„Sedmdesát let s violoncellem není jen životní bilance. Je to cesta, na níž se tóny stávají svědky, žáci se mění v kolegy, rodina v soubor, a každé vystoupení v nový začátek.“
„Ve všech svých vnoučatech vidím nadání; jsou a budou špičkoví.“
„Za svůj vrchol považuji to, že jsem živě zahrál všech čtyřicet Popperových etud, takzvanou vysokou školu violoncellové hry, což je obdoba Paganinských capriccií.“
Mistrovská díla klasické hudby se nesla Dvořákovou síni zcela zaplněného pražského Rudolfina ve znamení výjimečné hudební události – galakoncertu k 70. narozeninám violoncellisty, pedagoga a skladatele Jiřího Hoška. Kromě něj se tam představila i jeho nadaná vnoučata a laureáti mezinárodních soutěží – Adina, Noa, Micha a Amos Weissovi a také jejich matka violoncellistka Dominika Weiss Hošková, dcera jubilanta. KlasikaPlus.cz byla poté u Jiřího Hoška doma. Vyprávěl, vzpomínal a bilancoval. Chtěl by podle svých slov být zdravý a dělat pořád muziku. Nic jiného prý vlastně nepotřebuje.