PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Problém Ostrčilovy opery začíná již u volby libreta.“

„Je nepochybné, že Robert Jindra je v Národním divadle člověk na svém místě a jeho hudební nastudování mělo vysokou úroveň.“

„Režie Jiřího Heřmana nesla typické znaky rukopisu tohoto tvůrce, včetně postupů, které se v jeho inscenacích často opakují – pomalu se z nich stává klišé.“

Národní divadlo uvedlo po 102 letech od premiéry operu Otakara Ostrčila Legenda z Erinu. Hudebního nastudování se chopil Robert Jindra, režie Jiří Heřman. Uvedení vyvolalo řadu polemických otázek.

„Koncert měl nevšední podobu, vystřídala se na něm dvě symfonická tělesa.“

„Ten nejmarkantnější rozdíl se překvapivě nachází v kompaktnosti zvukového obrazu, v jeho dokonalé jednotě, což mladým hudebníkům pochopitelně ještě chybí.“

„Sukův Epilog je dílem hluboké myšlenkové závažnosti a tvůrčího mistrovství, tlumočí naléhavá poselství světla, lásky a smrti.“

Šestý orchestrální koncert abonentní řady „B“ Česká filharmonie naplánovala do tří po sobě jdoucích večerů 30. dubna a 1. a 2. května. Dramaturgicky měl program nevšední podobu, na pódiu Rudolfina se vystřídala dvě symfonická tělesa. Česká studentská filharmonie nejprve přednesla symfonickou suitu Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova, ve druhé části večera pak orchestr České filharmonie spolu s Pražským filharmonickým sborem (sbormistr Lukáš Vasilek) a sólisty přednesl symfonický Epilog Josefa Suka. Obě díla zazněla v nastudování a pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůši. Sólové vokální party v Sukově skladbě přednesli Alžběta Poláčková (soprán), Jiří Brückler (baryton) a Jan Šťáva (bas).

„Dojem z večera byl silný, ještě den nato se mi Pärtova hudba vrací se svou trýznivou neodbytností.“

„Interpretace všech zpěváků byla citlivá a nestrhávala přílišnou pozornost k jejich výkonům.“

„Závěrečné ‚amen‘ vyletělo vzhůru, dotklo se klenby a posluchači začali tleskat možná až příliš brzy.“

Letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, který pořádá Filharmonie Brno, byl zahájen na Květnou neděli provedením Janových pašijí estonského skladatele Arvo Pärta. Brněnská premiéra slavného díla s plným názvem Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem jednoho z nejhranějších současných skladatelů vůbec se odehrála v kostele sv. Jakuba na Jakubském náměstí v centru Brna. Sólové pěvecké party, sbor Martinů Voices a komorní uskupení hudebních nástrojů řídil Lukáš Vasilek.

„Celá scéna vychází z Grotowského pojetí divadla a provedena je v jednoduché abstrakci pouze s minimem rekvizit.“

„Za zásadní pro inscenaci považuji hudební vklad dirigenta Sébastiena Roulanda.“

„Národnímu divadlu se podařilo téměř výhradně z vlastních zdrojů dát dohromady obsazení, které si s problematikou operní francouzštiny poradilo, a ještě bylo co poslouchat.“

Naše první scéna uvedla 13. března v historické budově obnovenou premiéru opery Werther francouzského skladatele Julese Masseneta. Ta je spolu s Manon skladatelovým nejznámějším operním dílem a právem získává na oblibě i u nás. Národnímu divadlu se podařilo úspěšně „oprášit“ inscenaci Willyho Deckera z roku 1996, kdy byla poprvé uvedena v Amsterdamu, načež ji převzalo několik dalších operních scén. Ozdobou pražské inscenace je hra orchestru pod vedením Sébastiena Roulanda, svých partů se skvěle ujali i sólisté Opery Národního divadla.

„Orchestr pod vedením dirigenta Ondreje Olose zněl plně a barevně, dařilo se všem nástrojovým skupinám, a to jak intonačně, tak v souhře.“

„Režie se ujal Štěpán Pácl, režisér Činohry Národního divadla Brno, pro kterého to byla první operní zkušenost.“

„Jana Šrejma Kačírková byla herecky přesvědčivá a pěvecky suverénní.“

Janáčkova opera uvedla v pátek 7. února premiéru opery Manon Lescaut Giacoma Pucciniho. Režie se ujal Štěpán Pácl, dirigentem byl Ondrej Olos, autorem scény Dragan Stojčevski a kostýmy vytvořila Linda Boráros. V titulní roli zářila Jana Šrejma Kačírková a rytířem des Grieuxem byl Peter Berger. Představení silné a okouzlující, které jistě přiláká mnoho hudbymilovného publika.

„Vánoční oratorium Camilla Saint-Saënse je roztomile romantické.“

„Notoricky známý text i melodie plynuly lehce, s něhou a nadhledem.“

„Vánoční píseň Narodil se Kristus Pán už publikum stálo a zpívali všichni, na pódiu i v hledišti.“

Je již tradicí, že v předvánočním čase přináší Český filharmonický sbor Brno v rámci abonentních koncertů radost svým věrným. Nádhernou hudbou a přáním krásných svátků vánočních. Stejně tak se dělo i na zlatou neděli 22. prosince, kdy v Besedním domě v Brně zazněly Vánoční oratorium, op. 12 Camilla Saint-Saënse a nepostradatelná Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Český filharmonický sbor Brno vystoupil spolu s komorním orchestrem Czech Virtuosi, sopranistkou Martou Chilou Reichelovou, barytonistou Jiřím Brücklerem a dalšími domácími sólisty sboru. Koncert dirigoval druhý sbormistr Joel Hána. 

„Děj třetího dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda ztvárnil orchestr s ideálně vypracovaným a vzrušujícím ponorem do autorovy vize.“

„Tenorista Michael Weinius ztvárnil Tristana se vší úctou k jeho úloze.“

„Bernhard Hansky zpíval roli Kurwenala, jako by to byl jeho nejoblíbenější part.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou svého šéfdirigenta a uměleckého ředitele Petra Popelky uzavřel koncertní provádění opery Tristan a Isolda. Stalo se tak v pondělí 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina, které slyšelo třetí akt opery. Na pódium se vrátili Michael Weinius a Elisabeth Teige, pěvci hlavních rolí z provedení prvního jednání v roce 2023…

„Říkala jsem si, jestli v Roce české hudby by i při takové uvolněné příležitosti nestálo za to projevit víc dramaturgické odvahy a kreativity.“

„Nejpříjemnějším překvapením večera bylo, jakým způsobem se barytonista Jiří Brückler zhostil Přemyslovy árie.“

„Open-air koncert je tu především od toho, aby si diváci společně užili hudbu v plenéru a aby si ho poslechli i lidé, kteří třeba jinak do koncertních sálů nepřijdou. V tomto ohledu svůj účel splnil.“

Česká filharmonie svou sezonu tradičně zakončuje open-air koncertem na Hradčanském náměstí. Letos přišla s malou novinkou a přálo jí i počasí. Až na ten vítr.

„Na Kanárech si pan režisér vymyslel pojetí, které bylo velmi netradiční.“

„Zpívat Přemysla z Libuše jsem cítil jako velkou metu.“

„Paní foniatrička mi doporučila, že mám přestat pít kávu, tak jsem jí odpověděl, že raději nebudu zpívat, než abych přestal s kafem.“

Ve středu 26. června se na Hradčanském náměstí uskuteční tradiční open-air koncert České filharmonie, na němž se umělecky pod taktovkou Petra Altrichtera podílí také trojice v tuzemsku působících pěvců, z nichž jediným držitelem hlasu mužského je barytonista Jiří Brückler. Mladistvě vyhlížející zpěvák už pražská operní prkna coby sólista brázdí téměř dvacet let a v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za další svou sezonou, v níž v Roce české hudby přirozeně dominovala hudba českých velikánů.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Z několika příčin by byl skladatel spokojen s uvedením své kantáty na festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž.“

„Zahajovací večer patřil pod taktovkou Františka Macka Filharmonii Bohuslava Martinů, Českému filharmonickému sboru Brno a třem pěveckým sólistům.“

„Mária Porubčinová se cítí v českém repertoáru jako doma; Jiřího Brücklera a Aleše Brisceina není třeba blíže představovat.“

„Dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí,“ napsal Antonín Dvořák svému příteli Aloisi Göblovi koncem roku 1884. Poté, co od května do listopadu usilovně pracoval na kantátě Svatební košile podle Erbenovy balady z básníkovy sbírky Kytice. Jistěže skladatel srovnával jen s tím, co vykonal do té doby. Jeho tvůrčí potenciál se na Osmou či Devátou symfonii či na operu Rusalka teprve chystal…

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„Národní divadlo moravskoslezské v čele s Jiřím Nekvasilem přijalo hozenou rukavici bez nejmenšího zaváhání.“

„Smetanovskému opernímu cyklu v Ostravě se podařilo demytizovat Smetanu jako především národního skladatele a představit jej jako výsostného hudebního dramatika.“

„Největší krajíc si pochopitelně ukrojili členové divadelního orchestru, sboristé a sólisté v angažmá ostravské opery.“

Málokterému českému skladateli se v letošním Roce české hudby dostává takové pozornosti jako Bedřichu Smetanovi. Dvousté výročí narození geniálního umělce se promítá do života společnosti, ať už to je prostřednictvím koncertů, inscenací, besed, dokumentů nebo vydáním nových publikací. Nejvelkolepější oslavu Smetanova jubilea připravilo Národní divadlo moravskoslezské, které dvakrát uvedlo všechny dokončené opery skladatele.

„Není mnoho operních opusů, které jsou tak úzce spjaty nejen s konkrétními literárními a výtvarnými podněty, místem konání děje, ale i s atmosférou doby svého vzniku, jako právě Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka.“

„Nejedná se o divadelní představení, ale o koncertní nastudování.“

„Vybráni byli pěvci, kteří mají s Janáčkem bohaté zkušenosti.“

Letos na podzim uplyne celých sto let od premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, tohoto originálního hudebně dramatického díla, inspirovaného humornými texty Rudolfa Těsnohlídka a kresbami Stanislava Lolka; na jaře roku 1920 byly publikovány brněnskými Lidovými novinami. Koncertního nastudování s Českou filharmonií se ujal dirigent Jakub Hrůša.

„Hravá melodie písničky zvolna přechází do martinůovské harmonie i rytmiky.“

„Orchestrální začátek skladby připomínal něžnou českou krajinu.“

„Sbor ji podbarvoval jarním světlem s vírou v novou sílu přírody.“

V rámci 68. koncertní sezóny uvedla Filharmonie Brno 16. února v Janáčkově divadle druhý abonentní koncert V očekávání jara a míru. Zazněla česká premiéra Vernalis temporis symphonia (Jarní symfonie) od Jana Nováka a Der Neue Psalm (Nový žalm) Antonína Rejchy. S Českým filharmonickým sborem Brno hrál orchestr Filharmonie Brno…

„Novou inscenaci Jakobína realizuje na jihu Čech velmi mladý tým, k tomu ještě i nejmladší kantor Benda, kterého jsem viděl i slyšel.“

„Pohoda, pocit štěstí a víra v dobro z Jakobína září.“

„Šéfdirigent David Švec vede soubor s jistotou, temperamentem, se smyslem pro hybnost a zároveň s kontrasty v tempech.“

Ve dnech 9. a 10. ledna se na jihu Čech uskutečnily dvě premiéry Dvořákovy půvabné opery Jakobín, na libreto Marie Červinkové-Riegrové, několikrát upravované do verze, kterou po léta vnímáme a která učinila z Jakobína dílo dramatické, s patřičným divadelním spádem.

„Oratorium ve velkých plochách a gradacích nese vroucně pozitivní, oslavné a nabádavé emocionální a ideové poselství.“

„Je to podle Pavla Smutného velké, semknuté a pravdivé dílo.“

„Nahrávka je k dispozici také na streamovacích platformách.“

Projekt realizace oratoria Nádech věčnosti skladatele Jana Zástěry, uvedeného v premiéře ve Vladislavském sále v roce 2021, o rok později na festivalu Smetanova Litomyšl a nakonec v římské bazilice sv. Jana v Lateráně, završilo letos vydání studiové nahrávky díla. V klíčové mluvené roli je protagonistkou nastudování vokálně symfonické-skladby pěvkyně Soňa Červená. Poté, co se v květnu 2023 v nedožitých 98 letech její život uzavřel, jsou koncerty i CD chápány jako symbolické završení její dráhy výjimečné dramatické umělkyně.