PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pařížské radnici patří obdiv za to, že letos už podeváté vsadila na klasickou hudbu, respektive operní gala.“

„14. července 2014 se mezi davy stojících diváků ještě tísnil prezident François Hollande; o dvanáct měsíců později už o čemsi podobném nemohlo být ani řeči.“

„Tak, jako je úvod koncertu vyhrazen Uherskému pochodu, zůstává neměnný také závěr. Všichni účinkující se sejdou na jevišti, aby společně zazpívali Marseillaisu.“

Za týden bude Paříž místem tradičních oslav pádu Bastily, který odstartoval Velkou francouzskou revoluci. Při této příležitosti je každý rok uspořádán gala koncert přímo v srdci francouzského hlavního města. Letos se budou moci velkolepé akce zúčastnit diváci opět přímo pod Eiffelovou věží – a kdo se na daný večer do Paříže nedostane, má příležitost sledovat ho prostřednictvím televizního přenosu.

„Traduje se, že se Weber k vykreslení noční scény odlévání očarovaných kulí inspiroval cestou k Velkému Štolpišskému vodopádu, nebo případně ve vedlejší rokli Malého Sloupského potoka.“

„V Praze se hrál Čarostřelec už v roce 1822, rok po premiéře. Dirigovat přijel sám autor.“

„Paralelním kulturním příběhem ke krystalizaci německé romantické opery jsou obrozenecké snahy pražských umělců začít hrát divadlo v češtině, a to i opery.“

Čarostřelec se považuje za zakladatelské dílo německé romantické opery. Inspiraci k němu libretista Johann Friedrich Kind získal zřejmě v literární předloze týkající se Šumavy a skladatel Carl Maria von Weber nejspíš při procházkách v Jizerských horách. I když v té době byl kapelníkem v Praze, nemá ale smysl hledat v opeře něco českého. Jednak se jedná v obou případech o oblasti jazykově německé, jednak dílo vzniklo až později v Drážďanech…

„Se svou první symfonií to neměl Mahler lehké. Nebyl si zprvu jistý, co vlastně napsal.“

„Svým novátorstvím a jedinečností ideových záměrů i svou trpitelskou rozpolceností, ironií a bolestnými grimasami směřuje jeho hudba již plně k dvacátému století.“

„Je jasné, že by byl někým jiným, kdyby se nenarodil na Vysočině…“

Někdy se o něm hovoří jako o „prázdninovém skladateli“, protože přes rok úřadoval a dirigoval a na jeho vlastní hudbu mu zbýval čas skutečně jen v létě. Nicméně vizionářské koncepce a zvukové novátorství jeho partitur nenechávají na pochybách, že na notové papíry o prázdninách své představy zaznamenával v Alpách hudebník s velkým sebevědomím, zcela výjimečný umělec, současníky proto ne zcela pochopený. Sto deset let od jeho předčasného úmrtí, připadajících na dnešek, může být důvodem k připomenutí jeho prázdninových měsíců, kdy v kombinaci s aktivním odpočinkem a s přípravou na další operní sezónu komponoval.

„Svého naplnění došel Zdeněk Mácal v letech 2003 až 2007, kdy byl v pořadí třináctým šéfdirigentem České filharmonie.“

„Raná mozartovská nahrávka není pro Mácala ve světle jeho pozdější kariéry nejtypičtější.“

„Mozarta hraje Pavel Štěpán na Mácalově snímku z roku 1968 zejména v nižších polohách opravdu měkce, v pomalých větách k tomu zasněně.“

Vynikající a ve světě ceněná nahrávka dvou Mozartových klavírních koncertů s Pavlem Štěpánem a Českou filharmonií je dosažitelná jen v digitální podobě, na klasickém nosiči k dispozici není. Stojí za ní Zdeněk Mácal, letos 8. ledna pětaosmdesátiletý. Protože v roce 1968 emigroval, firma Supraphon desku musela zničit. V online podobě, pro zakoupení a stažení, snímek zpřístupnila teprve zase až v roce 2012.

„Korngoldova opera Mrtvé město dodává zajímavý hudební kontext Puccinimu, Straussovi, Wagnerovi a Janáčkovi.“

„Nejprve byl zázračným dítětem.“

„Poslední filmovou partituru složil Korngold v roce 1946, pak se vrátil k psaní koncertní hudby.“

Mrtvé město? Není řeč o některé světové metropoli v době koronavirové pandemie, i když tak vypadaly a ještě stále dost vypadají, ale o opeře Ericha Wolfganga Korngolda, která je v současnosti z odkazu brněnského rodáka, vídeňského hudebníka a nakonec hollywoodského skladatele zcela určitě nejhranějším dílem. Drama Die tote Stadt uvedla jako první Opera v Hamburku 4. prosince 1920, tedy přesně před sto lety. Korngoldovi bylo třiadvacet.

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

„Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Sira Colina Davise také pod hlavičkou Supraphonu.“

„Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll, skutečný basso profondo.“

„Nahrávka připomíná rolí Tamina umění tenoristy Petera Schreiera, umělce se světovou kariérou, který byl doma právě v Drážďanech.“

Premiéra Kouzelné flétny v Divadle Na Vídeňce v září 1791 vnesla díky velkému úspěchu do života pětatřicetiletého Wolfganga Amadea Mozarta příjemné rozjasnění. Že necelé tři měsíce poté už nebyl mezi živými, je z mnoha důvodů paradoxem, který nás dodnes nenechává lhostejnými. Kompletních nahrávek jeho poslední opery existuje řada. Krásné místo mezi nimi zaujímá ta, kterou v první polovině osmdesátých let dvacátého století pořídil v Drážďanech Sir Colin Davis. Dnešní Mozartovy 264. narozeniny byly dobrou příležitostí si album a také dirigentovu dlouholetou vazbu na Staatskapelle Dresden připomenout.

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

„Velké chvíle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v Londýně.“

„Navzdory tomu, že název Má vlast by napovídal spíše okázalou pompu, tak dílo mnohem víc evokuje krajinu.“

„Opravdu dobrá dramaturgie by si měla Mé vlasti všímat častěji.“

Jakub Hrůša má před sebou v září premiéru Janáčkovy opery Věc Makropulos v Curychu. Předtím 27. srpna diriguje Mahlerův komorní orchestr na festivalu v Lucernu a 27. září ho čeká zahajovací koncert sezóny Bamberských symfoniků, jejichž je šéfdirigentem. V programu bude obsaženo také české hudební dílo, stejně jako figurovalo i v posledním vystoupení v závěru uplynulé sezóny…

„Oskar Nedbal je všestranná, zajímavá a neprávem opomíjená osobnost české hudební scény.“

„Rozhodla jsem se první kolo zpříjemnit jak soutěžícím, tak i porotcům a namísto povinných etud jsem dala možnost výběru libovolné sólové skladby.“

„Současní majitelé, vášniví obdivovatelé umění, na vlastní náklady zrenovovali starobylou budovu, která funguje jako obrazárna a muzeum a místo konání koncertů.“

Významná česká violistka Kristina Fialová má napilno. Kromě svých klasických koncertních aktivit je také ředitelkou Jihočeského komorního festivalu. Zahajovací koncert jeho 14. ročníku se koná už tuto sobotu. A v plném proudu jsou přípravy na 1. ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala, kterou mladá umělkyně založila.