrabasista, dirigent a skladatel Petr Popelka se stal letošním kurátorem koncertního cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina jsme měli možnost se s ním v této roli setkat již na podzim minulého roku, když tam 13. listopadu vystoupil jako skladatel a klavírista spolu se svými bývalými kolegy, členy Staatskapelle Dresden. Pokračováním jeho rudolfinského kurátorství se stal koncert 26. února letošního roku, v jehož průběhu se před pražským publikem představil opět spolu se svými přáteli z města na Labi. Tentokrát to ale již nebyly Drážďany, nacházejíc se jen nedaleko od českých hranic, ale Hamburk, město až při samém ústí Labe do Severního moře.

„Radikální a novátorské je jak použití prozaického jazyka v libretu, tak nalezení svébytného přístupu v hudebním uchopení námětu. Úpravy prosazené kdysi Karlem Kovařovicem jsou naopak konvenční.“

„Svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka jednoznačně Max Brod.“

„O uvedení Jenůfy v Metropolitní opeře se zasloužila Maria Jeritza, vlastním jménem Marie Jedličková. Navzdory její popularitě však první americká inscenace Jenůfy zůstala na repertoáru pouze pro jednu sezónu.“

Před sto lety, 6. prosince 1924, měla Janáčkova Jenůfa historicky první představení v Metropolitní opeře. Od prvního uvedení v Brně uplynula tehdy už dvě desetiletí, od dlouho odkládaného uvedení pražského však dělilo tuto americkou premiéru pouhých osm let. V New Yorku se hrála v německém překladu pražského literáta Maxe Broda. A v titulní roli vystoupila Maria Jeritza, slavná dramatická sopranistka přezdívaná ve světě Moravian Thunderbolt – něco jako Moravské hromobití. Pocházela totiž z Brna.

„Waldemar je role, která přináší velké nároky. Obsahuje velký milostný duet i vyjádření králova hoře.“

„Tristanův příběh je však celý nešťastný. I tím, nejen celkovým rozsahem, je asi nejnáročnější.“

„Ale čekají mě i písňové recitály, to je úplně jiné zpívání – což je dobré a zdravé střídání pro můj hlas.“

Švédský tenorista Michael Weinius, který zpívá v hlavních evropských divadlech vedle Brittena, Strausse či Šostakoviče i několik hlavních wagnerovských postav, je majitelem neunaveného a sebejistého hlasu. Poté, co nadchl v dubnu publikum v Praze při koncertním provedení prvního dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda, vrací se k Symfonickému orchestru Českého rozhlasu znovu, teď jako jeden z hlavních sólistů ojedinělého provedení…

„Pro díla Esy-Pekky Salonena a Johna Adamse nalezl dirigent Santtu-Matias Rouvali s Berlínskými filharmoniky úžasný cit s vnitřní pulsací a strhujícím napětím.“

„Víkingur Ólafsson spojil často svou brilantní techniku, úhozovou i dynamickou kulturu s citem pro překvapivou vřelost a nadhled, který byl oslňující.“

„Santtu-Matias Rouvali pojal Prokofjevovo dílo s nadhledem, závažná místa vyvažoval orchestr lehkostí, pevnost uchopení díla oživily zpěvné melodie.“

Úspěšné koncerty soudobé hudby 20. a 21. století Berlínských filharmoniků na sklonku prosince nabídly posluchačům díla Sergeje Prokofjeva, Johna Adamse a Esy-Pekky Salonena. Po zážitku z jejich provedení se mnozí návštěvníci už začali těšit na druhé Bienále Berlínských filharmoniků, které se koná ve dnech 9. až 26. února 2023 v jejich domovské instituci. Vedle velkých oslav stého výročí narození skladatele Györgye Ligetiho zazní v rámci přehlídky soudobých děl pod taktovkou šéfdirigenta slavného orchestru Kirilla Petrenka i světová premiéra skladby Superorganisms Miroslava Srnky.

„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“

„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“

Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti… A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna?