„Mahler Semjona Byčkova byl romanticky rozevlátý, dramatický úderný, citově roztoužený a lyricky mihotavý.“
„Orchestr podezdil hřímající sbor pečlivě vyhraným ústředním tématem, čímž hudebně zkonkrétnil verbální sdělení díla a podpořil jeho rytmickou složku.“
„Na Plachetkův přesvědčivý výkon plynule navázal americký basista David Leigh, který si svým temným hlasem vystřihl pěvecky skvělá a výrazově jímavě zalomená sóla.“
Ohlušující masa vokálních sól, burácejících žesťů, romanticky exponovaných smyčců a téměř kultických sborů za doprovodu filozofického mysticismu a nábožné exaltovanosti. Tyto a další vjemy pohltily posluchače během pondělního mahlerovského galavečera, v němž dospěl osmdesátý ročník Pražského jara ke svému uměleckému a dramaturgickému vrcholu. Osmá symfonie Gustava Mahlera zazněla 2. června ve Smetanově síni pod taktovkou Semjona Byčkova v plné síle, bez výrazového kompromisu či zapření mahlerovského maximalismu.