PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Robert Jindra Dvořákovu Polednici skutečně hýčkal.“

„Vodníkův pansky rozkazovačný tón byl v podání Myšičky excelentní.“

„V roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany bylo uvedení jeho švédských symfonických básní velice vítaným holdem géniovi.“

V pondělí 29. ledna 2024 uvedl Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Robertem Jindrou na svém abonentním koncertě symfonické básně Dvořáka a Smetany. A neslýchaně přitažlivý melodram Zdeňka Fibicha s recitačním extempore Martina Myšičky. Dramaturgický svátek v Dvořákově síni Rudolfina…

„Se zkušenostmi z ciziny vnímal pražské prostředí, zejména koncertní a operní život, jako zaostalé a povrchní. K úsilí o další emancipaci českého národního společenství přispíval jako autor i jako organizátor.“

„I když se ještě hledal, jeho první opera jasně ukázala, že bude schopen své cíle naplňovat.“

„Přesvědčivé vítězství skladatele, jehož dílo hudebně předčilo vše, co se doposud z domácí tvorby dávalo, ale navíc neméně přesvědčivé vítězství interpreta, který dokázal rozeznít takové nuance, o jakých se rutinérům nesnilo.“

Mladočeši a staročeši, pokrokovost a konzervativnost, čeština a němčina, umělecká nekompromisnost a rutina… To je jen několik protikladů, které hýbaly pražskou společností v šedesátých letech devatenáctého století. Tedy v době, kdy Bedřich Smetana pracoval na svých prvních dvou operách. Obě měly v Prozatímním divadle premiéru v roce 1866. Prodanou nevěstou se skladatel začal zabývat na začátku léta 1863, brzy poté, co měl hotovou prvotinu – Branibory v Čechách. Ty dokončil 23. dubna před sto šedesáti lety.

„Cílem školy je „vychovat vysoce vzdělané, ale i empatické osobnosti, kterým právě toto studium pomůže porozumět současné situaci a zorientovat se ve světě vědy i umění tak, aby byli schopni kultivovat prostředí, ve kterém budou žít.“

„Vznikl tak silný a expresivní večer, naplněný euforií mladých lidí, vrstevníků těch, kterých se v minulosti líčené události přímo dotýkaly. V šesti obrazech, 1. Masopust, 2. Svatby, 3. Odvod, 4. Hřbitov, 5. V zázemí, 6. Na frontě, se prolínaly časy a události.“

„Pásmo prostupuje lidová moudrost a folklórní estetika, humor, který mrazí, satira, která bolí, zlobný humor je bez laskavosti, je tu všudypřítomná nadsázka a stylizace, lidový masopust prostupuje zoufalství. Asi dvacet mladých studentů oktávy, pro které to byl současně maturitní výkon, dávalo do projevu přesvědčivost a zaujetí, které zatlačovalo publikum do sedadel.“

Mladí lidé, hrající pásmo proti válce v den, kdy už rok trvá válka na Ukrajině, to je silný motiv. Přesvědčivě zní tohle téma ve voicebandové montáži E. F. Buriana z roku 1935 v podání studentů před maturitou, kteří vystudovali Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací. Brněnské gymnázium slaví letos 30. výročí založení a inscenace voicebandu Válka, která se uskutečnila v pátek 24. února 2023 v Divadle na Provázku, patřila k vrcholům oslav.

„Programová skladba obou koncertů nezapřela Güttlera coby vášnivého badatele, který na základě svých archivních rešerší, bohatých hráčských zkušeností a enormních znalostí širokého repertoáru porovnává a nachází souvislosti i tam, kde bychom je zprvu nečekali.“

„Vokální či instrumentální kompozice zazněly v úpravách pro žesťové nástroje. Güttler si s velkou erudicí zdařile pohrává s jejich kombinacemi, v nichž v zájmu výsledného homogenního a měkkého zvuku uplatňuje trubku, corno di caccia, lesní roh, altový, tenorový a basový pozoun, tubu a tympány.“

„Výtečnou schopnost orientace v oblasti vokální hudby nakonec pánové prokázali i svými pěveckými výkony ve dvou závěrečných adventních písních.“

Na dvou odpoledních koncertech v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Evangelisty v hornofalckém Waldassenu ohlásil známý německý trumpetista Ludwig Güttler konec své koncertní kariéry. První koncert jím vedeného drážďanského komorního ansámblu žesťových nástrojů se odehrál v sobotu 26. 11. vpředvečer adventu, druhý pak následující den u příležitosti první adventní neděle. V obou případech byla bazilika do posledních míst vyprodána.

„V rozezpívaném orchestru zaznívaly poetické tóny a Magdalena Kožená dala písním punc slovní i hudební poezie, milou výslovnost a lahodné hloubky i výšky.“

„Simon Rattle neomylně a jasně podněcuje drobné detaily vystupující na pozadí zásadnějších proporcí, nachází neobvyklá nasvícení známých, nenápadných či zdánlivě nedůležitých míst nebo dokonce přináší celé nové pohledy.“

„Málokdy je možné slyšet partituru Tarase Bulby rozehranou do takových nuancí, do takové jemnosti i ráznosti, básnivosti i reálnosti, do tak podrobně dynamicky tvořené polyfonie, jak se ten večer podařilo.“

Druhý týden rezidence, kterou v této sezóně realizují u České filharmonie Magdalena Kožená a Sir Simon Rattle, přinesl méně známé písňové cykly a nesmírně zajímavě provedené symfonické skladby českých klasiků – Dvořákovu báseň Holoubek a Janáčkovu rapsodii Taras Bulba.

„Brahmsův Koncert a moll pro housle, violoncello a orchestr oplývá decentní kultivovaností, zdrženlivou vášnivostí, zpěvnými tématy a nenápadnou virtuozitou ve službě výrazu.“

„Dvořákova symfonická báseň Polednice šikovně těží z kontrastu idyly a hrůzostrašnosti.“

„Kančeliho skladba je srozumitelné, obecně duchovní sdělení, nezastřené konstrukcemi a disonancemi ani ryze náboženskými odkazy.“

Program pátečního koncertu Moravské filharmonie Olomouc byl trojnásobě zajímavý. Prvním důvodem byla Dvořákova Polednice, která nezaznívá zdaleka tak často jako některé jeho symfonie. Druhým se stal Brahmsův Dvojkoncert, vděčná příležitost pro emotivní kantilény, a to v podání významných sólistů Jana Mráčka a Michaely Fukačové. A tím třetím důvodem byla česká premiéra díla nazvaného Nu. Mu. Zu – efektní, ale i výrazně burcující kompozice skutečného klasika moderní hudby Giji Kančeliho. Jakub Klecker, do letošního léta šéfdirigent tělesa, vedl orchestr k zaujaté intenzivní hře.

„Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr podle Erbenovy balady, kterou složil Antonín Dvořák, to je dílo, které spolehlivě okouzlí a dojme.“

„Filharmonie Hradec Králové se zhostila svého úkolu se ctí. Vedená dirigentem Tomášem Braunerem zněla v chrámovém prostředí hutně a kompaktně.“

„Výrazným spoluhráčem orchestru byl Český filharmonický sbor Brno, který má v kantátě úlohu vypravěče a který dokázal vygradovat účinnost díla na maximum.“

Závěr Svatováclavského hudebního festivalu se konal na svátek svatého Václava, 28. září v Katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Vystoupila Filharmonie Hradec Králové, Český filharmonický sbor Brno a sólisté Pavla Vykopalová, Richard Samek a Svatopluk Sem, za řízení dirigenta Tomáše Braunera. Obecenstvo projevilo nadšení a odměnilo účinkující dlouhotrvajícím potleskem.

„S nástupem brněnského filharmonického sboru se orchestr stáhl do ústraní, aby mu nabídl prostor se vyjádřit.“

„Z projevu Pavly Vykopalové vyzařovala pokora a její decentní procítěnost pěveckého partu adekvátně přilnula k roli dívky.“

„Ohromující výkon při zahajovacím koncertu festivalu předvedl barytonista Svatopluk Sem. Dechberoucí byl však i jeho hudební výraz vypravěče.“

V nedělní podvečer 25. září odstartoval devětadvacátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci. Svatováclavskou katedrálou se při této příležitosti rozezněly hlasy předních českých pěvců – Pavly Vykopalové, Tomáše Černého a Svatopluka Sema. Pod taktovkou renomovaného dirigenta Tomáše Braunera sólisty obezřetně doprovodila Filharmonie Hradec Králové a společně předvedli jedno z nejvýznamnějších Dvořákových vokálně-instrumentálních děl, světskou kantátu podle balady Karla Jaromíra Erbena – Svatební košile. Jako i v loňském roce vsadila dramaturgie na Český filharmonický sbor Brno, který, opět jako v loňském roce, nezklamal.

„Hosté ze Švédska do svého prestižního vystoupení vpadli imponujícím způsobem, když mimořádně poutavě uvedli Dvořákovu Polednici.“

„Polyfonní zpěv v úvodu Bartókova koncertu se s velkou empatií podařilo naplnit závažným obsahem a soustředěným výrazem.“

„Hardingovi se podařilo vytvořit ze čtyř vět symfonie, v případě třetí a čtvrté dychtivě propojených, jeden velký obraz, plný různých odstínů.“

Festival Dvořákova Praha se uzavřel v neděli koncertem posledního ze čtyř zahraničních hostujících těles, Symfonického orchestru Švédského rozhlasu. Hudba Antonína Dvořáka se v programu dostala do sousedství tvorby Bély Bartóka. Oba autory těleso prezentovalo zajímavým, barvitým a epickým způsobem, a to velkým dílem díky vynikajícímu vedení dirigenta Daniela Hardinga. Neméně výraznou postavou posledního večera festivalu byla houslistka Veronika Eberle.

„Po celou dobu večera byla cítit přízeň všech přítomných, což mělo pozitivní vliv na celkové neopakovatelné vyznění koncertu.“

„Na popředí skvěle instrumentovaného a dobře se pojícího orchestru doplněného například o dvě harfy vynikla Brisceinova barva hlasu i citlivě interpretovaný text staroindické předlohy.“

Minulé úterý hostovala s Pražským filharmonickým sborem a s orchestrem PKF – Prague Philharmonia přední česká dirigentka Miriam Němcová. Pro společný koncert obou těles vybrala repertoár druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Vlajkovou lodí programu se stala Kytice Bohuslava Martinů, která se zároveň symbolicky stala připomínkou dirigentčina oslaveného životního jubilea. K této příležitosti do pražského Rudolfina doputovaly zástupy lidí plných vřelého postoje k oslavenkyni. Ta je společně s dalšími přítomnými hudebníky obdařila skvělým hudebním zážitkem.

„Do té doby povznesená nálada švitořících ptáčků v sále, kteří zde zůstávali po Rautavaarovi, se ráz změnil v magické očekávání pohádkového temna.“

„V samém závěru skladby, kdy posouval všechny možné, ba i téměř nemožné hranice hry na klarinet, odloží Karel Dohnal svůj nástroj. Do úplného ticha rozpřáhne ruce a kostým, ve kterém odehrál celý koncert, vytvoří vějíř rozevřeného pavího ocasu.“

„Skladba v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením Petra Popelky působila velice naléhavě. Dirigent nechal rozeznít orchestr v plném symfonickém zvuku naproti jemným částem díla, které vynikaly svojí křehkostí.“

Čtvrteční kulturní dění v Ostravě zcela jistě ovládla Janáčkova filharmonie Ostrava spolu se sólistou Karlem Dohnalem a dirigentem Petrem Popelkou. Společným tématem celého večera se stala ptačí říše promítnutá do světa hudby. V programu tak vedle sebe stála jména Einojuhani Rautavaara, Anders Hillborg, Antonín Dvořák a Igor Stravinskij a jejich díla posluchačům předestřela pestrý obraz toho, jakým způsobem autoři k tématu přistupovali.

„Spíše než dodržování tradičních velikonočních rituálů byly tyto velikonoční pobyty pro Martinů možností odpočinku v předjarní přírodě.“

„Martinů měl moc rád veškerá zvířata, i když s manželkou vzhledem k častému stěhování nikdy žádné trvale neměli.“

„Posledním drobnějším velikonočně laděným dílkem jsou Písničky pro dětský sbor, které komponoval na sklonku života, v únoru 1959.“

Další díl seriálu o Bohuslavu Martinů je laděn tematicky – jarně a velikonočně. Zobrazuje Bohuslava Martinů především jako člověka svázaného s přírodou, zvláště tou jarní, a představuje jeho díla spjatá s obdobím Velikonoc.

„Proslulý byl svými procházkami před JAMU, kdy každého známého poctil sejmutím klobouku, hlubokou úklonou a polohlasným ‚rukulíbám‘.“

„Jeho tvorba je celkově mimořádně rozsáhlá: čítá víc než pět set titulů nejrůznějších žánrů a zaměření.“

„Odchodem Pavla Blatného se uzavřela jedna z výrazných kapitol brněnské hudby.“

Zpráva o tom, že 20. ledna zemřel skladatel Pavel Blatný, nebyla příliš překvapivá – skladatel už dlouho neopouštěl svůj byt a posléze ani svoje lůžko, nicméně pro ty, kteří Pavla Blatného znali, to bylo velmi, velmi smutné. To proto, že představoval téměř vždy kladný pól emocí, vždy byl nabitý energií, vždy důvěřoval budoucnosti.