PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve spojení s neustálým pohybem točen mělo choreografické aranžmá přímo hypnotizující účinek a s ‚houpavým‘ bel cantem se zázračně propojilo.“

„Stačilo už jen ‚málo‘, aby se inscenace stala nezapomenutelnou událostí: zpívat. Bohužel zpěv byl nejslabším článkem večera.“

„Vokální paprsek světla do představení vnesl uzbecký tenorista Bekhzod Davronov v roli hraběte Leicestera. Jeho příjemně měkký, volný a zvučný hlas se poslouchal moc dobře.“

Inscenace opery Maria Stuarda od Gaetana Donizettiho, kterou letos uvádí Salcburský festival, pro mne byla překvapením. Konečně jsem zase jednou na jevišti viděla něco jako invenci, horší to bylo se zpíváním bel canta. Počin je z režisérské dílny Ulricha Rascheho, Vídeňské filharmoniky 23. srpna řídil Antonello Manacorda.

„Hudba je základem opery. Jenže pro mě je stejně důležité zjistit, jestli měl skladatel cit pro divadlo.“

„V Komické opeře mi bylo umožněno nasazovat do repertoáru širokou žánrovou paletu hudebních děl.“

„V Praze jsem byl už několikrát, i když doposud nikdy pracovně, což je mi líto.“

Člověk, který o sobě dokáže s odkazem na svůj původ a profil poťouchle prohlásit, že je „židovský homosexuální klokan“, musí nutně mít kromě smyslu pro humor i zdravou sebedůvěru. Takovou, jakou režisér jevištních provedení velkých oper na velkých scénách, ale i klasických muzikálů či operet v různých divadlech, nezbytně potřebuje. Bezezbytku to platí o australském rodákovi, žijícím a tvořícím ovšem už dlouho převážně v Evropě. Barrie Kosky, tato silná osobnost hudebních jevišť se silným hlasem, je letošním držitelem Ceny Antonína Dvořáka. Předtím než ji 9. prosince převezme za přítomnosti televizních kamer na speciálním koncertu ve Španělském sále Pražského hradu, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor.

„Naživo jsem ho dosud slyšel dvakrát a oba koncerty mi jednoznačně změnily život k lepšímu. Sice dílčím způsobem, ale zato nesmazatelně.“

„Opravdu mimořádná lisztovská interpretace, která se nenechávala příliš omezovat notovým zápisem, ale s o to větší empatií následovala myšlenku, která se za ním ukrývá.“

„Škoda, že ho pořadatelé nepřivezou častěji k nám do Prahy – například ve Vídni má v následující sezoně hrát v rozmezí tří měsíců hned dvakrát.“

V pátek 18. srpna v rámci Salcburského hudebního festivalu vystoupil klavírista Arkadij Volodos. Pianista, který už leta důstojně snáší srovnání s legendárními jmény zlatého věku dvacátého století, se nyní nachází ve svém nejsilnějším období. Ojedinělou virtuozitu se mu čím dál lépe daří integrovat do zralého, duchovního přístupu k interpretaci. Výsledkem je nenapodobitelná singularita, ale současně možná také jeden ze směrů, se kterým by se každý umělec měl seznámit a po svém vyrovnat.

„I když se Daniel Barenboim musel ze zdravotních důvodů nastudování této opery vzdát, jeho návrh zůstal součástí dramaturgického plánu.“

„Den po zcela vyprodané premiéře začaly dosud neprodané lístky na zbývající tři představení mizet jako sníh na slunci.“

„Nepřestanu, dokud tuto operu nedostanu na pódium MET!“

Dva významné rakouské operní festivaly přispěly zásadním způsobem ke zvýšení povědomí o Bohuslavu Martinů jako mezinárodním klasikovi operní hudby 20. století. Tím prvním byl v roce 1999 festival Bregenzer Festspiele, na kterém zazněla ve světové premiéře první verze opery Řecké pašije, a to v koprodukci s londýnskou Královskou operou, kde projekt získal v roce 2001 Cenu Laurence Oliviera za nejlepší novou operní inscenaci uplynulého roku. Definitivní razítko k tomuto průlomu dala inscenace druhé verze Řeckých pašijí na letošním ročníku Salcburského festivalu.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

 „Velikonoce 2023 s sebou přinášejí nový začátek. Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším.“

„V centru našeho hledání bude letos postava Tannhäusera. Hrdiny ztraceného a svedeného, ale také poctivě hledajícího sebe sama.“

„Svět Richarda Wagnera, nejradikálnějšího hudebního inovátora v dějinách, pro nás bude novou startovní čarou i laboratoří zároveň, a to v opeře, na koncertech, v tanečních projektech i v elektronické hudbě.“

Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším… Tolik ukázka z uvítacího textu programu salcburského Velikonočního festivalu 2023, který se uskutečnil od 1. do 10. dubna. Autorem těchto slov je festivalový intendant Nikolaus Bachler. Výroky o „novém začátku“ jsou skutečně namístě. Co však překvapí, je skutečnost, že se pan ředitel prakticky neobtěžuje s vysvětlením, proč vlastně k jakési nové éře festivalu vůbec dochází. Řekněme si to tedy ve stručnosti alespoň my.

„Vídeňským filharmonikům se ‚dařilo‘ existovat bez hudebnic ve svých řadách sto pětapadesát let.“

„Roku 1997 zasedla za harfu osmapadesátiletá rodačka z Budapešti Anna Lelkes; důkazem skutečného průlomu byl však až leden 2005, kdy taktovku zdvihla Australanka Simone Young.“

„Během osmnácti let se v týmu Vídeňských filharmoniků obměnilo až padesát procent členů, ale součástí této ‚rotace kádrů‘ se stalo pouze šest nových žen.“

Právě dnes, v poslední srpnový den, končí Salcburský festival, kde byli jako každý rok rezidenčním tělesem Vídeňští filharmonikové – orchestr, kterému na letošek připadá jedno – dá se říci – jubileum. Uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy do svých řad vpustili ženský element.

„Vizuální efektivita scény byla v kontrastu se statičtějším vedením postav, kde se právě odhalily ještě velmi rané začátky zkušeností Shirin Neshat, která se rozhodla zvolit si novou operní kariéru.“

„Významný francouzský dirigent Alain Altinoglu dovedl orchestr opět k vysoké interpretační úrovni, analyticky, stylově, ve velké škále barev a s ostře vyhraněnými emocemi.“

Srpnový návrat íránské režisérky Shirin Neshat na Salcburský festival, kde před pěti lety debutovala inscenováním opery Aida Giuseppe Verdiho, nebyl dobrou volbou záměrů vedení prestižní rakouské přehlídky. Publikum přijalo režii jejího nového nastudování 12. srpna 2022 ve Velkém festivalovém domě v Salcburku rozporuplně a s negativními reakcemi, velmi podobně i 27. srpna. Romantické operní drama s Vídeňskými filharmoniky ovšem úspěšně hudebně nastudoval Alain Altinoglu a pěvecky v hlavních rolích oslnili ruská sopranistka Elena Stikhina a polský tenorista Piotr Beczała.

„Z každé inscenace, která je takto produktivní, kde se sejde tým, který si rozumí a který má společné cíle, odcházím obohacen.“

„Corinne Winters, představitelku titulní role Káti, bych podtrhl jako jednu z nejlepších ze všech lidí, se kterými jsem už kdy spolupracoval.“

„Nevím o žádném mezzosopránu, který by zvládl tak náročnou režii a přitom podal natolik precizní pěvecký výkon jako Jarmila Balážová.“

Zdeněk Klauda, klavírista, korepetitor, dirigent a skladatel, je ve stálém angažmá Národního divadla v Praze jako asistent dirigenta a vedoucí hudební přípravy. V roce 2014 založil komorní orchestr L’Armonia Terrena, specializující se na uvádění nově objevených skladeb českého klasicismu, angažuje se při pořádání Festivalu Jakuba Jana Ryby…

„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“

„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“

Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti… A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna? 

„Čajkovského velkolepé dílo zaznělo v pojetí Riccarda Mutiho oproštěně od všech patetických nánosů jak architektonický klenot.“

„Ruský basista Ildar Abdrazakov, který zpíval part Mefistofela, byl pěvecky i v dramatické interpretaci vynikající.“

Vídeňští filharmonikové vystoupili na Salcburském festivalu 15. srpna pod taktovkou Riccarda Mutiho. Koncert otevřeli Symfonií č. 6 „Patetickou“ Petra Iljiče Čajkovského, kterou doplnili Lisztovou symfonickou básní Od kolébky do hrobu a Prologem v nebi z opery Mefistofele Arriga Boita. Pěveckých partů se zhostili Koncertní sdružení sboru Vídeňské státní opery, Salcburský festivalový a divadelní dětský sbor a basista Ildar Abdrazakov.

„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“

„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“

„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“

Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz. 

„Jakub Hrůša za pultem Vídeňských filharmoniků propracoval Janáčkovu partituru do obdivuhodných detailů na obě strany výrazového, tempového a dynamického spektra.“

„České interprety v inscenaci vedle Jaroslava Březiny skvěle reprezentuje i mladá mezzosopranistka Jarmila Balážová.“

Režisér Barrie Kosky přišel pro Salcburský festival s nevšední podobou Janáčkovy Káti Kabanové. Inscenace, která měla premiéru v neděli, je moderně náznaková, bez kulis a rekvizit, nesmírně intenzivní. Má ideální pěvecké obsazení. A Jakub Hrůša, na Salzburger Festspiele debutující, jí s Vídeňskými filharmoniky přidává symfonický základ z říše snů.