PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sedm výstavních panelů s českými a anglickými texty a s bornovsky humorně odlehčeným výtvarným doprovodem představuje stručně, ale výstižně letošní jubilanty.“

„U příležitosti přejmenování letiště byla v říjnu 2012 slavnostně odhalena také stálá instalace Bořka Šípka, jejímž smyslem je trvalé připomenutí odkazu a díla Václava Havla.“

„Stojí za to se na Letiště Václava Havla vypravit a koukat nejen na letadla…”

Pražské Letiště Václava Havla není jen významným leteckým uzlem ve střední Evropě. Své prostory také dává do služeb propagace české kultury a letos zejména hudby. Malá panelová výstava Rozlety české hudby je až do konce tohoto roku umístěna v odletovém prostoru Terminálu 2 u bran C. Tím pádem ovšem není přístupná běžné veřejnosti, jen té „cestující“, která projde odbavením a bezpečnostní kontrolou. Po prohlídce je ale patrné, že jejím hlavním smyslem je propagace české hudby a jejích letošních jubilantů právě pro létající „globetrottery“, domácí i zahraniční, čekající zde na odlet svého spoje. A tento účel výstava naplňuje zcela.

„Transporty do Osvětimi odjížděly každý den.“

„Mistrné Janáčkovo dílo, tvořené v jeho nelehkém období, zneváženo hudebními souputníky, ukázalo kompoziční nadčasovost.“

„Takto se vrátila Fata morgana Pavla Haase do brněnské Reduty po stu let.“

Letošní devátý mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno v Mozartově sále brněnské Reduty věnoval koncert jednomu z prvních absolventů Janáčkovy mistrovské školy Pavlu Haasovi. Osud jeho a miliónů jeho vrstevníků, byl přeťat v říjnu 1944. Je tomu osmdesát let od průmyslového „šoa“, hromadného usmrcení spoluobčanů neárijského původu, řízeného jednou z nejcivilizovanějších zemí Evropy. Provedení koncertu se ujala světoznámá jména, česko-britská pianistka Lada Valešová, skotský tenorista Nicky Spence, smyčcové kvarteto Navarra String Quartet a také houslistka Ivana Víšková, hornista Antonín Kolář i flétnista Michal Vojáček.

„Dirigent Jakub Hrůša uplatnil svoji neomylnou schopnost pečlivě vypočítat účinek gradace hudebního proudu a vycizelovat ho do nejjemnějších detailů.“

„Orchestr hrál s niterným napětím a výrazem, piana posluchače nutila nedýchat.“

„Hudba pod rukama klavíristy ožívala a rozkvétala.“

Festival Janáček Brno připravil v rámci svého programu několik špičkových akcí. Jednou ze zatím nejpřitažlivějších byl koncert Bamberských symfoniků, se kterými se dirigent Jakub Hrůša přivážející reprezentativní díla českých skladatelů, v pondělí 4. listopadu představil v rodném Brně. Sólový výkon nabídl vynikající ruský klavírista Daniil Trifonov. Výjimečný koncert, přímo přenášený Českou televizí, přijalo publikum s frenetickým nadšením.

„Předností souboru je, že se dokáže měnit na různě četná uskupení a představovat tak pestrou škálu komorního repertoáru.“

„Namísto klasických nástrojů zde zaznívají pikola, anglický roh a altový saxofon.“

„Zvuk se tedy nepojil tak, jak by bylo žádoucí.“

Festival Janáček Brno pokračuje a snaží se kromě hudby oživovat i tradice. Matiné, které se konalo 3. listopadu ve foyeru Mahenova divadla bylo za dob Janáčkových zvykem. Janáček Ensemble zde představil vedle Janáčkova dechového sextetu Mládí i skladby téměř neznámé: Dechový kvintet Jaroslava Ježka a Divertimento pro dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty a dva lesní rohy Gideona Kleina. Bylo to koncertní setkání příjemné i překvapující. Dirigoval zakladatel souboru, klarinetista Vít Spilka.

„Dramaturgicky byl koncert uspořádán retrospektivně.“

„Nafouknutý praskl, stejně jako ta žába.“

„Sbor Martinů Voices prezentoval skladby s precizací jak dikce, tak intonace, hlasy jsou skvěle sezpívány, hlasové skupiny vyvážené a barevně dokonale sladěné.“

Festival Janáček Brno už svůj druhý den odpoledne nabídl sborový koncert. V Mozartově sále brněnské Reduty 2. listopadu zněla sborová tvorba nejen Leoše Janáčka, ale i jeho současníků a následovníků. Vystoupil komorní pěvecký sbor Martinů Voices pod vedením svého zakladatele a sbormistra Lukáše Vasilka.

„Zjistit program přímo od umělce je sympatičtější než se k němu proklikávat na internetu.“

„Jakmile zvuk vytvoří, umí si jej vyslechnout, užít si ho, milovat.“

„Oznámení ještě další skladby mě upřímně zabolelo.“

Letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného zahájil 2. listopadu sir András Schiff. Na svém sobotním recitálu tentokrát oznamoval program až na pódiu, přičemž zohlednil Rok české hudby zařazením Smetany a Janáčka. Koncert jednoho z nejschopnějších současných klavíristů na posluchače kladl velké nároky, byť se ukázal být jako svrchovaně vkusný.

„V úterý ve 20:15 poslouchejte Mahlerovu Devátou symfonii s Liborem Peškem a Českým národním symfonickým orchestrem.“

„Ve středu večer připomeneme, že od smrti vynikajícího dirigenta Claudia Abbada uplynulo deset let. Zazní nejprve Beethovenův Houslový koncert D dur s Isabelle Faust a pak mimořádný koncert z Lucernského festivalu.“

„Sobotní a nedělní Návštěva bude mírně netradiční, vybírat se bude z jubilantů Roku české hudby – a půjde o skladby jiných autorů, než jsou Smetana, Dvořák a Janáček.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 4. do 10. listopadu?

„Ambiciózní premiéra – s laťkou vysoko, na úrovni evropských událostí – otevřela devátý ročník sebevědomého festivalového bienále Janáček Brno.“

„Britský tenorista Nicky Spence je v roli opilce, v závěru šťastně a naivně vyspinkaného, neodolatelný.“

„Na Měsíci i mezi husity je v opeře tolik krásných míst, že není proč ji upozaďovat.“

Matěj Brouček, tragikomický pan domácí z Janáčkovy dvoudílné opery, se v nové inscenaci Národního divadla Brno ocitá, jak libreto káže, nejprve na Měsíci a jinou noc pak mezi husity, ale jeho opilecké snové výpravy jsou nad rámec libreta surreálnější. Vizuálně se do nich totiž prolínají „Sixties“ – roky 1968 a 1969: let Apolla 11 na Měsíc, festival Woodstock, takzvané pražské jaro, okupace, následná oběť Jana Palacha i legendární hokejový zápas, kdy Československo porazilo Sovětský svaz… Je to nečekané spojení. Přinejmenším pro koprodukční operní projekty chystané v budoucnu do Berlína a Madridu je ovšem toto scénické řešení, dílo Roberta Carsena a jeho týmu, výhodné. Janáčkovu hudebnímu divadlu taková obecněji srozumitelná poetika v cizině výrazně umete cestu.

„Baví expresivní jazyky, které jdou ruku v ruce s dramatem.“

„Chvilky při úniku na Měsíc a další dobrodružství přinutí pana Broučka změnit pohled na ostatní i na sebe sama.“

„Janáček i Britten se umí za pomoci jen mála tónů nebo taktů dostat s patřičným účinkem k jádru věci.“

Britský tenorista Nicky Spence, který se představí na festivalu Janáček Brno v titulní roli inscenace opery Výlety páně Broučkovy, nepřijíždí do Brna poprvé. Během minulém ročníku Janáčkova festivalu tam zpíval Zápisník zmizelého. Tenorové role z Janáčkových oper interpretuje na světových scénách a považuje je za důležitou součást svého repertoáru, spolu s úlohami z oper německých či britských autorů.

„Janáčkův svět mě zastihnul nepřipraveného, šokoval mě.“

„Problémem pana Broučka také je, že nemá žádná silná přesvědčení.“

„Radši hledám cestu, jak cizí dílo oživit, než abych na ně jako grafitti nastříkal vlastní verzi.“

Když posloucháte operního režiséra Roberta Carsena mluvit o Janáčkovi, víte, že jste narazili na opravdu oddaného vyznavače díla tohoto skladatele; fascinaci Janáčkovými operami přitom ilustruje samotný fakt, že už režisér ztvárnil téměř všechny. Za pár dní 1. listopadu má v brněnském Národním divadle premiéru další Carsenova inscenace, tentokrát Výletů páně Broučkových. Robert Carsen o ní zatím nemluví konkrétně. Je ale zřejmé, že jej satirická, absurdní látka upoutala, byť s sebou podle něj nese řadu často poměrně specifických výzev. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz jsme téměř symbolicky vedli na Broučkově Malé Straně.

„Koncert měl název ‚Pocta velkým českým skladatelům‘ a zazněla i díla klasická, v úpravě pro dechové kvinteto.“

„V interpretaci vynikla zvukomalebnost a postupně i dravost zvířecího světa, stejně jako živočišná radost ze života.“

„V některých pasážích byla úprava přesvědčivější než originál.“

Poslední koncert festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí se uskutečnil v městečku Röschitz v dolnorakouském kraji Weinviertel. Je tam půvabný a milý kostel se Silberbauerovými varhanami, na které hrála Kateřina Málková ve spolupráci s tělesem Belfiato Quintet. Pro tento dechový soubor a varhany a přímo na objednávku tohoto festivalu napsali skladby Robert Fuchs a Lukáš Sommer. Účastníci koncertu tak byli svědky hned dvou světových premiér.

„Místo koncertu nebylo zvoleno náhodně.“

„Dvě virtuosky se skvěle doplňovaly s naprostou samozřejmostí, jako by byly jedním nástrojem.“

„Setkání s těmito umělkyněmi je vždy mimořádným zážitkem, vysoká laťka je u obou z nich standardem.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica ozdobily ‚Dvě Kateřiny‘. Harfistka Kateřina Englichová a sopranistka Kateřina Kněžíková uchvátily publikum na dalším z koncertů v sobotu 12. října v podmanivém interiéru kostela sv. Bartoloměje v Hrádku nad Nisou. Tak jako okvětní plátky růže, každý jiný a přesto ve vzájemné harmonii, rozkvetl i kouzelný večer půvabných umělkyň na sedm způsobů.

„Noblesu a šarm svého vystupování přetavila i v umělecký výkon bez známek nervozity.“

„Všichni vystupující si zasluhují absolutorium.

„Akce byla v mnoha ohledech tak nějak příliš ‚normální‘.“

Rakouská klavíristka krkolomného jména, též dirigentka a hudební manažerka Dorothy Khadem-Missagh prožila český debut. Tedy alespoň co se týče jejího hráčského umění. Umělkyně, která už má na kontě dirigentský výstup s Moravskou filharmonií Olomouc, se v sobotu připojila k houslistu Václavu Dvořákovi a violoncellistu Vojtěchu Urbanovi, dvěma hráčům smyčcového Doležalova kvarteta. Divákům v Sále Martinů na pražské HAMU v rámci koncertní řady Qu@rtet+ společně nabídli příjemný pořad z děl českých klasiků.

„Smetanova symfonie zazněla jako zajímavý dobový dokument, který byl skladatelem jeho dalšími orchestrálními díly, tentokrát na poli programní hudby, výrazně překonán.“ 

„Orchestr se toho večera předvedl ve své nejlepší kondici.“

„Chuhei Iwasaki dokázal, že si jako příslušník mladé dirigentské generace umí s Janáčkem dobře poradit.“

Ve čtvrtek 10. října se v plzeňské Měšťanské besedě uskutečnil zahajovací koncert Plzeňské filharmonie sezóny 2024/25. Aby orchestr dostál svému slibu zařadit v Roce české hudby všechna Smetanova symfonická díla, zazněla méně hraná skladatelova Symfonie E dur. Druhou část koncertu vyplnila Janáčkova „slovanská rapsódie“ Taras Bulba. Slavnostní ráz koncertu, uskutečněný za účasti představitelů města a kraje, též podtrhla přítomnost moderátora Jiřího Vejvody a dlouholetého redaktora časopisu Harmonie Luboše Stehlíka. Ředitelka filharmonie Lenka Kavalová mu při této příležitosti předala Čestné ocenění České hudební rady, jejíž je předsedkyní.

„Sopranistky neprojevily žádné známky intonační lability.“

„Pánové si laškování s textem užívali, což bylo možné pozorovat na jejich tvářích i řeči těla.“

„Meditující fráze odříkávali v pianissimu, rezonující myšlenky naopak plným hlasem.“

Dvořák, Smetana, Martinů, Janáček. Díla největších českých skladatelů uvedl Český filharmonický sbor Brno na svém prvním abonentním koncertu, který se konal v neděli 6. října v Besedním domě. Že v žádném případě nepodcení přípravu i zdánlivě méně komplikovaných děl, těleso dokazuje svou technickou zdatností, profesionálním přístupem i vyzrálostí hudebního projevu. Zpěváci sbormistra Petra Fialu následují již od roku 1990.