„Druhá věta vnesla do ztichlého sálu bezvýchodnou tragiku vinoucí se sluchovým ústrojím posluchačů v podobě chvějivě útrpného sóla prvních houslí, které se roznášelo nad lopotně oddychujícími spodními hlasy zbylých hráčů.“
„Brittenova třívětá skladba měla díky jednotnému interpretačnímu vhledu a intersubjektivní vazebnosti hráčských gest stylově vyvinuté kontury expresivně laděného neoklasicismu.“
„Kultivovaný, a přitom expresivně vzkypělý tón zúčastněných hráčů vynesl na znějící povrch onu všemi očekávanou bezskrupulózní pregnanci citového sdělení.“
Světově uznávaný smyčcový kvartet Quatuor Ébène zavítal 25. května na osmdesátý ročník Pražského jara, aby rudolfinskému obecenstvu naservíroval podmanivě provedené skladby Benjamina Brittena, Ludwiga van Beethovena a Petra Iljiče Čajkovského. Co do ideového zakotvení obhajitelný repertoár zazněl ve Dvořákově síni stylově autenticky, technicky pečlivě a umělecky vyzrále. Velké uznání si vysloužil zejména violista Lawrence Power, který jakožto „pouhý“ záskok podržel skvěle sehrané těleso i v těch nejzapeklitějších místech.




























