PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Žihlův menší a zdravě vedený hlas je na dobré cestě…“

„Trio Bohémo cyklus předneslo s jistou mírou prostoty.“

„Jedná se o jedno z nejintimnějších a nejhlubších děl skladatele, který žádného interpreta ani posluchače nenechá chladným.“

Spolek Lieder Society, který u nás dlouhodobě a systematicky uvádí písňovou tvorbu známých i pozapomenutých skladatelů, si na sobotní večer v Atriu na Žižkově připravil další ze svých koncertů. V tomto měsíci uběhlo padesát let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století, Dmitrije Šostakoviče (1906–1975). Sobotní večer byl věnován tomuto ruskému géniovi a připomněl ho jako skladatele písní. Večer v zajímavé dramaturgii propojil jeho dílo s tvorbou Ludwiga van Beethovena, mezi jejichž díly organizátoři spatřují zajímavé paralely, jak bylo uvedeno v koncertní brožuře: „Jejich tvorbu spojuje dramatičnost, která přesahuje hranice epoch a vzdoruje politickým režimům.“

„Provedení Mozartovy Korunovační mše užitečně připomenulo určité historické souvislosti.“

„Spitzova Aria pro Festo Corpus Christi je koncipována jako duet pro soprán a alt v prosté strofické formě v duchu charakteristického kantorského muzicírování.“

„Uvedení Liehmannovy Mše D dur na závěr pojednávaného večera se po zásluze stalo jeho dominantou.“

Rok české hudby 2024 nás postupně atakuje ze všech stran. Magická čtyřka na konci letopočtu korespondující s životními daty mnoha našich významných skladatelů se letos stává prvořadou motivací a zasahuje v podstatě všechny složky hudebního života. K letošním jubilantům patří i Antonín Dvořák (1841–1904). Koncert z díla Dvořákových učitelů, který realizoval soubor Musica Florea v Českém muzeu hudby na Malé Straně 14. února, byl názornou exkurzí ke zdrojům Dvořákovy hudby.

„V plzeňském provedení si největší pochvalu zaslouží orchestr.“

„Z výkonu Marka Žihly je patrný zodpovědný přístup mladého pěvce, který má svou kariéru před sebou.“

„Civilní kostýmovou verzi lze přijmout; snaha uchopit moc, jakož i problém státnické moudrosti a velkorysosti jsou nadčasové.“

Zřejmě poprvé ve své historii uvedlo plzeňské divadlo v sobotu 27. ledna Mozartovu předposlední operu La clemenza di Tito. K hudebnímu nastudování byl jako host přizván německý dirigent Michael Hofstetter, plzeňskému publiku již známý svým nastudováním Gluckovy Alceste (2022), režie a scénografie se ujal renomovaný režisér Rocc, kostýmy vytvořila Belinda Radulovič.

„Šéfdramaturg Ondřej Hučín text musel škrtat nemilosrdně.“

„Předností inscenace je jistě její mnohotvárnost a pestrost.“

„Situovanost orchestřiště výše je velmi diskutabilní.“

Záslužný počin má nově na kontě Opera Národního divadla a Státní opera v rámci projektu Musica non grata. 30. listopadu se ve Stavovském divadle uskutečnily obě premiéry inscenace LouTkáček, vánoční pohádky se zpěvem, tancem a loutkami. Jedná se o adaptaci díla s původním názvem Tuttifäntchen na text Hedwigy Michel a Franzisky Becker – německý text přebásnil a výrazně pokrátil Ondřej Hučín – a s hudbou Paula Hindemitha, který je koncipoval pro dětského diváka, čemuž odpovídá i režijní koncept Radima Vizváryho…

„Dirigentka bravurně ovládla dynamicky velice jemné, ale i naléhavé a emotivní pasáže, a dílo tak posluchače dovedlo k hlubokým úvahám nad tématem utrpení a víry.“

„Po chorálním úvodu se sálem rozezněl nádherný, barevný a silný hlas Součkové, jejíž klenutý tón i v těch nejvyšších pasážích a celkově vynikající technika jasně demonstrují fakt, že patří ke špičce našich operních pěvkyň.“

„Událost byla nejen hudebním zážitkem, ale také jakousi duševní očistou.“

V duchu tradiční festivalové ouvertury se festival Dvořákova Praha letos 2. září ocitl v Olomouci. Metropoli Hané, známou uměleckými skvosty a bohatou historií, Antonín Dvořák v minulosti mnohokrát navštívil. Jeho vztah k městu nebyl jen náhodným setkáním, nýbrž byl pevně spjat s kanovníkem olomoucké kapituly Jindřichem Geislerem, vášnivým hudebním organizátorem a dlouholetým předsedou hudebního spolku Žerotín v Olomouci. Právě díky této spolupráci se tam v minulosti konaly koncerty, které zaujaly pozici vrcholných kulturních událostí města.

„Samo balancování díla na hraně mezi operetou, operou a muzikálem způsobuje problém interpretačního obsazení. Má být Candide svěřen opernímu, nebo muzikálovému souboru?“

„Lumír Olšovský si na své konto může připsat další úspěšnou roli. Není operním pěvcem, ve zpěvu tudíž sází především na výraz, což se mu vzhledem k jeho herecké výbavě výborně daří.“

„Výkon Richarda Samka v roli Candida rostl v průběhu představení.“

Novou inscenací se v sobotu 10. června do českého divadla navrátila Bernsteinova opereta Candide, tentokrát na Novou scénu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni (DJKT). Jejího nastudování se ujal operní soubor, který se k operetám opakovaně vrací v pravidelných intervalech každou druhou sezónu. Po Offenbachově Pařížském životě (2017), Lehárově Veselé vdově (2019) a Straussově Netopýru (2021) tedy padla volba na Candida, dílo legendárního skladatele a dirigenta.

„Hlavní kouzlo jeho návštěvník objeví v duchovním potenciálu, který funguje jako živá voda, jako nesmírně důležitá součást duševní hygieny a duchovního rozměru života dnešního člověka.“

„Sbližování s byzantskou hudbou neprobíhá ovšem jen v koncertních sálech a sakrálních prostorech, už 27. srpna se v prostorách HAMU konal festivalový celodenní workshop.“

„V průběhu celého září a října byla v kostele svatého Vavřince pod Petřínem možnost zhlédnout také výstavu tradičních rumunských bohoslužebných oděvů.“

„První a (stále) jediný festival“ pravoslavné hudby Archaion Kallos i letos posluchačům otevřel možnost ponoření se do sebe, jako vždy v příhodném podzimním čase. Interpreti z domácí i zahraniční scény se znovu spojili v myšlence oživit „starobylou krásu“ a v zajímavé dramaturgii propojovali východní hudební tradici se západní.

„Hudební nastudování novým šéfdirigentem operního orchestru Davidem Švecem je důležitým pozitivem večera.“

„Režisér dokázal plně využít možnosti prostředí a předložit publiku doslova efektní gejzír nápadů, fantazií, které přesvědčivě realizoval.“

Nový šéf Opery Jihočeského divadla České Budějovice Tomáš Ondřej Pilař zvolil pro zbrusu novou premiéru na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově poprvé v historii nikoliv operní dílo, nýbrž oratorium. Händelův třídílný Mesiáš, vrcholné barokní dílo koncertního charakteru, byl realizován Pilařem jako přitažlivý hudebně-vizuální projekt. Je to velmi nesnadný úkol převést dílo z koncertních síní do přírodního divadla, ale koncepce tohoto mohutného oratoria dává ohromné možnosti pro vizuální, divadelní ztvárnění. Navíc, což je ovšem zásadně podstatné, se zjevně inscenátoři nadchli vizí pana šéfa Pilaře a entuziasmus byl hodně znát!

„Vzhledem k tématu by se dokonce dalo v nadsázce hovořit o jakémsi obživlém betlému.“

„Na Otáčivé hlediště se chodí za komplexním dojmem, potěšením, pobavením. Je to svého druhu atrakce, nikoli koncertní síň.“

„Dobré důvody, proč příběh využít jako odrazový můstek pro civilní, letní, neobvyklé, vizuálně poutavé divadelní ztvárnění slavného duchovního díla.“

Händelovo oratorium Mesiáš, jak ho od čtvrtka hraje Jihočeské divadlo před Otáčivým hledištěm v zahradě českokrumlovského zámku, je jedinečným hudebně-vizuálním projektem. Idylickým, nenáboženským, přesto s duchovním ukotvením. Režisér Tomáš Ondřej Pilař přidal k hudbě volně plynoucí náznaky příběhu Josefa Adama Schwarzenberka, vídeňského a krumlovského šlechtice. Zdůvodnění našel nejen v jeho zásluhách o zámecký areál, ale především v až magicky působících souvislostech jeho a skladatelových životních dat.