PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Publikum je svědkem toho, kdy slova o silné hudbě a velkých emocích náhle nestačí.“

„Nic svévolného, nic nesmyslného, co by neodpovídalo libretu, nic pobuřujícího.“

„Uprostřed mezi uvážlivou předvídatelností a svobodným, zrovna teď inspirovaným rozmachem, mezi korektností a náruživostí, je Hrůšova síla.“ 

První inscenací, kterou Jakub Hrůša nastudoval jako nový hudební ředitel Královské opery v Londýně, je Pucciniho Tosca. S režisérem Oliverem Mearsem, jinak ředitelem Opery, připravili strhující hudební divadlo. Poctivé, působivé, v porovnání s výstřelky některých oslavovaných kontroverzních režisérů úplně normální. Soudě podle čtvrtého z desítky podzimních představení, které se konalo 21. září odpoledne, trefili do černého. Vyhověli většinovému vkusu, aniž by se v hudbě podbízeli líbivostí a na scéně staromilstvím.

„Anna Netrebko zářila jako hvězda, kterou také skutečně je. Její charismatická jevištní přítomnost a hlasová síla představily Toscu, jež je zároveň žárlivá a podezíravá i milující a svůdná.“

„Dříve či později se chtěl Hrůša k Tosce dostat, protože ji vždycky mimořádně prožíval jako divák i posluchač.“

„Nová inscenace slavného díla, které dosud nebylo prováděno v aktualizované formě, představuje pokaždé risk; zároveň je však neudržitelné muzejně recyklovat stará vidění nadčasových děl donekonečna.“

Na veřejnou generální zkoušku Toscy v Královské opeře v Londýně jsem se velice těšila. Nejen proto, že je to zbrusu nová produkce s hvězdným obsazením, ale hlavně proto, že je to první opera, kterou diriguje Jakub Hrůša ve své nové funkci hudebního ředitele proslaveného domu. Domu, ve kterém od roku 1904 vystupovala po dobu dvanácti sezón naše největší pěvkyně Ema Destinnová a ve kterém dirigent Rafael Kubelík během svého působení jako hudební ředitel v letech 1955 až 1958 představil londýnskému publiku mimo jiné Prodanou nevěstu a Její pastorkyňu.

„Nezájem publika nemůže překvapit. Prodat písňový recitál nebývá snadné ani pro přední pražské pořadatele.“

„Ve svých 65 letech je Finley schopen vrátit se (třeba) k raně romantickým písním a zazpívat je bez stopy nadměrného vibrata, ztuhlosti, pocitu opotřebovanosti či operního ‚přehráváni‘.“

„Bryn Terfel byl během své kariéry nespoutaný živel, jenž vše podřizoval výrazu, Gerald Finley je noblesní a ukázněný filozof, jenž výraz podřizuje svému hlasu.“

V Litomyšli už vystupovala řada světových pěveckých hvězd, v naprosté většině se však představily na zámeckém nádvoří s výběry slavných árií. Nové vedení Smetanovy Litomyšle se rozhodlo tuto tradici trochu rozšířit a na 28. června zařadilo do programu písňový večer, či spíše podvečer. Pozvalo si umělce nad jiné povolaného – kanadského barytonistu Geralda Finleyho, jenž se sice párkrát objevil v Praze, kde mimo jiné zpíval i Dona Giovanniho ve Stavovském divadle, ale širšímu českému publiku nebyl nikdy příliš známý. Bohužel…

“Vždycky mne potěší klavírista, který má pochopení pro vokální hudbu a zároveň umí rozezpívat i klavír.“

„Zjistil jsem, že partitura, kterou dostanu od skladatele hned na začátku, většinou odpovídá nejlépe jeho původním záměrům.“

„Zdá se, že současná opera se odklonila od používání zpěvu jako prostředku emocionální komunikace.“

Barytonista Gerald Finley, to je ve světě opery pojem a tak trochu už i živá legenda. V osobnosti pětašedesátiletého pěvce, který v sobotu 28. června vystoupí s písňovým recitálem na Smetanově Litomyšli, se vzácně spojuje intelekt, cit, muzikálnost, přemýšlivost, pracovitost a hlasové i jevištní charisma. Za svou kariéru, která trvá od konce osmdesátých let, obsáhl široký repertoár včetně soudobé hudby – z té připomeňme aspoň roli dr. Oppenheimera v opeře Johna Adamse Doctor Atomic.  Doslova ještě před pár dny byl v New Yorku, kde v Metropolitní opeře zpíval v zatím poslední opeře tohoto skladatele Antony and Cleopatra.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

„Jak nejlépe je možné – a k tomu ještě o kousek víc…“

„Snahou tu vždycky bylo poskytnout takové pracovní prostředí, jaké umělcům umožní podávat ty nejlepší výkony.“

„Žijeme opravdu překotné životy. Zdejší klid je skvělá věc. Včetně toho, že tu je špatný telefonní signál.“

Umělecký ředitel operního festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie je ve funkci jen pár týdnů, ale s místem je spjat od dětství a díky své pozdější režijní práci vlastně už nepřetržitě. V rozhovoru pro KlasikuPlus přibližuje filozofii tamních operních produkcí, organizovaných od května do srpna a nezávislých na penězích od vlády. V sídle rodiny Christie začaly roku 1934 jako soukromá představení a postupně se staly světoznámou událostí, aniž by se vytratily výhody jejich privátní atmosféry…