PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Semperova opera je obrovský adrenalin, ale i úžasný pocit. Všichni tam fungují jako v dobře seřízeném stroji — přesně, rychle, s profesionalitou, která člověka strhne.“

„Písně jsou výborný trenažér na cokoliv, co v přijde v opeře.“

„Na hudebních školách se mentální příprava neřeší a myslím, že jsme v tomto ohledu trochu zaspali.“

Mezzosopranistka Dominika Škrabalová patří k nesporným talentům mladé české generace pěvců. Do konce minulé sezóny byla členkou Semperoper Junges Ensemble v Drážďanech, kde vystoupila v řadě představení, ale německé publikum ji rovněž mohlo vidět jako Lišáka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky v Theater Magdeburg; ve stejné roli se profiluje i v Ostravě. Tam ji publikum může slyšet také jako Hátu a od února i jako Marii v Rossiniho opeře Mojžíš a faraon. Škrabalová je však také písňová interpretka a 6. prosince vystoupí na koncertu Po stopách červené sedmy pořádaném spolkem Lieder Society. 

„Glassově hudbě je třeba přiznat – přes kompoziční jednoduchost, až primitivnost – schopnost vyvolat v posluchači pocit napětí.“

„Je třeba vzdát hold všem účinkujícím, kteří se zjevně provedení díla oddali s plným zaujetím.“

„Ze způsobu, jakým dirigent vedl orchestr i sólisty, bylo zřejmé, že k dílu má vztah – dirigoval energicky, s jasně čitelnými gesty.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla dílo amerického skladatele Philipa Glasse zkomponované na libreto podle románu Franze Kafky Proces. Česká premiéra se uskutečnila 9. října v nejstarším ostravském kostele sv. Václava pod taktovkou Bruna Ferrandise a v režii Jiřího Nekvasila.

„Děj i partitura v sobě nesou chaos, my se snažíme do toho vnést pořádek.“

„Neúprosný puls je v Procesu zároveň propojen s vyššími pravidly, s něčím božským.“

„Mám tendenci mít Josefa K. rád.“

Takřka beznadějně vyprodanou sérii představení Glassovy opery Proces na motivy Kafkova románu má před sebou Opera Národního divadla moravskoslezského. Hudebního nastudování se ujal Bruno Ferrandis, z jehož vyprávění je zřejmé skutečné pohlcení a fascinace tímto dílem. A to navzdory tomu, že ho podle jeho slov Kafka zprvu příliš nepřesvědčil.

„Ze sólistů je nezbytné vyzdvihnout zejména Romana Hozu, který se ujal role Krista.“

„Bylo zřejmé, že členové sboru nepřišli pouze odzpívat.“

„V podání dirigenta Marka Šedivého působilo dílo nejen jako hudba, ale jako skutečný zápas, v němž se utkává tělo, duch a víra.“

Hudba má jedinečnou moc otevírat dveře do jiných časů a jiných řádů. Člověk, který vstoupí do prostoru katedrály a usedne do lavice, se ještě před zazněním prvního tónu ocitá tváří v tvář něčemu, co přesahuje jeho bytí: tichu, architektuře, historii i poselství. Nad kněžištěm ostravské katedrály Božského Spasitele se skví nápis „Kristus vítězí, kraluje, vládne“. Nenápadný a mnohými návštěvníky často přehlížený fragment, jehož obsah se 18. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu propojil s hudbou v jediný celek; s prvními tóny Lisztova oratoria Christus nápis ožil. Zdálo se, že Lisztovo poselství, formulované před více než sto padesáti lety, se znovu stalo přítomností – a Ostrava jeho jevištěm.

„Způsob, jakým je poprvé provedena nová skladba, má vliv na její další uvádění.“

„Liszt navozuje neuvěřitelně sugestivní atmosféru v momentě, kdy Kristus svěřuje své utrpení do rukou Božích.“

„Od počátku své kariéry jsem věnoval velké úsilí studiu partitur. Pokud chce člověk nějakou skladbu opravdu dobře interpretovat, samo se to nestane.“

Marek Šedivý patří k nejvýraznějším českým dirigentům své generace. Vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Od roku 2020 působí jako hudební ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu významných operních i symfonických projektů. V minulosti byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě. Debutoval také na scéně Národního divadla v Praze a spolupracoval s předními českými i zahraničními tělesy, mimo jiné ve Vídni, s Canadian Opera Company v Torontu a s BBC Symphony Orchestra v Londýně. Pro Svatováclavský hudební festival nyní připravuje Lisztovo monumentální oratorium Christus, které zazní 18. září v Ostravě.

„Julius Caesar v Egyptě, londýnské dílo z roku 1724, je v dobovém italském barokním stylu mistrovským kusem.“

„Tři zahraniční kontratenoristé a tři domácí sólisté běžných oborů utáhli v uměleckém souznění s barokním orchestrem Romana Válka tři dlouhá dějství skvěle.“

„Dirigent, i s orchestrem pod pódiem v nejtěsnějším kontaktu s natěsnaným publikem, dotvářel dojem z díla svým nerutinním, až živočišně naléhavým přístupem.“

Hudební festival Znojmo nemohl ve čtvrtek začít lépe. Händelova opera Giulio Cesare in Egitto zahájila letošní ročník sice jen s náznakem kulis a s minimální režií, na podstatně menší scéně než v červnové plnoformátové ostravské koprodukci, nicméně hudební nastudování a pěvecké provedení bylo špičkové. Čtyřhodinové představení končilo po půlnoci, ale dirigent Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a šesti sólisty dali publiku zapomenout na čas.

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Interpretace oratorií nebo koncertního repertoáru je možná tou nejčistší formou vokálního umění.“

„Mým vzorem je jednoznačně Richard Novák. V jeho hlase se odráží hluboká inteligence, vnitřní klid i duchovní rozměr osobnosti.“

„V době Jiřího Ignáce Linky vydal hrabě František Arnošt z Valdštejna dekret, který stanovil, že každý řemeslník musí mít hudební vzdělání.“

Josef Kovačič je absolventem Akademie múzických umění v Praze a Pražské konzervatoře, kde studoval pod vedením Martina Bárty a Jiřího Kubíka. Profesionálně debutoval v roce 2015 na festivalu v rakouském Bregenzu v roli Hermanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách a od té doby pravidelně vystupuje na scénách českých operních domů, v roce 2022 účinkoval na mezinárodním festivalu v irském Wexfordu. Kromě opery se věnuje také koncertní činnosti a spolupracuje s renomovanými orchestry a soubory jako Collegium 1704 či Moravská filharmonie Olomouc. Je zakladatelem spolku Via ad Artem, který propaguje klasickou hudbu v regionech.

„Julius Caesar v Egyptě patří k titulům, o kterých se říká, že jsou ‚operou oper‘.“

„Sáhli jsme po kratší verzi, kterou realizoval německý kontratenorista Andreas Scholl společně se sopranistkou Cecilií Bartoli pro festival ve Versailles.“

„Jsou tam tři kontratenoři, a to jsou dokonce dva kontratenorové party škrtnuté.“

Roman Válek je dirigentem, který se začátkem devadesátých let vydal cestou barokní hudby, zejména opery. Že to byla volba dobrá, prokázal množstvím premiér, které realizoval na znojemském festivalu se souborem Czech Ensemble Baroque. Nyní ho 19. června čeká premiéra Händelovy opery Julius Caesar v Egyptě na scéně opery Národního divadla moravskoslezského. Nejen o této opeře jsme s dirigentem vedli rozhovor.

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„Mozartova Figarova svatba v nastudování Jiřího Heřmana a Václava Lukse s Collegiem 1704 má v Brně premiéru 22. března.“

„Protagonisty operního gala mají být sopranistka Corinne Winters, která se poslední dobou intenzivně věnuje českému repertoáru, a tenorista Pavel Černoch.“

„Sál má přijít na 85 milionů korun, obdobný rozpočet má letošní festivalový program.“

Národní festival Smetanova Litomyšl, jehož 67. ročník se uskuteční od 14. června do 6. července, se po dvouleté pauze vrátí operními představeními a hlavními koncertními programy na zámecké nádvoří. Vznikne tam letní auditorium, nazývané SmetaNOVÝ sál, nově koncipované architektem Josefem Pleskotem. Na festivalu se vystřídají operní soubory z Brna a Prahy, Drážďanská filharmonie, Kremerata Baltica, The King’s Singers, zahraniční i tuzemští sólisté a další orchestry a komorní soubory. V pravidelné spolupráci budou pokračovat Česká filharmonie, Collegium 1704 a Pavel Haas Quartet. Nově se festival víc zaměří i na balet a tanec. Na 48 pořadů se bude prodávat 31.000 vstupenek.

„Slogan Hudba jsme my pomohl umístit téma Roku české hudby do zorného pole většího počtu lidí.“

„Rok české hudby měl slušnou publicitu.“

„Těžko dnes odhadovat, jak bude za deset let prožíváno vlastenectví, jak budou seřazeny hodnoty, kam se budou ubírat technologie.“

Koncerty, přednášky, besedy, workshopy a další kulturní akce, které se konaly s logem Roku české hudby 2024, asi nikdo přesně nespočítá. Některé vznikly jako jedinečné iniciativy, jiné by se konaly tak jako tak, všechny však spojila myšlenka, že hudební umění je v prostoru, ve kterém se historicky mluví česky, rodinným stříbrem.

„Inscenace režiséra Ondřeje Havelky, dirigenta Jakuba Kleckera a výtvarníků Jakuba Kopeckého a Kateřiny Štefkové navazuje na historické české lidové divadlo, je proto barvitá a zábavná.“

„Zvoleným svěžím tempem navazuje na meziválečnou novou věcnost: mnohem více na neoklasicismus než na expresionismus.“

„Hledat silný příběh není ani nutné, ani možné. I proto Ondřej Havelka vygeneroval do akční smršti tolik milých detailů.“  

Národní divadlo moravskoslezské přivezlo v pátek na festival Janáček Brno svou zbrusu novou inscenaci opery Šarlatán od Pavla Haase, někdejšího Janáčkova žáka. Z odkazu autora, který zahynul v Osvětimi, představil ostravský soubor znovu objevované dílo. Díky vynalézavé režii Ondřeje Havelky a pod nerutinním dirigentským vedením Jakuba Kleckera se tak stalo v autorově rodném městě v životné podobě.