PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Violetta je náročná role a Lucie Kaňková se jí zhostila výborně. Její dynamický rejstřík ve mně maximálně rezonoval ve druhém a třetím dějství jak v dojemných pianissimech, tak i úpěnlivých fortissimech.“

„Představení je minimalisticky koncipované a kéž by si z toho vzali příklad ti, kdo ´obohacují´ podobně slavná díla o novátorské přístupy až základní ´revoluční´ pojetí.“

„Bruckner je stejně tak milovaný velkými a náhlými kontrasty božských pianissim, jako i majestátnými katedrálními plochami fortissimo – a alespoň ze čtrnácté řady bych si byl přál, aby celková zvuková úroveň orchestru byla povětšinou o stupeň nižší.“

Se dvěma čerstvými zážitky z pražského kulturního dění se na sociálních sítích a zároveň na portálu KlasikaPlus.cz dělí se čtenáři publicista a skladatel Alexander Goldscheider, žijící čtyři desetiletí v Británii, ale pravidelně se vracející do původní vlasti. Vyznává se současně z toho, jak se vyvíjelo jeho chápání smyslu psaní o hudbě – kritického v mládí, přejného a sympatizujícího v pozdějším věku.

„Program vedle sebe postavil skladby, které v díle svých autorů nepatří k nejprotežovanějším.“

„Chungova zvukově odstínovaná verze měla místy až impresionistický nádech, jako by zapomněl, že nediriguje hudbu Oliviera Messiaena, které je tak velkým znalcem a zastáncem.“

Mnichovští filharmonikové v čele s jihokorejským dirigentem Myung-Whunem Chungem se v rámci letošní Dvořákovy Prahy představili hned dvakrát. Nejprve na zahajovacím koncertu a pak především o den později, v pátek 9. září, kdy uvedli hudbu Roberta Schumanna a Antona Brucknera. Nutno dodat, že v proporcích takřka ideálních.

„Myung-Whun Chung modeloval tvar a průběh hudby přesně, s jistotou, bez okázalosti a výjimečně nápaditě. Po celý večer zpaměti.“

„Poslouchat Novosvětskou symfonii v této konstelaci mohlo a muselo posluchače opravdu bavit.“

Festival Dvořákova Praha otevřeli letos Mnichovští filharmonikové. Čtvrteční koncert v Rudolfinu, přenášený televizí, měl očekávané parametry společenské události. Ale k tomu navíc i ryze hudební hodnoty, a to velmi výrazné. Program, jehož sólistou byl Pablo Ferrández a dirigentem Myung-Whun Chung, nebyl formálním vstupem do hudební přehlídky nesoucí jméno jednoho z celosvětově nejhranějších skladatelů, ale živou, opravdu fungující oslavou jeho hudebního talentu, spontánní invence a kompozičního mistrovství.

„Když mne oslovil Václav Hudeček s pozváním na tento koncert, moc mne to potěšilo.“

„V úterý 29. března máme tiskovou konferenci, kde oznámíme kompletní program.“

„Cvičím, každé ráno sedám kolem 7.00 ke klavíru a ty ‚své tři až čtyři‘ hodiny dám. Pak řeším ‚úřad‘.“

Svátky hudby mají v pražském koncertním životě jedno specifikum. Každý koncert je tematicky zaměřený. Ústřední postavou je samozřejmě vždy Václav Hudeček a spolu s ním vystupují umělci, kteří odpovídají vybranému tématu. V úterý 22. 3. v sále Pražské konzervatoře, kdy se mimochodem bude hrát ve prospěch ukrajinských uprchlíků, to bude trochu jinak…