PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na sklonku života sám předpověděl, že ‚jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘.“

„Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště Národního divadla ‚ty nádherné hluboké mollové akordy‘, první takty opery Káťa Kabanová.“

„Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky.“

Britský dirigent Charles Mackerras byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. Obklopený samozřejmě ještě dalšími tuzemskými skladateli od Dvořáka a Smetany po Martinů. Životní dráhu znalce a proroka české tvorby, ohraničenou daty 17. 11. 1925 a 14. 7. 2010, připomínáme zastávkami v Londýně, v Praze, Brně a Berouně při jeho nedožitých stých narozeninách.

„Pražské jaro svěřilo provedení Mše h moll souboru, který tehdy vlastně ještě neexistoval, a to čistě na základě důvěry v mou kompetenci, co tehdy ale ještě nebyla ničím prokázaná.“

„V člověku to vyvolává určitou pokoru, když si uvědomí, jak málo toho vlastně víme.“

„Našemu pražskému publiku v Rudolfinu můžeme nabídnout prakticky cokoliv a posluchači přijdou.“

Vybudoval mezinárodně respektovaný soubor specializující se na interpretaci staré hudby; do Prahy přinesl Bacha a Zelenku. Dnes již ikona českého starohudebního světa Václav Luks letos slaví dvacáté výročí existence svých souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Jak se z hrstky nadšených hudebníků stal renomovaný soubor, jak nakládá s dramaturgií koncertů a co nás čeká v nadcházející jubilejní sezoně Luks prozradil při posezení po jedné ze zkoušek na zahajovací koncert sezony, který se uskuteční 8. října v drážďanském Annenkirche a o den později v pražském Rudolfinu.

„Ve středu dojde na Dvořákovo Stabat Mater v provedení Symfonického orchestru a Sboru Středoněmeckého rozhlasu.“

„Na Velkopáteční dopoledne připravil Radek Menoušek atraktivní blok duchovní hudby s názvem Ukřižování a Vzkříšení Páně v hudbě renesančních mistrů.“

„Na Velikonoční neděli se těšte na návrat ke staršímu pořadu Velikonoční návštěva u českých křesťanských duchovních Tomáše Butty, Miloslava Vlka a Tomáše Halíka.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 14. do 20. dubna?

„Na První svátek vánoční je od osmi hodin připraven dlouhý dopolední blok Adventní a vánoční kantáty a varhanní předehry Johanna Sebastiana Bach.“

„Středeční večer patří zajímavým dílům z nabídky Evropské vysílací unie, tentokrát Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu řídí znalec barokní hudby Giovanni Antonini.“

„Víkendová Návštěva patří při posledním víkendu v roce slavnému českému violoncellistovi Jiřímu Bártovi.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny od čtyř do osmi je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 23. do 29. prosince?

„Byl nadšencem, který osobním kouzlem a uměleckou autentičností dokázal přitahovat i natrvalo přitáhnout k barokní hudbě širokou veřejnost.“

„Neznamená to, že by hrál nepoučeně, bez znalostí. Estetika jeho interpretačního názoru nicméně nesledovala stejné zákruty jako ta Harnoncourtova nebo Gardinerova.“

„´Plamenně hovořil,´ popsal Munclingerův popularizační styl Václav Luks.“

Interpretace staré hudby ušla od poloviny dvacátého století do dnešních dnů neuvěřitelně zajímavou a dlouhou cestu. Oba konce této cesty se od sebe liší stejně, jako se třeba liší fotografie kteréhokoli světového města z roku 1953 od fotografií z roku 2023. Barokní hudba se hrávala dost podobně jako romantická, hrávala se jen na moderní nástroje a určitě i vznešeněji, odtažitěji, masivněji a vesměs pomaleji než dnes…

„Na konci padesátých let zapůsobil Milan Munclinger na celou tuzemskou hudební veřejnost jako zjevení.“

„Hudbu období baroka a raného klasicismu, doposud tehdy prezentovanou jako každá jiná partitura i z jiných období, zvláště pak romantismu, interpretoval zcela jinak.“

„Je to působivý Bach, důsledně zakotvený v promyšleném rytmickém programu, v oblasti melodické a výrazové naprosto nezatěžkaný, strhující svým energickým nábojem.“

Nahráno v pražském studiu Domovina v měsících únoru až září 1965, čteme v údajích doprovázejících opakovaná vydání dnes už legendárního tuzemského gramofonového snímku Braniborských koncertů, pod nímž je u svého souboru Ars rediviva podepsán Milan Munclinger. Narozeniny Johanna Sebastiana Bacha jsme si připomínali už v sobotu 21. března, ale můžeme znovu i dnes: záleží na tom, podle kterého kalendáře počítáme 335 let od jeho dne narození – jestli podle toho, který platil v roce 1685, nebo podle toho dnešního. Bohuslav Vítek tak v reflexi Munclingerových aktivit činí právě nyní, 31. března.