PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„První dojem z koncertu je takový, že oba novodobí autoři jsou si velmi podobní.“

„U skladatelů Beria a Bouleze nyní vzpomínáme sto let od narození, u Bacha letos jeho nedožité již 340. narozeniny.“

„Švejkar svůj B klarinet ovládá vskutku mistrovsky. Hraje čistě, s intonační přesností, s rozmanitou škálou barev.“

To trojí užití slova lehkost v titulku reflexe rozhodně není nadbytečné, nejen proto, že připomíná jedno známé literární dílo. Nejlépe totiž charakterizuje koncert klarinetisty Marka Švejkara, který se uskutečnil dne 20. září v nezvykle teplém a slunném sobotním odpoledni v pražském Atriu na Žižkově. Během programu jej podpořili violoncellista David Pěruška a tanečnice Eliška Kopecká. Koncert byl současně představením, respektive, po křesťansku řečeno, křtem nového CD, který právě vyšel u značky Supraphon. Švejkar na něm hraje výhradně sólové skladby pro svůj nástroj.

„Přijde mi zajímavé, že se u nás Boulezově hudbě téměř nikdo nevěnuje, zatímco na Západě zažívá obrovský ‚boom‘.“

„Soutěže však, až na pár výjimek, nejsou zárukou, že se člověk někam dostane.“

„Čím dál více se tlačí na uniformitu, na přesný opak něčeho osobního.“

Marek Švejkar je klarinetista, zároveň velice všestranná osobnost. Působil osm let v Paříži, mimo jiné také na prestižní pařížské Conservatoire National Supérieur, studijní pobyty ho dále zavály k mentorům do Itálie, Norska, Finska, Nizozemí a dalších míst. Kromě sólového vystupování se věnuje doktorskému výzkumu, pedagogice, opernímu zpěvu a zároveň vystudoval hru na klavír. Neobvyklý a velmi podnětný rozhovor začíná u tvorby debutového CD u Supraphonu a dotýká se mimo jiné Švejkarova vystoupení 23. července v rámci Festivalu Krumlov.