PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kultivované publikum se telepaticky shodlo na netleskání mezi čísly.“

„Přibližně v polovině koncertu jsem si uvědomil jeden z jeho efektů: jako by se zastavil čas.“

„Vzniká otázka, do jaké míry jít vstříc obvyklým požadavkům dnešního diváka a do jaké zkrátka věrohodně, poučeně interpretovat na diváka nehledě.“

Za dramaturgický klenot lze považovat zahajovací koncert pětadvacátého ročníku pražského festivalu Letní slavnosti staré hudby. V Emauzském opatství se 16. července sešly soubory Tiburtina Ensemble a vlámský Oltremontano Antwerpen, aby oživily hudební příběh na oltářním obrazu Hanse Memlinga, tvůrce z druhé poloviny 15. století.

„Zastoupení houslistů, jako Hélène Schmitt, Leonidas Kavakos, Isabelle Faust i Chouchane Siranossian, letošní rezidenční umělkyně, trochu evokovalo jejich ‚minisummit‘.“

„Dodnes s hlubokým dojetím vzpomíná na okamžik, kdy před necelými čtyřiceti lety poprvé vstoupil do kostela sv. Tomáše.“

„V závěrečné dny slavností se tak městem mísily příznivci hudby a sportu. Kromě nadšení, každý samozřejmě pro své oblíbence, měli někteří společné ještě jedno. Podsedák.“

Šedesát šest sborových kantát během deseti dní v podání třiceti sborů ze třinácti zemí, hold dvěma velikánům, kteří se doplňovali, byť je od sebe dělilo dvě stě let. Vystoupení desítek slavných i začínajících hudebníků, zbrusu nová Bachova opera, kterou ale Bach nesložil, či koncert pro klima. Tradiční červnové setkání interpretů a milovníků díla Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku přineslo výborné výkony, zajímavé objevy, originální projekty i dojemná setkání.

„V pondělí je na programu nejrozsáhlejší symfonie Antona Brucknera a jedna z nejdelších instrumentálních symfonií vůbec, Symfonie č. 8 c moll.“

„Druhým koncertem ve středu večer z nabídky EBU je koncert Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu s dirigentem Thomasem Søndergårdem.“

„Sobotní a nedělní dopoledne připomene, že nejen čeští skladatelé mají letos výročí. 11. června uplyne 160 let od narození Richarda Strausse…“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 3. do 9. června?

„V římském hudebním životě na přelomu 17. a 18. století nedominovala opera.“

„Všechny zpěvní party přednesla sopranistka Hana Blažíková.“

„Nejrozsáhlejším číslem večera byla závěrečná kantáta L´Orfeo Alessandra Scarlattiho, v níž se střídají zpěvní pasáže s koncertantně pojatými sóly violoncella.“

V rámci 24. cyklu svých koncertů vystoupil 18. dubna v Císařském sále Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě soubor Collegium Marianum s programem nazvaným Il Pianto Amoroso. Sopránová sóla patřila Haně Blažíkové.

„Pěvkyně responsorium Hildegard von Bingen interpretovaly s nadhledem a s akcentem na poetičnost vyznění církevního textu.“

„Kent Nagano řídil Sedmou Mahlerovu symfonii s vnitřním temperamentem, střídměji v okázalosti gest a s porozuměním hudbě skladatele.“

„Pátou větu zahrál orchestr velkolepě s krásou majestátnosti.“

Japonský maestro Kent Nagano, současný hudební ředitel a šéfdirigent Hamburské státní opery a Filharmonického státního orchestru Hamburg, se letos vrátil k Německému symfonickému orchestru Berlín, s nímž nastudoval a zpaměti provedl velkolepou Sedmou symfonii Gustava Mahlera. Koncert se uskutečnil 28. ledna ve Velkém sále Filharmonie, domovském sídle Berlínských filharmoniků. Kent Nagano sklidil před vyprodaným hledištěm velký úspěch.

„Pilař přidal současnou, ale přesto typicky barokně vyhlížející vizualizaci, do které nechal vrůst paralelní příběh – stylizované taneční naznačení rodinných vztahů a němou roli stárnoucí vladařky vzpomínající na dávné nesplněné naděje.“

„Andreas Scholl z týmu nevyčníval, okázalost je mu cizí; a navíc všichni ostatní byli také vynikající.“

„Skladbu v kulisách barokních obrazů, pomocí ambiciózního svícení a v barvitých kostýmech rozhýbali, ilustrovali, domysleli a dotvořili nejlepším možným způsobem.“

Hudební festival Znojmo realizoval další velké vokálně-instrumentální barokní dílo. Svůj devatenáctý ročník ozdobil scénickou podobou oslavné serenaty Harmonie planet od Antonia Caldary, uvedené ve městě před třemi sty lety. Čtvrteční premiéra, za kterou stojí režisér Tomáš Ondřej Pilař, dirigent Roman Válek, choreograf Martin Šinták, výtvarnice Ivana Ševčík Miklošková a sedm skvělých pěveckých sólistů, byla právem velkým úspěchem. Vizuální i hudební ztvárnění je barvité a poutavé.

„Roman Válek prezentoval dvouhodinové dílo jako poutavé, životné, při detailnějším pohledu hudebně proměnlivé, jako hudbu, která ani chvíli nenudí.“

„Posluchačským potěšením byla zvýrazněná metrorytmická odlišnost jednotlivých čísel, zapamatovatelné motivky, proměnlivá instrumentace… a samozřejmě pěvecká ekvilibristika.“

„Skutečným objevem byli pro pražské posluchače dva skvělí zahraniční kontratenoristé – Chorvat Franco Klisovic a rumunsko-německý pěvec Valer Sabadus.“

Eliso milovaná od lidí i od bohů… Přesně taková je pointa dvouhodinové oslavné serenaty Harmonie planet, kterou napsal Antonio Caldara v roce 1723 k poctě císařovny Alžběty. Zazněla tehdy ve Znojmě. Po třech staletích se nyní v novodobé tuzemské premiéře uskutečnilo její koncertní provedení – hned druhý den po brněnském – ve středu i v Praze. A na Hudebním festivalu Znojmo uvedou v červenci stejní interpreti dílo dokonce scénicky. Hudebně to rozhodně stojí za to. Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a sedmi skvělými sólisty předestřel skladbu ve Španělském sále Pražského hradu jako pozitivní a neproblémovou italskou hudbu nabitou svěží energií.

„Spolu s královskými manželi přijely do Prahy i jejich dvě dcery, Maria Theresia, které bylo tehdy 6 let a Maria Anna. Během návratu z Prahy do Vídně se císařská rodina zastavila ve Znojmě a při té příležitosti se tu oslavily i císařovniny jmeniny. K tomu účelu byla určena právě tato skladba.“

„Byl to jakýsi „summit antických bohů“, kteří se sešli u příležitosti oslavy jmenin císařovny, aby jí vzdali hold.“

„Hvězdným kontratenoristou byl Andreas Scholl v roli Jupitera (Giove). S jeho majestátem však směle soupeřil představitel Saturna Adam Plachetka. Tito dva byli skutečnými hvězdami večera a dostalo se jim také náležitých ovací.“

Soubor Czech Ensemble Baroque připravil pro únorový brněnský koncert dílo Antonia Caldary Concordia de´pianeti, opěvující císařovnu Alžbětu a její korunovaci na českou královnu. V Besedním domě se v úterý 7. února představil celý soubor společně s hvězdnými sólisty. Hlavními magnety byli kontratenorista Andreas Scholl v roli Jupitera a basbarytonista Adam Plachetka v roli Saturna. Spolu s nimi vystoupili Dagmar Šašková jako Venuše, Hana Blažíková jako Diana, Jaroslav Březina Merkur, Valer Sabadus byl Apollonem a Franco Klisovic Martem. Orchestr Czech Ensemble Baroque dirigoval Roman Válek a zpíval Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové.

„Blažíková dost možná víc vypráví než zaměřuje pozornost primárně na samotný akt pěveckého výkonu.“

„Příběhy písní podává nestrojeně a přímočaře, aniž by za tím byl jakýkoliv kalkul nebo pěvecká manýra.“

„Album A Lily Among Thorns působí jako hojivý balzám na duši.“

Sopranistka Hana Blažíková a Collegium Marianum. Spojení, které má novou konkrétní podobu na albu A Lily Among Thorns. Lilie je symbolem čistoty a trní je výrazem utrpení, které provází téměř každý lidský život. Možná právě z napětí mezi oběma protiklady vytryskla nádherná hudba barokních skladatelů, která zaznívá v podání předních tuzemských umělců. Nahrávka má vzácné, ojediněle slýchané kouzlo a neopakovatelnou něhu.

„Velmi překvapil Jaromír Nosek, který vstupoval do toku hudby jemně, krásným barevným zvukem doplňoval své kolegy.“

„Hana Blažíková své kvality rozhodně stvrzovat nemusí, její krásný čistý soprán kraloval, avšak nedominoval, umělkyně má veliký cit pro ansámblové zpívání.“

„Zajímavé bylo sledovat, jak se pojí hlasy obou sopranistek – místy by v kostelní akustice člověk soudil, že zpívá jen jedna, zkrátka jsou perfektně sezpívané…“

Praga Rosa Bohemiae – to je název koncertu, kterým vokální soubor Cappella Mariana v pondělí 10. října zahájil řadu koncertů Barokních podvečerů, pořádaných souborem Collegium Marianum. Hudební večer se konal v krásných prostorách kostela svatého Salvátora v klášteře svaté Anežky České a umělci nabídli publiku skladby od patnáctého do počátku sedmnáctého století. V českých premiérách zazněla díla vlámského skladatele Johannese Tourouta, zastoupeni byli také Josquin des Prez, Pierre de Bonhomme, Jacobus Regnart, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Jan Sixt z Lerchenfelsu. Cappella Mariana vystoupila pod vedením Vojtěcha Semeráda s hosty Jakubem Kydlíčkem, hrajícím na zobcové flétny, a Mélusine de Pas – hráčkou na renesanční viola da gamba.

„Doprovod cinku Haně Blažíkové a barvě jejího hlasu vysloveně konvenoval.“

„Hana Blažíková nic nešidila a vydala silový výkon, který ovšem nepostrádal ladnost a upřímný projev.“

Nedělní podvečer byl ve znamení pokračování letošního ročníku festivalu Lípa Musica. Během něj se publikum na zámku v Děčíně mohlo poprvé těšit z projektu letošního uměleckého garanta festivalu, sopranistky Hany Blažíkové. Pro tento večer nazvaný Na dechu andělů si ke spolupráci přizvala mezinárodní seskupení muzikantů pracující pod názvem The Breathtaking Collective, a především avizovanou hvězdu večera a hráče na cink Bruce Dickeyho.

„S Brucem Dickeym jsem se seznámila někdy kolem roku 2007 v Collegiu Vocale Gent, poté jsme spolu v průběhu let odehráli několik koncertů.“

„Barbora přišla s nápadem zhudebnit texty trubadúrek – takzvaných trobairitz, básnířek a skladatelek 12. a 13. století.“

„To, že se o Šimonu Brixim nedochovalo mnoho informací, rozhodně neznamená, že by to byl hudebně druhořadý skladatel! Spíš měl v kontextu doby smůlu.“

Hana Blažíková patří k naším nejvýraznějším sopranistkám specializovaným na středověkou a barokní hudbu. Koncertuje se špičkovými světovými soubory po celém světě. S Japonci zpívala ve slavné Carnegie Hall, pod taktovou Johna Eliota Gardinera vystoupila v hlavních rolích tří Monteverdiho oper na Salcburském festivalu, slyšeli ji i návštěvníci slavného benátského Teatro La Fenice. Roky se účastní jako interpret Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. V letošním roce v nové funkci uměleckého garanta. A samozřejmě s několika koncerty.

„Pokles návštěvnosti v České republice je místy až padesátiprocentní a i významné festivaly, které nemívaly problém po spuštění předprodejního systému naplnit kapacity i za pár hodin, stále nemají sály prodané.“

„Před dlouhou řadou let jsme se rozhodli, že půjdeme cestou čistě nekomerční. To znamená, že se nebudeme sklánět před mainstreamem.“

„Na stole je spíše v tuto chvíli úvaha, jak udržet festival v této kvalitě, třeba i na úkor toho, že se sníží na nějakou dobu počet koncertů.“

Už jedenadvacet let přináší Lípa Musica hudební zážitky na řadě míst Libereckého a Ústeckého kraje a v uplynulých deseti letech i v saském příhraničí. Na festivalu, pořádaném na přelomu léta a podzimu, mohou posluchači prožít setkání s hudbou a umělci velmi zblízka. Budovat ovšem takovou hudební přehlídku v bývalých Sudetech je trnitá cesta. I po sedmdesáti letech je tam patrná vykořeněnost a absence vztahu k hodnotám. Je to běh na dlouhou trať a zároveň nádherná výzva, říká ve velkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Martin Prokeš.