PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Plány na novou abonentní řadu padají, budeme rádi, když zvládneme nahradit alespoň některé zrušené koncerty.“

„Jsem přesvědčen, že i tato architektura má svou hodnotu a jedinečnost.“

„Držme si palce, aby důsledky opatření proti nákaze nezničily obchod, možnosti cestovat ani bohatou kulturní infrastrukturu naší země.“

Komorní filharmonie Pardubice, sídlící společně s konzervatoří v Domě hudby, měla v polovině března po jeho rekonstrukci otevřít při úvodním večeru Pardubického hudebního jara i zrenovovanou Sukovu síň. Vzhledem k opatřením proti pandemii koronaviru však dokončený koncertní sál zůstal a zůstává prázdný. Pavel Svoboda, od počátku roku nový ředitel orchestru, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus popisuje, na co se publikum může těšit, až se život společnosti – a tedy i hudební provoz – vrátí k normálu.

„Opera je magicky jedinečnou směsicí psychologie, filozofie, religiozity, humanismu, pohádkovosti a smyslnosti.“

„Člověka odedávna provázející ´svár duše s tělem´ toto dílo prezentuje velmi intenzivně.“

„V roli mnicha Athanaëla neokázale exceluje mladý slovenský pěvec Csaba Kotlár.“

Pardubické hudební jaro zasáhlo jedním přidaným večerem do chrudimské hudební sezóny. V Divadle Karla Pippicha se první květnovou neděli uskutečnilo pohostinské představení libereckého operního souboru. Nabídlo Thaïs od Julesa Masseneta – zdařilou inscenaci, za kterou stojí režisérka Linda Keprtová a dirigent Martin Doubravský.

„Krčkova Mše obsahovala kontrastní hudbu s převažujícími prvky mysticismu a kontemplativnosti.“

„Jednalo se o hudbu k pašijovým hrám, které se konají již po několik staletí v Hořicích na Šumavě.“

„Celý koncert se nesl v příjemné atmosféře klasické a především lidové hudby, která dnes už není tolik slyšet.“

V rámci Pardubického hudebního jara se v neděli festivalový koncert uskutečnil mimo krajské město, a to v kostele Nejsvětější Trojice v Sezemicích nedaleko Pardubic. Program nesl název Musica Bohemica a jubilující Jaroslav Krček, vedoucí souboru se totiž letos v dubnu dožívá osmdesáti. Hudebníci si pro tento večer připravili reprezentativní výběr ze svého bohatého vokálně-instrumentálního repertoáru. 

„Vytvořilo to velmi soustředěnou kontaktní atmosféru, možnost sledovat každý odstín slova a až fyzicky vnímat nárazy a dramata v hudbě.“   

„Marek Eben těmi nejjemnějšími odstíny hlasu, od pobavení po rozhořčení a odpor, dokáže postihnout všechnu hrůznost, absurdnost, zbytečnost a trapnost lidského konání.“

„Dramaturgii celku i provedení detailů promyslela, připravila a zvládla Michaela Káčerková se zralým přehledem.“

Labyrint světa a rád srdce v podobě hudby Petra Ebena a textu Jana Ámose Komenského vnesl do programu Pardubického hudebního jara závažnost jejich poselství, ale také váhu odpovídající interpretace. Těžko kdo jiný dokáže dát květnatému textu tak komplexní výraz jako Marek Eben. A varhanice Michaela Káčerková přidala nesmlouvavě vyprofilované zvukové obrazy. Nedělní koncert v zaplněném evangelickém kostele měl soustředění a správný poměr mezi slovem a hudbou, mezi patosem a intimitou.

„Z české hudby by toho chtěli víc, hlavně Dvořáka, ale většinou jim nedochází, že zrovna od něj toho k dispozici příliš mnoho není…“

„V Komenského textu je hluboká zbožnost, ale i pasáže vysmívající se lidskému pachtění. I pro varhaníka je proto ve skladbě mnoho různých poloh.“

„Varhaník se v Ebenových skladbách docela vyřádí, je v nich hodně kontrastního střídání dravých a virtuózních ploch s meditativními nebo chorálovými.“ 

Koncertní činnost zavedla varhanici Michaelu Káčerkovou už do řady evropských zemí, ale i do Spojených států a Japonska. Je absolventkou pražské AMU a studovala také na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku. Jistě i proto tak ráda hraje Bacha. Jako většina českých varhaníků ovšem často s potěšením sáhne i ke skladbám Petra Ebena…

„Stíny repríz jsou jasné: rutina mezi členy orchestru, zpěváci bez velké ambice, režisérův záměr pozapomenut… Světla repríz jsou radostnější.“

„V Národním divadle byl hostem zvýrazněných dvou repríz Giordanovy opery Andrea Chénier brazilský tenorista Martin Muehle. Nabídl hlas pro roli ideální.“

„Repríza projektu Sternenhoch, který se stal pro určitý segment publika zřejmě kultovním, připomněla, že současné umění je opravdu široce rozkročeno.“

Operní premiéry mají svou atmosféru, své rituály, své oslavy. Řada měsíců studia a příprav a týdnů zkoušení je u konce. Přijde premiérové publikum a netuší, kolik všechno to samozřejmé a krásné nebo třeba ujeté a zvláštní stálo úsilí. Vlastně ho to ani nezajímá. Nepatří do té party, která nemá od výsledku odstup. Party, která zaujatě pracovala, určitě se prací i bavila a teď vydává počet z toho, co umí. Publikum stojí nezaujatě vně. Vidí, slyší, vnímá, prožívá, promýšlí… – a vytvoří si během večera svou představu, pocit, úsudek.

„Kdyby se tehdy pozorovatel podíval dalekohledem pod střechu jakékoliv nuzné pařížské mansardy, našel by tam jistě mnohé podobně vášnivé i tragické lásky, předčasná úmrtí a hluboká přátelství.“

„V liberecké inscenaci si opravdu uvědomíte, že jsou Vánoce.“

„Je dobře, že se daří opery i „vystavovat“ mimo jejich domovské scény. Pardubické hudební jaro je toho letitým důkazem.“

Je to právě rok a několik dní, kdy měla v libereckém Divadle F. X. Šaldy (9. března 2018) premiéru nová inscenace Bohémy Giacoma Pucciniho. Vrátila se tam po třinácti letech a byla přijata s úspěchem. Josef Krečmer, umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro, zve tamní soubor opakovaně a s dobrou zkušeností, a tak se Seveřané na programu letos objevují hned dvakrát – festival uzavře Massenetova Thaïs a teď v neděli zazněla právě Bohéma. A publikum, které jinak v regionu příliš operních příležitostí nemá, ji právem ocenilo s nadšením.