PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„Hráči se od samotného začátku soustředili na nekončící tah, který hudbě propůjčily zejména smyčce vychutnávající si své podmaňující melodie.“

„Drobné fráze se nerozpadaly, naopak postupně kulminovaly a nabíraly na síle, celé to vyústilo do tří silných úderů. Bylo to jako bolestivé rány, které člověka často v životě zasáhnou.“

„Tento koncert skýtal zkrátka vše, co od kvalitního hudebního požitku očekávat. Napětí, drama, ale i něžnou krásu jemného zvuku.“

V sobotu 22. října se uskutečnil závěrečný koncert v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby. Majestátní prostory Katedrály svatého Václava v Olomouci rozezněla Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením renomovaného francouzského dirigenta Pierra Bleuse, který předvedl ohromující výkon. Na programu se objevila nejen hvězda raného romantismu – Felix Mendelssohn-Bartholdy, ale rovněž unikátní osobnosti jako Paul Hindemith nebo Leoš Janáček. Vystoupil Český filharmonický sbor Brno a sólisté Alžběta Poláčková a Jaroslav Březina. Umělci společně vytvořili atmosféru nabitou dramatickými, ale i dojemnými momenty a posluchači se tak mohli těšit nezapomenutelnému hudebnímu zážitku. A také se účinkujícím odměnili standing ovation s dlouho trvajícím potleskem.

„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“

„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“

„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí…“

Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.

„Ropkovy varhanní hodinky, konané při bohoslužbách, přinášely neopakovatelné duchovní zážitky. Věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. V době normalizace byly pro mnohé i určitou formou protestu proti tehdejšímu režimu.“

„Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři.“

„Do koncertního programu zařadil Tůma i Ropkovu Strahovskou improvizaci – v roce 1983 dokomponovanou Mozartovu improvizaci, kterou jako torzo při jeho návštěvě Strahovského kláštera v roce 1787 zapsal varhaník Norbert Lehmann.“

Šestačtyřicet let byl varhaníkem v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě Jiří Ropek, od jehož narození uplynulo 1. července sto let. Založil v kostele veřejností oblíbené a navštěvované varhanní hodinky, byl úspěšným koncertním hráčem vystupujícím i v zahraničí, stejně jako jeho někdejší učitel Bedřich Antonín Wiedermann také komponoval a po dvě desetiletí vyučoval na Pražské konzervatoři. Jaroslav Tůma má dnes na 27. mezinárodním varhanním festivalu ve stejném chrámu recitál, který je Poctou Jiřímu Ropkovi.

„Rozhodně jim nelze upřít značnou míru odvahy a hledačství, když se odvážili do objemných prostor chrámové lodi přijít se subtilními sólovými zobcovými flétnami a s převážně neznámým repertoárem.“

„Doležalovo kvarteto předneslo v chrámu svatého Mořice čtyři soudobé kvartetní kompozice vzácně jednotného výrazu a jednotné volby kompozičních prostředků.“

Forfest, mezinárodní festival současného umění s duchovním zaměřením, se letos konal v Kroměříži už potřiatřicáté. Vděk za to si zaslouží pořadatelé, neúnavná kroměřížská dvojice manželů Zdeňky a Václava Vaculovičových, která už po léta tento projekt, tuto svoji originální ideu doslova hýčká a za všech příznivých i nepříznivých okolností udržuje v kondici.

„Proměnlivost a naléhavost v Janáčkově partituře, zpěvnost, dramatičnost i zvážnění, vyposlouchal a při provedení postihl dobře.“

„Dirigent i ve středu uchvátil jako dynamický, nenápadně přesvědčivý vůdce, jako vykladač s obrovskou tvůrčí fantazií, který na koncertě prezentuje patrně velmi náročnou, promyšlenou a přesnou zkouškovou přípravu jako zcela spontánní samozřejmost.“

Na letošním Pražském jaru měly debut dva orchestry – Les Siècles, francouzský s dobovými nástroji, a Gürzenich‑Orchester, německý s moderními nástroji. První z Tourcoing, druhý z Kolína nad Rýnem. Zastřešilo je jméno šéfdirigenta obou těles François-Xaviera Rotha. Středeční večer druhého z orchestrů byl zvukově jiný než ten úterní, ale dirigentův přístup byl podobný: detailní, nápaditý, nesmlouvavě inspirativní.

„Ty nejznámější mezinárodní soutěže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zájemců.“

„Ale jen starší Minju Kim své dva konkurenty převyšovala tím, co dělá z interpretů velké interprety. V její hře byla jiskra, ono fluidum, které posluchače pohltí.“

„Na Lilianu Lefebvrovi bylo vidět, že se na pařížské konzervatoři od roku 1910 nic nezměnilo a bez perfektně zahraného Debussyho student do dalšího ročníku nepostoupí.“

Všechno zlé je k něčemu dobré, praví lidové přísloví. Že je pravdivé, dosvědčuje i letošní Pražské jaro. Každoročně máme možnost vyslechnout v jeho rámci mezinárodní hudební soutěž mladých talentů, vždy věnovanou dvěma hudebním nástrojům. Díky covidu jsme měli letos šanci slyšet soutěže dvě – pro fagot a pro klarinet. Soutěž pro fagot se měla konat v roce 2020, ale pro pandemickou uzávěru musela být zrušena. Její konání bylo umožněno až letos, souběžně se soutěží pro klarinet na tento rok regulérně plánovanou. Nahlédněme do finálových koncertů obou soutěží.

„Olomoucký rodák sice svůj život rovněž zasvětil umění, ale namísto literatury se věnoval hudbě; jeho působivá kariéra v Evropě i zámoří stojí za prozkoumání.“

„Fritz Zweig v Berlíně na sklonku dvacátých a počátkem třicátých let prožíval úspěšné, ale především podnětné období v Krollově opeře.“

„Navzdory komunikačním potížím ve stáří pilně vyučoval. Jeho nejvýznamnějším žákem se stal Lawrence Foster, v současné době šéfdirigent Symfonického orchestru polského veřejnoprávního rozhlasu.“

Třetí díl seriálu „Až na konec světa“ se věnuje Fritzi Zweigovi – dirigentu, klavíristovi a pedagogovi. Rodáku z Olomouce, který se vlivem svého nadání i historických událostí, neboť byl židovského původu, prosadil nejen v Evropě, ale nakonec i v zámoří. Zde také jako téměř jedenadevadesátiletý roku 1984 zemřel.

„Živý koncert nic nenahradí. Ale budeme připraveni použít některou z vymožeností, které jsme se všichni během covidu naučili.“

„Mistr zvuku Jakub Hadraba nám vyšel hodně vstříc a i na postprodukci, aby nahrávku vymazlil, strávil neskutečně mnoho času.“

„Nejaktuálněji úvahy směrují k vlastní malé koncertní řadě.“

Flétnista Oto Reiprich, hobojista Jan Souček, klarinetista Jiří Javůrek, fagotista Jan Hudeček a hornistka Kateřina Javůrková – dechové kvinteto Belfiato Quintet – během dvou let koronakrize nezaháleli. Výsledkem je CD s názvem Elements s hudbou Samuela Barbera, Paula Hindemitha, Arvo Pärta, Carla Nielsena a Henriho Tomasiho…

„Třebaže jsem do té doby nikdy na varhany nehrála, přihlásila jsem se i ke studiu varhanní hry a byla jsem v tomto oboru přijata.“

„Za významnou nahrávku považuji souborné provedení osmnácti chorálů Johanna Sebastiana Bacha, takzvané Lipské chorály.“

„Významným vystoupením v počátcích mé umělecké činnosti byl koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze v roce 1953. Výborné ohlasy na program z Bachova a Regerova díla mě v koncertních aktivitách velmi povzbudily.“

28. října 2020 byla u příležitosti státního svátku České republiky oceněna významná česká varhanice prof. MgA. Alena Štěpánková Veselá, někdejší rektorka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Slavnostní ceremoniál předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu byl však kvůli covidu už dvakrát přeložen. Alena Veselá si převzala Medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění a výchovy až 7. března letošního roku…