PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Člověk jako by vstoupil do virtuální reality, ve které se historické události a osobnosti mísily s estetickým prožitkem líbezně se vinoucí pozdně barokní a raně klasicistní hudby.“

„Hönigová si za dvoumanuálovým cembalem, pocházejícím z šedesátých let 18. století, počínala profesionálně, technicky vybaveně a umělecky poučeně.“

„Spolu s různě variovanými, avšak vždy humorně a naučně koncipovanými divadelními vsuvkami se střídaly hudební pasáže, které pak zpětně připravovaly terén pro další rétorické výkony.“

Organizátoři podzimních koncertů, jež nesou příznačný název Příběh kláves, umění a krásných nauk, si na čtvrteční večer v Galerii Fotorenesance přichystali zábavnou a historicky naučnou inscenaci, v níž kromě hudby z dílny K. P. E. Bacha či Františka Bendy stimulovalo smysly diváka rovněž poutavé čtení Voltairových textů a drobné herecké skeče. Cembalová virtuoska Alena Hönigová se tak ve spolupráci s publicistou a fejetonistou Petrem Koudelkou postarala o neobyčejně zajímavý výstup, během něhož se potkala múzická inspirace s touhou poznávat.

„Mahan Esfahani povýšil svou hrou cembalo na výsostně zajímavý nástroj s celou škálou barev a dynamiky.“

„Hille Perl rozehrála svou violu da gamba způsobem uchvacujícím jemností, samozřejmou technikou, výrazovou vytříbeností a citem pro souhru.“

„Zvukové sepětí obou nástrojů bylo rozkoší pro uši, navyklým robustnějšímu zvuku jiných instrumentů, tónová artikulace i souhra v agogice se blížily dokonalosti.“

Další z mimořádných večerů připravil posluchačům Český spolek pro komorní hudbu. Na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina se ve středu 3. ledna setkali hráči uvyklí potlesku věhlasných koncertních síní, cembalista Mahan Esfahani a hráčka na violu da gamba Hille Perl. Zaplněnému pražskému sálu předvedli, jak působivý je souzvuk nástrojů, které neslýcháme příliš často.

„Dramatický příběh nevyzněl o nic méně přesvědčivě než originál.“

„Perfektní souhra obou instrumentalistek udržovala potřebné napětí.“

„Název cyklu naznačuje spíše odlehčenou hudební nadílku, ale publiku se tu dostává závažných a zajímavých témat.“

Nápaditost Moniky Knoblochové při vytváření dramaturgie programů „Hudebního salónu Café créme“ získala v průběhu let zaslouženě svou popularitu i publikum. Svědčí o tom i koncert, konaný již tradičně v bývalém pražském kostele svatého Vavřince 13. listopadu tohoto roku. Původně orchestrální podoba melodramu Jiřího Antonína Bendy „Ariadna na Naxu“ zazněla tentokrát v citlivé úpravě pro dva recitátory, flétnu a cembalo.

„Neues Barockorchester Berlin přijel v komorním, smyčcovém obsazení, kde osm smyčců doplňovalo cembalo v roli bassa continua.“

„Flétnový koncert, který zazněl, byl určen pro samotného krále Friedricha II., a ten ji také se svým orchestrem provozoval.“

Koncert, který zazněl v Klášterním kostele v Šumperku, přivezl Barockorchester Berlin a navodil atmosféru dvora pruského krále Friedricha II. Zazněla jak jeho vlastní skladba, tak skladby hudebníků, kteří sloužili v jeho kapelách, včetně Františka Bendy. Komorní smyčcový soubor spolu s bassem continuem vystoupil v pondělí 5. září se sólovou flétnistkou Dorou Ombodi a stal se příjemným osvěžením festivalu.

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem…

„Na obou nahrávkách vzdávám hold hudbymilovným aristokratům.“

„Mám pro Leclairovu hudbu velkou slabost.“

„Toto zvláštní bezčasí nám zároveň dává to nejcennější – čas na rodinu, na sdílení a prožívání každého dne.“

Jana Semerádová, vedoucí souboru Collegium Marianum, právě dnes vydává nové CD s názvem CHACONNE PRO PRINCEZNU. To přichází jako na zavolanou, protože všichni potřebujeme kus krásy, hravé radosti a pohody, i když nová deska bude samozřejmě přinášet posluchačům potěšení i po „koronavirové“ době…