PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Známe ho dnes zejména díky jeho jediné symfonii. A nebo bohužel už jen díky jeho jediné symfonii…?“

„Dílo oplývající elegancí má plynule směřovat k vrcholu ve čtvrté větě, která je plná radostí a vitality – a přesně tak tomu u PKF a Jiřího Bělohlávka je.“

„Poslouchejme pod zorným úhlem obou přístupů Ančerlovu starší nahrávku s Českou filharmonií. Aniž bychom vynášeli jednoznačný soud.“

Znal se s Beethovenem a přátelil se Schubertem, držel se klasicistních pravidel, ale svou hudbou už směřoval k romantismu… Stihl napsat jedinou symfonii. Ovšem symfonii skvělou. Jejích nahrávek existuje v tuzemském prostoru řada. Pořízených symfonickými a komorními orchestry i souborem dobových nástrojů… Jan Václav Hugo Voříšek, její autor, jeden z mnoha Čechů ve Vídni, zemřel ve čtyřiatřiceti, před dvěma stoletími. Psal se 19. listopad 1825.

„Tóny se kukským chrámem nesou s obdivuhodnou intenzitou a zároveň s příjemným utlumením, bez jakéhokoliv rušivého dozvuku.“

„Moderní piano propůjčuje Bachovi lahodnost, dávající ještě více vyniknout geniální harmonii a všem kontrastům.“

„Na Voříška Martin Kasík rád přistoupil, i když ho ve svém běžném repertoáru nemá. ‚Více Voříška!‘ chtělo se pak zvolat možná nejen mně. “

Čtvrtý koncert letošního ročníku mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks byl koncipován jako klavírní recitál. Původně avizovaného Jana Bartoše, který musel ze zdravotních důvodů svou účast odříci, nahradil v sobotu 2. srpna v kostele Nejsvětější Trojice jiný špičkový český sólista Martin Kasík. A tak si posluchači pod vznosnou barokní klenbou užili namísto klasicistního programu vedle Bacha také příjemnou dávku romantismu.

„Pokud některý klavírista nemá rád Chopina, člověk si říká, že je na něm něco podivného.“

„Každá hudba může pomoct a je vhodná pro nějaký konkrétní duševní stav.“

„Preferuju tvořivost; nedává mi moc smysl interpretovat nějaký prefabrikovaný produkt.“

Martin Kasík je jedním z nejuznávanějších českých klavíristů. 2. srpna vystoupí v rámci festivalu Hudební léto Kuks, kde zastoupí Jana Bartoše, který měl hrát původně. Pro Kasíka se nejedná o první koncert, o kterém se dozvěděl s nevelkým časovým předstihem, a tak jedním témat rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz byla příprava koncertu na poslední chvíli. Dále jsme si povídali o hudbě Fryderyka Chopina, Leoše Janáčka a dalších skladatelů, ale i o zpěvu, improvizaci a účinku hudby na člověka.

„Ráda bych věděla, jaký byl Jan Václav Hugo Voříšek člověk, protože se zachovalo jen málo jeho osobní korespondence.“

„Spontánnost a lehkost jeho Impromptu oslovila a inspirovala například Schuberta, Chopina nebo Schumanna.“

„Lidé si kupovali básnické almanachy stejně, jako si dnes kupují časopisy, a skladatelé těmto básním propůjčovali další výrazovou rovinu.“

Alena Hönigová je naše výtečná klavíristka, cembalistka, muzikoložka a badatelka. Výsledky svých bádání a objevů v archivech často prezentuje na koncertech s netradiční dramaturgií u nás, ale i v zahraničí. Vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze a cembalo a fortepiano na Schola cantorum basiliensis v Basileji. V posledních měsících se věnuje osobnosti a hudbě českého skladatele a klavírního virtuosa Jana Václava Huga Voříška (1791–1825), jehož dvousté výročí úmrtí připomene na turné, které ji zavede do několika sálů u nás i v Německu, včetně koncertů v Divadle Kolowrat 15. a 16. května.

„Sonáta pro klavír Domenica Scarlattiho dostala v rukou Denise Stefanova jemný nádech v precizně provedených trylcích, ve volných linkách prozrazovala suverénní virtuozitu.“

„Voříškova Grande Ouverture získala v provedení vynikajících Ivana a Lukáše Klánských orchestrální sytost i vznešenost.“

„Johannes Brahms a výběr z jeho Uherských tanců byl skutečným vrcholem večera, kdy nabídl čtyřruční souhru vždy různým dvojicím klavíristů.“

Pokračování 33. ročníku cyklu Svátky hudby v Praze v úterý 21. ledna neslo výstižný název Tance pro čtyři ruce, šlo tedy o klavírní večer. Výjimku však potvrdil zakladatel projektu, houslový virtuos Václav Hudeček, který po přivítání posluchačů v sále Pražské konzervatoře a představení vynikajících klavíristů Ivana a Lukáše Klánských nabídl vizitku třetího klavíristy Denise Stefanova, talentovaného studenta Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy.

„Vojtěch Spurný hrál a řídil bez fraku, ani sako nezvolil, postačila mu elegantní vestička.“ 

„Cembalistka Monika Knoblochová se vykázala výsostnou technikou a pozoruhodnou precizností, jimiž zprostředkovala autorovy neradostné pocity a náladu.“

„Voříškova hudba snese srovnání s nejslavnějšími skladbami své doby.“

Zcela jiný charakter než velkolepý zahajovací večer ve švýcarském duchu, konaný před týdnem, měl druhý abonentní koncert Filharmonie Hradec Králové, jenž ve středu 25. září otevřel malý symfonický cyklus. Orchestr vedený Vojtěchem Spurným tentokrát hrál, zvláště v první části, v menším obsazení a připomněl slavné tvůrce, kteří se narodili na území nynějšího Královéhradeckého kraje. A přidal k nim Mozarta.

„Tentokrát jsem u všech písní nenašel onen závan intimity a křehkosti, který by jim vtiskl nenapodobitelně poetickou atmosféru.“

„O tom, že není doprovod jako doprovod dokonale přesvědčila Barbara Maria Willi.“

„Rolečkův znamenitý přednes básní Françoise Villona, Jaroslava Vrchlického a Jiřího Ortena byl nečekaně krásným osvěžením matiné.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka pokračoval v neděli 23. června tradičním matiné, které bylo věnováno písním. O jejich interpretaci se postaraly dámy Kateřina Kněžíková a Barbara Maria Willi. Vítkovický zámek v Ostravě se ale rozezněl nejen písněmi, nýbrž také poezií, již přednesl ostravský herec Vít Roleček.

„Beethovenovská inspirace a krédo jsou už z názvu Filasovy kompozice jasně patrné.“

„Nehledě na to pak podstatnou měrou překvapila dramaturgická změna programu, letákem sice ohlášená, avšak bez sebemenšího vysvětlení.“

„Symfonie D dur Jana Václava Huga Voříška, původně plánovaná před přestávkou, se stala reálným vrcholem večera.“

Příznivce koncertů vážné hudby vítá kostel sv. Šimona a Judy na Starém Městě skvělou akustikou, přející zvláště středně velkým komorním souborům. Znovu jsme se o tom přesvědčili 28. května na koncertě Pražského komorního orchestru, jenž je zároveň prvním z koncertů tohoto tělesa věnovaných oslavám letošního Roku české hudby.

„Poměrně odvážná dramaturgie zahrnovala šestici autorů.“

„Je jednoduše obdivuhodné, jakou míru důkladnosti a profesionality mladí umělci prokázali při nácviku nelehkých děl Miloše Boka.“

„Buďme vděční za každou akci, která vzájemně sbližuje lidské společenství. Jen houšť!“

Kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně se stal dějištěm velmi záslužné akce, benefičního koncertu ZUŠ Open. To je celostátní festival českých základních uměleckých škol, který pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené, renomované české mezzosopranistky a mimochodem manželky světoznámého dirigenta Simona Rattla, od příští sezony hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie. V tomto bodě lze spatřit určitou spojnici – koncert totiž moderoval právě David Mareček, generální ředitel prvního českého orchestru. Malostranský chrám 28. května večer naplnily až stovky mladých umělců a přinesly povznášející zážitek i účinek dobrodiní.

„Anna Moriová má dar výrazové přirozenosti a v hlase jakoby automaticky přítomné něhy a poezie.“

„Je nutné ocenit doprovod Martina Levického, který doprovázel citlivě a s nejvyšší péčí.“

„Žádnému z nejvyšších tónů Magdalény Hebousse nechyběla kýžená pocitová ‚hloubka‘ a témbrová plnost.“

Píseň je královna. Operní soubor pražského Národního divadla jí tedy věnuje pozornost. Páté z celkových osmi matiné pilotního ročníku cyklu písňových recitálů se opět odehrálo na jevišti Stavovského divadla a hlavní slovo v sobotu 17. února měly stále ještě studentky pražské akademie, sopranistka Magdaléna Hebousse a mezzosopranistka Anna Moriová. V úvodním čísle se k nim přidali sopranistka Yukiko Kinjo a tenorista Josef Moravec. Na klavír doprovázel Martin Levický a měl tak podíl na hodnotném dopoledni.

„Nelze si nevšimnout, že sál je při vystoupeních Karlovarského symfonického orchestru zcela zaplněn pravidelně.“

„Autor, přizván při potlesku na pódium, projevil živou gestikulací před bouřícím hledištěm své nadšení.“

„Beethovenovu ‚Osudovou‘ šéfdirigent Ondřej Vrabec pečlivě očistil od sedimentů interpretačních zvyklostí.“

Atrium karlovarských Císařských lázní se znovu zaplnilo hudbymilovnými lidmi. A koncert Karlovarského symfonického orchestru 25. ledna opět oslovil skvělou dramaturgií. Dirigoval Ondřej Vrabec.

„Přes danosti rovných tónů a celkově o něco asketičtějšího výsledku hry dobových nástrojů dostal Beethovenův Egmont vzrušující dynamické poměry a v nich potřebné závažné důrazy.“

„Jedinou symfonii Jana Václava Huga Voříška, Čecha působícího ve Vídni, zesnulého v pouhých čtyřiatřiceti, představili jako opravdu velké dílo mezinárodního repertoáru.“

„Posluchače zvedl Eric Guo ze sedadel právem. Program ovšem zdaleka nekončil. Sólista postupně marnotratně přidával.“

Collegium 1704 s Václavem Luksem otevřelo další sezónu vykročením do devatenáctého století. Vypravilo se ve čtvrtek v pražském Rudolfinu „z Vídně do Varšavy“, tedy od Beethovena a Voříška k Chopinovi. Ještě zajímavější než repertoár byl však sólista. Skvělý jedenadvacetiletý Kanaďan Eric Guo, čerstvý vítěz Chopinovy soutěže na dobové nástroje. Klavírní koncert e moll tak na kopii Pleyelova klavíru z roku 1830 a s adekvátně hrajícím orchestrem zazněl zároveň historicky i aktuálně.

„Talentovaný Ferdinand veřejně koncertoval už od šesti let a prvního samostatného vystoupení se dočkal jako devítiletý.“

„Sám Petr Iljič Čajkovskij o něm prohlásil, že je to ‚velikán houslí naší doby‘, a věnoval mu svůj Smyčcový kvartet č. 2 F dur.“

„Ferdinandovým odchodem ze života hudební rod Laubů nevyhynul; jeho syn Váša se totiž potatil.“

Patří muž, kterého nejeden z jeho významných hudebních současníků považoval za „velikána houslí“, do tohoto cyklu? Do seriálu, mapujícího naše někdejší spoluobčany německého či židovského původu, natolik zatoulané ve světě, že doma upadli do zapomnění? Ano i ne. Aneb, jak němčina umí jednoslovně vyjádřit, jein.

„Máme naplánováno si všímat skladatelů a kompozic dosud spíše opomíjených, přesto však zajímavých. V této souvislosti si i pokládáme otázku, kdo všechno tvoří pojem česká hudba, kdo jsou vlastně čeští skladatelé? Jsou to i ti, kteří se narodili na území dnešní České republiky ale život prožili jinde?“

„V této souvislosti bych ráda vyzdvihla koncert z děl málo uváděných autorů, na kterém zazní Jarní symfonie Jana Nováka spolu s Novým žalmem Antonína Rejchy, který zazní pravděpodobně v premiéře. Zde se v sobě pojí dvě myšlenky, pocta české hudbě a také koncepční péče o méně uváděné, avšak vynikající autory.“

„Rok 2024 by se mohl zapsat do historie brněnské kultury jako počátek nové éry – rok, kdy se začalo stavět Janáčkovo kulturní centrum. Mé velké přání je, aby se tento plán stal skutečností a abychom si užili hudbu z pódia světových parametrů v některé z nejbližších sezón. (Markéta Vaňková, primátorka Města Brna v Katalogu sezóny 2023/24.)“

Marie Kučerová je ředitelkou Filharmonie Brno již deset let. Za tu dobu se jí podařilo dostat brněnskou filharmonii do povědomí evropské i světové veřejnosti a získat větší návštěvnost brněnského publika zajímavou dramaturgií. Pro nadcházející sezónu již filharmonie dramaturgii odtajnila a proto jsem se s ní nad programy koncertů sešla. Současně mne zajímalo, jak vypadá příprava na stavbu nového koncertního sálu.

„V sále Konventu Milosrdných bratří v Brně se ve čtvrtek 23. února konal, zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku cyklu koncertů Barbara Maria Willi uvádí.“

„Fakt, že se historicky poučený přístup k interpretaci postupně rozšiřuje i na hudbu klasicismu a romantismu, může současnou hudební scénu jen obohatit.“

„Koncert nezapůsobil jako souboj dvou výrazných individualit, ale jako soustředěný dialog, přesně tak, jak to má v komorní hudbě být.“

V sále Konventu Milosrdných bratří v Brně se ve čtvrtek 23. února konal zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku cyklu koncertů Barbara Maria Willi uvádí. Večer nesl název Zlatý hlas a představila se na něm sama dramaturgyně cyklu spolu se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou.

„Praze dal Eduard navždy sbohem v sedmadvaceti letech, kdy se v roce 1852 přesunul natrvalo do Vídně.“

„Jak moc Richard Wagner Hanslicka nesnášel, dosvědčují dvě okolnosti. Zatímco první je spíše domnělá, druhá naopak zcela průkazná.“

„Přestože do Prahy se Hanslick už nikdy nevrátil, českému hudebnímu životu prokázal neocenitelnou službu. Patřil ve Vídni k prvním, kteří si povšimli nadání Antonína Dvořáka.“

Sám složil pouhé dvě skladby, kupodivu na verše v češtině. Milostnou píseň pod Vyšehradem a Českého houslistu. Měl ale dost rozumu na to, aby si uvědomil, že hudbu nemá tvořit, nýbrž o ní zasvěceně a v širokých souvislostech psát a přednášet. Pražský rodák Eduard Hanslick se především po přestěhování do Vídně, kde prožil převážnou část svého života, stal – slovy českého muzikologa a estetika Jaroslava Stříteckého – „ničitelem starých předsudků a konstruktérem nových pověr“…