PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vystoupení Jana Čmejly mohlo vyznít jako generálka před pražskojarním matiné, sympatický pianista ovšem příbramské publikum nadchl plnohodnotným výkonem.“

„Skladba, která ve Čmejlově podání zazněla ve světové premiéře, byla jistou psychologickou sondou do duše návštěvníka hradů a zámků.“

„Vděčné Dvořákovo klavírní dílo oplývající poetikou schumannovského typu podal Čmejla efektně, vervně, s říznou furiantskou rozmáchlostí i kontrastní šibalskou jemností.“

Druhý večer letos šestapadesátiletého Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram náležel klavírnímu umění. Příležitost představit se na sólovém recitálu dostal výrazný reprezentant mladé české pianistické generace, jehož jméno od letošního března zdobí titul Bachpreisträger. Historicky první český klavírní vítěz mezinárodní bachovské soutěže v Lipsku Jan Čmejla se v Příbrami uvedl více než sympatickým výkonem. Zaujal technickou suverenitou, energičností i interpretační přemýšlivostí. Festival navíc Čmejlovým prostřednictvím představil i loňského vítěze své kompoziční soutěže Martina Kux-Krále.

„Hned od prvních tónů bylo jasné, že Philippe přistupuje ke svému nástroji v naprostém soustředění.“

„Jasně definované fráze se prolínaly, violoncellista tvořil žádoucí napětí mezi nimi.“

„Pečlivě modeloval zvuk.“

Koncert Bruna Philippa byl oslavou sólového violoncella v jeho ryzí podobě. Recitál proběhl 17. února v rámci programu Janáčkovy filharmonie a francouzský umělec se představil o večeru složeném z děl Johanna Sebastiana Bacha, György Ligetiho a Gaspara Cassadó. Posluchači tak měli možnost vyslechnout různé hudební styly v podání držitele několika ocenění, včetně laureátství z prestižní Soutěže královny Alžbety za rok 2017. Každá skladba sice přinesla jiný hudební svět, přesto byl zřejmý promyšlený dramaturgický oblouk. Hned od prvních tónů bylo jasné, že Philippe přistupuje ke svému nástroji v naprostém soustředění a s hlubokým porozuměním.

„Festival súčasnej hudby sa v Bratislave koná z iniciatívy Ilju Zeljenku už od roku 1991.“

„Na festivale zazneli dva orchestrálne a päť komorných koncertov.“

„Po tridsiatich troch rokoch sa na festivale znova predstavil klavirista Pierre-Laurent Aimard.“

Koncertom Symfonického orchestra Slovenského rozhlasu pod taktovkou dirigenta Konstantina Ilievského vyvrcholil vo štvrtok 14. novembra v Bratislave 17. ročník medzinárodného festivalu súčasnej hudby Melos-Étos, ktorý už dlhé roky dramaturgicky pripravuje a organizačne zastrešuje domáce Hudobné centrum.

„Jeho důraz na precizní artikulaci umožnil Ligetiho hudbě vyniknout v celé její složitosti.“

„Colli věnoval mimořádnou pozornost ornamentice.“

„Federico Colli zde zvolil kontemplativní přístup, který znamenal extrémní jemnost a zdrženlivost v dynamických vrcholech.“

Rezidenční sólista Janáčkovy filharmonie Ostrava Federico Colli nabídl 7. října klavírní recitál. Zapůsobil šířkou repertoáru, ale také jedinečným interpretačním přístupem ke každému z děl. Pianistova hra je plná detailů, sofistikovaných nuancí a promyšlených rozhodnutí a odráží osobité porozumění hudbě mladší i starší. Colli ukázal, že klavírní prezentace není jen o technické brilanci, ale také o schopnosti komunikovat s posluchačem na hlubší, emocionální rovině.

„Operní festival v Mnichově přináší nejen ty nejlepší inscenace uplynulé sezóny, ale i další bohatý repertoár a k tomu již tradičně dvě operní premiéry.“

„Hudební nastudování Kenta Nagana je jedním slovem úchvatné.“

„Le Grand Macabre asi nikdy nebude oblíbenou repertoárovou operou pro široké publikum à la La traviata, ale své obecenstvo si určitě najde.“

Mnichovský operní festival je každoročním vyvrcholením bohaté operní sezóny Národního divadla v Mnichově. Poprvé se konaly již v roce 1875, tradice je tedy opravdu dlouhá a příští rok budeme slavit 150 let od jejich založení. Jednou ze dvou letošních premiér se stala Ligetiho anti-anti-opera Le Grand Macabre.

„Vizuál je pomerne striedmy, priznáva akýsi nevkus a pôsobí, predpokladám cielene, ako z lepšieho ochotníckeho divadla.“

„Dielo má svoj anti-pôvab.“

„K tým výrazným patrila Eir Inderhaung, s nepriestrelnými výškami a precíznym, pohyblivým prejavom.“

Pražské Národní divadlo (respektíve Státní opera) sa odvážilo vykročiť ďalej do druhej polovici 20. storočia a zaradiť medzi tohtoročné premiéry jedinú (avšak dostatočne slávnu) operu Györgya Ligetiho Le Grand Macabre. Pražská verzia a zároveň česká premiéra tejto apokalyptickej frašky v štyroch obrazoch dostala do vienka pomerne civilný vizuál a ansámbel sólistov, ktorý Ligetiho neúprosné party zvládol s gráciou – hoci to bol pre všetkých debut v roli. Premiéra sa konala 14. júna, ako súčasť festivalu súčasnej opery Opera Nova.

„Saténově hebké souzvuky rozezněné dokulata a pak perfektně hladce tlumeny a navazovány, obklopily od první vteřiny posluchače a foukaly na bolístky jejich duše.“

„Sólo Davida Šimečka zaujalo delikátním legatem a provzdušněným frázováním, na které navázal Petr Sedlák medově vláčným tónem svého fagotu.“

„Poslední číslo, šest bagatel György Ligetiho, bylo bohatou přehlídkou expresivních a barevných možností uskupení.“

Koncert na sv. Valentýna bez romantismu? Že to jde, dokázal Alinde Quintet na plzeňském koncertě Kruhu přátel hudby. Nabídl na jedné straně přívětivou a prosluněnou hudbu klasicismu, na straně druhé modernu plnou expresivity.

„Hudba je připomínkou pomíjivosti našeho života a ceny ubíhajícího času.“

„Krása v hudbě vzniká za určitých tajemných okolností, kdy se setká naladění naslouchajících s naladěním těch, kteří hudbu dělají.“

„Názor, že nová hudba je jen pro odborníky, a ne pro normální posluchače, se bohužel zakládá na smutném faktu, že se při premiéře jen málokdy podaří dotáhnout nové dílo do přesvědčivého tvaru.“

Rozhovor s Jaroslavem Šťastným (umělecký pseudonym Peter Graham) zahajuje volný cyklus rozmluv s několika brněnskými skladateli nejen o jejich přístupu ke kompozici, ale také o hudbě jako takové, o poslání skladatelů a interpretů, o hudební kráse i ošklivosti.

„Postavy, které se objevují, uvolňují své nejvnitřnější pudy a dávají průchod svým emocím. Je to panoptikum mistrně vykreslených a herecky i pěvecky provedených charakteristik.“

„Do této směsi hudby a hluku se musí pěvci ‚strefovat‘ a zvládat technicky krkolomné úkoly.“

„Podařilo se vytvořit pevný a sdělný celek, přes všechnu proklamovanou hrůzostrašnost prošpikovaný gagy a nadsázkou.“

Hudební svět si letos připomíná 100. výročí narození maďarsko-rakouského židovského skladatele Gyorgy Sándora Ligetiho, narozeného v Transylvánii. Ve Vídni, kam uprchl, se stal uznávaným skladatelem. Tamní Státní opera proto uvedla jeho jedinou apokalyptickou „operu“ s názvem Le Grande Macabre, zkomponovanou na text Michaela Meschkeho. Hudebního nastudování se ujal Pablo Heras-Casado, režijního a scénického zpracování se zhostil Jan Lauwers.

„Přijde mi hluboce atraktivní, jakým způsobem klavírista tělesně vyjadřoval svoji pódiovou svrchovanost.“

„Kožuchinovo frázování bylo lidské a povědomé, podřizovalo se výpravě, měl jsem pocit, že osobně bych chtěl vést melodie úplně stejně.“

„Myslím si, že pochopení pro ten jevištní prvek je hlavní příčinou, proč v dobách Franze Liszta vznikla tradice hry zpaměti.“

Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného v úterý 7. listopadu vystoupil pianista Denis Kožuchin s díly Franze Liszta a György Ligetiho. Jeho interpretace byla vkusná, povznášející, pokorná i troufalá, vzbuzovala emoce. Jen hra vysokého romantického repertoáru z not mu zbytečně ubrala na prvku nebezpečí nebo zázraku.

„Dominovali Dominik Sedlák na klarinet a Kateřina Čechová na příčnou flétnu, kteří své drobné sólové výkony zvládali na téměř profesionální úrovni a byla radost slyšet jejich vycizelovanou a promyšlenou hru plnou energie.“

„Od počátku bylo jasné, že se posluchači nebudou nudit a následující skladba jim v podání studentsko-pedagogického sexteta pořádně rozproudí krev v žilách.“

„Všem přítomným se podařilo zprostit studu a nebáli se experimentovat s vlastními možnostmi, čímž se jim podařilo naplnit záměry autora, že každý může tvořit umění.“

S podtitulem Mezi nebem a zemí vystoupili ve čtvrtek 19. října v rámci druhého ročníku festivalového projektu Nový svět Moravského podzimu studenti Hudební fakulty JAMU. Ti sami připravili dramaturgii tří koncertů. Tři různá místa v Besedním domě a jeho blízkosti rozezněla díla pro dechová uskupení Carla Nielsena a Henriho Tomasiho nebo i slavná jazzová baletní suita Bohuslava Martinů. Závěr programu zpestřilo happeningové dílo studenta multimediální kompozice Martina Jandy, kterému se podařilo z posluchačů vytvořit aktivní umělce.

„Program celého koncertu se dá rozdělit na dvě poloviny, ve kterých zněly pouze sólové varhanní kompozice, přičemž uprostřed se nacházel violoncellový vstup.“

„Již po prvních tónech slavnostní Ensalady od Sebastiána Aguilery de Heredia bylo jasné, že se jedná o vynikajícího hráče.“

„Zdejší malé barokní varhany dovedly pod rukama interpreta zcela uspokojivě zaplnit prostor kostela.“

První říjnovou neděli se v klášterním kostele Narození Páně v Opočně uskutečnil varhanní recitál na nedávno zrekonstruovaných varhanách králického mistra proložený třemi skladbami pro sólové violoncello. Příjemnou atmosféru vycházející z pozdního babího léta podtrhla i uspokojivá posluchačská návštěvnost. Varhaník Ireneusz Wyrwa hrál pouze skladby renesanční a barokní, violoncellistka Alena Šístková dokonce zařadila i jednu část z Ligetiho Sonáty.