PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Tomáš Jamník využil ve svém přesvědčivém projevu mírně rozpohybovaného vibrata a naplno se ponořil do prudce expresivního aspektu skladby.“

„Asrael je Sukovou osobní zpovědí, dokumentem jeho kompoziční originality a jedním z vrcholů jeho tvůrčího snažení.“

„Mihotavý opar jemně odkapávajících smyčců se s každým taktem zkonkrétňoval, nepotlačil však jednotnou, ve zklidnělém pianu se plížící dynamiku.“

Velkolepé, podmanivé, strhující. Takovou slovní trojicí by šlo charakterizovat pondělní večer 13. října, během něhož Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Roberta Kružíka ohromil rudolfinské publikum interpretací zřídka uváděných skladeb dvou význačných jmen české hudební kultury: Josefa Suka a Jindřicha Felda. Rostoucí dluh české koncertní kultury vůči oběma autorům splatil symfonický orchestr spolu se sólistou Tomášem Jamníkem s neskonalou grácií, noblesou a dechberoucí sugestivitou. Jestliže si provedení Sukova Asraela sáhlo na dno posluchačova emočního rejstříku, tak Feldův Violoncellový koncert jej odzbrojil rytmickou surovostí a výrazovou bezprostředností.

„Sólový nástroj Feldovu kompozici ovládá tak velkolepě a mnohovrstevnatě, že je v popředí i ve chvílích hráčova odpočinku, kdy se mohutně rozbouří doprovodné těleso.“ 

„Flétna v ústech a rukou Jany Jarkovské je nástrojem plným barevných zvukových odstínů a jejich kontrastů, citlivě oddělujícím jednotlivé plochy a nálady náročného opusu.“

„Královéhradecká interpretace Brahmsovy První symfonie působila jako další pokračování radostně omračujícího východočeského zázraku.“

Mám rád koncertní večery „s příběhem“, neboť ve většině případů svědčí o nápadité a promyšlené dramaturgii. Aktuální cykly předkládané posluchačům Filharmonie Hradec Králové působí v tomto ohledu takřka vzorově; člověk vůbec nemá pocit, že jejich program je sestavován nahodile či na základě jednoduchých kritérií. Znovu se o tom mohli přesvědčit ti, kteří navštívili koncert pořádaný ve čtvrtek 9. ledna.

„Vzhledem k tomu, že většina publika očekává od koncertu zábavu a velká část soudobé hudby vyžaduje značnou dávku trpělivosti a ochoty zvyknout si, může být vztah mezi novou hudbou a posluchači problematický.“

„Důležité je prosadit skladby českých umělců do programu koncertů a akcí mimo českou sféru, aby zaujaly místo vedle ostatních děl nebo s nimi dokonce soutěžily.“

„To já bych měl udělovat ceny českým kolegům, kteří se postarali o to, že má životní pouť je natolik bohatá…!“

Na slavnostním koncertu Od Dvořáka k Martinů převzal v úterý v New Yorku americký muzikolog Michael Beckerman, zanícený propagátor české kultury, vážné hudby a českých klasiků, od zástupců Ministerstva zahraničí České republiky prestižní cenu Gratias Agit. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz při té příležitosti vysvětluje rostoucí oblíbenost Janáčka a jmenuje řadu dalších skladatelů, jejichž díla by měla být představena americkému publiku…

„Mozartova Královna je jedna z psychicky nejnáročnějších operních rolí.“

„Povzbuzení a chvála od kolegů, jako je on, vám dodá tolik chuti na sobě pracovat, jako nic jiného!“

„Ráda bych uvedla na koncertním pódiu skladbu mého dědečka Jindřicha Felda. Inspiroval se významným literárním dílem – Kosmovou kronikou.“

Jméno sopranistky Lucie Kaňkové v poslední době rezonuje českou, ale i zahraniční hudební scénou. Mladá umělkyně má na svém kontě řadu významných úspěchů. Kromě rolí, které ztvárňuje po celé naší vlasti a k nimž se nedávno připojil i debut v Národním divadle, se objevuje často i na koncertních pódiích…

„Díky tomuto úspěchu jsem si mohl dovolit zaplatit si svůj nástroj, který mám objednaný už od dubna, sám.“

„Tato show je unikátem ve spojení klasické hudby a televizní soutěžní show.“

„Po dostudování konzervatoře bych chtěl jít na vysokou školu. Moc bych si přál, aby se otevřel obor akordeon na HAMU.“

Jméno mladého akordeonisty Martina Šulce se v médiích neobjevuje zdaleka poprvé. Plní také programy koncertů, stejně jako přední příčky výsledkových listin soutěží. Student Pražské konzervatoře ze třídy Ladislava Horáka dal sobě i celé české kultuře doslova vánoční dárek – když zvítězil ve sledované televizní soutěžní show Virtuosos V4+. A dobrá zpráva pro všechny, které tento talentovaný a sympatický mladík zaujal: už v půli ledna se objeví v předtočeném koncertu Pražské konzervatoře online.

„Můj učitel byl Čech – hobojista Jiří Tancibudek.“

„První zámořský orchestr, který jsem kdy slyšela, byla Česká filharmonie.“

„Jsem šťastná, že moje kniha byla přeložena do češtiny. Ale bude muset být v budoucnu přepsána. Výzkum jde dál.“

Australská muzikoložka Janice B. Stockigt, autorka monografie o Janu Dismasi Zelenkovi, knihy přeložené letos do češtiny, se s jeho hudbou setkala nejprve jako hobojistka. V rozhovoru, který KlasikaPlus natočila při zelenkovské konferenci v Praze, zaznívá řada vzpomínek. Některé sice nemají přímou souvislost s drážďanským barokním skladatelem pocházejícím z Louňovic pod Blaníkem, ale o to zajímavěji se týkají českých hudebníků a Austrálie.