PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Důraz na sdělení je tu tak všudypřítomný, že není možné, aby publikum nebylo osloveno.“

„Edukace má možná větší budoucnost, nežli si zatím uvědomujeme: působivé je sledovat, jak při ní v publiku roste fandovství.“

„Zastoupení koncertů, které přímo posilují sounáležitost, je určující pro celkovou kvalitu našeho kulturního prostředí.“

V nabídce každého festivalu samozřejmě nejvíc poutají vystoupení hvězd. Vyzdvihnutí si ale zaslouží jiný typ koncertů, méně nápadný. Na Lípě Musice takové typy sledujeme dva: jeden patří k nejstarší tradici festivalu, totiž oduševňovat končiny, které byly spíš stranou zájmu. Druhý je novější a jde v něm o propojení různých generací při péči o mladé muzikanty. Zároveň se tak trochu edukuje i publikum.

„Styl vyučování na Berklee a celá tamní mentalita vzdělávání je diametrálně odlišná.“

„Hodně se zapomíná na to, že to, co děláme, není jenom umění – musíme se tím taky uživit.“

„Každý má schopnost vnímat emoce a hudbu, pokud dýchá a bije mu srdce.“

Tomáše Kača nejspíš netřeba nijak blíže představovat. Jeho příběh je inspirací pro mnoho lidí, jeho píle a odhodlání ho dovedly ze skromných poměrů v Novém Jičíně až do Los Angeles; vystupoval v Rudolfinu, v Carnegie Hall a v dalších koncertních sálech světa. K hudbě přistupuje progresivně a věří, že je bez předsudků. Nezalekne se jen tak nějaké překážky a tvrdošíjně si jde za tím, co ho baví a co mu dává smysl… 31. října Kačo vystoupí v rámci festivalu Lípa Musica v saském městečku Seifhennersdorf na koncertě pod názvem Silnější než včera.

„Tentokrát Jamník zvolil zcela tradiční podobu: violoncello s klavírem – a repertoár, který důvěrně zná.“

„Jeho síla hodně spočívá právě v jemnosti: vítězily momenty, kdy cello zpívalo nejtišeji.“

„Bylo milé zaslechnout, jak se tu potkávají lidé z různých koutů Libereckého kraje, kteří se znají právě z kulturních akcí.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica pořádá atraktivní koncerty v různých končinách Libereckého kraje. Místa premiérová a netradiční střídá s místy opakovaně prověřenými. K těm druhým patří i nevelká galerie zámku Sychrov nedaleko Liberce – romantické prostředí, v němž v pátek 17. října zazněl osvědčený romantický repertoár v podání violoncellisty Tomáše Jamníka a klavíristy Stanislava Gallina.

„Krása a malebnost mariánského poutního areálu nad údolím řeky Ploučnice poutníka přímo udeří do očí.“

„Všechny aspekty koncertu utvořily vzácnou jednotu: mariánský kostel, Michnova mariánská hudba, Collegium Marianum a Hana Blažíková v dlouhém bílém rouchu…“ 

„Hana Blažíková předvedla, že dovede bravurně odlišit různé polohy textů a dovést tím diváka právě k té emoci, kterou hudba nese.“

Festival Lípa Musica nezastavuje ani nepolevuje. Ve vlahém nedělním podvečeru přichystal lahůdkový program v prostředí, které snad už nemohlo být pro danou tématiku vhodnější. V mariánském kostele v Horní Polici předvedla Hana Blažíková spolu s Collegiem Marianum, že mariánskému kultu v raně barokní hudbě rozumí velmi dobře. Z oltáře na ně dohlížela zázračná soška Panny Marie v požehnaném stavu, kterou dle legendy vyplavila řeka Ploučnice v roce 1523. Vzhledem k okolnostem není vyloučeno, že přicházející bouřka, která zavřela oponu za letošním létem, byla také mariánská.

„Biblická slova o víře, naději, lásce, pomíjivosti života a smrti jsou Brahmsovým vlastním vyznáním, po smrti Clary Schumannové značně posmutnělým.“

„Bednářovo téma bylo v kontextu oficiální literatury té doby předem odsouzeno k cestě do šuplíku. V případě Hanušova zhudebnění takových veršů platilo totéž…“

„Oba interpreti, Švingr a Klauda, se staví za Hanušovo jednoznačně zdařilé, silné a z průměru vyčnívající závažné dílo s veškerou možnou vahou svého umění.“

Třetím z letošních programů zavítal festival Lípa Musica na jižní okraj Českolipska. Novým koncertním místem se v historických Sudetech stala kdysi německy hovořící obec Dürchel, dnes Drchlava, vesnice s polozničeným barokním katolickým kostelem. V inspirativně syrovém prostoru bez výplní oken zněla o první zářijové neděli závažná komorní vokální tvorba. Genius loci, poutavá interpretace a ani trochu banální dramaturgie se propojily do podvečerní hodinky s hudbou s parametry nenápadné výjimečnosti.

„Interpretační svrchovanost členů Baborák ensemble, jejich individuální kvality a také neutuchající energie si zaslouží jednoznačné a hluboké uznání.“ 

„Pokud je program sestaven z neznámých skladeb nepříliš prověřeného tvůrce, které navíc vznikly v průběhu dvou let, riziko programu je nasnadě.“ 

„Kde meškal jemnocit tvůrců festivalu, kteří obvykle dovedli velmi citlivě posoudit, co se kam hodí a co ne?“

Zahajovací koncerty festivalů mívají obvykle s ohledem na publikum klasický nebo lehčí repertoár. Festival Lípa Musica tentokrát přinesl odlišný dramaturgický postup. Úvodní koncert 5. září zahrnoval tři aktuální díla mladé české skladatelky a klavíristky Nikol Bókové, jejími partnery byli mezzosopranistka Bella Adamova a Baborák ensemble. Z mého pohledu se tato sázka na netradiční zahájení minula účinkem. Koncert bych si snad uměl představit v rámci festivalu specializovaného na moderní hudbu a rozhodně ve světském prostoru.

„Řekla bych, že klavírní dílo Smetany je takový Cimrman v hudebním slova smyslu.“

„Průměrný student americké univerzity hraje jako průměrný student druhého ročníku konzervatoře v Česku.“

„Je pro mě důležité skladatele nevnímat jako bustu, ale jako živoucího člověka, který se ráno probudil a měl dobrý nebo špatný den.“

Kristina Henckel, rodačka z České Lípy, vystudovala Konzervatoř v Teplicích, HAMU v Praze a následně získala doktorát ve Spojených státech amerických na Univerzitě v Oklahomě. V současnosti působí na Sandhills Community College a Fayetteville State University v Severní Karolíně. České publikum ji bude mít možnost slyšet v sobotu 6. září na koncertě v rámci festivalu Lípa Musica s titulem Návrat domů – a vzhledem ke Kristinině poslednímu vystoupení v tuzemsku před dvaceti lety se skutečně o návrat na českou půdu do značné míry jedná. U této příležitosti poskytla rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

„Necítím se hlasově nebo oborově vyhraněn.“

„Práce s hlasem a výrazem je v komorní hudbě jiná a detailnější a tím určitě i zdravá.“

„S Hanušovým Dřevěným Kristem jsem se poprvé setkal na HAMU, kdy mi ho přinesl můj profesor zpěvu Ivan Kusnjer.“

Basista Pavel Švingr, sólista Národního divadla v Praze, debutoval ve Státní opeře v roce 2009. V nové sezóně jej publikum může slyšet v jedenácti inscenacích. Absolvoval pražskou HAMU ve třídě Ivana Kusnjera a studoval také ve Vídni na Universität für Musik und darstellende Kunst. Spolupracuje i s regionálními operními scénami v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a Plzni a hostoval například na belgickém festivalu Zomeropera Alden Biesen. Pavel Švingr se rovněž věnuje koncertní činnosti – pro festival Lípa Musica připravil spolu s klavíristou Zdeňkem Klaudou cyklus Dřevěný Kristus Jana Hanuše, který předvedou 7. září v kostele v Drchlavě u Doks.

„Cílem každého festivalu by podle mě mělo být získat si posluchačskou základnu natolik, že se poté nemusí podbízet a neustále vysvětlovat, proč něco zařadil na repertoár.“

„To, co dnes považujeme za romantické, možná ani není tak autentické.“

„Ve chvíli, kdy máte dobré muzikanty a hlavně velkou chuť hrát, dá se vytvořit leccos.“

Tomáš Jamník je mužem mnoha violoncellových tváří. Na podzim je zjeví posluchačům festivalu Lípa Musica jakožto letošní umělecký garant. Coby rezidenční umělec vystoupí nejen na samostatném recitálu, ale také jako člen speciálně vytvořeného festivalového kvarteta nebo ansámblu spojujícího klasickou hudbu s elektronickou. Umělec na festivalu zpečetí také výsledky své lektorské činnosti. O tom všem mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Půl hodiny po skončení hustého deště vypukl pod širým nebem gejzír laskavé, virtuózní a svrchované hudby“ 

„To, co u Martina Prokeše obdivujeme při intepretaci chorálu či staré hudby, se zde ukázalo býti spíše na škodu přirozené lidovosti“. 

„Vrchol večera přineslo mistrovství flétnistky Jany Semerádové a dokonale souznící party hudebníků kolem ní“  

Ještě třicet minut před začátkem koncertu na Oybině hustě pršelo. Ředitel festivalu Lípa musica Martin Prokeš však nakonec opět slavil jeden ze svých mnoha festivalových úspěchů. Svatý Petr dopřál divákům ve starobylé zřícenině hradu a kláštera Oybin hodinu a půl barokního folkloru a folklorního baroka. Collegium Marianum a Ensamble Flair pod vedením Jany Semerádové a Jana Rokyty pohladily duše poněkud zkřehlého publika a v rámci žánrového snoubení vykouzlily mezi gotickými zdmi líbezné hanácké a valašské písně, prokládané skvělou hudbou Georga Phillipa Telemanna.

„Když cítím, že má něco opravdovou výpovědní hodnotu a dotýká se člověka, nehledím na to, jestli se to vejde do škatulky klasická hudba. Právě taková dramaturgická pestrost je dnes přirozenou cestou, jak mluvit s publikem napříč generacemi.“

„Humanita pro nás není abstraktní pojem, ale velmi konkrétní postoj. Znamená ochotu dívat se na svět s empatií, vnímat křehkost člověka i jeho vnitřní sílu.“

„Vždy mě fascinovalo, když někdo dokázal propojit duchovní text s hudbou, která v kostelích běžně nezaznívá. Palmeriho Misa a Buenos Aires je právě taková.“

Hudební svět se mění, publikum taky, konstatuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Lípa Musica Martin Prokeš, když uvažuje o dramaturgii jako o schopnosti reflektovat různorodost světa a hledat nové kontexty a způsoby, jak se ´tady a teď´ hudbou dotknout člověka. Letošní ročník se uskuteční mezi 5. zářím a 1. listopadem. V myšlenkovém přesahu je inspirován osmdesátým výročím konce druhé světové války a současnými konflikty, ale po hudební stránce hledáním symbiózy dramaturgicky vytříbených programů se zajímavými místy.