PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Krásná Romance z Klavírního koncertu a moll Clary Schumann se v rukou Onutė Gražinytė doslova vznášela.“

„Steven Isserlis svůj nástroj Stradivari rozezněl precizně v duchu posledního tvůrčího vrcholu Roberta Schumanna.“

„Lucy Crowe pojala svou roli jako andělský hlas a skutečně zněla jako hlas z nebes.“

Dvořákova Praha zaujala v letošním 18. ročníku ambiciózními koncerty se širokým repertoárem a četnými umělci nejvyšší úrovně. Sobotní večer 20. září v Rudolfinu se stal přímo jedním z pilířů letošního festivalu a Dvořákova síň zaplněná hojně také posluchači ze zahraničí očekávala koncert, na který se nezapomíná. Zněla díla manželů Schumannových a po přestávce také Martinů. Sólisty doprovázel orchestr Prague Philharmonia, zpíval i Pražský filharmonický sbor a celé provedení řídil Robert Kružík.

„Jan Martiník svým krásným basovým fondem maloval vokální paletou mnoha barev, zejména jemnějších a světlejších odstínů.“

„Pohříchu neexistuje jen jeden způsob, jak správně interpretovat písně!“

„Roman Hoza skvěle vystihl lyrickou prostotu Dvořákových písní a opět potvrdil svou pověst interpreta-chameleona…“

Poslední festivalový týden Dvořákovy Prahy završí závěrečný koncert letošní Dvořák Collection. 21. září od osmi hodin večer v Anežském klášteře vystoupili pěvci Kateřina Kněžíková, barytonista Roman Hoza a basista Jan Martiník s klavíristy Davidem Marečkem a Miroslavem Sekerou. Společně přednesli básně z Hálkovy sbírky Večerní písně zhudebněné Bedřichem Smetanou, Zdeňkem Fibichem a Antonínem Dvořákem a písňový cyklus Severní noci Jaroslava Křičky.

„Píseň jako forma hudebního vyjádření je mi mimořádně blízká.“

„Specifikem české písně je rytmizace.“

„Když je člověk na začátku, musí být mimořádně opatrný, protože zničit si hlas je neuvěřitelně snadné.“

Našeho předního pěvce, basistu Jana Martiníka není třeba dlouho představovat. Od roku 2009, kdy vyhrál pěveckou soutěž BBC Cardiff Singer of the World, jeho kariéra roste a profiluje se zejména v operních domech v Berlíně a ve Vídni; tuzemské publikum jej může slyšet např. jako Bonifáce ve Smetanově Tajemství v Národním divadle. Začátkem června vystoupí spolu s ředitelem České filharmonie a klavíristou Davidem Marečkem v písňovém recitálu na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„Kurátorkou Dvořák Collection, věnované písním, je sopranistka Kateřina Kněžíková. Vystoupí ve čtyřech programech.“

„Novinkou je minicyklus Bez kravaty. Propojí klasickou hudbu s humorem, nadsázkou a s jinými hudebními žánry.“

„Priorita, kterou jsou mladí interpreti, se odráží v cyklu pořádaném v Centru Bořislavka.“

Hostující zahraniční orchestry a sólisté, rezidence České filharmonie, písně v interpretaci Kateřiny Kněžíkové a dalších pěvců, koncerty v novém cyklu nazvaném Bez kravaty a pozornost mladým, včetně finále soutěže Concertino Praga… To budou klíčové momenty podzimního festivalu Dvořákova Praha. Jeho osmnáctý ročník se uskuteční od 5. do 23. září a nabídne více než tři desítky programů. Dominuje jim hudba Antonína Dvořáka, ale zazní i velká díla od Mozarta, Mahlera, Brucknera, Ravela, Berlioze, Šostakoviče, Prokofjeva, Korngolda, Martinů nebo Roberta a Clary Schumannových.

„První část koncertu se tedy nesla v duchu taneční stylizace a bylo skutečně co poslouchat.“

„Na místě akcentů a povlovných dynamických vzedmutí přidávala filharmonie na mocnosti zvuku, v pasážích jindy lyrické cudnosti a něhy zněla hudba prosta efektní svůdnosti.“

„Česká filharmonie hrála pod Rattlovým vedením s vervou a její zvuková plnost a síla byla v předepsaných částech skladby velkolepá.“

První ze tří abonentních koncertů České filharmonie s dirigentem Simonem Rattlem se ve Dvořákově síni Rudolfina konal ve středu 29. ledna. Po druhé řadě Slovanských tanců Antonína Dvořáka byla na programu Glagolská mše Leoše Janáčka. Sóla zpívali Iwona Sobotka, Lucie Hilscherová, Pavel Černoch a Jan Martiník, spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor sbormistra Lukáše Vasilka. Simon Rattle oslavil v tomto měsíci sedmdesátiny a jeho snem a narozeninovým přáním bylo, jak předesílala média, provést právě Glagolskou mši Leoše Janáčka s Českou filharmonií.

„Osobní dluh podle vlastních slov dosud cítil k opernímu odkazu Bedřicha Smetany.“

„Vrcholem nahrávky jsou – v případě nepřerušeného poslechu CD zcela právem zařazené a zdůrazněné jako poslední tracky – čtyři scény z Dalibora.“

„Upomíná bezděky i na svou neméně jednoznačnou dvořákovskou erudici, totiž že dovede být a je jedním z nejlepších možných Princů v Rusalce.“

Těch melodií je ve Smetanových operách určitě víc než tucet, ale smetanovské album tenoristy Pavla Černocha má dvanáct tracků. A vešly se do nich árie a duety ze šesti oper – tři z Prodané nevěsty, po jedné z Hubičky, Tajemství, Čertovy stěny a Dvou vdov a hned čtyři z Dalibora. Chybějí tedy jen Braniboři v Čechách a Libuše. Po dvaceti minutách zpěvu je však zařazena předehra k Hubičce. Spoluúčinkují Slávka Zámečníková, Mária Porubčinová a Jan Martiník. Českou filharmonii dirigoval v pražském Rudolfinu při studiovém nahrávání v červenci Roku české hudby 2024 Tomáš Netopil.

„Na pódiu neustále dochází k nějaké akci, je zde veliké množství maličkostí a detailů, ale nic není samoúčelné, všechno zapadá do logiky inscenace a umocňuje její poetičnost.“

„Všechny pěvecké party byly podány na vysoké úrovni.“ 

„Dorothea Röschmann podala herecky asi nejpřesvědčivější Emilii, jakou jsem kdy viděl.“

Festival Janáček Brno uvedl dlouho očekávané nastudování Janáčkovy předposlední opery Věc Makropulos v režii Clause Gutha. Hudebního vedení se ujal Robert Jindra. Inscenace vznikla pro berlínskou Staatsoper a může se opřít nejen o nesmírně invenční a inteligentní režii, ale také o kvalitní ztvárnění rolí německými i českými sólisty a zároveň o solidní výkon orchestru. V sobotu 16. listopadu se v Janáčkově divadle dílu dostalo nadšeného přijetí publikem, stejně jako tomu bylo 21. listopadu 1922 při premiéře v pražském Vinohradském divadle.

„Děvče ze Západu má mnoho krásné hudby a velice napínavý děj.“

„Byť je v opeře asi dvacet postav, pozornost diváků se vždy soustředí na představitele stěžejních rolí.“

„Absolutně nic se nedalo vytknout polskému barytonistovi Tomaszi Koniecznému v roli Jacka Rance.“

Puccini a jeho operní tvorba je v berlínské Státní opeře Pod lipami nesmírně oblíbená. V letošní sezóně z tvorby tohoto italského mistra byly na repertoáru ještě jeho opery Bohéma, Madama Butterfly, Tosca (ta dosahuje neustále vysokého počtu repríz) a Turandot. (Taková pozornost není v tomto operním domě věnována ani operám Richarda Strausse, z jehož tvorby v této sezóně byly uvedeny pouze tři opery Elektra, Růžový kavalír a Daphne.) Inscenace Děvčete ze Západu měla premiéru 13. června 2021 v nastudování Antonia Pappana a v režii Lydie Steier…

„Canellakis vedla rozhlasové symfoniky přesnými a čitelnými gesty, a především v Bartókovi a Dvořákovi představila živoucí hudbu, plnou energie.“

„Čtyři kusy pro orchestr jsou přesně tou hudbou, která orchestru sedí jako ulitá.“

„Stejně jako tehdy i nyní Canellakis zvolila verzi poslední ruky z roku 1928 a i tentokrát to byla vybroušená práce, odkazující na detaily skladby a její složitou strukturu.“

Vídeňský rozhlasový orchestr ORF uvítal na svém nedělním abonentním koncertu americkou dirigentku Karinu Canellakis. Mladá a oceňovaná umělkyně sáhla při svém nedělním debutu vedle Bartóka k české hudbě a představila Dvořákova Holoubka a Janáčkovu Glagolskou mši. K úspěšnému večeru 22. října přispěli i sólisté Kateřina Kněžíková, Lena Belkina, Aleš Briscein a Jan Martiník.

„Vodička má pro dětskou duši pochopení. Dokáže ztvárnit bezstarostnou melodii s patřičnou rozpustilostí a žertovnou nadsázkou.“

„S pianistou Marečkem si rozumí podvědomě, muzikantská alchymie u obou funguje naprosto neomylně. Pánové hrají intuitivně, jsou v každém okamžiku spolu, nikdy každý sám za sebe.“

„Dvořákovo dílo by pánové mohli předložit lidem napříč všemi kontinenty. Věřím, že jejich podání by oslovilo bez znalosti kontextu.“

Houslista Jiří Vodička s klavíristou Davidem Marečkem zahráli na Klavírních kurzech Mikulov. Jejich nový projekt se zaměřuje na skladatele Antonína Dvořáka. Koncert se konal v Zámeckém sále a jeho ohlas byl mimořádný. Dvořákova hudba v podání obou interpretů vyzněla se zřídka slyšenou vitalitou a emocionální pestrostí.

„Písně jsou nádherné, vždycky se na ně těším.“

„Ne každý na to má potřebný talent, ale David Mareček ano, a proto se mi s ním dobře zpívá.“

„Dal jsem z berlínské Státní opery výpověď, ale budu tam každý rok jezdit hostovat.“

Basista Jan Martiník, letošní čtyřicátník, účinkoval na závěrečném koncertu festivalu Pražské jaro v Beethovenově Deváté symfonii. S Davidem Marečkem u klavíru figuruje teď v programu letošního červnového festivalu Smetanova Litomyšl jako protagonista písňového recitálu sestaveného z děl českých autorů. Jak říká, písně jsou opravdu něco úplně jiného než opera. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o písních podrobně uvažuje, ale přibližuje také své působení ve Státní opeře v Berlíně.