PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Redutu zaplnili příznivci soudobé hudby a koncert zahájil ředitel festivalu Marek Keprt krátkým proslovem, v němž mimo jiné upozornil na jedinečnost programu, v němž zazní tři premiéry.“

„Naprostou novinkou večera byla kompozice od přítomného skladatele Františka Chaloupky.“

„Skladba začala velmi nenápadně klidným, skoro až neslyšným ševelením smyčcových nástrojů. Tak tichým, že by bylo slyšet spadnout špendlík.“

Již tradičně patří závěrečný koncert festivalu soudobé hudby MusicOlomouc Moravské filharmonii Olomouc. Nejinak tomu bylo během letošního sedmnáctého ročníku, který nesl podtitul Keyboards. Ve čtvrtek 13. listopadu se završil večerem plným premiér.

„Co do objemu práce je každá skladba taková jedna diplomka; skladby pro menší obsazení jsou bakalářkou, opera na vlastní libreto disertací.“

„Až příště budete tleskat skvělým výkonům hráčů ve filharmonii, v rockovém nebo jazzovém klubu, prosím, vzpomeňte si na jejich existenční podmínky.“

„Otázky typu ‚odkud berete inspiraci‘ jsou absurdní – lidi myslí, že upadnete do nějakého transu a že někdo nebo něco tu skladbu napíše za vás, že za tím není skoro žádná práce.“

František Chaloupka je úspěšný český skladatel hraný v naší zemi i v zahraničí. Věnuje se komponování skladeb sólových, orchestrálních i operních. Opakovaně se objevil na mezinárodním operním festivalu NODO, kde mu loni byla provedena opera Zaprodanec. 13. listopadu bude mít na festivalu MusicOlomouc světovou premiéru jeho Dvojkoncert pro klavír, violoncello a orchestr. V rozhovoru se dočtete něco o této novince, o názvech jeho kompozic a také o tom, jaké je to doopravdy být skladatelem.

„Hudba díky umělcům z Aidija plynula zcela přirozeně, jako kdyby se v ten moment stala součástí celého prostoru.“

„S obecnou platností lze ocenit interpretační přínos Miroslava Beinhauera do Čiurlionisových skladeb, který působil velmi přemýšlivě, hloubavě, spíše racionálně.“

„S trochou nadsázky si skladatel koleduje o pobídnutí k sepsání sci-fi opery, a to hned tím, když uvádí, že jedním z konceptů díla je i reflexe současné společnosti jako ‚utopické dystopie‘.“

O mimořádný umělecký zážitek se ve čtvrtek 23. října zasloužili v rámci festivalu Moravský podzim litevští a čeští umělci. Konkrétně renomovaný pěvecký sbor Aidija a následně instrumentalisté Anna Paulová a Miroslav Beinhauer, kteří společně oslavili 150. narozeniny významného litevského skladatele Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise. V inspiraci jeho hudební a výtvarnou tvorbou zkomponoval k této speciální příležitosti skladbu brněnský autor František Chaloupka, konkrétně šlo o operu-oratorium Hyperborea.

„Větší smysl mi dává hudba, která vzniká teď pro tento den.”

„Nešel jsem do nahrávání Hábova opusu s vizí jakéhokoli profitu.”

„Bylo pro mě fascinující vidět, že stále vzniká hudba, která odráží nálady dneška.”

Cesta Miroslava Beinhauera začala tradičním způsobem studia stěžejního klavírního repertoáru na Janáčkově akademii múzických umění. Během studií v Rakousku a Belgii se však probudila jeho vášeň k soudobé hudbě, které se věnuje dodnes. Je to zároveň jediný hráč na světě, který ovládá hru na šestinotónové harmonium Aloise Háby. Své umění předvede nejprve 30. října v Atriu Žižkov po boku rakouského hudebního skladatele Klause Langa a poté na závěrečném koncertu MusicOlomouc ve světové premiéře koncertu Františka Chaloupky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme si povídali o jeho vášni k soudobé hudbě, studiích a samozřejmě i o Hábově harmoniu.

„Uvedené Reichovo dílo je mezním produktem hudebně kompozičního umění.“

„Smysl Glassovy skladby nespočívá v melodických liniích, ani v harmonických strukturách. Podkladem hudebního vjemu jsou zde minimalistické figurace.“

„Důmyslně za tím účelem zapojují instrumentální a moderní elektroakustické prostředky a ono specifické, značně předimenzované vnímání času.“

Klang Systematiek je nový hudební soubor, který se nyní na pražské umělecké scéně představuje svojí první koncertní sezónou. Její zahajovací koncert se uskutečnil v pátek 26. září v Centru současného umění DOX. Vystoupili na něm instrumentalisté v mezinárodním složení pod vedením uměleckého vedoucího souboru Garetha Davise.

„Ide predsa len o pomerne vzácnu, hoci z povahy veci nie celkom konzistentnú sondu do toho, čo sa v súčasnej hudbe u nás deje.“

„Komorné médium je pre autorky a autorov skladieb tohoto projektu evidentne inšpiratívnym.“

„Projekt ukazuje, že existuje už pomerne veľká skupina umelcov, ktorí sa novovznikajúcej hudbe venujú systematicky, a že má táto skupina potenciál rozšíriť sa vďaka ďalším, dostatočne zvedavým, hudobníkom a hudobníčkam.“

Ku koncu Roku českej hudby 2024 vrcholí aj jeden z projektov, ktoré sa v rámci osláv výrazne venovali súčasnej tunajšej hudbe. Pätnásť českých skladateliek a skladateľov postupne zverejňuje nahrávky svojich skladieb, ktoré mohli realizovať vďaka výzve Institutu umění a jeho exportnej kancelárie SoundCzech. Poslucháčom je zatiaľ prístupný playlist s podtitulom Nová česká komorní hudba – New Czech Chamber Music na YouTube. V januári sa chystá uvedenie nahrávok na Českom rozhlase Vltava. 

„Jediným konkrétním předmětem byl papiňák, který sehrál důležitou roli v Russolově zkoumání světa zvuků.“

„Komediální prvky a absurdní dialogy či situace v celé opeře mile překvapovaly.“

„Radostová jako jediná zpívala na otevřený vokál květnaté melodie na tonálním základu, což při většině jejích výstupů působilo vtipně v kombinaci s ruchy z nástrojů intonarumori.“

Divadlo loutek Ostrava se 28. června ve večerních hodinách rozeznělo ruchy, hluky, skřípěním a skříkáním. Festival Dny nové opery Ostrava vzdal operou Hořký konec Russolův poctu italskému futuristovi Luigimu Russolovi a českému filozofovi, teoretikovi umění a také opernímu kritikovi Petru Rezkovi, autorovi libreta. Světová premiéra ve čtyřech obrazech v režii Petra Odo Macháčka obecenstvo přimněla k zamyšlení, zájmu i rozesmání.

„Nové i starší skladby pro šestinotónové harmonium by se časem měly dostat i k širšímu publiku díky nahrávce, která vzniká právě v těchto dnech, ačkoli ještě není jasné, kde by mělo výsledné CD vyjít.“

„Zdá se, že šestinotónové harmonium podněcuje k úvahám o plynutí času a samotné podstatě zvuku.“

„Koncepce CD i podobné naladění jednotlivých skladeb, byť docílené náhodou, působí zajímavě. Uvidíme, zda si získá také přízeň posluchačů a zda se skladby pro šestinotónové harmonium stanou životnou součástí koncertního provozu i do budoucna.“

Sto let starý vynález a zároveň žhavá novinka – i tak by se dalo charakterizovat šestinotónové harmonium Aloise Háby, jež právě prožívá velký návrat na koncertní pódia. Jeho vzkříšení je o to zajímavější, že se s ním nesetkáváme pouze jako s kuriozitou s repertoárem čítajícím jen nemnoho skladeb, ale že naopak ve zvukových možnostech jedinečného nástroje nacházejí zalíbení skladatelé z různých koutů světa…

„Výkon sopranistky Donatienne Michel-Dansac je skutečnou senzací. Koloruje operu nejen vizuálně, ale hlavně charismatem své osobnosti.“

„Lang se nezdráhal využít rafinované postupy v melodice, harmonii a rytmu. Zejména po kinetické stránce je hudba neobyčejně vrstevnatá.“

„Spolehlivé vedení Kalitzkeho a výkony všech instrumentalistů byly značnou oporou. Lang využil pouze několika nástrojů, ale jejich party jsou minuciózně prokomponované, takže mají až sólové vyznění.“

Ostravské dny uvedly operu Bernharda Langa Hrátky s Trumpem. Inscenace v režii Jiřího Nekvasila se konala v Divadle Antonína Dvořáka. Scénu připravil David Bazika a kostýmy Marta Roszkopfová. Langovo dílo je obrovskou výzvou pro jediného pěveckého protagonistu. Extrémně obtížnou roli ztvárnila sopranistka Donatienne Michel-Dansac. V dalších nezpívaných úlohách se představili Roberta Battistini, Barbara Kurzoková a Valentýna Wojtovičová za doprovodu instrumentalistů a samplů. Provedení vedl dirigent Johannes Kalitzke.

„Namiesto plynulých zmien volí autor rýchle strihy, v rámci ktorých často mení tempo, dynamiku či faktúru, a často sa v jedinom okamihu obráti k celkom inému charakteru a nálade.“

„Hoci sme tak počuli osem klavírnych skladieb od jediného autora, na monotónnosť priestor príliš nevznikol.“

„Od interpreta vyžadujú Knížákove postupy každopádne značnú flexibilitu. Miroslav Beinhauer podľa mňa zvládol túto úlohu bravúrne.“

„Nakonec, utéct se dá vždycky,“ predniesol Milan Knížák k publiku pred koncertom v Atriu na Žižkove, na ktorom zazneli výlučne jeho kompozície pre klavír. V interpretácii Miroslava Beinhauera sme mali možnosť celkom neobvyklého exkurzu do hudobného myslenia autora, ktorý má v českej kultúre a umení celkom špecifické miesto.