„Sekera a Cukrová toho večera nevytvořili jen interpretaci – vytvořili svět.“
„Markéta Cukrová má dar kombinovat pregnantní výraz s niterností – nikoli dramaticky přetaženou, ale kontrolovaně intenzivní.“
„Sekerův Haydn nebyl ‚správně zahraný klasicismus‘, ale pulsující hudební dramaturgie, v níž se rytmus stal tělesností a forma organismem.“
Hudební výlety letos opět potvrdily, že skutečné umělecké události nevznikají jen v koncertních síních velkých metropolí, ale i v komorních sálech, které svým geniem loci dovedou koncentrovat prožitek do téměř hmatatelné esence. Rytířský sál frýdeckého zámku se 20. listopadu stal místem, kde se hudba nejen hrála, ale především sdílela. Někdy se o koncertě říká, že „všichni byli na jedné vlně“ – zde to ovšem byla spíše jedna tepová frekvence, jeden společný dech, v němž se Mozart a Haydn ve společnosti mezzosopranistky Markéty Cukrové a klavíristy Miroslava Sekery stali myšlenkovými partnery, nikoli muzeálními exponáty.
