PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jan Martiník svým krásným basovým fondem maloval vokální paletou mnoha barev, zejména jemnějších a světlejších odstínů.“

„Pohříchu neexistuje jen jeden způsob, jak správně interpretovat písně!“

„Roman Hoza skvěle vystihl lyrickou prostotu Dvořákových písní a opět potvrdil svou pověst interpreta-chameleona…“

Poslední festivalový týden Dvořákovy Prahy završí závěrečný koncert letošní Dvořák Collection. 21. září od osmi hodin večer v Anežském klášteře vystoupili pěvci Kateřina Kněžíková, barytonista Roman Hoza a basista Jan Martiník s klavíristy Davidem Marečkem a Miroslavem Sekerou. Společně přednesli básně z Hálkovy sbírky Večerní písně zhudebněné Bedřichem Smetanou, Zdeňkem Fibichem a Antonínem Dvořákem a písňový cyklus Severní noci Jaroslava Křičky.

„Ze sólistů je nezbytné vyzdvihnout zejména Romana Hozu, který se ujal role Krista.“

„Bylo zřejmé, že členové sboru nepřišli pouze odzpívat.“

„V podání dirigenta Marka Šedivého působilo dílo nejen jako hudba, ale jako skutečný zápas, v němž se utkává tělo, duch a víra.“

Hudba má jedinečnou moc otevírat dveře do jiných časů a jiných řádů. Člověk, který vstoupí do prostoru katedrály a usedne do lavice, se ještě před zazněním prvního tónu ocitá tváří v tvář něčemu, co přesahuje jeho bytí: tichu, architektuře, historii i poselství. Nad kněžištěm ostravské katedrály Božského Spasitele se skví nápis „Kristus vítězí, kraluje, vládne“. Nenápadný a mnohými návštěvníky často přehlížený fragment, jehož obsah se 18. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu propojil s hudbou v jediný celek; s prvními tóny Lisztova oratoria Christus nápis ožil. Zdálo se, že Lisztovo poselství, formulované před více než sto padesáti lety, se znovu stalo přítomností – a Ostrava jeho jevištěm.

„Dnešním jazykem bychom mohli říct, že Antonio Vivaldi nebyl natolik marketingově schopný jako jeho německý současník Händel.“

„Upřímně řečeno, dlouho jsem neslyšel sopranistku, jejíž hlas by takto seděl k italské barokní opeře.“

„Letní slavnosti staré hudby zůstávají událostí nesporné umělecké hodnoty.“

Závěrečný koncert Letních slavností staré hudby se v podvečer 5. srpna v kostele sv. Šimona a Judy nesl ve znamení lásky a vrcholné italské barokní opery. Program s díly Georga Friedricha Händela a Antonia Vivaldiho nazvaného Passione d’amore přednesl barokní orchestr Collegium Marianum se sólisty Katerynou Kasper s Romanem Hozou.

„Opera o opeře. Divadlo o divadle. Mimořádně vtipné, hubaté představení, přirozené a civilní, jako ze života.“

„Ztřeštěný příběh před smějícím se publikem rozkrývá, jak to chodívalo a chodívá na divadle.“

„Představení plné mluveného slova, ve kterém herecky i pěvecky excelují s naprostou přirozeností rozených komiků Roman Hoza a Tadeáš Hoza.“

Všechno. Ale jinak… Z původního díla zbylo hudebně vlastně vše, ale výsledek se schválně tváří, že skoro nic. Čtyřikrát opakovaný večer na zámku v Nových Hradech v rámci Smetanovy Litomyšle letos zohlednil výročí Antonia Salieriho, nicméně z jeho opery Prima la musica e poi le parole pod rukama dramaturga a režiséra Tomáše Studeného nezůstal kámen na kameni. Vzniklo něco takového, o čem se mladí s uznáním vyjadřují, že to bylo „hustý“. Také se říkává „hlína“. A nebo „velká p****“.  Prostě skvělá zábava.

„Kurátorkou Dvořák Collection, věnované písním, je sopranistka Kateřina Kněžíková. Vystoupí ve čtyřech programech.“

„Novinkou je minicyklus Bez kravaty. Propojí klasickou hudbu s humorem, nadsázkou a s jinými hudebními žánry.“

„Priorita, kterou jsou mladí interpreti, se odráží v cyklu pořádaném v Centru Bořislavka.“

Hostující zahraniční orchestry a sólisté, rezidence České filharmonie, písně v interpretaci Kateřiny Kněžíkové a dalších pěvců, koncerty v novém cyklu nazvaném Bez kravaty a pozornost mladým, včetně finále soutěže Concertino Praga… To budou klíčové momenty podzimního festivalu Dvořákova Praha. Jeho osmnáctý ročník se uskuteční od 5. do 23. září a nabídne více než tři desítky programů. Dominuje jim hudba Antonína Dvořáka, ale zazní i velká díla od Mozarta, Mahlera, Brucknera, Ravela, Berlioze, Šostakoviče, Prokofjeva, Korngolda, Martinů nebo Roberta a Clary Schumannových.

„Nahrávka je svou bezprecedentní interpretační kvalitou jedním z dramaturgicky nejzásadnějších nahrávacích počinů loňského roku.“

„Porozumění Jägerové tomu, o čem zpívá a jak to chce sdělit, je vskutku znamenité. Její hlas má dramatickou hloubku.“

„Roman Hoza se tohoto nadmíru vtipného díla nemohl zhostit lépe.”

Dvojalbum s písněmi Slávy Vorlové přináší reprezentativní výběr tvorby české skladatelky. Nad jejím dílem se sešli přední mladí interpreti Tamara Morozová, Monika Jägerová, Daniel Matoušek, Roman Hoza, Vojtěch Červenka a Katelyn Bouska. Nahrávka je významným příspěvkem k objevování české hudby minulého století. Je také důkazem, že současní umělci k minulosti nejsou lhostejní, když dotvářejí povědomí o roli žen ve světě hudebních skladatelů.

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu dostal toho večera naloženo.“

„Sopranistky svou linku zvládly, absence oné interpretační rezervy ale zapříčinila sdělení co do sugestivity trochu limitované.“

„Václav Čížek i Roman Hoza ve svých spíše epizodních rolích bezpečně obstáli a dotvořili vyrovnané kvarteto sólistů.“

Jen málokdy se stane, aby čistě mozartovský program zahrnoval výhradně skladby v mollovém tónorodu. Přesně to se však přihodilo 13. ledna v Rudolfinu, kdy Symfonický orchestr Českého rozhlasu přizval ke spoluúčinkování vokální sekci pražského barokního tělesa Collegia 1704. Produkci řídil právě zakladatel a umělecký vedoucí druhé zmíněné entity, rovněž odborník přes poučenou interpretaci staré hudby Václav Luks.

„Sbor s orchestrem Prague Philharmonia podaly pod vedením Lukáše Vasilka soustředěně elektrizující, napjatý a nepolevující výkon.“

„Dřízalova skladba je skvěle napsána, prochází odkazem adventních a vánočních písní a zpěvů nápaditě, poutavě.“

„Po všem jásání přichází opak – hudba se ztišuje do pokorné polohy využívající písňový text Jana Amose Komenského.“

Adventní koncert Pražského filharmonického sboru a orchestru Prague Philharmonia v sále na Žofíně přinesl ve čtvrtek nefalšovanou předvánoční náladu, a přitom nebyl ani trochu laciný. Program tvořila duchovní kantáta Gloria Francise Poulenca a Vánoční kantáta Jana Ryanta Dřízala. Ukázalo se, že se několik dnů před svátky docela dobře dá hudebně vystačit i bez „Rybovky“ a bez písně Narodil se Kristus Pán. Obecně nic proti nim, ale je dobré si je schovat opravdu až na Vánoce.

„Propojení zvířat a lidí na jednom jevišti připravovalo nejednu bezesnou noc kostymérům a scénografům.“

„V průběhu hry upletená dlouhá šála paní Revírníkové oddělila čas žití a odcházení.“

„Skutečnými královnami představení byly dvě hlavní protagonistky, Liška Bystrouška Kateřiny Kněžíkové a Zlatohřbítek Václavy Krejčí Houskové.“

Příhody lišky Bystroušky dne 21. září uvedlo Národní divadlo Brno jako jednu ze vzpomínek na jejich premiéru 6. listopadu roku 1924. Současné představení v brněnském Janáčkově divadle se vzácnými hosty, manžely Kateřinou Kněžíkovou v roli Lišky, Adamem Plachetkou v roli Revírníka a jejich dcerou Adélkou v roli Malé Bystroušky, je jednou z repríz původní inscenace z roku 2018.

„Program byl prodchnut silným duchovním poselstvím.“

„Dirigent Lawrence Foster překvapil svižným tempem.“

„Koncert nebyl útěkem od reality, ale naopak podporou všem, které současná situace tíží.“

Svatováclavský hudební festival je v plném proudu a jeho desátý koncert se v kostele Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských Horách konal i navzdory povodňové hrozbě. Přes pesimistické prognózy byl kostel 14. září téměř plný a Janáčkova filharmonie Ostrava i Český filharmonický sbor Brno připraveni. Sólisty byli Veronika Rovná a Roman Hoza, dirigentem Lawrence Foster.

„Předehra v Brně se Brňanům mohla zdát podivná, ale po důkladnějším zamyšlení je nutné krok označit za logický.“

„Dvořákova symfonická báseň Holoubek má pro Brno speciální podtón. V Besedním domě se konala světová premiéra dirigoval ji právě Leoš Janáček.“

„Čtveřice mužských sborů je z roku 1885 a autor je dedikoval ‚Slovutnému pánu, panu Antonínu Dvořákovi na důkaz neobmezené úcty‘.“

Dvořákova Praha je festival, jehož sedmnáctý ročník bude zahájen 6. září v Rudolfinu. Předehrou se mu stal koncert 31. srpna v Besedním domě v Brně. Dvořákova Praha tak zahájila již podvanácté výpravou Po stopách Antonína Dvořáka do míst, která byla pro jeho tvorbu nějakým způsobem významná. V Brně šlo především o přátelství s Leošem Janáčkem, které dalo náplň odpolednímu setkání s hudbou. Filharmonii Brno a Český filharmonický sbor Brno spolu se sólisty Jaroslavem Březinou, Romanem Hozou a Pavlínou Švestkovou dirigoval Robert Kružík.

„Pod zatahujícím se nebem a se zdvihajícím se větrem byla atmosféra na nádvoří poněkud dramatická.“

„První větu zahájil dirigent Leoš Svárovský pevně, se suverénním klidem, který okamžitě přenesl na hudebníky.“

„Náhlé odsazení a vpád tympánů předznamenaly nástup pěvců, z nichž se jako první uvedl barytonista Roman Hoza, který se statečně vypořádal s akustickými podmínkami.“

Festival Špilberk letos nezahájil šťastně, jeho závěrečný koncert se však naopak vydařil. V neděli 25. srpna Filharmonie Brno přednesla Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena pod taktovkou Leoše Svárovského, za spolupráce Českého filharmonického sboru Brno, připraveného sbormistrem Petrem Fialou. Plně obsazené hradní nádvoří se na chvíli opět stalo nejlepším brněnským koncertním sálem.

„Skrze trochu ironizované nadužívanie gest a mimiky v štýle barokového divadla odľahčuje miesta, ktoré by dnešnému obecenstvu mohli pripadať prázdne sentimentálne.“

„Semerádová je inšpiratívnou líderkou a svoje predstavy dokáže dobre komunikovať.“

„Helena Hozová pojímala Galateu ako kultivovanú, očarujúcu nymfu, ktorá si je svojho šarmu a vplyvu vlastne celkom vedomá.“

Tradičné pražské Letní slavnosti staré hudby zavŕšilo v utorok 6. augusta scénické uvedenie Händlovej opery Acis a Galatea na javisku Divadla ABC. Dielo zaznelo v naštudovaní Collegia Marianum vedeného Janou Semerádovou a bábkohereckého súboru Buchty a loutky v réžii Víta Bruknera. Inscenácia mala premiéru už v roku 2017 v rámci Lednicko-valtického hudebního festivalu. Poučená interpretácia, nápaditá koncepcia a pôvabný humor boli vyzdvihovanými atribútmi už vtedy – a kúzlu Händlovej hudby pomohli naplno vyznieť aj o sedem rokov neskôr. Nezabudnuteľnou hlavnou protagonistkou bola pritom v pôvodnom naštudovaní sopranistka Patrícia Burda Janečková, pamiatke ktorej bolo predstavenie venované.