PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Je opravdu dobré, že se podařilo angažovat jako hosta také Tomáše Hanuse, který je v podstatě největší dirigentskou hvězdou sezóny.“

„Sólistovi chyběl kus nosného houslového tónu.“

„Hanus vsadil u Strausse na jemnou a klasickou propracovanost, nehnal orchestr do rychlejšího tempa ani do ohromujícího zvukového efektu.“

Začátek 99. sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu se velmi vydařil. Znovu se podařilo angažovat Tomáše Hanuse a zvolený program patřil k těm náročnějším, ale všechno dobře dopadlo. Dvě nejslavnější symfonické básně Richarda Strausse byly vrcholem večera a ani úvodní Čajkovskij a Prokofjevův houslový koncert s mladým korejským houslistou Inmo Yangem nezůstali stranou.

„První půlka se pohupovala na lehké, formálně čiré a tektonicky zpevněné palubě mozartovské poetiky, druhou polovinu zastínil mrak existenciální nejistoty, bezprostřední expresivity a prokofjevovsky osobité rytmičnosti.“

„Česká filharmonie pod vedením Leonida Kavakose provedla Prokofjevovo dílo s agresivně šklebivým a drastickým výrazem, v němž neabsentovaly ani chvíle smířlivého uklidnění, ani záblesky mlhavé naděje.“

„První větu Kavakos nechal rozeznít v celé její dramatické bezprostřednosti.“

Česká filharmonie spolu s renesančně nadaným Leonidem Kavakosem vystoupila 16. září v pražském Rudolfinu s kontrastním, avšak přirozeně fungujícím programem sestávajícím ze skladeb W. A. Mozarta a Sergeje Prokofjeva. Řecký houslový virtuos a dirigent zaujal netoliko jako zručný houslista, jemuž nechybí žádoucí technické schopnosti ani elementární dávka muzikantského charismatu, ale také coby dirigent a nápaditý interpret neoklasicistního repertoáru. Dvořákova Praha tak posluchači zprostředkovala zážitek, na který jen tak nezapomene.

„Všichni tři autoři vybraní pro tuto specifickou sestavu se narodili na začátku poslední dekády 19. století.“

„(…) nezapře v sobě však vroucnost a lyrickou melodičnost autora pocházejícího z Českomoravské vysočiny.“

„Zemlinského smyčcové kvarteto se svým názvem hlásí k významné hudební osobnosti meziválečné Prahy.“

První koncert komorního cyklu orchestru Prague Philharmonia ve své již dvaatřicáté sezoně 2025/26 přinesl objevnou, příjemnou a přitom důmyslnou dramaturgii. Uskutečnil se v pondělí 15. září v barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malé Straně. Podstatnou měrou se na něm podíleli členové Zemlinského kvarteta ve složení František Soušek, Petr Střížek (housle), Petr Holman (viola) a Vladimír Fortin (violoncello). Na vrcholu večera přednesli rozsáhlý Smyčcový kvartet č. 15 Franze Schuberta.

„Zlatým hřebem večera byl ‚Egyptský‘ klavírní koncert Camilla Saint-Saënse.“

„Simon Trpčeski je známý tím, že dokáže rychle navázat kontakt s publikem.

„Prague Philharmonia i její šéfdirigent Emmanuel Villaume jsou zjevně ve skvělé kondici.“

Prague Philharmonia a její šéfdirigent Emmanuel Villaume zahájili 4. září ve vyprodaném Rudolfinu 32. sezónu koncertem s lákavým, zajímavě koncipovaným a posluchačsky vstřícným programem. V první půli slavnostního večera zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta a Camilla Saint-Saënse, druhá půle patřila hudbě Haydnově a Schubertově. Hostem orchestru byl významný makedonský klavírista Simon Trpčeski.

„‚Použijte své znalosti, svůj mozek, své srdce, abyste se dostali hluboko do hudby,‘ radí Maxim Vengerov adeptům houslové hry.“

„Zařazením dalších kompozic tvůrci programové skladby upřednostnili hudbu 20. století.“ 

„Slovenská filharmonie pod vedením Daniela Raiskina potvrdila své kvality předního orchestru.“

Letošní 34. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov pokračoval v sobotu 12. července večer v zámecké jízdárně symfonickým koncertem. V podání jeho hlavního protagonisty Maxima Vengerova zazněl místo plánovaného Čajkovského houslového koncertu neméně efektní koncert Mendelssohnův a pojetím hostující Slovenské filharmonie řízené jejím šéfem Danielem Raiskinem si posluchači dále vyslechli díla Luciana Beria, Sergeje Prokofjeva a Arvo Pärta.

„Publikum je okamžitě vtaženo do světa prvotřídní virtuozity, kterou vyžaduje provedení Smetanovy desetiminutové kompozice.“

„Pohled na pódium při Lisztovi utvrzuje dojem, že Boris Giltburg je už tam, kde mu je nejlépe.“ 

„Rozhlížím se po sále, zvláště když v Prokofjevově skladbě zazní ikonická část Montekové a Kapuleti, a vidím v tvářích kolem sebe uspokojení.“

Dobře udělal ten, kdo si včas obstaral vstupenku na klavírní recitál Borise Giltburga, který se uskutečnil v neděli 29. června v rámci 67. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl. Dvě hodinky strávené ve Smetanově domě ve společnosti rusko-izraelského pianisty se staly neokázalou ukázkou interpretačního umění na světové úrovni a zároveň dokonalým příkladem, čeho může sólista dosáhnout díky intimně pojaté virtuozitě.

„Po právě skončené sezóně má Plzeňská filharmonie na svém kontě 84 koncertů.“

„V náročném sólovém partu Symfonie-koncertu se v Plzni poprvé představil mladý polský violoncellista Michał Balas.“

„Šéfdirigent Chuhei Iwasaki vybral na závěr sezóny program, v němž mohl plně obsazeným orchestrem dokázat výtečné kvality tohoto tělesa.“ 

Ve čtvrtek 12. června se v plzeňské Měšťanské besedě uskutečnil závěrečný koncert sezóny Plzeňské filharmonie. Pod vedením šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho zazněla výlučně Prokofjevova hudba. Mladý polský violoncellista Michał Balas přednesl sólový part ve skladatelově Symfonii-koncertu pro violoncello a orchestr, v druhé půli večera orchestr uvedl výběr ze tří suit baletu Popelka.

„Žalm 47 Florenta Schmitta zaznel v Bratislave po viac ako storočí v slovenskej premiére.“

„Medzinárodne ostrieľaný koncertný majster Juraj Čižmarovič sa výraznou mierou zaslúžil o brilantný výkon orchestra.“

„Juraj Valčuha potvrdil svoju povesť dirigenta s premysleným interpretačným konceptom.“

Májový abonentný cyklus Slovenskej filharmónie otvorila v Redute v dňoch 1. a 2. mája dramaturgicky a personálne exkluzívna koncertná dvojica. Za dirigentský pult telesa sa po viac ako roku znova postavil Juraj Valčuha, post koncertného majstra tentoraz pohostinsky obsadil náš hviezdny huslista Juraj Čižmarovič. Program koncertu tvorila zaujímavá a zriedkavo koncipovaná dramaturgia: Žalm 47 Florenta Schmitta, divertimento z baletu Bozk víly Igora Stravinského a prvá suita z baletu Popoluška Sergeja Prokofieva.

„Prvoplánově upjatí mniši v černých hábitech se posilňují alkoholem a veselá pitka se zvrhává v obscénní veselici, do které vpadají i čtyři lehkonohé tanečnice.“

„Komika nikdy nesklouzla k lascivním akcím, přestože balancovala na hranici vkusu.“

„Nejlepší figurku inscenace vytvořil rumunský barytonista Zoltan Nagy. Typ stále opilého mužika, poněkud zakřiknutého, ale ve výsledku s něžnou poetickou duší, byl neodolatelný.“

Druhá vídeňská operní scéna po svém znovuotevření do světa vysílá každý měsíc jednu operní premiéru. 26. března šlo o operu Sergeje Prokofjeva Zásnuby v klášteře a realizace se ujali z velké části ruští umělci. Dirigent Dmitry Matvienko společně s italským režisérem Damianem Michielettem vytvořili kouzelnou lyricko-komickou inscenaci s excelentními pěveckými i hereckými výkony a veselou satirou. Puristicky provedené představení bylo skvělou zábavou, kterou publikum reprízy 5. dubna dokázalo ocenit.

„Elias Grandy vstoupil na pódium se zářivým úsměvem a do dirigování Ouvertury Grażyny Bacewicz se pustil s plnou vervou.“

„Magnetem večera bylo druhé číslo programu: Rapsodie na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova.“

„Adam Znamirovský vládne jedinečnou technikou, která se mnohdy zdá být až na hranici lidských možností.“

Na svůj předposlední koncert řady „R“, který se 17. března odehrál v pražském Rudolfinu, angažoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu renomovaného německo-japonského dirigenta Eliase Grandyho. V náročném programu zazněla díla Grażyny Bacewicz, Sergeje Rachmaninova a Sergeje Prokofjeva. Sólovou roli přijal teprve patnáctiletý pianista Adam Znamirovský.

„Filharmonikové Prokofjevovu ouverturu přednesli ve velmi vyostřených konturách.“

„Dirigentka si dala záležet na plastičnosti vyznění.“

„Klavíristka Anna Vinnitskaya byla brilantní a plná citu.“

Renomovaná německá dirigentka Joana Mallwitz si pro svůj letošní debut u Berlínských filharmoniků připravila k nastudování díla Sergeje Rachmaninova, Maurice Ravela, Sergeje Prokofjeva a Paula Hindemitha. Sólistkou jejího programu, uváděného ve dnech 6. až 8. března ve Velkém sále Filharmonie, byla ruská klavírní virtuoska Anna Vinnitskaya. O všechny tři berlínské koncerty projevili návštěvníci velký zájem.

„Nikdy si nějak zvlášť dobře nerozuměli a setkávali se jen příležitostně. I umělecky byl každý jiný.“

„Prokofjev, očekávající pozici ´celebrity´, byl ochoten k velkým ústupkům. Jeho návrat do Moskvy se kryje s dobou, kdy v deníku Pravda vyšel článek Chaos místo hudby.“

„S Prokofjevem a Šostakovičem je to možná podobné jako se vztahem mezi Mahlerem a Straussem.“

Před osmdesáti lety, v lednu 1945, měla premiéru Pátá symfonie Sergeje Prokofjeva. V něčem se podobá Páté Šostakovičově z roku 1937. Obě díla, virtuózní a závažná, rozhodně spíše optimistická než tragická, odrážejí nutnost vyrovnat se s požadavky vládnoucí propagandy, ale zároveň tvůrčí snahu politickému diktátu nepodlehnout. Prokofjev a o patnáct let mladší Šostakovič měli společného protihráče, ztělesněného Stalinem, avšak současně vykazují i mnoho rozdílného. Hudebně i lidsky. A byli vůbec přátelé?

„Večer poslouchejte program Živě ze Studia 1 s inspirací lidovou písní, hrát bude Petr Popelka a Čarotaj, jehož členy jsou například basklarinetista Petr Valášek nebo fagotista Ondřej Roskovec.“

„Od 22:06 ve středu si nenechte ujít Mahlerovu Osmou se severoněmeckými sbory a Labskou filharmonií a Semjonem Byčkovem, mezi sólisty je Camilla Tilling a Adam Plachetka.“

„Víkend bude v dopoledních hodinách patřit nikoli hudebníkovi, ale hudebnímu nadšenci Michalu Bednářovi.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. února do 2. března?

„Seversky elegantní Joonas Pitkänen působil na dirigentském stupínku jako chápavý, leč pozorný a přísný kantor, neponechávající absolutně nic náhodě.“ 

„Jan Mráček ze sebe dává opravdu všechno, v případě Prokofjevova koncertu jde i o fyzicky velmi náročný výkon, kapesníček k otření čela a tváří je namístě.“

„Oceňme za strhující podání Sibelia opět všechny členy orchestru. Ale ještě o něco více trombonisty tělesa, jelikož ti zde mají důležitou a nezastupitelnou roli a ujali se jí bez jediného zaváhání.“

Filharmonie Hradec Králové pokračuje pozoruhodným tempem v mapování základních děl hudební literatury 19. a 20. století. Ve čtvrtek 6. února se její hráči pod vedením finského dirigenta Joonase Pitkänena s vervou pustili do poslední symfonie Jeana Sibelia, když předtím doprovodili úchvatného sólistu Jana Mráčka v Prokofjevově houslovém koncertu. Na programu večera ovšem byl i Beethoven.

„Tvorba Dobrinky Tabakové je široce stylově rozkročená a kombinuje dědictví západu s kouzlem východu.“

„Z barevného obrazu zvuků vystupuje opět sólová viola, která se v rozervané bolestné atmosféře vyloženě nachází.“

„Slyšíme typicky prokofjevovský způsob komponování, kdy za něčím běžným cítíme jakýsi neklid, který postupně vyplouvá napovrch.“

Olomoučtí filharmonici se opět představili v příznivém světle. V rámci koncertu s názvem Od Beethovena k současnosti v pátek 10. ledna na prknech své domovské Reduty zahráli tři skvostná díla velmi různorodých autorů. Prvním z nich byl Beethoven, pokračovali se soudobou skladatelkou Dobrinkou Tabakovou a večer zakončili kontrastuplným a tentokrát vítězným Prokofjevem.

„Opera Láska ke třem pomerančům patří k nejhranějším skladatelovým operám.“

„V hledišti byly všechny věkové skupiny návštěvníků.“

„Hudební i režijní složka inscenace byly v naprosté shodě, celé představení bylo roztančené.“

Drážďanská Semperoper v prosinci minulého roku uvedla nové nastudování opery Láska ke třem pomerančům. Prokofjevovu významnému opusu byl z mnoha možností strategicky přikřknut provozovací jazyk němčiny a mnohovrstevnaté dílo našlo respektující režii v pojetí Evgeny Titova, který má podobně jako dirigent Erik Nielsen hlavní zásluhu na zdařilém počinu. Tomu přispělo i silné obsazení sólistů.

„Prokofjev v životě hrál svou vlastní ruletu i v přeneseném slova smyslu.“

„Hned při prvních taktech se v prostoru Felsenreitschule rozsvítí a roztočí shora visící objekty připomínající na první pohled létající talíře.“

„Violeta Urmana si roli užila i herecky a stvořila bizarní starou dámu, která, oč hůře chodí, o to je tvrdošíjnější.“

Hned dvě opery na námět Fjodora Michajloviče Dostojevského uvádí letošní Salcburský festival. Vedle problematického Idiota od Mieczysława Weinberga na mne Prokofjevův Hráč zapůsobil bezprostředněji, ovšem spíš zásluhou Sergeje Prokofjeva.

„Finále představilo Komorní filharmonii Pardubice, etablovala se čtyřmi samostatnými vstupy, výborně vyšel Prokofjev, Rossini i Mascagni.“

„Zbyněk Müller ovládá své řemeslo dokonale.“

„Výrazný byl v orchestru druhý kontrabasista, jehož mimika přesně vyjadřovala vše, co probíhalo zvukově na pódiu, včetně ohromné radosti z tvoření.“

Mezinárodní hudební festival Třeboňská nocturna, tradičně probíhající druhý týden v červenci, představil letos ve finále 13. července Komorní filharmonii Pardubice s dirigentem Zbyňkem Müllerem. Sólisty byli Aleš Briscein a Jana Sibera. V atraktivním programu zazněly „hity“ ze slavných oper W. A. Mozarta, G. Donizettiho, G. Pucciniho a byl cudně, ale stylově vložen i S. Prokofjev. Pro obavy z vývoje počasí se koncert uskutečnil v multifunkční hale Roháč v Třeboni.