PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Provedení premiéry se ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Příležitost, kterou dostal, nepromarnil a představení vedl s energií a soustředěně.“

„Ke cti režiséra Jiřího Nekvasila je nutno konstatovat, že se oprostil od romanticko-dramatického vizuálu, vsadil na herecké a pěvecké schopnosti protagonistů a nechal působit sílu a opravdovost hudby.“

„Je to inscenace, co dokladuje vyzrálost a hudební mistrovství autora i celého operního souboru.“

Dramaturgie opery Moravskoslezského divadla přivedla ve čtvrtek 14. prosince na jeviště Divadla Antonína Dvořáka obnovenou inscenaci Čertovy stěny. Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany byla uvedena na tamní jeviště naposledy roku 2014. V režii Jiřího Nekvasila a na scéně Davida Baziky připravil současné hudební nastudování Marek Šedivý, pro jeho onemocnění se provedení premiéry ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Nové bylo i obsazení rolí a inscenace se dočkala vřelého přijetí.

„Dětský sbor zpíval v čisté a průzračné ryze vokální hudbě s okouzlující technikou echa, které se neslo z balkonu v provedení čtyř sopranistek.“

„Mráček uchvacoval v Mozartovi dokonalou hrou v pavučinovém pianu, nejen ve výškách oscilující na hranici slyšitelnosti, samozřejmou brilantní technikou v prestu a širokým mámivým tónem na struně g.“

„Kaftan vedl rozšířený filharmonický komorní orchestr, za spolupráce perfektně připraveného sboru sbormistrem Lukášem Kozubíkem, s jistotou znalce hudby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.“

V pátek 29. září 2023 se ve Velkém sále paláce Žofín na Slovanském ostrově konal zahajovací koncert 89. sezóny Pražského filharmonického sboru za účasti tří koncertních těles pod vedením německého dirigenta Dirka Kaftana. Vedle velkého smíšeného sboru vystoupil Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu a orchestr PKF – Prague Philharmonia.

„Potemnělá zahrada se ponořila do tónů Malé noční hudby a její kouzlo nenarušila ani amplifikace, která měla zaručovat dobrý poslech.“

„‚Spolupráce s agenturou Ars koncert byla předem dohodnuta na pětadvacet let. Přesto mne trochu mrzelo, když mi ředitel agentury pan Miroslav Stehlík připomněl naši dohodu. Ale akceptuji, že všechno jednou končí,‘ svěřil se slovenský bard.“

„Co naplat, zámecká zahrada není koncertní síň a zvuková technika je zařízení velmi citlivé.“

Čtvrt století trvání Festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou se završilo v sobotu 19. srpna, kdy v zámecké zahradě zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Malá noční hudba a po přestávce Requiem d moll v podání Moravské filharmonie Olomouc, Slovenského filharmonického sboru, spolu se sólisty Martou Chilou Reichelovou, Lucií Hilscherovou, Jaroslavem Březinou a Jiřím Brücklerem řídil dirigent Leoš Svárovský. Večer moderoval Jaromír Javůrek a v publiku nechyběl ani slovenský pěvec Peter Dvorský, který festivalu propůjčil své jméno.

„Lehké úvodní tóny koncertní árie ‚Alma grande e nobil core‘ ladily s příchodem půvabné Doubravky Součkové, jejíž hlas se následně ve velmi vysokých, bravurně vyzpívaných tónech s až neuvěřitelnou silou vyklenul prostorem.“

„Amálie Dobšíková v pouhopouhých dvaceti letech předvedla precizní, profesionální výkon nabitý emocemi; je u ní vidět obrovská míra talentu, ale také tvrdé práce, píle a disciplíny.“

„V díle se propojila umělecká excelence s duchovním poselstvím.“

Festival Hortus Magicus v uplynulém víkendu pokračoval bohatým hudebním i volnočasovým programem. Návštěvníci měli možnost kromě pěti výjimečných koncertů zhlédnout výstavu v místní obrazárně, navštívit profesionálně komentovanou prohlídku zámku i arcibiskupské zahrady, floristické expozice a pro nejmenší byla připravena i dětská zóna s poutavými příběhy, loutkovým divadlem a dalšími aktivitami.

„Slouží ke cti režisérce Kateřině Duškové, že vypráví právě toto a nic dalšího.“

„Paolo Gatto učinil z orchestrálního partu samostatný symfonický plán inscenace, který věci zintenzivňoval a doříkával.“

„Lívia Obručník Vénosová dostatečně vystihla psychologii postavy, i když se nedostala až k úplným krajnostem srdceryvné pravdivosti, a ani v jednom okamžiku nezklamala pěvecky.“

Pucciniho Madama Butterfly je ve světovém repertoáru sedmou nejhranější operou a v časovém rozsahu hlavní role dokonce zřejmě drží primát. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy oblíbený a působivý titul nastudovalo právem. Soudě podle páteční premiéry, ztvárnila sopranistka Lívia Obručník Vénosová gejšu Čo-Čo-San jako svou dosud snad nejlepší roli, režisérka Kateřina Dušková našla dobrý klíč k prezentaci dojemného příběhu jako uvěřitelného komorního dramatu a dirigent Paolo Gatto, zásadní aktér projektu, dokázal učinit ze známého díla opravdový hudební zážitek.

„Ve zpěvných číslech těchto dvou oper precizně doprovázel pěvce na klavír Zdeněk Klauda.“

„Klaudová potěšila otevřeným zvučným hlasem ve vibratu s propracovanou dynamikou a akcenty, Matoušek souzněl v sonoritě a artikulací.“

„Nepochybně by tomu bylo i v případě, kdyby byl programový leták vybaven zápisem jednotlivých vět, jednak proto, že mnozí z naplněného hlediště divadla si program od uvaděček neodebrali, a jednak proto, tuším, že operní publikum tradičně od nepaměti „ruší“ potleskem po oblíbených číslech.“

Pražské Národní divadlo uspořádalo v neděli 5. března šťastné Matiné k 199. výročí narození Bedřicha Smetany, a to ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany. Reprezentantka tohoto milého sdružení PhDr. Olga Mojžíšová, Ph.D., kurátorka fondu Smetana, vědecká pracovnice Muzea Bedřicha Smetany, připomněla ve svém úvodním proslovu osobnost skladatele a zejména genezi oper, jejichž árie byly na programu Matiné. Byly to Braniboři v Čechách, Dalibor, Čertova stěna a Prodaná nevěsta. Byl to  i Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 Z mého života, kterým dramaturg a inspicient večera Beno Blachut ml. oddělil v programu dramatický a komický žánr. Bonus představovaly tři klavírní drobnosti. Úvodní a následující číslo programu zpívali sopranistka Tamara Morozová jako host opery a sólista opery barytonista Jiří Brückler.

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.

„Smíšený sbor předvedl příjemnou barvu zvuku, ale i rytmickou přesnost. Krásně zněla i pianissima, byla konkrétní, znělá, a to i v tzv. brumendu, tedy bocca chiusa.“

„Mluvené pasáže Vypravěče se ujala v českém jazyce naše mezzosopranistka Dagmar Pecková, a to skvěle!“

„Německý tenorista Michael Gniffke je omyl!!! Nechápu, kdo a proč ho pozval!“

Na scéně Národního divadla zazněla v pátek 20. ledna mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně vedl americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje už poněkolikáté. Návštěvníci vyslechli Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Stejný program můžete navštívit i v neděli 22. ledna, obrňte se však velikou trpělivostí k výkonu německého tenoristy Michaela Gniffkeho, který svůj (hlavní) part nezvládl po všech stránkách.

„Dramaturgie vsadila na jistotu a na českou klasiku s tím, že je nutno na začátku nového roku posluchače pohladit po duši a zazněly árie z oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.“

„Na závěr zazněly části z opery Petra Fialy Kráska a zvíře, která se na jevišti ještě nikdy neobjevila. “Je to první a zřejmě i poslední provedení”, skepticky pronesl autor.“

„Na Novoročním koncertě slyšelo publikum premiéru, která překvapila instrumentální barevností a impresionistickým výrazem, kterému nechyběly silné výrazové prvky. Osvěžující bylo použití kytary v orchestru, která přinášela do proudu hudby francouzský šarm.“

Novoroční koncert, uskutečněný v neděli 8. ledna v Besedním domě v Brně, měl na programu části ze známých klasických českých oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Na jeho závěr pak zazněla premiéra částí z jediné opery sbormistra Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy. Spolu se sborem vystoupil soubor Czech Virtuosi s dirigentem Tomášem Hanákem, sólisty byli sopranistka Pavla Vykopalová, altistka Jana Sýkorová, tenorista Tomáš Černý a barytonista Jiří Brückler. Zcela vyprodaný sál přijal vděčně dramaturgii a sólisty zahrnul nadšenými ovacemi.

„Jaromíru Weinbergerovi, kterého po ročním působení v Americe dostihl stesk po domově, nabídl libretista Miloš Kareš po jeho návratu do Československa veselou, značně dojemnou a docela dost bizarní vyprávěnku.“

„Babinský, hybatel děje, je vlastně málem hlavní postavou… Prvnímu premiérovému obsazení však vévodil jen zčásti, mohl by totiž být ještě mnohem větším šejdířem.“

„Inscenace je povýšena Vladimírem Morávkem za využití prvků hravosti i nenápadné parodie k představení, jehož kouzlu současný divák nakonec překvapeně docela rád podlehne.“

Opravdové dudy se v opeře neozvou, i když se jmenuje Švanda dudák. Přesto je plná barvitého hudebního arzenálu, včetně silných odkazů k lidové písni. Režisér Vladimír Morávek rozehrál skoro sto let starou hudební pohádku zábavně, nápaditě a vkusně. Dílo Jaromíra Weinbergera, hojně hrané na přelomu dvacátých a třicátých let v Evropě i v Americe a pak odsouzené k zapomenutí, se konečně vrátilo tam, odkud vyšlo – do pražského Národního divadla. Proč ne. Hlásí se k českým hudebním, literárním a divadelním tradicím i k lásce k rodné zemi.

„Ryze hudební stránka díla vystoupila jednoznačně na povrch. Ne proto, že chybí scénografie, kostýmy a režie. Symfonická hudba spoluvytváří toto konkrétní dílo výrazně, jako jeho dominantní prvek.“

„Asmik Grigogian oslnila víc vokálními prostředky, než emocemi.“

„České víle dala podobu velké operní postavy světového repertoáru.“

Koncertní provedení Rusalky bylo dobrým nápadem – a víc než dobře realizovaným. Festival Dvořákova Praha tímto projektem sáhl letos hodně vysoko. Nejoblíbenější opera ze skladatelova odkazu zazněla v pondělí v Rudolfinu nejen s ideálním pěveckým obsazením všech jedenácti rolí, ale také nádherně z hlediska symfonického zvuku. V divadle lze asi málokdy slyšet tolik detailů, nuancí a odstínů, kolik jich dokázala dát dílu Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem.

„Není nic snazšího než připravit pro večer tohoto typu směs ukázek ověřených časem; dramaturgie ale 8. 7. 2022 zvolila jiný, neotřelý způsob.“

„Šikovně zvolenou, rozuměj nikoli experimentální, soudobou hudbou lze prorazit i bariéru oficialit a dodat jim lidský rozměr.“

PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Jana Kučery, klavírista Tomáš Kačo a barytonista Jiří Brückler vystoupili v pátek 8. července na Zahajovacím koncertu českého předsednictví v Radě Evropské unie. Koncert se uskutečnil v pražském Rudolfinu za přítomnosti prezidenta, premiéra, politiků a diplomatů a byl živě přenášen Českou televizí. V neotřelé dramaturgii zazněla díla Antonína Dvořáka a protagonistů večera: Jana Kučery a Tomáše Kača.

„Sugestivní atomsféru Jiří Heřman navozoval jednoduchými prostředky, sošnými postoji sólistů a sboru i jejich přeskupováním – a hodně k tomu světly, svícením.“

„Korunou večera byla Soňa Červená. K velké porci textu přidala s obrovskou vnitřní energií přesvědčivý dramatický přednes, gesta, kterými ovládla celý prostor.“

Hudební meditaci o Ludmile, Drahomíře, Boleslavovi a Václavovi zkomponoval Jan Zástěra jako velkolepé oratorium s vlastním textem, se záměrem připomenout počátky národní historie a křesťanské kořeny národního společenství. Dílo nazval Nádech věčnosti a na koncertě korunujícím letošní program festivalu Smetanova Litomyšl provedení v úterý sám řídil. Jedinečnou událost učinila z programu Soňa Červená v mluvené roli kněžny Ludmily a účinek provedení zázračně podpořil vytvořením vizuální poloscénické podoby Jiří Heřman.