PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Máme s rozhlasem plány hned na příští sezónu a samozřejmě také budu zpátky v České republice s Filharmonií Brno.“

„Když byli Mahler, Brahms i Strauss na úpatí hor, tak je vnímali jako něco, co přesahuje lidské bytí, něco, čeho můžete být součástí, ale co je větší než vy.“

„Jako svého nejoblíbenějšího autora z českých zemí mám Janáčka.“

Pondělní večer v pražském Rudolfinu, úterní na zámeckém nádvoří na festivalu Smetanova Litomyšl… Po oba večery diriguje Alexander Liebreich za pultem Symfonického orchestru Českého rozhlasu Alpskou symfonii Richarda Strausse, i když pokaždé v sousedství jiné hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o skladbě podrobně hovoří…

„Proměnlivost a naléhavost v Janáčkově partituře, zpěvnost, dramatičnost i zvážnění, vyposlouchal a při provedení postihl dobře.“

„Dirigent i ve středu uchvátil jako dynamický, nenápadně přesvědčivý vůdce, jako vykladač s obrovskou tvůrčí fantazií, který na koncertě prezentuje patrně velmi náročnou, promyšlenou a přesnou zkouškovou přípravu jako zcela spontánní samozřejmost.“

Na letošním Pražském jaru měly debut dva orchestry – Les Siècles, francouzský s dobovými nástroji, a Gürzenich‑Orchester, německý s moderními nástroji. První z Tourcoing, druhý z Kolína nad Rýnem. Zastřešilo je jméno šéfdirigenta obou těles François-Xaviera Rotha. Středeční večer druhého z orchestrů byl zvukově jiný než ten úterní, ale dirigentův přístup byl podobný: detailní, nápaditý, nesmlouvavě inspirativní.

„Před čekající orchestr najednou energicky vběhl vysoký bělovlasý dirigent a podle charakteristických gest bylo jasno. Petr Altrichter!“

„Vilém Veverka opět prokázal, že je skvělým hráčem, který ovládá nejen svůj nástroj, ale i publikum.“

Dům kultury města Ostravy už opustila Janáčkova filharmonie, ale dočkal se ještě jednoho, úplně posledního koncertu. Zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka patřil Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, který je pro tento ročník festivalu rezidenčním tělesem. Jeho šéfdirigentem je Alexander Liebreich, německý dirigent s kořeny v českých zemích, který do Prahy přišel z rozhlasového orchestru v polských Katovicích, kde si vybudoval renomé. Už proto byl koncert provázen velkým očekáváním.

„Ptáte se, jak je možné vydržet více než pětihodinový koncert? Pokud vystupuje tolik osobností, z nichž každá přináší něco jiného a osobitého, není čas se nudit.“

„Mischa Maisky si pohrál jak s pomalejší Skorykovou skladbou, místy připomínající filmovou hudbu, tak s Fallovou ohnivostí a právem sklidil aplaus.“

Po dvou letech pandemického půstu se letos opět otevřely drážďanské hudební sály, kostely, operní dům, zámky, zahrady i moderní budovy, kde se od 11. května konají koncerty 45. ročníku Drážďanských hudebních slavností. Měsíc trvající festival zvolil pro letošek motto Kouzlo/Magie a tato atmosféra provázela i pětiapůlhodinový koncert v Paláci kultury, na němž vystoupilo osmnáct violoncellistů. A umělecký ředitel festivalu violoncellista Jan Vogler pozval do saské metropole ty z nejproslulejších a nejzajímavějších kolegů.

„Olomoucký rodák sice svůj život rovněž zasvětil umění, ale namísto literatury se věnoval hudbě; jeho působivá kariéra v Evropě i zámoří stojí za prozkoumání.“

„Fritz Zweig v Berlíně na sklonku dvacátých a počátkem třicátých let prožíval úspěšné, ale především podnětné období v Krollově opeře.“

„Navzdory komunikačním potížím ve stáří pilně vyučoval. Jeho nejvýznamnějším žákem se stal Lawrence Foster, v současné době šéfdirigent Symfonického orchestru polského veřejnoprávního rozhlasu.“

Třetí díl seriálu „Až na konec světa“ se věnuje Fritzi Zweigovi – dirigentu, klavíristovi a pedagogovi. Rodáku z Olomouce, který se vlivem svého nadání i historických událostí, neboť byl židovského původu, prosadil nejen v Evropě, ale nakonec i v zámoří. Zde také jako téměř jedenadevadesátiletý roku 1984 zemřel.

„Režisér Otto Schenk vztahy postav rozehrál pregnantně a detailně v souladu s hudbou, přičemž jejich jednání v gestech, pohybech a vokálním vyjádření se rozvíjela přirozeně a přesvědčivě.“

„Philippe Jordan řídil orchestr energicky, velkými gesty, častěji v ostrých konturách frází s kontrastním ozvláštněním plným něhy a vroucnosti, čímž dokázal v souladu s detailní jevištní souhrou zaručit svěžest a přitažlivost provedení díla navzdory mimořádně vysokému počtu repríz.“

„Barona Ochse rozehrál ve Vídni excelentně a temperamentně rakouský basista Günther Groissböck, který také zpíval roli v Metropolitní opeře v New Yorku.“

Vídeňská státní opera zařadila na program velikonočních svátků operu Růžový kavalír Richarda Strausse, kterou 17. dubna řídil generální hudební ředitel divadla Philippe Jordan. Jednalo se již o 391. představení legendární inscenace slavného rakouského režiséra Otto Schenka, letos dvaadevadesátiletého.

„Osmou symfonii veřejnosti poprvé představil v září 1910 v Mnichově – a byla to vlastně jediná příležitost, kdy byl plně uznán jako skladatel.“

„Ve Vídni a v Mnichově připravoval premiéru Osmé symfonie s jasným postojem, který ho jako dirigenta provázel po celý život, že ´nebude tolerovat žádné umělecké lajdáctví´.“

„V Praze zazněla poprvé 20. března 1912 za řízení Alexandera Zemlinského.“

Dva roky po mnichovské premiéře, v březnu 1912, zazněla i v Praze Mahlerova Osmá symfonie, zvaná Symfonie tisíců. Dělí nás od té koncertní události sto deset let. Výlučné dílo za tu dobu na pódiích, ani na těch pražských, nezdomácnělo. Nejen pro enormní nároky na velikost interpretačního aparátu, ale asi i pro svou velikášskou monumentalitu a možná i pro texty z druhého dílu Goethova Fausta, jejichž filozofující poselství nemá pro posluchače takovou bezprostřední emotivní sílu jako Mahlerovy písňové texty nebo chorál v jeho Druhé symfonii.

„Umelec by sa mal dištancovať od politika, ktorý napáda slobodu slova, pretože tá je hlavným predpokladom slobodného umenia; nehovoriac o politikovi, ktorý rozpúta vojnu.“

„Situácia je v niečom podobná, a to v dištancovaní sa od umelcov, ktorí nejakým spôsobom legitimizujú diktátorský režim. Ale v niečom je iná, ešte horšia. Moderní podporovatelia Vladimíra Putina totižto žijú v otvorenom svete.“

„Z toho, čo novinári z umeleckej sféry vedia a nenapíšu, by myslím mnohým milovníkom hudby vstávali vlasy a na mnohých umelcov by sa už nikdy nedokázali pozrieť v pozitívnom svetle.“

Na některé věci v dějinách hudby platí úsloví „nic nového pod sluncem“. Například na současné odsuzování ruských umělců, kteří se jasně nedistancovali od Putinova režimu, tedy od agrese Ruska vůči Ukrajině. Stejně tak to ale naopak platí i pro odsudky podobného odsuzování – s tím, že přece nelze uplatňovat „kolektivní vinu“…

„Čo však už málokoho necháva chladným, je to, čo je „medzi riadkami,“ čo tam vložil autor bez toho, že by to v podstate vedome robil.“

„Nedá sa úplne vylúčiť, že senzitívny poslucháč nájde určite psychopatické črty aj vo Wagnerovej hudbe.“

„To, čo je totižto vpísané medzi riadkami, nakoniec ostane to najsilnejšie.“

Proč je Wagnerova hudba pro někoho neposlouchatelná? V čem spočívá tajemství skutečnosti, že jsme ochotni poslouchat skladby v různých dalších a dalších interpretacích? Jak důležité pro nás je to, co autor nebo interpret vložili „mezi řádky“? A jak je možné, že každý čteme mezi řádky něco jiného? To jsou jen některé otázky, které sám sobě i čtenáři klade ve své úvaze pianista, pedagog a publicista Adam Stráňavský.

„Hrát v opeře, to je mnohem delikátnější a jemnější způsob než v symfonických orchestrech.“

„Je potřeba vybalancovat symfonický a kulatý zvuk vůči měkkému a empatickému doprovodu pěvců.“

„Jako student jsem v Národním divadle trávil snad všechen čas.“

Dirigent Robert Jindra bude od příští sezóny hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze. V těchto dnech připravuje v Norské opeře v Oslo pro březnovou premiéru Janáčkovu Její pastorkyňu a má za sebou sérii představení Weinbergerovy opery Švanda dudák ve Štýrském Hradci…