PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve středu večer po 20. hodině dostanou prostor koncertní nahrávky z nabídky Eurorádia. Nejprve to bude Španělský národní orchestr s dirigentem Andrésem Orozco-Estradou, poté Francouzský národní orchestr v ravelovském programu.“

„Hostem návštěvy obě víkendová dopoledne bude Zdeněk Plech, barytonista opery Národního divadla v Praze.“

„V neděli po obědě dostane prostor historická nahrávka Brucknerovy Osmé symfonie z roku 1944 s Wilhelmem Furtwänglerem a Vídeňskými filharmoniky, začátek ve 14:12.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny od čtyř do osmi je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 1. do 7. prosince?

„Praženicova interpretace Údolí zvonů vyprávěla o surreálných krajinách, kde ozvěna neutuchá.“

„Klavírista si tak před přestávkou vysloužil trojité klanění – počet, ze kterého už publikum po zbytek koncertu neslevilo.“

„Pavol Praženica se pomalu ale jistě oddával silným emocím, které ze skladby těžil, a na chvíli se jimi nechal i pohltit.“

Přední zástupce nastupující generace klavíristů Pavol Praženica se vydal 12. listopadu do Plzně, aby zde nabídl ambiciózní sólový recitál, a to v rámci koncertní řady Kruh přátel hudby. Publikum v Domě hudby pianista zanechal velice spokojené.

„Vzájemná interakce hlasů ve skladbě místy připomínala zamilovaný pár: od neškodného laškování až po smyslný tanec.“

„Monolog pro sólové violoncello připomíná akční malbu: je živelný, organický, bez jasného řádu; rozmáchlé hudební motivy zde suplují gestické tahy na plátně.“

„Interpretace Adriany Antalové a Eugena Procháce učarovala publiku natolik, že po doznění posledního tónu snad ještě deset vteřin vyčkávalo s potleskem.“

Ve středu 15. října se uskutečnil další koncert z plzeňské série Kruh přátel hudby. Představili se Eugen Prochác a Adriana Antalová, jejichž tóny violoncella a harfy naplnily sál Antonína Dvořáka v Domě hudby. Stalo se dobrým zvykem koncertního cyklu obsadit alespoň jednou za sezónu komorní uskupení s harfou, minulý rok to bylo formou koncertu Viléma Veverky a Kateřiny Englichové. Místo hoboje bylo tentokrát na pořadu večera violoncello, které se díky svému dobrosrdečnému tónu ukázalo též jako skvělá partie pro královský nástroj.

„Celkový tvar je naprosto profesionální a prezentovatelný, připomíná vyleštěný výsledek práce v nahrávacím studiu.“

„Osobně jsem ale postrádal jakýsi vnitřní neklid nebo určitou míru iracionality.“

„V Schumannovi působila přirozeně, zpěvně a s dotykem lidovosti.“

Recitálová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava dlouhodobě ukazuje, že citlivý výběr interpretů a důraz na kvalitu mohou jít ruku v ruce s dramaturgickou odvahou. Vedle známých jmen se v ní obvykle objevují i mladší umělci. Letos mezi ně patřila Alexandra Styčkina, jednadvacetiletá klavíristka, která 6. října v Kině Vesmír zaujala technickou jistotou i soustředěným, svrchovaným projevem.

„Vše v sólovém partu Klavírního koncertu bylo nádherně propracované co do artikulace a do detailů v pásmech, barvách a akcentech.“

„Nekonečně nádherná linka zasněné střední věty se odehrávala v tak jemné dynamické hladině a měla tak kouzelné vstupy harfy a dřevěných dechových nástrojů, že si posluchač mohl přát, aby ta krása nikdy nepřestala znít.“

„Čajkovského šest symfonií natočil s filharmoniky už kompletně a koncertní návraty k nim jsou pochopitelně čímsi jako erbovní záležitostí.“

Česká filharmonie bezprostředně po skončení festivalu Dvořákova Praha opět naplno opanovala své působiště Rudolfinum. Do sté třicáté sezóny vstoupila s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve čtvrtek v televizním přenosu dvěma skvělými kompozicemi – Ravelovým perlivě brilantním Klavírním koncertem a Čajkovského emotivní Pátou symfonií. Jak se dalo čekat, ve velmi dobré formě a navíc se zajímavým sólistou.

„Publikum je okamžitě vtaženo do světa prvotřídní virtuozity, kterou vyžaduje provedení Smetanovy desetiminutové kompozice.“

„Pohled na pódium při Lisztovi utvrzuje dojem, že Boris Giltburg je už tam, kde mu je nejlépe.“ 

„Rozhlížím se po sále, zvláště když v Prokofjevově skladbě zazní ikonická část Montekové a Kapuleti, a vidím v tvářích kolem sebe uspokojení.“

Dobře udělal ten, kdo si včas obstaral vstupenku na klavírní recitál Borise Giltburga, který se uskutečnil v neděli 29. června v rámci 67. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl. Dvě hodinky strávené ve Smetanově domě ve společnosti rusko-izraelského pianisty se staly neokázalou ukázkou interpretačního umění na světové úrovni a zároveň dokonalým příkladem, čeho může sólista dosáhnout díky intimně pojaté virtuozitě.

„Česká filharmonie pod taktovkou finské dirigentky Dalie Stasevské stylově provedla Předehru pro orchestr H 345 Bohuslava Martinů, aby připravila posluchače na slavnostní večer.“

„Důvtipný název skladby Jiřího Gemrota Pauliana psané pro Annu Paulovou vypovídá o autorově vcítění do mimořádných vkladů klarinetistky.“

„Orchestr s dirigentkou působili v Ravelově Boleru jako jedno tělo, jedna duše.“

Krásný letní večer 19. června patřil přeplněnému Hradčanskému náměstí na kouzelném závěrečném koncertu České filharmonie pod širým nebem. Vybraný, přímo letní repertoár vyslechli s nadšením nejen VIP hosté z mnoha zahraničních zastoupení a zástupci významných partnerů České filharmonie, ale také sedm set sedících a několik tisíc stojících posluchačů z řad veřejnosti, zaplňujících všechna místa náměstí a četná okna okolních budov; k nim v přímém přenosu České televize a také mezinárodní televizní společnosti Arte přibyly další desetitisíce milovníků klasické hudby doma i v zahraničí.

„Souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní.“

„Z první věty Ravelova Smyčcového kvartetu dýchala pohoda prosluněného letního dne.“

„Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život.“

V květnu loňského roku obohatil pražský hudební život pozoruhodný koncertní cyklus nazvaný Hudba mezi obrazy. Za realizací tohoto projektu stojí dvojice studentů HAMU – klavírista Pavol Praženica a houslistka Terézia Hledíková, kteří k pořádání koncertů, na nichž vystupují výhradně mladí umělci, využili atraktivní a širšímu publiku nepříliš známé prostory staroměstské Galerie Lapidárium. Na závěrečném koncertě tohoto cyklu v pátek 13. června vystoupilo Sukovo kvarteto, ke kterému se ve druhé polovině večera připojil právě i Pavol Praženica.

„Už z úvodních taktů Berliozovy předehry Římský karneval bylo zjevné, že dirigent Alain Altinoglu ví, co chce, a ví také, jak toho dosáhnout.“

„Pianissima, která ve volné větě Mendelssohnova Klavírního koncertu dokázala Beatrice Rana vyčarovat, už snad ani nebyla z tohoto světa.“

„Nejefektnější gradační vrchol si Alain Altinoglu nechal až na závěrečné takty, kdy se k orchestru připojilo všech deset hráčů bicích.“

Pro předposlední koncert abonentní řady „B“ Česká filharmonie svým posluchačům přichystala řadu neodolatelných lákadel. Rudolfinum si 2. dubna vychutnalo atraktivní program sestavený z oblíbených orchestrálních kusů, pozoruhodného francouzského dirigenta Alaina Altinoglua a jednu z největších hvězd současného pianistického nebe Beatrici Ranu.

„Filharmonikové Prokofjevovu ouverturu přednesli ve velmi vyostřených konturách.“

„Dirigentka si dala záležet na plastičnosti vyznění.“

„Klavíristka Anna Vinnitskaya byla brilantní a plná citu.“

Renomovaná německá dirigentka Joana Mallwitz si pro svůj letošní debut u Berlínských filharmoniků připravila k nastudování díla Sergeje Rachmaninova, Maurice Ravela, Sergeje Prokofjeva a Paula Hindemitha. Sólistkou jejího programu, uváděného ve dnech 6. až 8. března ve Velkém sále Filharmonie, byla ruská klavírní virtuoska Anna Vinnitskaya. O všechny tři berlínské koncerty projevili návštěvníci velký zájem.

„O Ravelovi napsal Martinů, že se jeho hudba dostává k hranici rafinovanosti, ale že má vybroušenou formu a že jde vždy o čistý, jasný a přesný projev.“

„Pětkrát se za studií pokusil získat Římskou cenu, stipendium, které by pro něj bylo zajímavé po hmotné stránce, ale také by posílilo jeho skladatelské renomé.“

„Instrumentoval pro orchestr Musorgského Obrázky z výstavy – a řadu dalších upravovatelů stejného klavírního cyklu v celosvětové symfonické koncertní praxi v pomyslné soutěži zcela převálcoval.“

Před sto padesáti lety se narodil Maurice Ravel, Francouz s baskickými předky, virtuózní skladatel komponující hudbu blízkou impresionismu a jedinečným způsobem současně i neoklasicismu. Když v roce 1918 zemřel Claude Debussy, začal být považován za nejlepšího žijícího francouzského skladatele. Právem.

„Inspirace lidovým tancem a venkovskou muzikou posloužila Janu Málkovi k vytvoření jedinečného kusu, jemuž se daří překlenout hned několik historických období i geografických lokalit.“ 

„Katarína Turnerová je interpretkou zkušenou a suverénní, zprvu zdánlivě nenápadnou. Jenže pak to přijde.“

„Dirigent Martin Lebel vtiskl působivé Ravelově kompozici šarm, jehož jsou schopni opravdu snad jen Francouzi.“

Pouze jediné dílo ze tří, která naplnila program únorových koncertů Komorní filharmonie Pardubice, pochází z období, jež tvoří repertoárový základ tohoto tělesa. Vedle klasicistního harfového koncertu Johanna Georga Albrechtsbergera, jehož sólového partu se brilantně ujala Katarína Turnerová, byla poprvé provedena Čtvrtá symfonie Jana Málka a nakonec se orchestr „vybarvil“ hudbou Maurice Ravela.

„Výběr skladeb akcentoval vzájemné souvislosti, ale i vývojové rozdíly tvorby dvou skladatelů – Camilla Saint-Saёnse a Maurice Ravela.“ 

„Nebývá u nás zvykem vřadit do programové skladby večera dva koncerty jednoho skladatele, a to v provedení stejného interpreta.“

„Ivo Kahánek nezůstal nic dlužen své pověsti klavíristy brilantně ovládajícího kompozice velkého stylového rozpětí.“

Dne 15. února se na plzeňské Nové scéně uskutečnil další z cyklu koncertů Steinway gala. Jako sólisté v něm vystoupili umělci, jejichž výkony jsou vždy zárukou vysoké kvality – hostující klavírista Ivo Kahánek a dále harfistka Dana Suchanová a houslista Martin Kos, oba členové operního orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla, posledně jmenovaný jeho koncertní mistr. Pod taktovkou šéfa opery Jiřího Petrdlíka zazněly výhradně skladby dvou francouzských skladatelů – Camilla Saint-Saёnse a Maurice Ravela.

„Koncertní mistr Jan Fišer je ve skladbě Vincenta d‘Indy plně zaměstnán po celou dobu, musí bedlivě sledovat nejen nástupy svých kolegů, ale ve svém vlastním partu si střihne i několik technicky náročnějších míst.“ 

„Roxana Hädler, patřící k nejnadanějším českým harfistkám, projevila svůj přirozený cit, technickou suverenitu i neobyčejnou vnímavost pro náladu Ravelova díla.“

„Mozart alla francese: Jde o pouhé rokokové, lehkost zdůrazňující ozdůbky, nebo o umné, zdánlivě jednoduché tahy, pod nimiž se skrývá cosi mnohem rafinovanějšího?“ 

Již podruhé v této sezoně se přesunula část hráčů Filharmonie Hradec Králové o pár set metrů po proudu Labe. V Muzeu východních Čech se v neděli 16. února uskutečnil další koncert abonentní řady, představující orchestr v „kapesním vydání“ a nabízející zajímavá zpestření běžného repertoáru…

„Matouš Zukal pomocí turbulentních rozmachů dynamických i rytmických vyjádřil třepotání mnoha drobných křídel i chaotické poletování nočních tvorů.“

„Posluchačstvo bylo s to tleskat až dvacet vteřin po doznění posledního tónu…“

„V Janáčkovi během živelného oktávového vzruchu praskla struna!“

V rámci plzeňského Kruhu přátel hudby se 12. února uskutečnil první klavírní recitál za poslední tři roky. Role sólisty se ujal klavírista Matouš Zukal, který do Domu hudby zavítal z pražské HAMU, ze třídy doc. Iva Kahánka.

„Skladatel Pierre Wissmer byl Švýcar, ale měl ruskou matku, takže vliv ruské romantické hudby je u něho patrný.“

„Kateřina Englichová je pojmem v hudebním světě a učinila z harfy skutečně královský nástroj.“

„Leoš Svárovský kladl důraz na vyznění barevnosti instrumentace a na procítěnost a kontrast dramatických částí.“

Kateřina Englichová vystoupila spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského. Byl to 6. února výjimečný zážitek. Abonenti i náhodní posluchači měli možnost v Kongresovém centru vyslechnout skladby napsané pro harfu, jejíž tóny zní sólově v doprovodu orchestru jen vzácně. O to krásnější atmosféru interpreti vykouzlili.

„Pokud cítíme nějaké autorovy životní těžkosti, tak opravdu jen velmi latentně.“

„U Belfiata platí, že co hráč, to osobnost.“

„Pokud někdo hraje Ravela v úpravě, co není Ravelova, neztratí se kus Ravela?“

Těžko se píše o něčem, co bylo takřka dokonalé. Jedno takové vystoupení si připsalo dechové kvinteto Belfiato 4. února ve Španělské synagoze na Starém Městě pražském. Během večera v rámci festivalu Věčná naděje zazněla také Terezínem inspirovaná soudobá kompozice Ondřeje Zámečníka.