PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Napriek vysokým teplotám, iste znásobených aj často neveľmi letnými kostýmami, si predstavenie očividne celkom užívali.“

„Práve atmosféra je pritom v Šárke azda tou kľúčovou kvalitou.“

„Napriek evidentne uvoľnenému charakteru však má každoročné hosťovanie Národního divadla v Šárce aj svoje prekážky.“

Tradičné podujatie Opera v Šárce pripadá na poslednú prázdninovú nedeľu, tentokrát 1. septembra, a je tak zároveň aj neformálnou pozvánkou do novej divadelnej sezóny. Městská část Praha 6, Národní divadlo a Originální divadlo Praha touto akciou už devätnásty raz pripomenulo časy, keď Přírodní divadlo v Divoké Šárce pravidelne slúžilo ako letná scéna Národního divadla.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Filharmonici pod vlivem Hrůšovy invence a vedení vytvořili nádherně strukturovaný a dýchající hudební organismus.“

„Vroucnost v hlase Kateřiny Kněžíkové – a obdobná vroucnost nacházená dirigentem v orchestru – je znakem, který Smetanu od Wagnera odlišuje nejvíc.“

„Jeho sváteční opera vznešeně korunuje dobu národního obrození, ale úplně stejně důležité je to, že jeho hudba je i sama o sobě hodnotná a nádherná.“

Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše se na Pražském jaru ukázalo být pravým festivalovým projektem. Jedinečným a ojedinělým, dokonce asi bezprecedentním, k tomu navíc umělecky skvostným. Jakub Hrůša s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a tuctem sólistů, v čele s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli, připravil v úterý publiku v Rudolfinu mimořádně silný zážitek. Koncert byl nabit muzikalitou, hudební krásou a obrovskou energií. Právě takové interpretační činy dávají odkazu klasiků zásadní impulsy k novému oživení.

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„Národní divadlo moravskoslezské v čele s Jiřím Nekvasilem přijalo hozenou rukavici bez nejmenšího zaváhání.“

„Smetanovskému opernímu cyklu v Ostravě se podařilo demytizovat Smetanu jako především národního skladatele a představit jej jako výsostného hudebního dramatika.“

„Největší krajíc si pochopitelně ukrojili členové divadelního orchestru, sboristé a sólisté v angažmá ostravské opery.“

Málokterému českému skladateli se v letošním Roce české hudby dostává takové pozornosti jako Bedřichu Smetanovi. Dvousté výročí narození geniálního umělce se promítá do života společnosti, ať už to je prostřednictvím koncertů, inscenací, besed, dokumentů nebo vydáním nových publikací. Nejvelkolepější oslavu Smetanova jubilea připravilo Národní divadlo moravskoslezské, které dvakrát uvedlo všechny dokončené opery skladatele.

„Celé představení hýří nápady a vedle povedené a účelné scény je režie dle mého nejsilnější stránkou inscenace.“

„Zaujal povedený sjezd dvou odvážných sboristů na dobových dřevěných lyžích s kandaháry.“

„Příjemným byl výkon mladé, ještě studující Marie Šimůnkové.“

V Plzni byla 27. dubna uvedena další ze Smetanových oper – Hubička. Pátá premiéra operního souboru zapadá do plánu uvést v letošní sezóně Roku české hudby všechny Smetanovy opery. Režie se chopila Magdalena Švecová, hudebního nastudování Jiří Petrdlík. Podotkněme, že světová premiéra se odehrála s velkým úspěchem v Prozatímním divadle v Praze 7. listopadu 1876, v Plzni opera poprvé zazněla roku 1880. Mezi první a současnou inscenací se v Plzni událo ještě deset jiných nastudování.

„V Ostravě to vyřešili šalamounsky a na místo zbytečně vysvětlujících vizuálních a dramatických vjemů sáhli ke koncertnímu provedení.“

„Vrcholný výkon podala představitelka titulní role Libuše, slovenská pěvkyně Mária Porubčinová.“

„Celkový dojem z večera zachvátila euforie.“

Ambiciózní projekt Národního divadla Moravskoslezského je z poloviny u konce. První maratón uvedení cyklu osmi Smetanových oper v období od 2. do 10. března 2024 dospěl k poslední, závěrečné opeře. Slavnostní Libuše byla oproti ostatním sedmi operám realizována v Divadle Jiřího Myrona a provedena koncertně. Spolu se sólisty účinkoval Pražský filharmonický sbor a Janáčkova filharmonie Ostrava, dirigoval Robert Jindra.

„Libuše, obdobně jako Má vlast, provázela naše předky v jedinečných chvílích.“

„K Národnímu divadlu patří nespočet dalších premiérovaných tuzemských operních děl i českých premiér děl zahraničních.“

„Znali se Bedřich Smetana a Antonín Dvořák? Jistěže ano.“

V Praze se 18. listopadu ke 140. výročí otevření Národního divadla uskutečnilo slavnostní představení Smetanovy Libuše. Do inscenace z roku 2018, v režii Jana Buriana, na scéně Daniela Dvořáka a za řízení Roberta Jindry, se zařadili noví představitelé hlavních rolí – mladá slovenská sopranistka Mária Porubčinová jako Libuše a Jiří Brückler jako Přemysl. Dalšími sólisty byli Tamara Morozová, Kateřina Jalovcová, Pavel Švingr a Aleš Jenis, v roli Chrudoše Martin Bárta a jako Štáhlav Aleš Briscein.

„Hudební nastudování je výsledkem práce dirigenta Jakuba Kleckera, který stál za dirigentským pultem i při této obnovené premiéře.“

„Orchestr hrál soustředěně, s intonační i rytmickou souhrou a ctil úlohy pěvců.“

„Režijně inscenaci připravil Tomáš Studený a vsadil na jednoduchost a přirozenost jednání postav.“

Záměr vedení ostravské opery uvést v Roce české hudby cyklus všech oper Bedřicha Smetany se naplňuje. Ve čtvrtek 12. října byla po šesti letech opět uvedena inscenace opery Tajemství. Jen málo účinkujících se vyměnilo a podoba inscenace, která měla premiéru 27. dubna 2017, zůstala stejná. Hudební nastudování Jakuba Kleckera a sbormistra Jurije Galatenka v režii Tomáše Studeného na scéně Davida Janoška a v kostýmech Evy Jiřikovské podtrhlo realizaci kvalitní inscenace.

„Fialovo dílo bylo od prvních tónů kontrabasů mísících se s celestou a tubulárními zvony až do posledního jakoby skomírajícího zvuku violy doslova nabité dramatičností, obrovskou tenzí a těmi nejhlubšími city a emocemi.“

„Kristina Fialová je ve svém projevu navenek velmi uměřená. Neplýtvá pohybem, přemrštěnými gesty ani mimikou… Veškerou energii i prožívání skladby jako by soustředila jen do nástroje.“

„Robert Kružík dokázal dovést posluchače k pozitivnímu zjištění, že i současná klasická hudba může být zajímavá, přitažlivá, poslouchatelná a přístupná. A to je zjištění mimořádně povzbudivé.“

Víkendový program festivalu Smetanova Litomyšl nás zavedl dvakrát na stejné místo. Dějištěm dalších z koncertů, které jsme si už na začátku roku pečlivě vybrali, byl tentokrát piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, prostor vpravdě nadčasový, místo, kde si podává ruku baroko s moderním uměním. V sobotu a v neděli to neplatilo jen o architektuře a výtvarné či vizuální tvorbě, ale i o hudbě.

„Inscenace neakcentuje lyrický náboj, především hudebně je bližší Wagnerovi než Debussymu. Pohybuje se mezi podobenstvím o fanatismu zabíjejícím lásku a barvitou podívanou.“

„Nejvýraznější pěveckou a hereckou kreací je postava Ismena, jak ji vytvořil vášnivě hrající a mimořádně kantabilně i výrazově zpívající, vzorně deklamující barytonista Svatopluk Sem.“

„Výtvarně výrazným nápadem jsou tančící derviši, roztáčející piruetami v nekonečném reji široké bílé suknice do kružnic.“

Pražské Národní divadlo po třech desetiletích hraje Dvořákovu operu Armida. Za inscenací stojí o kvalitách díla neochvějně přesvědčený, energicky dirigující Robert Jindra a v dokonale promyšlené a sladěné vizuálně dramatické rovině tandem režiséra Jiřího Heřmana a scénografa Dragana Stojčevského. Páteční premiéra se silným pěveckým obsazením byla komplexním zážitkem ze skutečného hudebního divadla.

„Smíšený sbor předvedl příjemnou barvu zvuku, ale i rytmickou přesnost. Krásně zněla i pianissima, byla konkrétní, znělá, a to i v tzv. brumendu, tedy bocca chiusa.“

„Mluvené pasáže Vypravěče se ujala v českém jazyce naše mezzosopranistka Dagmar Pecková, a to skvěle!“

„Německý tenorista Michael Gniffke je omyl!!! Nechápu, kdo a proč ho pozval!“

Na scéně Národního divadla zazněla v pátek 20. ledna mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně vedl americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje už poněkolikáté. Návštěvníci vyslechli Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Stejný program můžete navštívit i v neděli 22. ledna, obrňte se však velikou trpělivostí k výkonu německého tenoristy Michaela Gniffkeho, který svůj (hlavní) part nezvládl po všech stránkách.

„Mladá islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir je do role Oktaviána obsazena ideálně.“

„Také finský basista Timo Riihonen se setkal se svou rolí poprvé – a je v inscenaci jako baron Ochs druhým skvěle obsazeným sólistou.“

„Lyrické pasáže, vyzpívané zkušeným komponistou v melodice sólových partů i v orchestru k nesmírné intenzitě.“

Pražské Národní divadlo sáhlo ke světové operní klasice. Straussova Růžového kavalíra inscenovalo v podobě, která je lehce dotvořeným remakem dávného projektu berlínské Komické opery. Inscenace, která měla ve čtvrtek premiéru ve Státní opeře, bude u publika sklízet body tradičně pojatou, ale nápaditou režií, která si je vědoma, že jde o veselohru. Hlavní role byly obsazeny silně a hudební nastudování má pevné obrysy. Orchestr nicméně mezinárodních parametrů nedosahuje.

„Snad nikdy se ve Velkém divadle nesešlo v tak velkém počtu obecenstvo složené z interpretů (někdejších i stávajících), kritiků a pracovníků kulturních institucí.“

„Postava rytíře Dalibora a její pojetí ve Smetanově opeře coby neohroženého hrdiny rozhodně není prvním případem, kdy se tento šlechtic stává kladnou postavou.“

„Plzeňská opera jistě znovu vítá do svého souboru Richarda Samka. Dalibor ho pěvecky posouvá do dramatické polohy, s níž se pěvec dokáže obdivuhodně vyrovnat.“

Po šestnáctileté přestávce se na scénu plzeňského divadla vrací Smetanův Dalibor. Jako tradičně „šéfovský titul“ bylo jeho nastudování svěřeno nikoliv Jiřímu Petrdlíkovi stojícímu v čele plzeňského operního ansámblu, ale dlouholetému dirigentu opery Divadla J. K. Tyla Jiřímu Štruncovi, jehož znají posluchači i z jiných operních scén. Premiéra, která byla zároveň v pořadí první inscenací sezóny 2022/2023, se uskutečnila 22. října v plzeňském Velkém divadle.