PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Cyklus zakotvil v repertoáru jako sváteční dílo novodobé české národní hudby. Je pochopitelné, že se stal vůbec první nahrávkou České filharmonie pořízenou pro gramofonové desky.“

„Provedení pražskými konzervatoristy se stalo nezapomenutelným nejen kvůli své výlučnosti, ale i díky výsledku.“

„Provedení po pětadvaceti letech opět s tělesem dobových nástrojů, poprvé zaštítěné v historicky poučené interpretaci domácími silami.“

Smetanova Má vlast prošla za sto čtyřicet let ve třech různých stoletích několika fázemi. Od premiéry v sále na Žofíně v listopadu 1882 k zahajovacímu koncertu Pražského jara v květnu 2021 se nad nimi klene pevný oblouk. V nepřetržité řadě koncertů a souvisejících nahrávek postupně čím dál přesněji krystalizuje nadčasová hodnota skladby…

„Dvě klavírní generálky za den byly víc než dost. Poprvé jsem odcházela ze zkoušky v noci a viděla Glyndebourne zase jinak.“

„Bylo úžasné poslouchat vzpomínky místního korepetitora na pana Bělohlávka.“

„Vidět a cítit moře bylo povznášející.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V šestém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zmiňuje i pocity z výletu na blízké pobřeží. Především se však zamýšlí nad dosavadním průběhem zkoušek i nad svou dráhou. Hlavně nad tím, jak je potřeba se nebát: pokorně a s odhodláním zdolávat další překážky… a třeba i skočit do neznáma, pokud je třeba.

„Všechna mistrovská díla, ať je to Haydn, nebo Dvořák, mají v sobě kvality opravdového zpěvu.“

„Pokud bych měl jmenovat deset nejdůležitějších setkání svého života, Jiří Bělohlávek by v takovém výčtu určitě nechyběl.“

„Není příjemné nechat se pořád někým šťourat v nose, ale co se dá dělat, je to teď součást našich životů…“

Sólistou večera Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který v pondělí vysílá stanice Vltava s dalšími evropskými stanicemi v přímém přenosu z pražského Rudolfina, který současně těleso streamuje na sociální sítě a který ze záznamu odvysílá stanice D-dur, je německo-francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Haydnem, Dvořákem a další hudbou v repertoáru cellistů, vzpomíná na Jiřího Bělohlávka a prozrazuje, že s šéfdirigentem Alexanderem Liebreichem se na pódiu setkává poprvé.

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marian Lapšanský.

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba…

„Není pravdivé tvrzení, že u nás plně otevřel cestu k poznávání tvorby Martinů teprve rok 1989. Důkazem je i tato kompletní nahrávka opery Hry o Marii.“

„Jde o velké celovečerní operní dílo, budící svou koncepcí hned z několika důvodů obdiv.“

„Nahrávku Jiřího Bělohlávka právem zařazujeme do fiktivního zlatého fondu Supraphonu.“

Hry o Marii jsou fenomenálním operním dílem Bohuslava Martinů, jehož výročí jsme si připomínali v posledních dvou letech. Formou nahrávky však toto dílo před téměř čtyřmi dekádami nezvěčnil nikdo menší než Jiří Bělohlávek. Právě k jeho nedožitým pětasedmdesátinám se sluší tuto nahrávku připomenout.

„Což o to, ta parta mladých muzikantů by byla nesporně báječná,“ vypálil na mě bez okolků, „ale copak je vhodné, abych se upsal vojákům?“

„Tentam je pochybující, váhavý, opatrný Jiří Bělohlávek z minulých let! Tady se představuje rozhodný, ctižádostivý mistr taktovky.“

„Říkává se, že každý je nahraditelný, někteří jsou ale nezapomenutelní; o Jiřím Bělohlávkovi to platí bezezbytku.“

Ve vzpomínkách na Jiřího Bělohlávka bývá zmiňován protiklad, který vystihoval jeho přístup k životu: „Povahou introvert, povoláním extrovert,“ zněl například 1. června 2017, den po dirigentově úmrtí, titulek na webu ČT 24. Bylo to docela trefné. Nikoli však úplné. Na to, aby tak stručná definice platila, byl Jiří, který by dnes býval oslavil pětasedmdesát, ve skutečnosti mnohem komplikovanější, mnohovrstevnatější osobností.

„Václav Talich mladého Martinů znal jako orchestrálního hráče, v budoucnu jej měl poznat i jako skladatele.“

„Martinů Kubelíkovi věnoval své Fresky Piera della Francesca. Kubelík je spolu s Vídeňskými filharmoniky provedl ve světové premiéře v létě 1956.“

„Jiří Bělohlávek měl úžasnou schopnost dokázat v díle nalézt hloubku a vnitřní sílu a ty pak přenést na hráče orchestru.“

I když se provádění orchestrálních či jevištních děl Bohuslava Martinů věnovala řada výborných umělců, označení „martinůovský dirigent“ si dovolím přiřknout pouze několika z nich. Kritériem této volby je pochopitelně především mimořádný umělecký vklad těchto interpretů v rámci uvádění skladeb Martinů a ve většině případů také vztahy se skladatelem nejen na profesionální, ale též osobní úrovni. Zajímavým bonusem navíc je fakt, že u všech těchto dirigentů si letos budeme připomínat kulaté výročí narození či úmrtí.

„Vystačil bych si s romantiky! Pro mě by mohlo být jen 19. století.“

„Písně si můžete dovolit až v nějaké fázi kariéry, kdy už máte jméno a lidé jdou v podstatě na vás.“

„Je tolik nádherných ruských titulů, ale na programu moc nejsou, nebo jen krátce.“

Sotva dozněly tóny pražské premiéry Verdiho opery Rigoletto, ve které zpíval nájemného vraha Sparafucila a která se odehrála pouze v televizi, bez diváků, už obléká kostým Komtura a zkouší další novou inscenaci, tentokrát Mozartova Dona Giovanniho, který má premiéru v březnu ve Stavovském divadle…

„Když jsme si krátce po mém nástupu do funkce sedli s Robertem Hančem, postupně jsme zjišťovali, že v České filharmonii se z toho dna můžeme jedině odrazit.“

„My plánujeme na tři až pět let dopředu. Na tři roky máme konkrétní plán. V pětiletém horizontu známe hrubé rysy.“

„Do dvou let se nachýlí ke konci druhý Marečkův mandát. Zůstane v čele České filharmonie? Bude moci – a bude chtít?“

Jubileum Davida Marečka ve funkci generálního ředitele České filharmonie přímo vyzývá k sumarizaci. Je však také důvodem k pohledu do vzdálenější minulosti, až k vyústění do situace, za níž tento post před deseti lety přijímal.

„Není vyloučeno, že Mou vlast vydá přímo Česká filharmonie pod svým labelem Czech Phil Media.“

„V roce 1925 Talich Mou vlast uvedl na prvním koncertě filharmoniků živě přenášeném rozhlasem. O čtyři roky později se stala prvním dílem, které těleso nahrálo na desky.“

„V příštích sezonách chce filharmonie s Byčkovem vedle mahlerovského cyklu nahrát další významná díla českého repertoáru.“

Čas nedobrovolně vyšetřený v době pandemie věnuje Česká filharmonie natáčení studiových nahrávek. V těchto dnech vzniká v Rudolfinu pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova snímek Smetanovy Mé vlasti, na jaře jeden ze dvou hlavních hostujících dirigentů orchestru Jakub Hrůša pořídí s filharmoniky záznam Zrání a Pohádky léta od Josefa Suka.

„Rok 1896 byl pro Dvořáka hektickým obdobím. V porovnání s jarem, létem a podzimem předchozího roku, kdy se vrátil z USA a hodně odpočíval.“

„Dvořákova Devátá symfonie byla v lednu 1896 dosud docela žhavou novinkou.“

„Pod Talichovým vedením, stejně jako později pod Kubelíkovým, Ančerlovým, Neumannovým a Bělohlávkovým, rostla Česká filharmonie do formátu orchestru s rozpoznatelným stylem a zvukem, s výrazným a jedinečným profilem.“

Česká filharmonie počítá svou historii od 4. ledna 1896, právě dnes tedy dlouhou 125 let. Ten den, byla to sobota, měla v pražském Rudolfinu první koncert. Dirigoval Antonín Dvořák, zněla výhradně jeho hudba. Jako v té době již nejslavnější žijící český skladatel stál symbolicky u zrodu nového tělesa zcela logicky. Na koncertě byl ideově přítomen také Bedřich Smetana, který chtěl tradici symfonických koncertů založit už v šedesátých letech, a iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy z roku 1882…

„Jsem v práci velmi precizní, což shledávám, že se teď příliš nenosí.“

„Harfisti tvrdí, že mám nejrychlejší trylek jednou rukou na světě, což je technický prvek, který byl v učebnicích u harfy zmiňován jako nehratelný.“

„Mé nové CD bude výjimečné, protože na něm zazní skladby, které jsem sama pro harfu upravila a nikdy nezazněly v této podobě ani na koncertním pódiu.“

Jana Boušková patří k těm českým umělcům, kteří náleží ke světové extratřídě. Za své postavení jedné z nejlepších světových harfistek vděčí své mamince, u níž vystudovala, své nezměrné píli a pracovitosti, smyslu pro preciznost a obrovskému nadání, kterého se jí dostalo. Ani jí se nevyhnul prakticky celosvětový koronavirový lockdown, který ovšem využila, tak jak je pro ní příznačné, k přípravě nového CD. A své studenty, které má od Londýna přes Prahu až k Tokiu a New Yorku, učila distančně.

„Stejně jako Zápisník zmizelého, premiérovaný v dubnu 1921, je i Káťa Kabanová plodem přátelství s Kamilou Stösslovou.“

„V Brně mne nenávidí, v Praze závidí, ale v Bratislavě návidí rádi.“

„Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází Janáček tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal.“

Káťa Kabanová, šestá z devíti oper Leoše Janáčka, lyrické drama vycházející z Ostrovského hry Bouře, je od prvních tónů po závěr hudebně i svým příběhem magicky přitažlivá. Zasahuje od velkoleposti po intimitu, od vášní po úzkost, od dramatičnosti po lyriku. Poprvé se hrála přesně před 99 lety, 23. listopadu 1921, v brněnském Městském divadle, předtím německém, v současnosti Mahenově. Světové premiéry tam měly i Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Šárka, Věc Makropulos a Z mrtvého domu.

„Jsem přesvědčený, že dirigování se dá naučit pouze praxí.“

„Dirigent by měl vědět, kdy ho orchestr skutečně ‚potřebuje‛ a kdy ne.“

„Chci chodit na koncerty a do divadel, ne si doma pouštět výkony kolegů na počítači.“

Marek Šedivý je novým hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského. V Ostravě jej také čekají nové úkoly, jako je například nové nastudování Smetanovy opery Hubička či premiéra opery Zásnuby ve snu skladatele Hanse Krásy. Zkušenosti Marek Šedivý získal také jako šéf opery Slezského divadla v nedaleké Opavě. V rozhovoru jsme se dotkli jeho názorů na uměleckou praxi i na aktuální restrikce kulturního života v České republice.

„Celé období pandemie je pro Český filharmonický sbor Brno velmi náročné a komplikované.“

„Pokud mám jmenovat některá duchovní díla, kterých si nejvíce cením, tak jsou to především kantáty a oratoria k poctě českých světců.“

„Poslední mojí velkou partiturou je Stabat Mater pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr z roku 2017.“

Český filharmonický sbor Brno patří mezi nejlepší sborová tělesa nejen u nás, ale i ve světě. Jako obecně prospěšná společnost (o. p. s.) je odvislý od toho, zda obdrží granty a získá sponzory a mecenáše. Přes tyto nelehké podmínky oslaví letos třicet let své činnosti. Toto významné jubileum v průběhu podzimu stvrdí třemi koncerty v „rodném“ Brně. O aktuální situaci sboru jsme při příležitosti jeho účinkování na festivalu Lípa Musica hovořili s jeho zakladatelem a v současné době ředitelem i sbormistrem, Petrem Fialou.

„Horna je jeden z nejtěžších nástrojů. Dá se bohužel zkazit velmi mnoho, když děti učí lidé, kteří ji přímo nevystudovali.“

„Jsem velmi šťastný, že teď máme v České filharmonii Semjona Byčkova“

„Jakub Hrůša je zrající osobnost, pro mě by to byl důstojný nástupce pana Byčkova..“

Broumov si postupně vybudoval pověst mekky hornistů. Kromě festivalu Za poklady Broumovska, který se tam koná každé léto, hostil letos už pošesté Letní hornové kurzy, které jsou největší svého druhu u nás. Vedle zakladatelky Zuzany Rzounkové, profesora Jindřicha Petráše, Lenky Němcové a významných zahraničních hornistů je jedním z lektorů i sólohornista České filharmonie Jan Vobořil…

„Slogan zve k poslechu programů sestavených z těch nejlepších a nejzajímavějších snímků z minulosti festivalu.“

„Kultovní závěrečný večer Last Night of the Proms bude řídit dirigentka Dalia Stasevska.“

„Jiří Bělohlávek označil BBC Proms za největší a nejdemokratičtější festival na světě.“

Londýnský hudební festival BBC Proms se letos koná v jiné podobě. Kopíruje po osm týdnů od poloviny července do poloviny září obvyklý termín, ale prvních šest z nich se odehrává jen ve virtuálním prostoru – vše z nahrávek. Jen poslední dva týdny by se měly uskutečnit už živě v Royal Albert Hall, i když zřejmě bez publika. Festivalu je letos rovných 125 let, ale jeho průběh se musel podřídit opatřením přijatým v Británii proti šíření pandemie.

„Budeme hrát už od srpna, a diváci tedy uvidí téměř vše, jen v náhradním termínu.“

„Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá! je docela pádný argument, proč tuto operu opět nasadit do repertoáru.“

„Melodramfest je světově unikátní platforma pro interpretaci melodramu.“

Dlouholetý šéf opery plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla Tomáš Ondřej Pilař se rozhodl věnovat svým aktivitám. Na uvolněné místo vedoucího operního souboru jmenoval ředitel DJKT Martin Otava dirigenta Jiřího Petrdlíka. Jiří Petrdlík umělecky působí v plzeňském divadle od roku 2005. V minulých sezónách nastudoval 41 operních a operetních představení…

„Když přišla řada na Broučka, bylo jasné, že titulní roli v té době nezazpívá nikdo lépe než Jan Vacík.“

„Ve své dvojdílnosti a symfonické mohutnosti největší Janáčkova opera.“

„Bělohlávek dokázal orchestr BBC přivést k výrazu, bez obav popsatelnému jako dostatečně český.“

Jediná z oper Leoše Janáčka, která měla premiéru v Praze, slaví právě dnes sto let od prvního uvedení. V Národním divadle novou inscenaci připravil a 23. dubna 1920 řídil tehdejší operní šéf Otakar Ostrčil. Výlety páně Broučkovy se ostatně v hlavním městě z větší části, kromě výletu na Měsíc, odehrávají. Kompletních nahrávek vzniklo zatím pár. V Praze Neumannova v roce 1962, Jílkova v roce 1980 a neprodejná Mackerrasova na přelomu let 2003 a 2004. V Mnichově Keilberthova roku 1959. V Londýně pak v roce 2007 nahrávka Bělohlávkova.

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

„Opera je velká škola, protože to, co vás potká tam, vás na koncertě potkat nemůže.“

„Oproti tomu, kdy jako dirigent musím držet supervizi nad celkem, si u violoncella bytostně užívám zodpovědnosti jen sám nad sebou.“

„To, co profesor může předat mladému dirigentovi na vysoké škole, je především osobní zkušenost.“

Robert Kružík je jedním z našich nejmladších dirigentů, přesto má na kontě angažmá ve dvou operních domech a spolupráci s řadou renomovaných orchestrů. Mimo jiné je stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno a letos v květnu by měl debutovat na Pražském jaru. Náš rozhovor se uskutečnil v době prvních omezení s ohledem na epidemii koronaviru. Od té doby situace prošla výraznou proměnou, nicméně držme sobě i jemu palce, aby to vyšlo!