PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Smuteční obřady z Panteonu Národního muzea přenášel Československý rozhlas, večer pak vysílal reportáž z pohřebního průvodu Prahou.“

„Pohřbu se v Křečovicích zúčastnilo na čtyři tisíce lidí.“

„Suk sleduje důsledně svou ideu, bez kompromisů vůči interpretům i vůči posluchačům. Právě to z něj činí autora, kterého svět doceňuje až s odstupem.“

S Českým kvartetem procestoval jakou houslista půlku světa, a tak komponoval hlavně o prázdninách, zejména u Dvořáků na Vysoké, nebo v rodných Křečovicích. Ale často i při turné. Jeho skladatelský odkaz čítá v osmi desítkách děl pouhých sedmatřicet číslovaných opusů. Přesto je to odkaz mimořádný, pomalu, ale jistě čím dál víc oceňovaný i v zahraničí. V mládí žák Antonína Dvořáka, dospěl nakonec kompozičně od romantismu k přemítavé básnivosti, meditativnosti a expresivnosti, a to ve výrazové šíři sahající od citlivé intimity až po monumentální, horečnatou polyfonii. Josef Suk… Zemřel před devadesáti lety, 29. května 1935.

„Vyprodané sály na letošním ročníku festivalu jasně dokazují, že dozrála nová generace posluchačů, jež si ke komorní hudbě našla svoji cestu.“ 

„U Rachmaninova se nedá nic předstírat ani ošidit, těch pětatřicet minut se musí hrát naplno. Ivan Ženatý se svého úkolu zhostil s jistotou beroucí dech.“ 

„Při jemnosti Martina Kasíka zaslechneme i obracení listů s notami. Hned nato interpret strhne bouři.“

Také další koncert 47. ročníku Pardubického hudebního jara, pořádaný ve čtvrtek 15. května v Gočárově galerii v Automatických mlýnech, se stal oslavou komorní muziky v její nejkřišťálovější podobě. Dvě sonáty pro housle a klavír z počátku 20. století od Sergeje Rachmaninova a Bohuslava Martinů přednesli špičkoví čeští interpreti Ivan Ženatý a Martin Kasík k nápadné spokojenosti publika.

„‚Proč bychom se netěšili,‘ vpadl sbor po úvodu orchestru a okamžitě bylo jasné, že decibely budou přetékat ze sálu do přísálí.“

„Při sboru Židů z opery Nabucco dirigent ani nemusel zasahovat, sbor má tuto skladbu nastudovanou až do agogických nuancí.“

„V úplném závěru v dokonalé interiorizaci skladby zabránila publiku nepříjemná událost…“

Český filharmonický sbor Brno si své abonenty hýčká a nezapomíná je potěšit o význačných svátcích. Nový rok je k tomu jako stvořený, i když tento Novoroční koncert vyšel na 5. ledna, tedy předvečer Tří králů. Sboristé společně s orchestrem Czech Virtuosi a s dirigentem Janem Kučerou servírovali v Besedním domě Slavné operní a operetní sbory, přesně podle názvu koncertu, a to v nastudování sbormistra Petra Fialy.

„Gramofonový průmysl se nachází v krizi a zdá se, že není moc co nahrávat.“

„Nejvíc operet je v katalogu CPO od Franze Lehára, celých dvacet.“

„Dostupnost nahrávek se v čase mění.“

Žánr operety je v úpadku. Její vývoj je ukončen, nastoupila stagnace. Zaslouženě? Nepochopitelně? Zkušenosti z nedalekého Rakouska stále hovoří o životnosti žánru, situace v českém hlavním městě je naopak alarmující, až lze hovořit o lokálním zániku operety. Rok české hudby výzývá k uchopení českých hudebních dějin z mnoha různých úhlů pohledu, navíc je nutné připomenout jubileum tvůrce nejslavnější české operety Polská krev – Oskar Nedbal letos oslavil kulaté 150. výročí narození. Čtyři malá zamyšlení nad operetou ukončí povídání Opereta na zvukových nosičích.

„Rok české hudby je i rokem výročí některých českých operetních skladatelů.“

„Antonín Dvořák byl vedle Oskara Nedbala profesorem kompozice i Rudolfa Piskáčka a Rudolfa Frimla.“

„Operety u nás psaly desítky skladatelů.“

Žánr operety je v úpadku. Její vývoj je ukončen, nastoupila stagnace. Zaslouženě? Nepochopitelně? Zkušenosti z nedalekého Rakouska stále hovoří o životnosti žánru, situace v českém hlavním městě je naopak alarmující, až lze hovořit o lokálním zániku operety. Rok české hudby výzývá k uchopení českých hudebních dějin z mnoha různých úhlů pohledu, navíc je nutné připomenout jubileum tvůrce nejslavnější české operety Polská krev – Oskar Nedbal letos oslavil kulaté 150. výročí narození. Čtyři malá zamyšlení nad operetou pokračují připomínkou jubilujících českých operetních skladatelů.

„Vývoj operety jako žánru je již uzavřen.“

„Doby, kdy sólisté museli zvládat role v klasických operetách i v muzikálech zároveň jsou ty tam.“

„Dramaturgie našich divadel příliš vynalézavá není.“

Žánr operety je v úpadku. Její vývoj je ukončen, nastoupila stagnace. Zaslouženě? Nepochopitelně? Zkušenosti z nedalekého Rakouska stále hovoří o životnosti žánru, situace v českém hlavním městě je naopak alarmující, až lze hovořit o lokálním zániku operety. Rok české hudby výzývá k uchopení českých hudebních dějin z mnoha různých úhlů pohledu, navíc je nutné připomenout jubileum tvůrce nejslavnější české operety Polská krev – Oskar Nedbal letos oslavil kulaté 150. výročí narození. Čtyři malá zamyšlení nad operetou načne pojednání o současném stavu žánru na našem území.

„Otázkou pre mňa zostalo zaradenie piesní z Dvořákovho cyklu ‚V národním tónu‘.“

„Bronislava Smržová sa piesní ujala zodpovedne, oduševnene, s dôrazom na melodickosť a zvučnosť.“

„Druhú polovicu večera ovládol Roman Patočka. Ten do sály priniesol značnú dávku vášne, naliehavosti a suverénnej virtuozity.“

Rok českej hudby sa spája predovšetkým s autormi, akými sú Smetana či Dvořák. „Štvorkové“ roky nám však môžu pripomenúť aj iných umelcov, napríklad Oskara Nedbala, od ktorého narodenia tento rok plynie rovných stopäťdesiat rokov. Skladateľ, violista a dirigent sa preslávil v mnohých odvetviach klasickej hudby. Nesmrteľnosť mu pritom azda najviac zabezpečila opereta Polská krev. Spolok Lieder society si však k oslave, ktorá prebehla 20. októbra v pražskom Hlahole, vybral inú časť Nedbalovej tvorby – jeho piesňové opusy.

„Smetanova Má vlast a Dvořákovy Cypřiše vytvářely zásadní půdorys vstupního koncertu.“

„Ve Smetanově Šárce se mi jevila interpretační přesvědčivost v tektonice skladby i homogenita zvuku orchestru největší.“

„Sukův slavnostní pochod V nový život byl zahrán hudebníky se zřejmou chutí, výrazně se předvedla skupina žesťových nástrojů.“

Pětapadesátý ročník příbramského Hudebního festivalu Antonína Dvořáka zahájil 25. dubna s Českou Sinfoniettou a dirigentem Radkem Baborákem v Divadle A. Dvořáka. Pro vstupní koncert byl zvolen program, zdůrazňující letošní Rok české hudby a jubilea významných českých skladatelů…

Je Rok české hudby. Letopočet končící „magickou“ čtyřkou přináší významná výročí českých komponistů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Josefa Suka; půlkulatá řádka let navíc uplývá od úmrtí Bohuslava Martinů – autora, který uzavírá pětici tuzemských patrně největších. Pod drobnohledem na zmíněné však může být nesprávně zapomenuto na ty, kteří si připomínku také zaslouží. O které jde v týdnu od 25. do 31. března?

„V právě probíhajícím Roce české hudby bylo velice osvěžující slyšet díla i méně protežovaných autorů.“

„Fialová dokáže svůj nástroj z roku 1745 rozeznít do natolik šťavnatého zvuku, až posluchače zcela obejme.“

„Romanticky laděné party Jitky Čechové se proměnily v barvité, přesto však vysoce pregnantní hudební vyjádření.“

Královny violy a klavíru. Právě tak se jmenoval večer deváté sezony koncertní řady Břevnovská hudební setkání, který se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera odehrál 20. února. Romanticky laděným repertoárem počátku 20. století okořeněným jednou „soudobkou“ violistka Kristina Fialová a klavíristka Jitka Čechová potvrdily, že si svůj královský titul právem zaslouží.

„Koncert vypovedal o dobrom porozumení si dirigenta s členmi orchestra Štátnej filharmónie Košice.“

„Prepojenie dvoch charakteristických európskych riek Rýna a Dunaja ponúkol Béla Kéler prostredníctvom valčíka Od Rýna k Dunaju, op. 138.“

„Excelentným prídavkom sa stala neodmysliteľná skladba novoročných koncertov, a to valčík Johanna Straussa ml.“

Štátna filharmónia Košice pripravila mimoriadny novoročný koncert svojej 55. koncertnej sezóny na sviatok Troch kráľov 6. januára 2024. Vypredanú sálu Domu umenia naplnila Štátna filharmónia Košice dramaturgiou, ktorá vznikla z diel skladateľov spätých so Slovenskom v oblúku dvoch storočí. Treba dodať, že tým sa nevyčerpali všetky možnosti stavby novoročných koncertov do budúcnosti.

„Sólového partu se ujala Barbora Perná, disponující průrazným, barevným a v akustických podmínkách mariánskolázeňského Casina volumézním mezzosopránem.“

„V sekci trubek se výtečně rozezněly slavnostní fanfáry Sukova sokolského pochodu V nový život. Dirigentu Baborákovi patří dík za to, že vybral skladbu plnou optimismu a vitality.“

„Pod zdravě muzikantským vedením svého dirigenta orchestr přednesl Dvořákovu ‚Novosvětskou‘ se snahou podat co nejlepší výkon.

Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních má hned několik specifik – může se pochlubit nejdelší historií, na mapě naší republiky zaujímá nejzápadnější polohu a díky lázeňství zpříjemňuje chvíle mnoha zahraničním návštěvníkům. Zároveň však má i 130 svých stálých abonentů, kteří na koncerty dojíždějí i ze vzdálenějších míst. Rok české hudby 2024 se místnímu obecenstvu otevřel v pátek koncertem s názvem Prolog.

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.