PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Celé století trvající diskuse o potřebnosti velkého koncertního sálu jsou tedy u konce.“

„Nejšťastnějším člověkem na akci byla jistě ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.“

„Varhany nejsou součástí projektu. ‚Jak by se zde ale mohla hrát Janáčkova Glagolská mše?‘ ptala se logicky téměř 102letá bývalá rektorka JAMU Alena Veselá.“

Otazníky nad potřebou koncertního sálu v Brně se táhnou již sto let. Ano, už Leoš Janáček razil ideu, že čeští občané jsou stejně kulturní a hudbymilovní jako němečtí a že si koncertní sál také zaslouží. Němci měli v Brně Německý dům se sálem pro víc než osm set posluchačů, zatímco Češi se pyšnili, a dodnes pyšní, Besedním domem. Ten je sice krásný, ale ideální pro komorní hudbu, symfonické koncerty se zde hrát nemohou, pro ty si Filharmonie Brno půjčuje sál Janáčkova divadla. 24. února však došlo k přelomové události – k poklepání základního kamene Janáčkova kulturního centra.

„Její frázování a práce s dynamikou byly čítankové a finesy jejího moravského dialektu by jí – rodilé Pražačce – mohla závidět leckterá moravská mezzosopranistka.“

„Markové se podařilo technicky zvládnout všechny technické úklady skladby a hezky vystihla i její emocionální výraz.“

„V písních je sólista u klavíru hudebně naprosto obnažen, žádný nedostatek nemůže schovat ani za orchestr ani za operní triky.“

Žižkovský koncertní sál Atrium nedávno oznámil novinku ve svém klasickém programu, jíž je koncertní řada Hudební recitál. Sérii setkání s předními českými interprety odstartoval ve čtvrtek 20. února písňový recitál mezzosopranistky Markéty Cukrové s doprovodem klavíristky Kristiny Markové. Dámy si pro posluchače připravily písně  Dvořáka, Faurého, Ravela, Debussyho, Berlioze, Brittena a  Ebena spojené s tématem noci.

„Matouš Zukal pomocí turbulentních rozmachů dynamických i rytmických vyjádřil třepotání mnoha drobných křídel i chaotické poletování nočních tvorů.“

„Posluchačstvo bylo s to tleskat až dvacet vteřin po doznění posledního tónu…“

„V Janáčkovi během živelného oktávového vzruchu praskla struna!“

V rámci plzeňského Kruhu přátel hudby se 12. února uskutečnil první klavírní recitál za poslední tři roky. Role sólisty se ujal klavírista Matouš Zukal, který do Domu hudby zavítal z pražské HAMU, ze třídy doc. Iva Kahánka.

„Stejně jako v ´covidovém´ roce 2021 má Káťu v Glyndebourne zpívat Kateřina Kněžíková.“

„Jednou z mála výjimek, kdy letos figuruje Janáčkovo dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který plánuje dvě představení Káti Kabanové.“

„Janáčkova ´Broučka´ po představeních v Berlíně provede Simon Rattle navíc koncertně 4. a 6. května s London Symphony Orchestra.“

V polovině února se v Glasgow a později v Edinburku hraje Věc Makropulos, v březnu uvádějí v Berlíně Výlety páně Broučkovy, v Mnichově Káťu Kabanovou a v Linci Příhody lišky Bystroušky, v březnu a dubnu je na programu ve Freiburgu im Breisgau Jenůfa, kterou pak hrají i v Heidelberku a v Coburgu. Káťu bude v létě uvádět také festival v Glyndebourne a na podzim se objeví dokonce v Austrálii. I roce 2025 tedy zažívají Janáčkovy opery úspěšné tažení hudebním světem, zejména evropským. V zámoří se spíše uplatňují jeho symfonické a komorní skladby.

„Hudební zážitek nezačíná prvním tónem koncertu, ale již ve chvíli, kdy návštěvník vstoupí do sálu.“

„Bartókovy Rumunské tance zněly jako hudba, která v sobě nese nejen pohyb, ale i vzpomínku, kolektivní paměť generací.“

„Carlini dokázal udržet disciplínu i tam, kde hudba přímo vybízela k divoké exhibici.“

Koncert Temperamentní housle, konaný 7. února v Rytířském sále zámku Frýdek-Místek, realizovaný Svatováclavským hudebním festivalem v rámci cyklu Hudební výlety, přinesl nejen virtuozitu a vášeň, ale především hlubokou reflexi propojení řádu a spontaneity v hudbě. Houslistka Marie Hasoňová a klavírista italského původu Tommaso Carlini se vydali na fascinující hudební pouť, v níž se prolínala nezkrotná energie východoevropské hudby s intelektuální ukázněností hudební formy.

„Bezděčné vyzařování z takových bohatě obdarovaných dirigentů skoro až sálá. Jde o charisma. Ale i o fascinaci jejich mimořádně zvládnutým řemeslem.“

„Titul hlavního hostujícího dirigenta nese v jeho případě jedinečný přívlastek ‚K poctě Rafaela Kubelíka‘. ‚Změnil můj život,‘ konstatoval loni Simon Rattle.“

„Česká filharmonie podle jeho slov ‚zní jinak než jakýkoliv jiný orchestr‘, což – jak říká – samozřejmě myslí jako kompliment.“

Sir Simon Rattle oslavil v Praze s Českou filharmonií s jen několikadenním zpožděním lednové sedmdesátiny. Přál si k nim prý jako dárek mít možnost v Rudolfinu dirigovat Janáčkovu Glagolskou mši. Splnilo se mu to – a sám třemi abonentními koncerty vrchovatě obdaroval celkem tři tisícovky lidí. Plus filharmoniky, filharmonický sbor a sólisty. Protože i pro ně muselo jít v jejich práci o zážitek vymykající se každodennosti…

„Se sestrami jsme se později zúčastnily jako sesterské trio pěvecké soutěže, a dokonce jsme i vyhrály první místo, pro nás to ale bylo spíše takové zpestření.“

„V Ústí v divadle byla báječná parta mladých lidí, dokonce nám dělal šéfa Petr Vronský. Tehdy měl asi sedmadvacet a byl to nejmladší operní šéf v republice.“

„U Jenůfky si zpěvačka musí dávat pozor, aby ji nepřemohly emoce.“

Sopranistka Natálie Romanová je pojmem nejen na domácím jevišti Janáčkovy opery v Brně, ale i v celé České republice, potažmo ve světě. Za třicet let si vybudovala široký repertoár a pověst spolehlivé pěvkyně s krásným mladodramatickým sopránem. K významnému jubileu, které v prosinci 2024 oslavila, jí na 10. ledna v Mozartově sále v Redutě připravil Spolek přátel Národního divadla v Brně, ve spolupráci s Hudební fakultou JAMU a Nadací Leoše Janáčka, slavnostní setkání s obdivovateli i zasvěcenci. Pěvkyně se publiku svěřila se svým tajemstvím úspěchu a zasvětila ho i do tajů svého krásného zpěvu.

„První část koncertu se tedy nesla v duchu taneční stylizace a bylo skutečně co poslouchat.“

„Na místě akcentů a povlovných dynamických vzedmutí přidávala filharmonie na mocnosti zvuku, v pasážích jindy lyrické cudnosti a něhy zněla hudba prosta efektní svůdnosti.“

„Česká filharmonie hrála pod Rattlovým vedením s vervou a její zvuková plnost a síla byla v předepsaných částech skladby velkolepá.“

První ze tří abonentních koncertů České filharmonie s dirigentem Simonem Rattlem se ve Dvořákově síni Rudolfina konal ve středu 29. ledna. Po druhé řadě Slovanských tanců Antonína Dvořáka byla na programu Glagolská mše Leoše Janáčka. Sóla zpívali Iwona Sobotka, Lucie Hilscherová, Pavel Černoch a Jan Martiník, spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor sbormistra Lukáše Vasilka. Simon Rattle oslavil v tomto měsíci sedmdesátiny a jeho snem a narozeninovým přáním bylo, jak předesílala média, provést právě Glagolskou mši Leoše Janáčka s Českou filharmonií.

„Ztvárnění režisérky Jany Andělové Pletichové a dirigenta Marka Prášila učinilo z díla klasiku, ovšem za cenu nezachycení opravdu strhujících emocí.“

„Sopranistka Tereza Kavecká dosahuje zejména v závěru opery, v monologu i v posledním setkání s Borisem, značné intenzity.“

„Kátě Kabanové dává výrazovou sílu teprve skutečný symfonismus. A toho v sotva čtyřech desítkách muzikantů lze docílit jen stěží.“

Hned první večer Festivalu hudebního divadla Opera byl logickým převisem z Roku české hudby 2024. Slezské divadlo Opava přivezlo do Prahy svou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Představení, zprvu nepříliš vzrušivé, vygradovalo nakonec k působivému vrcholu.

„Úpravu Janáčkova zápisu lze ocenit jako projev Colliho otevřené mysli.“

„Colli dokázal, že technicky je schopen zahrát cokoliv.“

„Za takovou zvukovou mohutnost by se nemuseli stydět ani chlapi typu Yefima Bronfmana nebo Jana Bartoše.“

Sólový klavírní recitál Federica Colliho, který se konal v neděli 26. ledna v pražském Rudolfinu, byl už pianistovým druhým vystoupením v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Program nabídl mimo jiné zapomenuté transkripce proslulých děl a Colli ve své hře předvedl nejen mistrovskou kontrolu nad nástrojem, ale také originální přístup, neboť notový zápis mnohdy nevykládal doslovně.

„Její pastorkyňa patří k nejzásadnějším top dílům… Když něco takového prosloví zkušení lidé z operního světa, nedovedu si představit lepší ohodnocení.“

„Pak se můžou dít zázraky. To je nádherný pocit, který do mého života přináší obrovskou smysluplnost.“ 

„Bylo by pro mě obtížné, kdybych měl naplňovat jen jakousi formální stránku své profese.“

Londýnská Královská opera Covent Garden hraje od 15. ledna do 1. února celkem šestkrát Janáčkovu Její pastorkyňu, v zahraničí uváděnou pod titulem Jenůfa. Dirigentem obnovené inscenace je Jakub Hrůša, který se v tomto divadle ujme na podzim funkce hudebního ředitele. Jenůfa je podle něj jednou z nejpravdivějších a nejsilnějších oper celého světového repertoáru. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o skladatelově mezinárodně nejproslulejším díle, o divadle a publiku i o sobě samotném.

„Druhá a třetí věta Janáčkovy skladby exponovala v Praženicově provedení jak básnivě zasmušilé, tak bouřlivě úderné pasáže.“

„Horlivý temperament Jan Novák podtrhl nervózním vibratem, aniž by tím jakkoli potlačil motivickou stavbu skladby.“

„Z Novákova svérázného přístupu bylo zřejmé, že je v Janáčkově prudkosti a nepředvídatelnosti jako doma.“

Laureáti prestižních světových soutěží Pavol Praženica, Jan Novák a Silvie Ježková během úterního rudolfinského večera vlili svěží krev do žil pražskému koncertnímu provozu. Navzdory roztříštěné dramaturgii, kterou však bylo nutné omluvit s ohledem na specifickou povahu události, se instrumentalisté vztáhli k prováděným číslům s perfektním porozuměním hudební látce a s uspokojivou dávkou citlivosti a vnímavosti. A i když se někdy zdálo, že stylová nakynutost repertoáru čítající jména jako Leoš Janáček, Franz Liszt či Johannes Brahms vyzrála nad schopnostmi instrumentalistů, byl koncert 21. ledna mimořádným oživením tuzemské tradice komorní interpretace.