PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Byla usměvavá, vyrovnaná, byla i přísná, ale vždy s pochopením pro děti a mladé lidi, jichž bylo kolem stále plno.“

„Byla sama výrazným dramaturgem, sbormistrem a pedagogem, dokázala tyto tři profese skloubit a povýšit svou pracovitostí, lidskostí a empatií.“

„V dramaturgii dětského rozhlasového sboru se Blanka Kulínská orientovala zejména na soudobou českou hudbu a úpravy lidových písní, ale také na produkci minulých staletí.“

Dětský pěvecký sbor Českého a předtím Československého rozhlasu a vedle toho Bambini di Praga. To jsou vokální tělesa, ke kterým neoddělitelně patří jméno legendární sbormistryně Blanky Kulínské. Ovlivňovala a vedla je po šest desetiletí. Letos na začátku léta se její život uzavřel. Na umělkyni a pedagožku, díky které si zamilovaly hudbu tisíce dětí a mladých lidí, vzpomíná někdejší rozhlasová redaktorka, hudební publicistka Stanislava Střelcová.

„Účinkovat přijela Severočeská filharmonie Teplice, o které se návštěvníci od moderátora dověděli, že je to nejstarší filharmonie v republice, neboť byla založena už v roce 1838!“

„Druhým letos jubilujícím slezským skladatelem, který se narodil v Porubě, byl Ilja Hurník. Zanechal po sobě nejen dílo hudební, ale byl i poutavým a vtipným spisovatelem.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka se od 29. května dostal až k finále, které vyvrcholilo koncertem v oboře na Hukvaldech v neděli 26. června. Amfiteátr byl sice pod palbou žhnoucího slunce, přesto se návštěvníci nevzdali a přišli si poslechnout lákavý program. Dramaturgie brala ohled na skutečnost, že posluchači nejsou jen vyznavači klasické vážné hudby, ale že jsou to věrní návštěvníci festivalu, kteří si neváhali na Hukvaldy udělat výlet, a tedy očekávají od koncertu duševní osvěžení a kvalitní interpretaci.

„První věc je neupínat se nekriticky k nějakým trendům… Něco napodobovat je zhoubné. A druhá věc je přesně obrácená: když člověk ulpí ve svém zakonzervovaném světě a brání se novým vlivům, vede to ke stejnému – nezajímavé produkci.“

„Středověk má k soudobé hudbě hodně velký vztah.“

„Nejedná se o zhudebnění básně, spíše o hudbu k básni… V podstatě je to alegorie, která nás všechny stylizuje do role běženců, kteří před něčím utíkají, ale vůbec nevědí kam.“

V pátek čeká skladatele Hanuše Bartoně premiéra jeho díla s názvem Do nikam na texty Jany Štroblové. V pražském českobratrském kostele U Salvátora zazní v podání herečky Radky Fidlerové a varhaníka Alfreda Habermanna. Téma připomíná apokalypsu – Bůh vyhnal z ráje nejen lidi, ale i sám sebe… „Text je vysoce aktuální, zabývá se věcmi, které se nás všech dotýkají,“ přibližuje událost skladatel a svou úlohu skromně popisuje slovy, že „…je tam od toho, aby textu pomáhal…“. Nejde prý o koncert, spíše o recitační představení s hudbou…

„Letošní program měl být opravdu ambiciózní.“

„Už v letech před sametovou revolucí bylo připraveno zdravé jádro účastníků, rezidentů a návštěvníků budoucího mezinárodního festivalu.“

„Všechno to šlo tak nějak přirozeně.“

Příznivci současného duchovního umění si v posledních více než třiceti letech těžko dovedli představit konec června bez návštěvy Kroměříže a některého z exkluzivních koncertů či premiér, které pravidelně přináší Forfest, jeden z našich umělecky a obsahově nejzajímavějších festivalů. Koronavirus a opatření proti němu nakonec letošní ročník znemožnily. Přinášíme shrnutí toho, co mělo být a je přesunuto, a také vzpomínku Zdeňky a Václava Vaculovičových na kořeny a začátky Forfestu před třemi desetiletími.

„Podařilo se mu vystavět dramaturgickou linii, založenou především na provádění závažných děl 20. století – osou jeho snah bylo dílo Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a ze zahraničních autorů Sergeje Prokofjeva.“

„Václav Nosek věřil v životaschopnost Janáčkovy hudby z pera samotného autora, bez dodatečných zákroků různých upravovatelů.“

„Obdiv zaslouží prosazení opery Řecké pašije, neboť šlo o dílo se silným duchovním poselstvím, pro tehdejší režim nepřijatelným.“

Před rovnými sto lety, 5. dubna 1921, se narodil Václav Nosek, jedna z nejvýraznějších osobností brněnského divadla druhé poloviny 20. století. Stál za prosazením a uvedením řady operních titulů, které do té doby nebyly publiku známy. Opeře svou péči věnoval jednak jako dramaturg, který dokázal neznámým či pozapomenutým operním dílům, nalezeným v různých archívech, vdechnout život, a jednak jako dirigent, který pak tato (a další) díla nastudoval.

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba…

„Představa, že by se festival letos už druhým rokem neuskutečnil, je pro mne téměř nepřijatelná.“

„Tomáš Netopil je dynamická tvůrčí osobnost a na spolupráci s ním jako s novým prezidentem festivalu se velmi těším.“

„Jedním z festivalových programových záměrů je, vrátit do hukvaldské obory Janáčkovy opery a operní díla českých autorů, ale věřte mi, vůbec to není jednoduché.“

Symfonické koncerty i Dny slezských varhan, klasika, jazz a folklor, operetní představení pod otevřeným nebem, rodinná odpoledne, tvůrčí dílny a další zajímavý doprovodný program… Takový má být letos Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Ostravu, Hukvaldy a další místa Moravskoslezského kraje rozezní od 27. května do 1. července 2021. Rezidenčním umělcem bude klavírista Ivo Kahánek…

„Svého naplnění došel Zdeněk Mácal v letech 2003 až 2007, kdy byl v pořadí třináctým šéfdirigentem České filharmonie.“

„Raná mozartovská nahrávka není pro Mácala ve světle jeho pozdější kariéry nejtypičtější.“

„Mozarta hraje Pavel Štěpán na Mácalově snímku z roku 1968 zejména v nižších polohách opravdu měkce, v pomalých větách k tomu zasněně.“

Vynikající a ve světě ceněná nahrávka dvou Mozartových klavírních koncertů s Pavlem Štěpánem a Českou filharmonií je dosažitelná jen v digitální podobě, na klasickém nosiči k dispozici není. Stojí za ní Zdeněk Mácal, letos 8. ledna pětaosmdesátiletý. Protože v roce 1968 emigroval, firma Supraphon desku musela zničit. V online podobě, pro zakoupení a stažení, snímek zpřístupnila teprve zase až v roce 2012.

„Jsem v práci velmi precizní, což shledávám, že se teď příliš nenosí.“

„Harfisti tvrdí, že mám nejrychlejší trylek jednou rukou na světě, což je technický prvek, který byl v učebnicích u harfy zmiňován jako nehratelný.“

„Mé nové CD bude výjimečné, protože na něm zazní skladby, které jsem sama pro harfu upravila a nikdy nezazněly v této podobě ani na koncertním pódiu.“

Jana Boušková patří k těm českým umělcům, kteří náleží ke světové extratřídě. Za své postavení jedné z nejlepších světových harfistek vděčí své mamince, u níž vystudovala, své nezměrné píli a pracovitosti, smyslu pro preciznost a obrovskému nadání, kterého se jí dostalo. Ani jí se nevyhnul prakticky celosvětový koronavirový lockdown, který ovšem využila, tak jak je pro ní příznačné, k přípravě nového CD. A své studenty, které má od Londýna přes Prahu až k Tokiu a New Yorku, učila distančně.

„Osobně jsem optimista a věřím, že se festival uskuteční.“

„Jsem rád, že se nám podařilo jako rezidenční festivalový orchestr angažovat právě SOČR“

„Hudba má úžasnou moc“

Zatímco Evropou obchází koronavirus, naděje neuhasíná a na plné obrátky se připravují jarní hudební festivaly. Jedním z nich je Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který v Moravskoslezském kraji patří od konce května po začátek prázdnin k neodmyslitelným a tradičním akcím. O festivalu, jeho účinkujících, hudbě, obavách a nadějích jsme si povídali s panem ředitelem Jaromírem Javůrkem.

„O Mahlerově Prodané nevěstě v Metropolitní opeře se píše jako o mistrovském kousku.“

„Kolik je podobných opravdu komických oper v češtině – komedií typu Lazebník sevillský…?“

„Mnohem snadnější je dnes napsat drama. Moderna a ještě víc postmoderna se komičnosti trochu vzpírá.“

Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Zásluhou Emy Destinnové byla uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. V němčině v překladu Maxe Broda. Premiéru tam 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler.