PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Tsalkovo pojetí považuju v obecnosti za racionální, výrazově spíše defenzívní a introvertní, raději spolehlivé než strhující.“

„Musica Florea se výborného materiálu zhostila na výbornou, dynamicky diferencovaně a zejména s maximálním hráčským nasazením, jak jsme u ní ostatně rádi zvyklí.“

„Vaňhal skutečně stojí za to.“

Jedinému skladateli Janu Křtiteli Vaňhalovi byl věnován čtvrteční koncert souboru Musica Florea. Dvou symfonií se ujalo těleso s uměleckým vedoucím v osobě Marka Štryncla samostatně, ke Koncertu pro kladívkový klavír a orchestr A dur pozvalo původem izraelského nejen pianistu Michaela Tsalku. Večer 6. února ukázal, že koncentrace věnovaná pozapomenutému klasicistnímu autorovi dává smysl.

„Jiří Bárta má nástroj s poněkud tmavším témbrem – pomáhá emotivnímu výrazivu zejména v pomalejších pasážích.“

„Vaňhalovo Stabat Mater je oblíbenou skladbou právě Českého filharmonického sboru Brno.“

„Alt Marie Vrbové se nesl sálem s pocitem volnosti a bezpečí.“

Cyklus abonentních koncertů Českého filharmonického sboru přinesl tentokrát komorní vystoupení. V neděli 2. února se v brněnském Besedním domě potkali ke společnému muzicírování soubor Barocco sempre giovane, klavíristka Terezie Fialová, violoncellista Jiří Bárta a zpěvačky Marta Chila Reichelová a Marie Vrbová spolu s ženskou částí sboru. Dirigoval sbormistr Petr Fiala, který přispěl ke krásné atmosféře.

„Nejprve jsme vyslechli Vaňhalovo Kyrie a Gloria, hudbu slavnostní, plnou okázalého jasu. Následovalo emocionálně vypjaté Zachovo Requiem d moll.“

„Hudební prostředky těchto českých skladatelů jsou si podobné.“

„Všichni umělci vytvořili atmosféru nepochybně blízkou slavnostním duchovním událostem konce 18. století.“

Více než dvě století nás dělí od doby, kdy v evropské hudební kultuře probíhal estetický přechod od baroka ke klasicismu. Je to dostatečně dlouhý čas na to, abychom si dnes uvědomili všechny dobové souvislosti a s nadhledem docenili tehdy vznikající hodnoty. Současná muzikologická bádání nám totiž umožňují provozovat a vnímat historickou hudbu autenticky, národní cítění nás opravňuje k hrdosti, že naši lidé byli přitom. Program koncertu, který uspořádal soubor Musica Florea 2. října v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Náměstí Jiřího z Poděbrad, byl sestaven z duchovní tvorby dvou českých hudebních světoběžníků druhé poloviny 18. století, tedy Jana Zacha a Jana Křtitele Vaňhala.

„Dvořákovy hbité, rychlé úhozy do klapek byly slyšet až dole v hlavní lodi kostela.“

„Jako druhý se představil pravidelný frekventant kurzů Martin Droppa, který svou část večera zahájil skladbou Fuga F dur neznámého skladatele.“

„Mozartovo dílo často klade důraz na zvukovou vyváženost a eleganci a tuto estetiku se Adamu Sukovi povedlo přenést do své interpretace.“

Další z řady koncertů Olomouckých barokních slavností zavítal v úterý 6. září netradičně do města Štěpánov. Večer s podtitulem Mekka varhaníků představil v téměř zaplněném kostele sv. Vavřince tři výjimečně nadané, mladé varhaníky Adama Suka, Martina Droppu a za indisponovaného Alfreda Habermanna zastupujícího Lukáše Dvořáka, kteří zde interpretovali skladby autorů jako Wolfgang Amadeus Mozart, Georg Böhm, Jan Křtitel Vaňhal anebo Bohuslav Matěj Černohorský.

„Spotify nás zařadilo do výběru týdne, takže naše deska byla mezi dalšími světovými novinkami, třeba vedle Hilary Hahn. To nám vystřelilo poslechovost k nějakým deseti tisícům.“

„Když přišla možnost jet studovat ke skvělému kantorovi, tak jsme jeli za Rainerem Schmidtem do Madridu, a nechali jsme tam doslova všechny peníze, co jsme měli.“

„Člověk musí hrát tak, jak učí. To by bylo hrozné, kdyby tam ty ideje nebyly!“

V neděli začalo jubilejní patnácté Setkání s hudbou v Soběslavi, zavedené interpretační kurzy a komorní hudební festival. Bennewitzovo kvarteto je s tímto setkáváním spojeno. Dvakrát v Soběslavi vystoupilo a někteří jeho členové se tam angažují i jako lektoři. Se dvěma z nich, houslistou Štěpánem Ježkem a violistou Jiřím Pinkasem, jsme se neformálně setkali u oběda a nad dobrým jídlem si popovídali nejen o…

„Provádějí je navíc s neutuchajícím elánem, které člověka, ať chce nebo ne, inspiruje neméně jako sama hudba.“

„Intonačně znamenitou hrou v první větě oslnily lesní rohy, které jsou známé jako problematické nástroje. Při nedělním koncertu však excelovaly.“

„Zde snad nejvíce vynikala snaha pěvce o zřetelné frázování, což hudebnímu, velmi přirozenému výrazu dodávalo na sdělnosti.“

Musica Florea s barytonistou Romanem Janálem zavítala v neděli 26. února do Augustiniánského opatství na Starém Brně, kde se svého času učil také mladý Leoš Janáček u Pavla Křížkovského. V rámci cyklu Musica Florea Bohemia představil soubor program s názvem: Lesk virtuozity duchovních árií českého klasicismu. Zazněly skladby od Dittersdorfa, Myslivečka, Brixiho a především Vaňhala, oblíbeného skladatele souboru. Muzikanti se repertoáru z druhé poloviny 18. století ujali s nebývalým mladistvým elánem. Znovu se jim podařilo přesvědčit příznivce o kvalitách, které historicky poučenou interpretací nabízejí. Umělecký večer korunoval sólista Roman Janál, který posluchače omámil virtuózními koloraturami. Koncert nabídl však mnohem více.

„Při kůru valtického kostela svatého Augustina vznikl pěvecký sbor, do něhož byl mladičký Sperger přijat, což mu kromě zpívání umožnilo proniknout do tajů hudební teorie a hry na varhany.“

„Jeho druhý vídeňský pobyt se odvíjel ve znamení nekonečného rozesílání skladeb pro sólový kontrabas a orchestr, které dedikoval, komu mohl. Marně.“

„Když byl úplně na dně, přišel dopis z Ludwigslustu. Místní hrabě mu poskytl pěkný plat a nechal vyrobit kvalitní nástroj ve Vídni.“

Při všech výhradách k tomu, jak s klasickou hudbou zachází naše doba, jejímž heslem je legendární Postmanovo „ubavit se k smrti“, se většině umělců z této oblasti daří, inu, alespoň přiměřeně. Jak známo, v minulosti na tom byli i ti dobově nejlepší často bídně. Bývalo zvykem plodit víc dětí než dnes a sociální zabezpečení v nemoci nebo ve stáří neexistovalo. Za jeden z mnoha příkladů slouží potulný život vynikajícího kontrabasisty a pilného skladatele, jakým byl valtický rodák Johannes Matthias Sperger.

„Zcela přesně kopírovali gesta svého dirigenta. Jeho plynulé a klidné pohyby pažemi sváděly muzikanty k nejrůznějším artikulačním obměnám, ať už se jednalo o táhlé legatissimo, nebo decentní non legato.“

„V Dies irae překvapivě mile zapůsobily kulaté vrchní tóny sopranistek, čímž se umocnila sametovost barvy celého vokálního uskupení.“

„Hráči byli komunikačně skvěle propojení, neboť i bez dirigenta zvládali mnohé agogické změny a jednotlivé proměny nálad a charakteru. Jejich hra se stala de facto synonymem propracovanosti.“

Musica Florea je souborem majícím už třicetiletou uměleckou praxi a za svou píli sklízí nejen ovace posluchačů, ale rovněž se stává vyhledávaným společníkem předních českých i zahraničních sólistů. Vsází na stylově poučenou interpretaci a také hru na dobové nástroje. Nejinak tomu bylo v nedělní podvečer 9. října, kdy s těmito instrumenty rozezněli uchvacující prostory baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby. Vyznamenali se také jejich pěvečtí kolegové z Collegia Florea. Společně nastudovali vokálně-instrumentální díla Jana Křtitele Vaňhala, jehož tvorbu přednesli s pozoruhodnou přirozeností a pokorou. Jako sólisté se představili kontratenorista Filip Dámec, altistka Sylva Čmugrová, tenorista Hasan El-Dunia a basista Martin Vacula.

„Jako harfeník a jarmareční zpěvák si za dva týdny vydělal v Karlových Varech dost peněz na to, aby se vypravil do vysněné Itálie.“

„Když pak Gassmanna roku 1763 povolala Vídeň, měl už dost zkušeností, aby se uplatnil jako skladatel baletů i dvorní kapelník; přitom dál komponoval opery.“

„Jeho dílo bývá dodnes provozováno na špičkových evropských pódiích od Berlína po Paříž; nezapomnělo na něj ani jeho rodné město Most.“

Most může člověk přejít, překročit, dokonce ho za sebou spálit. To vše platilo – v přeneseném smyslu slova – pro čin, k němuž se bez velkých okolků rozhodl v pouhých dvanácti letech budoucí skladatel vážných i komických oper uznávaný po celé Evropě. Florian Leopold Gassmann navíc tehdy, psal se rok 1741, opustil nejen své rodinné zázemí, ale dokonce Most s velkým M. Město, které se tehdy ovšem nazývalo spíš Brüx, protože v něm převládal německý živel…

„V provedení Janáčkovy filharmonie pod taktovkou dirigenta Spurného nebyl ani náznak papouškování a schematičnosti, naopak, co skladba, to odlišný a osobitý emocionální vesmír.“

„Nejde jen o to, dodržet nějaké normy a hrát s mechanickou přesností, ale naplnit hudbu skutečným životem. A to se orchestru podařilo.“

Janáčkova filharmonie Ostrava nelení ani o velkých prázdninách. Tentokrát zavítala do nedaleké Opavy. Kostel svatého Václava je dějištěm abonentní koncertní řady, která se tradičně těší velké oblibě Opavanů. Nejinak tomu bylo v neděli 10. července, kdy JFO vystoupila po boku mladičké francouzské trumpetistky Lucienne Renaudin Vary v klasicistním programu. Provedení děl Jana Křtitele Vaňhala, Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta řídil dirigent Vojtěch Spurný.

„Svůj part přednesl s absolutní jistotou a potvrdil, že je za velkolepého virtuosa označován právem.“

„Lze ocenit zejména dramatický cit druhé věty Haydnovy symfonie.“

„Ostatně i samotný název skladby napovídá, že stěžejním motivem díla Sylvie Bodorové je hudební barevnost.“

V rámci 21. ročníku hudebního festivalu Mahler Jihlava Hudba tisíců zazněl 17. června v Gotické síni jihlavské radnice koncert nabízející dramaturgicky pestrý program. Těžil jak z klasického, tak ze současného repertoáru komorní instrumentální hudby. Hlavním sólistou večera byl maďarský trumpetista Gábor Boldoczki, který vystoupil za doprovodu tělesa Wranitzky Kapelle.