PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zazní díla, která jsou součástí naší stoleté historie.“

„Komorní hudba nepřináší méně závažná sdělení než hudba orchestrální a pro hráče je očistnou záležitostí.“

„Českou tvorbu bych rád uváděl v konfrontaci s díly světových autorů.“

Mnoho koncertů a inscenací letos akcentuje 100. výročí vzniku Československé republiky. Méně tradiční už jsou ale slavnostní koncerty komorní hudby. A právě takto intimněji se rozhodli zítra oslavit náš stát v Sukově síni Rudolfina přední čeští sólisté: cembalistka Edita Keglerová, houslisté Anna Sommerová a Leoš Čepický, klavíristka Alena Grešlová a soubor Camerata 2018, který povede VOJTĚCH JOUZA. Zazní díla, která jsou součástí naší stoleté historie, a je zajímavé uvědomit si, v jakých souvislostech jejich autoři žili a tvořili.

„Vedle autorů Ostravských dnů nové hudby je Janáček najednou velmi přístupný.“

„Ostrava se s nikým nesrovnává.“

„Spolupráce s Polskem se stala jednou z našich priorit.“

Hudební maraton Leoše Janáčka soustřeďuje v Ostravě od čtvrtka do neděle víc než tucet koncertů. Janáčkův rok a zároveň oslavy stého výročí vzniku Československa tak korunuje festival, který u nás zatím nemá obdoby. Informovali jsme o něm ZDE. Společně s dalšími institucemi za ním stojí Janáčkova filharmonie Ostrava. Její ředitel Jan Žemla se v rozhovoru pro KlasikuPlus zamýšlí nad Janáčkovým odkazem i nad prioritami tělesa v regionu.

„Počet premiér nově uváděných děl se nedá s dnešní situací srovnat.“

„Když si Hába vzal do hlavy, že dá postavit čtvrttónové křídlo, podařilo se mu myšlenku realizovat během dvou let.“

„Došlo k násilnému řezu, který je znát i dnes, po osmdesáti letech.“

Jaká byla první republika? V čem jsme byli dobří a zajímaví? A o co vše jsme přišli za druhé světové války? To jsou otázky, které jako druhá strana mince rozhodně patří k připomínkám letošního stého výročí vzniku Československa. Odpovídá na ně muzikoložka a překladatelka Vlasta Reittererová, která byla v říjnu jedním z hostů orchestru PKF-Prague Philharmonia v cyklu koncertů a debat Krása dneška.

„Na rozdělení programní/absolutní hudba upřímně moc nevěřím.“

„Připomíná se neúspěšné politické hnutí z roku 1968, těší mě, když nezapomínáme ani na to úspěšné, které vyvrcholilo rokem 1918.“

„Nechtěl jsem vyřešit otázky typu, co je to česká hudba nebo kde jsme se vzali a kam směřujeme. Rád bych však poukázal na to, že i v dnešní době mají tyto otázky smysl.“

Ve středu 17. října pořádá HAMU a AuraMusica slavnostní koncert, kterým připomene sté výročí vzniku Československa. V Břevnovském klášteře se představí Kateřina Javůrková, Leoš Čepický a studentský orchestr Akademičtí komorní sólisté pod taktovkou Leoše Svárovského. Vedle děl Leoše Janáčka nebo Josefa Suka přitom zazní i jedna premiéra, kompozice mladého autora Jana Dobiáše, studenta doktorandského studia HAMU. O své skladbě, inspiracích, oslavách vzniku Československa i o tom, co to vlastně je česká hudba, víc prozrazuje v rozhovoru s Lucií Maloveskou. 

„Nemůžu se zbavit hlubokého napojení na české tradice, po prvních tónech Mé vlasti jsem měl pocit absolutního domova.“

„Hudební prožitek každého člena orchestru je stejně tak důležitý jako můj.“

„Jeden z nejhezčích způsobů, jak se k orchestru dostat, je mít při všech nárocích klíček k humoru a potěšení.“

JAKUB HRŮŠA se dnes poprvé představí za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků. Ve třech večerech uvede  s prestižním tělesem ryze český repertoár.  V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se Jakub Hrůša zamyslel nejen nad tímto přelomovým debutem v kariéře (chystáme reflexi pátečního koncertu), ale také obecně nad vztahy mezi dirigentem a orchestry,…

„Nemám nic proti škrtům, ale Svatá Ludmila má už ve svých genech velkorysou monumentalitu.“

„Nezkrácená podoba mi připomíná největší liturgické události.“

„Dvořák je srozumitelnější, někdy až příliš, Janáček je ten pro náročnější publikum.“

Velkolepé oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka zazní po sto letech v původním rozsahu – festival Dvořákova Praha tak dnes přispěje k letošním jubilejním oslavám československé státnosti. Nastudování se ujala špičková tělesa a sólisté z obou zemí. Pod taktovkou Jakuba Hrůši vystoupí Kateřina Kněžíková, Alena Kropáčková, Richard Samek, Jozef Benci, Ondřej Koplík, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dílo patří mezi mistrovy nejrozměrnější a nejhlubší kompozice, spojuje v sobě křesťanskou symboliku i linii vlasteneckou.

„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert. 

„Samek zazpíval s u nás málo slýchaným citem pro specifika Smetanovy hudby.“

„Univerzální nasazení Jany Sibery napříč styly i obory bylo obdivuhodné.“ 

„Prýgl v celé Vodníkově roli dosud nevystoupil. Byl to výkon tím obdivuhodnější.“

„Uramová zazpívala Bacha bezpečnou technikou a se sympatickou dávkou ušlechtilosti v hlase.“

„Výkon Kateřiny Englichové letošní dramaturgii vhodným způsobem korunoval.“

I když měly letošní Litoměřické svátky hudby podtitul, že se jedná už o šestý ročník a že budou repertoárem a dramaturgií připomínat sté výročí vzniku Československa, charakterizovala je podle mého názoru mnohem lépe jiná číslice. Všechno jakoby bylo přizpůsobeno číslu tři.

„Vyvést hudbu z olympijské haly a z kongresového centra do okolní alpské přírody.“

„Sázka na přírodu vyšla, přitáhla nové publikum.“

„Vrcholem byly dva koncerty pod širým nebem na nádvoří kláštera.“

„Historický čin – zařazení Sinfonietty, která na festivalu zazněla poprvé.“

„Odvaha změnit zaběhnuté pořádky ve velmi tradičním prostředí.“

Leoš Janáček a Richard Strauss, historizující Brno a krávy na alpských loukách, koncertní fraky a bavorské dirndly, Romeo s Julií a Zarathustra … ne, nezbláznila jsem se letošním vedrem, jen se snažím dát dohromady dojmy z jednoho festivalu.

„Janáčkovi se podařilo neomylně dotknout pravdivosti.“

„Jenůfa Gabriely Beňačkové ze všech ostatních vystupuje.“

„Dokázala vyjádřit a korunovat silné emoce a skutečně podmanit.“

„Brněnský snímek z roku 1979 zůstává tím referenčním.“

„Slovenská sopranistka, nezapomenutelná interpretka postav české opery.“

Jedna z nejmocnějších oper, hudební divadlo, které dojímá, zdrcuje, pohlcuje, povznáší. Jenůfa Leoše Janáčka má tuhle sílu, schopnost zasáhnout srdce, neobvykle velkou a přímočarou. A když se potká a protne mimořádné obdarování interpreta s jedinečným naladěním a nastavením posluchačovy mysli, může vzniknout zážitek na celý život. Devadesáté výročí úmrtí skladatele je dobrým důvodem si připomenout legendární nahrávku.

  „Co dělá Janáčka bleskem z čistého nebe na začátku 20. století?“

  „Janáček nebyl zázračným dítětem, ale zázračným starcem.“

  „Janáčka prostě nelze poslouchat, musíte se ho účastnit a prožívat.“

  „Určujícím je konflikt mezi bytostnou touhou člověka a osudovou daností.“

  „Jeho originalita nebyla vedena touhou být jiný, nýbrž být autentický.“

„Janáčkova hudba je neodmyslitelně spjata s naším krajem.“

„Akce je zahájena v Hukvaldech a zakončena na ostravském Kuřím rynku.“

„V centru Ostravy zazní od 18.30 scény z Janáčkových oper.“

„Nevím o žádné podobné akci v Česku v den výročí skladatelova úmrtí.“

„Moc se těším na blížící se nastudování Osudu v ostravské opeře.“

Leoš Janáček patří sice celoživotně Brnu, ale jeho život se uzavřel v Ostravě, vlastně nepříliš daleko od rodiště, od Hukvald. Dnešní devadesáté výročí skladatelova  úmrtí se připomíná právě tam – v obci na úpatí Beskyd i v metropoli regionu. Pro portál KlasikaPlus.cz komentuje tento den, ale i svůj vztah k Janáčkovi, hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.