PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Když už museli Berlínští filharmonikové slevit z vystoupení v miliónové Oděse a zaměřit se na městečko čtrnáctkrát menší, dali si záležet na repertoáru tohoto matiné.“

„Dramaturgie nabízí možnost objevit skladby ukrajinských autorů, v bývalém Sovětském svazu diskriminovaných; doplní je i ukázka z díla Leoše Janáčka.“

„ČT art nabídne tuto událost ze zpožděného záznamu 1. května večer.“

Až se 1. května v pravé poledne místního času rozezní v Jantarové koncertní síni na mořském břehu jižního Lotyšska hudba, půjde v mnoha ohledech o mnohovrstevnatý zážitek. Bylo by – vzhledem k tomu, v jakém světě poslední dobou žijeme – až nepřípadně idylické konstatovat, že proslulí Berlínští filharmonikové tam oslaví sto čtyřicáté výročí svého založení. Vznikli totiž, či spíše jejich zárodek, přesně na prvního máje roku 1882. To je sice pravda, zdaleka ale ne jediná.

„Přestože nikdo nemohl tušit, že se od rybníku Vajgar jednou natrvalo přesune k ústí řeky Hudson, o jeho směřování k hudbě bylo jasno poměrně brzy.“

„V MET byl na roztrhání. Korepetoval, zkoušel s orchestrem, vedl smíšený pěvecký sbor a tu a tam dirigoval.“

„Přirozeně, že nebyl jediný, kdo od nás touto zámořskou ‚Mekkou opery‘ prošel; nikdo se ale nemůže pochlubit tím, že tam setrval neskutečné tři dekády.“

Druhá část seriálu Až na konec světa se věnuje Kurtu Adlerovi, který se jako sbormistr, dirigent i hudební publicista prosadil za hranicemi rodného státu: v Berlíně, Kyjevě, Stalingradu a nakonec na neskutečných třicet let v Metropolitní opeře v New Yorku. Jeho rodným krajem přitom byly jižní Čechy a do Spojených států zavčas unikl jen díky dobrému odhadu situace, což mu jako synovi židovských rodičů patrně zachránilo život.

„Soubor Barocco sempre giovane doprovázel sólistu Josefa Špačka s precizností i vášní; pětatřicetiletý virtuóz hnal ansámbl svým nasazením neúnavně vpřed.“

„Vzpomínku na Ástora Piazzollu, jejíž plánované provedení na festivalu roku 2021 u příležitosti sto let od skladatelova narození zmařil covid, pojali účinkující s vervou a inspirací.“

„Pardubické hudební jaro pokračuje dalšími koncerty, v nichž se představí například Martinů Voices, Bennewitzovo kvarteto či Ensemble Inégal, ale i 4TET.“

Čtyřka je prý „číslem vytrvalosti, odhodlání, praktičnosti a poctivosti“. Ačkoli není numerologie mým koníčkem, jako by tato definice platila pro mezinárodní hudební festival Pardubické jaro, který byl v poslední březnový večer zahájen přitažlivým koncertem. Otevřel se jím ročník s pořadovým číslem 44, což se nemohlo nepodepsat na jeho dramaturgii…

„Na kalendáři byl 1. duben 1907, když přišel na svět v karlovarské židovské rodině; poté, co byl u něj rozeznán hudební talent, jej rodiče poslali na berlínskou konzervatoř.“

„V Bombaji založil trio, v němž hrál na housle Mehli Mehta, což vedlo k tomu, že se stal učitelem jeho syna Zubina.“

„V Kanadě Kaufmann dirigoval Winnipegské symfoniky, k nimž na vystoupení zval tak význačné sólisty jako byl Glenn Gould.“

Naši zapomenutí krajané, hudebníci, kteří se vypravili z Čech či z Moravy do ciziny, za hranice… – někdy i dost daleko, skoro až na druhý konec světa. To jsou protagonisté nového SeriáluPlus, který mapuje zasuté příběhy hudební historie. První díl připomíná Waltera Kaufmanna, karlovarského rodáka, kterého osud v roce 1934 zavál do Bombaje a po válce do Severní Ameriky.

„Na svět přišel 8. února 1932 coby syn muzicírujícího otce, který slavného potomka předběhl povoláním studiového hudebníka v Hollywoodu.“

„Když bylo roku 1974 Williamsovi po nečekaném manželčině úmrtí nejvíc úzko, představili ho Stevenu Spielbergovi. A ti dva se dohodli, že to spolu zkusí.“

„To vše mu přineslo takovou přehršli cen, že by se mohl natřásat s hrudí plnou metálů jako ruský generál: neuvěřitelných pětadvacet Grammy, pět Academy Awards (a dvaapadesát nominací, což se od Walta Disneyho nikomu nepodařilo) a další.“

Před obědem a po něm. Anebo také za života první manželky a po něm. I tak by se dal lakonicky rozdělit život skladatele (nejen) filmové hudby Johna Williamse,  právě dnes devadesátiletého. Nebýt náhodného setkání nad jídlem s režisérem Stevenem Spielbergem, při němž si padli do oka, dost možná bychom o Johnu Williamsovi dodnes neslyšeli. A nebýt trpkého odchodu zpívající herečky Barbary Ruick, s níž byl ženat osmnáct let a zplodil tři děti…

„Václav Hudeček pobaveně popsal, jak se původní nápad vizuálně vymkl z rukou, protože ‚za rok, o který jsme museli jejich vystoupení odložit, vyrostli minimálně o půl hlavy, spíš ale o celou…“

„Třináctiletý Alexandr Klement; o rok starší houslista Jan Novák; a šestnáctiletý Lukáš Mareček. Že každý z nich uspěl na nejrůznějších soutěžích, lze považovat skoro za samozřejmost.“

„Uznání zaslouží také nasazení a zvuk doprovázejícího Barocco sempre giovane. Přestože vystoupili jen v pěti, měl jsem při provedení Kol Nidrei pocit mnohem hutnějšího tělesa.“

Těm z nás, kteří leccos pamatují, zní skandování učňů z ČKD, jímž v listopadu 1989 odeslali komunistu Štěpána do bezvýznamnosti, dodnes v uších. Jejich skandování „My nejsme děti“ se pro mě stalo nadčasovým sloganem. Výzvou, jež říká, že myšlení, konání a mnohdy i um školáků nejednou přesahuje hranice, které jim dospělý svět přisuzuje. A poté zírá, když je vše jinak. Vzpomněl jsem si na tuto skutečnost opakovaně během večera, kterým v úterý 18. ledna vstoupil festival Svátky hudby, rozprostřený napříč celou kulturní sezónou, do roku 2022. Koncert, uskutečněný v příjemném prostředí Pražské konzervatoře, totiž představil tři opravdu velice mladé hudebníky, nad jejichž výkony se ovšem chvílemi tajil dech.

„Prvořadým lákadlem bude osobnost muže s taktovkou. Potřetí ji v tento den pozdvihne žijící legenda Daniel Barenboim, který tyto koncerty řídil už na prahu let 2007 a 2014.“

„Z celkových osmnácti skladeb včetně tří přídavků zazní celá třetina těch, které Novoroční koncert z Vídně ještě nikdy nenabídl.“

„Novoroční dopoledne má v mysli většiny z nás dvojlomnou atmosféru. A tak si při sledování vnitřně oddychneme a posílíme se do nových bojů. A snad i radostí.“

Pohled na prosincový kalendář koncertů Vídeňských filharmoniků je truchlivý. Po léta to býval měsíc plný vystoupení doma ve Zlatém sále vídeňského Spolku přátel hudby, pověstném Musikvereinu. Měsíc okořeněný přípravami na Novoroční koncert z Vídně, na nichž se kromě samotného orchestru, jeho nepočetného zázemí a hostujícího dirigenta podílejí jednorázovou pomocí město Vídeň se svým magistrátem i zahradníky a floristy. Unikátním sponzorem je Rolex, který je věrný filharmonikům už skoro čtrnáct let.

„Na chedívův příkaz měla v Káhiře vzniknout národní opera. Koho oslovit? Volba padla na toho, jehož Rigoletto zde zaznělo už při otevření Khedivial Opera House – Giuseppe Verdiho.“

„Mezitím se vše bohužel prodlužovalo; došlo ke sporům, v jejichž blízkosti se pohybovala Češka vybraná Verdim do titulní role Aidy, Tereza Stolzová.“

„V hvězdném obsazení zazněla Aida letos na jaře v Opéra Bastille a posluchači si ji mohou vychutnat na stanici D Dur 19. prosince od 16 hodin.“

„Kontext je vším,“ učíval mě můj dlouholetý přítel a guru Miroslav Zikmund. A tak jím tedy Aidin příběh začnu. Slavná a všeobecně oblíbená opera Giuseppe Verdiho měla totiž svou světovou premiéru před půldruhým stoletím, 24. prosince 1871 v zajímavých souvislostech. Konala se na Štědrý den, což ale v muslimské zemi – byť s menšinou koptských křesťanů – nebylo na překážku…

„Bylo mu šestadvacet, když ho doporučili Leonardu Bernsteinovi s tím, že otextuje písně z přelomového muzikálu West Side Story; jenže jejich pracovní vztah nebyl bez šrámů.“

„Aniž by se Sondheim zpronevěřil žánru, dokázal hudbou a hlavně texty vpašovat do muzikálů složitost mezilidských vztahů.“

„Osm cen Grammy, pět Tony Awards, jednu Cenu Americké akademie, Pulitzerovu cenu a Prezidentskou medaili svobody – to vše měl Sondheim na kontě.“

V pátek 26. listopadu se uzavřel životní příběh Stephena Sondheima – amerického skladatele a textaře. Autor bezmála dvou desítek muzikálů a vedle nich například také textu písní ze slavné West Side Story se dožil jedenadevadesáti let.

„Roman i Karel publikum doslova rozparádili natolik, že si vynutilo dva přídavky a zahrnulo umělce dlouhými ovacemi.“

„Role kmotra zmíněného cédéčka se ujal Lukáš Hurník.“

„Dopídit se partitur bylo očistcem spojeným s takřka detektivním pátráním. Velká zásluha patří Karlu Košárkovi.“

Poslední listopadový čtvrtek tohoto roku přinesl pražskému publiku koncert Romana Janála a Karla Košárka. Kromě něj ale také besedu, a hlavně křest jejich nového alba písňového repertoáru na slovenskou lidovou poezii Bohuslava Martinů a Mikuláše Schneidera-Trnavského.

„Do předloňska jsem absolvoval pětatřicet letů ročně, konstatoval Steven Holl. Až loni mě covid přikoval k domovu. Ostravský pobyt je proto mojí první pracovní cestou po pandemii.“

„Nový koncertní sál zapadá jako vlajková loď do celkové transformace města, uvedl primátor Ostravy Tomáš Macura.“

„Když jsem postával na místě, které se má tak zásadně proměnit, zrovna si tam hrálo klubko dětí. Díval jsem se na ně a říkal jsem si, že pro ně tato stavba vznikne, shrnul Steven Holl.“

Vím, že název článku má mluvit sám za sebe; zde je však přece jen na místě ho úvodem reportáže rozklíčovat. Takže za prvé. Nová koncertní síň v moravskoslezské metropoli se má zjevně pyšnit jménem světoznámého skladatele, který se kousek odtud v Hukvaldech narodil a přímo v Ostravě zemřel. V angličtině coby globálním esperantu dneška bude tudíž její název znít The Janáček Hall…

„Strategicky znamenitým tahem Petra Dvořáka se před několika lety stalo spojení dvou funkcí – ředitelem Zlaté Prahy byl jmenován výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl.“

„Do čela poroty získala Zlatá Praha 2021 živoucí legendu televizní tvorby zaměřené na symfonickou hudbu, operu, balet či tanec: dvaaosmdesátiletého Brita jménem Brian Large.“

„Letos obdržel společnou cenu ČT, EBU a IMZ za celoživotní dílo enfant terrible televizní tvorby, čtyřiašedesátiletý Američan Peter Sellars.“

V minulém týdnu se konal osmapadesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, soutěž televizních pořadů zaměřených na hudbu, balet, tanec a divadlo. V porotě zasedly výrazné osobnosti v čele s proslulým Brianem Largem.

„Do Česka se vrátil čerstvý osmdesátník nejen nezlomený tím, co musel prožít, ale posílený jako legenda, která se zpěvem baví.“

„Plácido Domingo se ukázkami ze zarzuel vrátil k žánru, o kterém vesměs víme jen to, že se jedná o ´španělské operety´.“

„Co Plácida Dominga v nejbližší době čeká? Jistěže trochu zvolnil, ale rozhodně nerezaví.“

V sobotu, čtvrtý den září 2021, se před vyprodané hlediště Pivovarské zahrady v Českém Krumlově vrátil po deseti letech na tamní mezinárodní hudební festival Plácido Domingo. Opět u příležitosti kulatého festivalového výročí, jak to ostatně tehdy, když tato hudební přehlídka slavila své dvacetiny, slíbil jejímu prezidentovi Jaromíru Boháčovi. Co všechno se v Domingově životě během uplynulé dekády, a především v rámci posledních dvou let, přihodilo…