PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pro Hostinského znamená nástup wagnerovského kánonu jednoznačný pokrok, s nímž musí hudebníci již nadobro počítat, nemají-li zastydnout v osvědčených technických šablonách a schématech.“

„Smetana nekriticky nerouboval Wagnerovy myšlenky na českou hudbu, nýbrž využíval pouze ty prvky, které mu vyhovovaly v rozvoji vlastních originálních uměleckých představ.“

„Hudební dějiny, praví Hanslick, nesmějí kráčet wagnerovskou cestou, nechtějí-li ztratit svou hudební opravdovost a slohovou čistotu.“

Včera, 11. září 2025, tomu bylo na den přesně, co se před dvěma sty let v Praze narodil velikán hudební kritiky Eduard Hanslick, rakouský estetik a kritik však spojil svou kariéru s Vídní. Jeho vliv na tehdejší hudební obec se ale neomezil pouze na vídeňské kuloáry a výrazně zasáhl i do ryze českého prostředí. Z pražských autorů, kteří se s Hanslickovým odkazem soustavně vypořádávali, to byl zejména Otakar Hostinský, významný hudební vědec, jenž spojil svůj život s dílem Bedřicha Smetany. Připomeňme si tak u hanslickovského výročí alespoň to nejpodstatnější z myšlenkového odkazu tohoto korifeje české hudební kritiky a estetiky.

„Až na výjimky, jako byla rozhlasová stanice D-dur, po Fibichovi letos v předvánočních dnech nikdo ani nevzdechl.“

„Naprosto ojedinělý milostný hudební deník činí z Fibicha nejvášnivějšího hudebního erotika.“

„O Anežce Schulzové, kterou romantik Fibich miloval duší i tělem, mramorová deska na Žofíně cudně mlčí.“

Pro mnohé zůstává dnes Zdeněk Fibich, jehož život je vymezen roky 1850 až 1900, už jen autorem jednoho díla. Pokud vůbec nějakého. Jeho Poem, o kterém je řeč, není ale navíc, tak jak se hraje, ani úplně jeho. Upravil ho do líbivé podoby ze skladby V podvečer, osm let po skladatelově smrti, houslista Jan Kubelík. Melodie však Fibichova je. Ještě před zmíněnou idylickou orchestrální selankou ji užil v Upomínce č. 139 „Večery na Žofíně“, v Lentu z roku 1893, v jednom ze stovek kousků tvořících lyrický klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky.