PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„První cena je mi potvrzením, že to, co dělám, dělám asi správně, a že v tom mám pokračovat.“

„Byl to oříšek vejít se do patnácti minut.“

„Naučil jsem se dny poctivě plánovat.“

Sedmadvacetiletý Matouš Zukal patří k nejvýraznějším představitelům naší mladé pianistické generace. Do povědomí hudební veřejnosti vstoupil v roce 2019, kdy zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava Martinů a zároveň získal cenu pro nejlepšího účastníka. O dva roky později si odnesl druhou cenu z Mezinárodní klavírní soutěže Pražského jara (spolu s ní obdržel také Cenu Gideona Kleina a Cenu Českých center). Pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, vystupoval mj. také na prestižních tuzemských festivalech, jako je Pražské jaro, Dvořákova Praha a Smetanova Litomyšl.

„Líbezně zněla Janáčkova úprava písně Ty ukvalsky kosteličku!, jedné z mnohých, v nichž vyklenutá melodická linka čerpá z kostelních písní.“

„Jasnými gesty při střídání temp v Pěti českých madrigalech sbormistr Vasilek dbal na plynulost hudebního toku.“

„Již v úvodním sboru Dvořákova cyklu V přírodě zpěváci naplnili Zrcadlový sál dobříšského zámku lahodným, plným zvukem.“ 

V sobotu 3. května se v Zrcadlovém sále Zámku Dobříš uskutečnil další z koncertů 56. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Tentokrát byl zaměřen na sborovou tvorbu. Soubor Martinů Voices složený z profesionálních pěvců měl pod vedením svého dirigenta Lukáše Vasilka původně přednést výběr ze sborové tvorby Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka. Vzhledem k onemocnění pěvců musel být program pozměněn, a to ve prospěch českých klasiků – Dvořáka, Janáčka a Martinů. V závěru zazněla kompozice současného amerického skladatele Erica Whitacrea Pět židovských milostných písní.

„Matouš Zukal pomocí turbulentních rozmachů dynamických i rytmických vyjádřil třepotání mnoha drobných křídel i chaotické poletování nočních tvorů.“

„Posluchačstvo bylo s to tleskat až dvacet vteřin po doznění posledního tónu…“

„V Janáčkovi během živelného oktávového vzruchu praskla struna!“

V rámci plzeňského Kruhu přátel hudby se 12. února uskutečnil první klavírní recitál za poslední tři roky. Role sólisty se ujal klavírista Matouš Zukal, který do Domu hudby zavítal z pražské HAMU, ze třídy doc. Iva Kahánka.

„Mohli jsme pozorovat, jak umělec dokonale splynul s akustikou sálu.“

„Nemuseli jsme se všemi interpretačními rozhodnutími souhlasit, ale věřili jsme mu.“

„Zvláště zaujala schopnost se v onom perpetuálním vření poslouchat a vzájemně na sebe reagovat – s lehkostí a radostí.“

Předposlední koncert letošního ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného patřil Ivu Kahánkovi. V Dvořákově síni pražského Rudolfina se však 7. listopadu nepředstavil sám, druhá polovina tohoto ryze smetanovského večera byla příležitostí jeho žákům Anně Gaálové, Pavlu Praženicovi a Matouši Zukalovi, kteří spolu s Kahánkem vystřihli úpravy Smetanových symfonických básní pro dva klavíry. Vrcholem virtuozitou prodchnutého večera se stala turbulentní předehra k Prodané nevěstě, pro niž počet klavírů vzrostl na čtyři.

„Dramaturgicky byl koncert uspořádán retrospektivně.“

„Nafouknutý praskl, stejně jako ta žába.“

„Sbor Martinů Voices prezentoval skladby s precizací jak dikce, tak intonace, hlasy jsou skvěle sezpívány, hlasové skupiny vyvážené a barevně dokonale sladěné.“

Festival Janáček Brno už svůj druhý den odpoledne nabídl sborový koncert. V Mozartově sále brněnské Reduty 2. listopadu zněla sborová tvorba nejen Leoše Janáčka, ale i jeho současníků a následovníků. Vystoupil komorní pěvecký sbor Martinů Voices pod vedením svého zakladatele a sbormistra Lukáše Vasilka.

„Richard III. nebyl prvním ani jediným Smetanovým pokusem o ztvárnění literární předlohy.“

„Tomáš Brauner měl v Sibeliově první symfonii dobře promyšlený tempový a dynamický plán.“

„Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr vyzněl v podání Matouše Zukala jako gejzír čisté třpytivé vody, napájený tradicí české a francouzské hudby 20. století.“

Také poslední abonentní koncert Plzeňské filharmonie uskutečněný 22. února ve Velkém sále Měšťanské besedy a předcházející tak Smetanovským dnům (od 7. března) nabídl Smetanovu hudbu. Spolu se symfonickou básní Richard III. zazněla pod taktovkou Tomáše Braunera i Sibeliova První symfonie a se sólistou Matoušem Zukalem také Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr.

„Nejen atmosféru salonů, kde Bedřich Smetana rád hrál na klavír a tančil přiblíží česko-německý komponovaný večer s názvem Vzpomínka na Plzeň.“

„Nad ostatními koncerty ční svým megalomanstvím projekt Smetanománie, který slibuje souborné provedení Smetanova klavírního díla.“

„Kuriózní jsou dva plánované koncerty melodramu.“

Význam 44. plzeňského festivalu Smetanovské dny bude znásoben jak oslavami Roku české hudby, tak i výročím Janáčkova (1854) či Smetanova (1824) narození, které se k němu váže. Účast přislíbili nejen přední zahraniční umělci, ale též klavíristé Ivo Kahánek, Jan Jiraský, Igor Ardašev, kteří společně s dalšími kolegy-klavíristy realizují ambiciózní projekt Smetanománie…

„Z Jirákovy početné a kvalitou významné tvorby toho v současném koncertním dění mnoho nezaznívá. O to záslužnější je vřelý vztah Sedláčkovců k jeho komornímu odkazu.“

„Jako klavírní kvintet – stylově ovšem radikálně vzdálený tradičním představám – je založena kompozice současného skladatele Jana Ryanta Dřízala Lesní scény.“

„Shodou okolností teprve tady, při provedení původního kvartetního díla, jsme mohli v celku i v detailech bezezbytku poznat, prožít a vstřebat interpretační svébytnost, vyspělost a neutuchající elán Sedláčkova kvarteta.“

O tom, že mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha jako skutečná událost roku na domácí hudební scéně soustavně přináší hodnoty nové a dosud nepoznané, jsme se znovu přesvědčili na druhém koncertě Komorní řady 12. září v Anežském klášteře, vyhrazeném Sedláčkovu kvartetu. V podmanivé interpretaci byl připomenut odkaz dnešnímu publiku blíže neznámého, avšak významného skladatele, interpreta a pedagoga Karla Boleslava Jiráka, světovou premiéru tu absolvovala skladba současného autora Jana Ryanta Dřízala a program byl korunován jen šťastnou okolností dochovaným kvartetem ani ne třicetiletého Antonína Dvořáka.

„Dramatické akordy, kontrasty plného zvuku a jemných ozvěn, dialog pravé a levé ruky, který se v leckterých místech stáčí až do půtek, snivost a křehkost, jež se však záhy vyjevují jako zdánlivé, to vše Matouš Zukal přednesl s nadhledem a naprostou jistotou.“

„De Falla sedí jejímu naturelu i hlasu, Kůstková byla oslnivá i oslňující, niterná, její hlas zněl jemněji, citověji, s temperamentem ztvárnila jednotlivé písně, kterým však dodala veškerou tíhu života.“

„Z klaviatury se stále neslo něco zajímavého, překvapivého. Za takového Schumanna by se nemusel stydět ani zralý maestro!“

Koncert v Sále Martinů na pražské HAMU, který se konal v pondělí 16. ledna a na němž vystoupili sopranistka Kristýna Kůstková a klavírista Matouš Zukal, nesl sice podtitul „k nedožitým 96. narozeninám Zuzany Růžičkové“, ale de facto oficiálně zahájil řadu koncertů, které se v průběhu letošního roku uskuteční u příležitosti 100. výročí narození jejího manžela Viktora Kalabise, významného hudebního skladatele.

„Pro mnohé rodiny je Novoroční koncert příležitost, jak jít na kulturu společně a pro mnohé je to dokonce nezrušitelná tradice. Už to ale dávno není jen přehlídka obou řad Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jak tomu bylo kdysi.“

„Varšavský koncert pro klavír a orchestr, jehož autorem je britský skladatel Richard Addinsell (1904 – 1977), hrál čtyřiadvacetiletý klavírista Matouš Zukal. Druhá cena loňské soutěže Pražského jara a cena Nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka dává jasně najevo, že je tu vycházející klavírní hvězda.“

„Dirigent Robert Kružík měl zvukovou plochu Bolera Maurice Ravela přesně dynamicky vystavěnou, postupoval velmi pomalu s neustále se zvyšujícím napětím a neomylně drženým rytmem se stále se opakujícím motivem, který občas ozvláštnily vkusně přibarvené glizy, na kterých se v závěru ”pochutnaly” trombony.“

Filharmonie Brno pořádá novoroční koncerty od svého založení v roce 1956 a od té doby vynechala jen jednou, kdy tuto tradici přerušila covidová pandemie. Pod taktovkou Roberta Kružíka zaznělo 1. ledna 2023 Italské capriccio Petra Iljiče Čajkovského, symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany a Varšavský koncert pro klavír a orchestr Richarda Addinsella, který přednesl Matouš Zukal. Po přestávce slyšelo publikum Rumunský koncert György Ligetiho a večer ukončilo efektní Bolero Maurice Ravela nabité energií, která zvedla celý sál ze sedadel.

„Oba umělci mají více společných vlastností – absolutní oddanost hudbě, skromnost a pokoru, lásku k práci s mladými lidmi.“

„Pro diváky bylo nesmírně poutavé, jak sólisté a tělesa pod dohledem obou světoznámých osobností proměňovali do hloubky svou kreativitu.“

„Alfred Brendel, který dával své pokyny ke hře interpretů od stolku v první řadě, i Boris Gildburg, který stál po boku klavírních sólistů, upozorňovali na nebezpečí plošného zvuku hry.“

Na pozvání vedení Akademie Ivana Moravce přijeli do Prahy světoznámí klavíristé, Alfred Brendel a Boris Giltburg, kteří v Sukově síni Rudolfina se zcela mimořádnou profesionalitou, bystrostí a citlivostí vedli od 30. září do 2. října 2022 mistrovské kurzy. Jejich výuka s českými vybranými interprety a soubory byla obohacena recitálem spojeným s přednáškou Borise Giltburga o hudbě Ludwiga van Beethovenova, televizním dokumentem o Ivanu Moravcovi režiséra Jana Mudry a archívními záznamy Moravcových rozhlasových pořadů. O možnost zhlédnutí vynikajících inspirativních lekcí projevila zájem odborná i laická veřejnost. Návštěvníci s velkým zaujetím přihlíželi výuce světoznámých osobností.

„Epoque Quartet není mladý. Přesto do tohoto konceptu Dvořákovy Prahy zapadl výborně.“

„Je jasné, že Bořislavka jen o kancelářích a ochodech nebude.“

„Nechyběl ani Večerníček na závěr, kterým pánové jasně dali najevo, že se jedná o poslední přídavek.“

V netradičním místě i čase pro koncert klasické hudby vystoupil v úterý 13. září Epoque Quartet. Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha stále rozšiřuje své aktivity zaměřené na mladé umělce i publikum a proto vyzkoušel nový prostor, který nabízí atrium obchodního centra Bořislavka. A bylo plno. Nová podvečerní festivalová řada, kterou tento koncert zahájil, nalákala hned napoprvé víc diváků, než stačilo připravené hlediště pojmout. V nabídce jsou ještě tři další koncerty. Vstup je zdarma.

„Nebyl to Martinů sám, ale duch jeho tvorby byl v zachován.“

„Nádherný opus, který nebyl poplatný Otvírání studánek jako neoddiskutovatelnému vzoru, ale přesto v tom nejlepším slova smyslu hovořil jejich jazykem.“

„Kantáta Mikeš z hor přítomné vrátila na začátek, k touze, aby špatné odešlo a zůstalo to dobré, stálé…“

Komorní sbor Martinů Voices na Smetanově Litomyšli uvedl v premiéře komorní kantátu Pochovávání světla skladatele Jiřího Gemrota. Vznikla na libreto Vojtěcha Stříteského, který vyšel z odkazu básníka Miloslava Bureše, spoluautora Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Ke koncertu se vrací pravidelný návštěvník festivalových programů Jaromír Kašpar.

„Básnické obrazy a osobní úvahy nesené klidnou hudbou, jednoduše znějící, intenzivně jadrné a snadno přístupné vyprávění.“

„Výsledek byl zajímavý, krásný a bez váhání lze říci, že i skvělý.“

Sbor Martinů Voices má v repertoáru novou skladbu. Bohuslav Martinů páté vokální dílo na text Miloslava Bureše už nestihl napsat a námět čekal šest desetiletí. Zhudebnil ho až Jiří Gemrot, kterému libreto komorní kantáty sestavil a dotvořil Vojtěch Stříteský. Krásnou kultivovanou skladbu Pochovávání světla je tak možné vnímat jako volné pokračování Otvírání studánek a tří dalších poetických opusů tematicky spjatých s Vysočinou. V premiéře zaznělo v sobotu na festivalu Smetanova Litomyšl.