PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pianissima smyčcové sekce nedala příležitost k pochybám, jaké že těleso právě hraje: v tomto ohledu je zvuk Wiener Philharmoniker jedinečný a podle mého názoru takřka nepřekonatelný.“

„Klavírista Kyung-ki Joo následně Asmik Grigorian objal a pronesl výrok večera: ‚Dělej a zpívej, co chceš, hlavně zůstaň sama sebou.‘“

„Mám za to, že polský tenorista aspiruje na jednoho z nejinspirativnějších představitelů Andrey Chéniera novodobé interpretační historie.“

Salcburský letní festival vyvrcholil ve dnech 24. a 25. srpna trojicí koncertů s vynikajícím obsazením i zajímavým programem. Dirigent Yannick Nézet-Séguin provedl s Vídeňskými filharmoniky a trojicí sólistů první dějství z Wagnerovy Valkýry, jedna z čelných tváří festivalu, sopranistka Asmik Grigorian, vystoupila na originálním sólovém recitálu s názvem A Diva is Born, a tenorista Piotr Beczala debutoval v očekávaném koncertním provedení opery Umberta Giordana Andrea Chénier. Poslední, třetí díl minisérie pojednává o posledně zmíněném vystoupení.

„Pianissima smyčcové sekce nedala příležitost k pochybám, jaké že těleso právě hraje: v tomto ohledu je zvuk Wiener Philharmoniker jedinečný a podle mého názoru takřka nepřekonatelný.“

„Klavírista Kyung-ki Joo následně Asmik Grigorian objal a pronesl výrok večera: ‚Dělej a zpívej, co chceš, hlavně zůstaň sama sebou.‘“

„Mám za to, že polský tenorista aspiruje na jednoho z nejinspirativnějších představitelů Andrey Chéniera novodobé interpretační historie.“

Salcburský letní festival vyvrcholil ve dnech 24. a 25. srpna trojicí koncertů s vynikajícím obsazením i zajímavým programem. Dirigent Yannick Nézet-Séguin provedl s Vídeňskými filharmoniky a trojicí sólistů první dějství z Wagnerovy Valkýry, jedna z čelných tváří festivalu, sopranistka Asmik Grigorian, vystoupila na originálním sólovém recitálu s názvem A Diva is Born, a tenorista Piotr Beczala debutoval v očekávaném koncertním provedení opery Umberta Giordana Andrea Chénier. Druhý díl třídílné minisérie pojednává o neortodoxním výkonu litevské superstar.

„Pianissima smyčcové sekce nedala příležitost k pochybám, jaké že těleso právě hraje: v tomto ohledu je zvuk Wiener Philharmoniker jedinečný a podle mého názoru takřka nepřekonatelný.“

„Klavírista Kyung-ki Joo následně Asmik Grigorian objal a pronesl výrok večera: ‚Dělej a zpívej, co chceš, hlavně zůstaň sama sebou.‘“

„Mám za to, že polský tenorista aspiruje na jednoho z nejinspirativnějších představitelů Andrey Chéniera novodobé interpretační historie.“

Salcburský letní festival vyvrcholil ve dnech 24. a 25. srpna trojicí koncertů s vynikajícím obsazením i zajímavým programem. Dirigent Yannick Nézet-Séguin provedl s Vídeňskými filharmoniky a trojicí sólistů první dějství z Wagnerovy Valkýry, jedna z čelných tváří festivalu, sopranistka Asmik Grigorian, vystoupila na originálním sólovém recitálu s názvem A Diva is Born, a tenorista Piotr Beczała debutoval v očekávaném koncertním provedení opery Umberta Giordana Andrea Chénier. První díl třídílné minisérie pojednává o wagnerovském pořadu pod taktovkou zmíněného kanadského dirigenta.

„Weinbergovo dílo vyznělo meditativně.“

„V interpretaci byla znát hluboká snaha uchopit jádro kompozice.“

„S elegancí i analytičností přistoupil Franz Welser-Möst k Brucknerově symfonii.“

Salcburský festival nabídl na sklonku svého 106. ročníku koncerty Vídeňských filharmoniků s rakouským dirigentem Franzem Welser-Möstem. O zřídka slýchanou nabídku symfonické tvorby komornější Mieczysława Weinberga a monumentální Antona Brucknera byl 28. a 30. srpna projeven mimořádný zájem milovníky klasické hudby.

„Party tří sester určil Eötvös pro muže-kontratenoristy, čímž chtěl odkázat na antické tragédie, ale travestie může stejně tak podtrhovat bizarnost a nepřirozenost situace, v níž se postavy nacházejí.“

„Možná, že celé pojetí mohla být i asociace na současnu Ukrajinu, kde také žijí lidé na troskách svých plánů a nadějí, ačkoli tyto trosky mají jasného viníka.“

„Každý z kontratenoristů byl trochu jiný osobnostně i hlasově, využívali jak falsetový, tak příležitostně i hrudní rejstřík. Výsledkem byla opravdu zvláštní trojice, každopádně zapamatovatelná…“

V loňském roce zemřel ve věku osmdesáti let jeden z nejvýznamnějších skladatelů moderní éry Peter Eötvös. Salcburský festival letos uctil jeho památku inscenací opery Tři sestry, která je adaptací hry A.P. Čechova. Hudebního nastudování se se souborem Klangfora Wien ujali dva dirigenti Maxime Pascal a Alphonse Cemin, režie je z dílny kazašského tvůrce Jevgenije Titova.

„Zásadním rozhodnutím bylo propojit hudební čísla ze Zaidy s čísly z dalších Mozartových skladeb.“

„‚Nový‘ děj je spíš nezáživný a málo dramatický, k čemž přispívá i retrospektivní forma vyprávění, navíc je až příliš neurčitý.“

„Některé výkony byly pěkné, ale že by to měly být oslnivé, tvárné mozartovské hlasy na úrovni Salcburského festivalu, tak to tedy nebyly.“

Salcburský festival uvedl letos Mozartovu operu Zaide, dílo plné krásné hudby, které ovšem zůstalo torzem. Každá inscenace proto obnáší i rozhodnutí, jakým způsobem Zaidu hrát, s čím ji propojit nebo co k ní přidat. V Salcburku se vydali cestou podle mne nepříliš šťastnou. Koncept je z dílny Francouze Raphaëla Pichona, který produkci také dirigoval.

„Souzvuk tělesa byl měkký a hudebníci i v rychlých pasážích hráli kompaktně brilantně a s nadhledem.“

„Velkolepé liturgické romantické kompozici vtiskl Riccardo Muti řád i honosnost.“

„Mnozí posluchači z různých stran sálu provolávali vestoje ‚bravo‘.“

Dramaturgický plán 106. ročníku Salcburského festivalu věnoval tradičně jednu ze svých koncertních řad Vídeňským filharmonikům, k nimž pozval zářné dirigenty: Andrise Nelsonse, Riccarda Mutiho, Yannicka Nézet-Séguina či Franze Welser-Mösta. Výsostné právo provedení až sedmi koncertů se dvěma různými programy patří letos finskému maestrovi Esu-Pekku Salonenovi. Tři koncerty se stejným programem s italským dirigentem Riccardem Mutim byly zařazeny na světoznámou přehlídku do Velkého festivalového domu ve dnech 15. až 17. srpna, přičemž všechny byly vyprodány.

„Principem inscenace zřejmě mělo být prolnutí osudů operních hrdinů s osudy jejich filmových představitelů, ale výsledkem je naprostý zmatek.“

„Olympia není loutka, ale filmová herečka, která svou árii zpívá jako Barbarella na namalovaném vesmírném pozadí. Nakonec jí vybuchne podprsenka…“

„Ke konci představení byl hlas Benjamina Bernheima už slyšitelně unavený a téměř se ztrácel.“

Zdálo by se, že natolik fantasmagorickou operu, jako jsou Offenbachovy Hoffmannovy povídky, není tak snadné zkazit. Režisérce Mariame Clément se to nicméně v Salcburku podařilo přímo neuvěřitelným způsobem.

„Prokofjev v životě hrál svou vlastní ruletu i v přeneseném slova smyslu.“

„Hned při prvních taktech se v prostoru Felsenreitschule rozsvítí a roztočí shora visící objekty připomínající na první pohled létající talíře.“

„Violeta Urmana si roli užila i herecky a stvořila bizarní starou dámu, která, oč hůře chodí, o to je tvrdošíjnější.“

Hned dvě opery na námět Fjodora Michajloviče Dostojevského uvádí letošní Salcburský festival. Vedle problematického Idiota od Mieczysława Weinberga na mne Prokofjevův Hráč zapůsobil bezprostředněji, ovšem spíš zásluhou Sergeje Prokofjeva.