KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě
...váš vyladěný partner
Festival Věčná naděje vstoupí do roku 2026 s konceptem, který podtrhuje jeho dlouhodobé poslání: vracet do povědomí veřejnosti hudbu vzniklou v dramatických podmínkách minulého století a zároveň hledat její živé propojení se současností. Dramaturgie vychází z úcty k odkazům autorů, kteří byli během druhé světové války umlčeni, ale také z touhy představit publiku jejich širší kulturní…
„Sbor se rozestavil podél stěn chrámu a první skladbu zazpíval v tomto nekomfortním postavení. Experiment vzbudil rozpaky, protože posluchač slyšel nejvíc ty hlasy, které měl nejblíž, a ostatní se slévaly.“ V zadní části chrámu měl sbor možnost vytvářet hudební plochy plné dynamických kontrastů, prolínání frází i efektů jako jsou glissanda, parlando, výkřiky, jekot sirény…
„Gesta, jimiž mužští sólisté jasně naznačovali psychologii a děj, ukazovala směrem ke scénickému pojetí.“
„Provedení pěvecky i herecky vévodil německý barytonista Thomas Gazheli v roli skřeta Albericha.“
„Loge v Margitově podání není žádná mytická bytost severských bájí, ale božstvo z masa a kostí, jako bývalo to na jihu.“
Ojedinělou událostí na pomezí hudby a divadla bylo v Praze čtvrteční koncertní provedení Wagnerovy opery Zlato Rýna, připravené Národním divadlem. Ve Fóru Karlín se sešli vesměs velmi zajímaví zahraniční pěvci s několika tuzemskými, kteří za nimi nezůstali pozadu, a s orchestrem Státní opery, který se zhostil dvouapůlhodinového úkolu se ctí. Pevné obrysy dal večeru dirigent Andreas Sebastian Weiser.