PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zatím plánuju, že budu na lesní roh hrát tak ještě pět let.“

„Tátu většinou neposlechnu, ale postupem času pak dělám ty věci tak, jak mi řekl.“

„Teď budu psát skladbu pro příští kurzy, abych to měl včas a mohli jsme to nacvičit dřív“

Letní hornové kurzy v Broumově už pošesté rozdaly diplomy. Letošní ročník se uzavřel v sobotu 8. srpna a odjíždělo z něj domů na šest desítek mladých hornistů obohacených o cenné zkušenosti a setkání. Mezi nimi i patnáctiletý Jan Vobořil. Toto jméno v souvislosti s lesním rohem ale slýcháme už déle, jeho otec je už léta sólohornistou České filharmonie, vyhledávaným komorním hráčem a v Broumově na kurzech jedním z lektorů. Zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu, i když jasno v tom, jestli bude hornistou, zatím Honza nemá.

„Na historické rohy se tu neučí hrát, ale kontext, z něhož moderní nástroj vznikal, by mladí hornisté mohli a měli poznat a znát.“

„Patrně nebude toužit po profesi muzikantky, ale kurzy ji přesto baví. Hraje na hornu se zájmem a něco se tu dozví.“

„Hrají spolu snad jen půl roku, na kurzech jsou společně, jsou dobří. Velmi pěkně ve zvuku i v souhře, bez kazů, přednášejí větu z kvartetu, jehož autorem je Constantin Homilius.“

Třetí den vysvitlo slunce. Říkává se, třeba na horách, že den s číslem tři by měl být odpočinkový. Na Letních hornových kurzech v Broumově po více než osmačtyřiceti hodinách depresivně deštivého počasí úplně modrá obloha ve středu naopak nastartovala další aktivity…

„Někdo z lektorů to umí spíš se staršími, někdo s nejmladšími.“

„O ´lektorský´ koncert, letos ohlášený na 10. srpna, je prý zájem tradičně obzvlášť velký.“

„Ne nadarmo se o Maďarech mezi muzikanty říká, že jsou teď v žestích nejlepší na světě.“

Do kláštera přichází skupina mladých lidí s kufry na kolečkách kodrcajícími po dláždění. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, v Broumově se přímo v historickém objektu velikosti většího šlechtického zámku dá dnes bydlet, dokonce v někdejších celách řeholníků. Nebylo by ani divné, že jde o Japonce a Japonky. Všichni však mají na zádech batoh stejného charakteristického tvaru. V hudbě poučený člověk vytuší, že uvnitř každého je lesní roh. Aha, tak už se začínají sjíždět na interpretační kurz. Ale neodbytně se v té chvíli zase znovu připomene záhada, jak se dovnitř ten rozšiřující se ozvučník vlastně může vejít…