PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Objevovali jsme opojné zvukové kouzlo skladeb, které do té doby nebyly nijak snadno dostupné, a čekali jsme nedočkavě na další titul.“

„Podceňovat fluidum, které do hudby s velkou silou pronikalo z Václava Neumanna, není záhodno.“

„Václav Neumann se během dvou desetiletí v čele České filharmonie vyprofiloval v dirigenta velkých ploch, velkých koncepcí, velkého nadhledu a velké noblesy.“

Václav Neumann, kterému by bylo letos v září devětadevadesát, natočil jako šéfdirigent České filharmonie řadu nahrávek, ve své době zásadních a dodnes zůstávajících zdrojem potěšení. Byl překvapivě první, kdo na desky pořídil s jedním orchestrem všechny Dvořákovy symfonie. Byl první, kdo v Československu vizionářsky zkompletoval Mahlerovy symfonie. A byl prvním tuzemským dirigentem, který odvážně a s velkým osobním vkladem natočil všech šest symfonií Bohuslava Martinů – skladatele, od jehož úmrtí právě dnes uplynulo šedesát let a který se symbolicky vrátil do vlasti přesně o dvě desetiletí později, v roce 1979, když byly ze Švýcarska převezeny do rodné Poličky jeho ostatky.

„Dvořákův Houslový koncert upozornil na mimořádnou osobnost mladého umělce i ty, kteří nebyli pravidelnými posluchači vážné hudby.“

„Byl přijímán jako umělec, který nebyl nikdy okázalý, ale vždy plně ve službách interpretovaného díla, jež dokázal právě svou osobitostí, názorem, hledáním ideálního tvaru obdařit jak málokdo.“

„Není tedy divu, že pokud jsme byli jeho hrou a interpretační koncepcí zaujati – a to bylo, pokud si vzpomínám, takřka pokaždé – upřednostňujeme z jakýchsi citových důvodů právě nastudování jeho.“

Na podzim roku 1960 Supraphon poprvé ve své historii natočil Dvořákův Houslový koncert. Nabídl jej exkluzivně členům Gramofonového klubu a o něco později zcela volně jako jednu z prvních desek ve stereofonní verzi. Právě díky tomuto dílu a pak díky této nahrávce na sebe s definitivní platností upozornil tehdy jedenatřicetiletý houslista Josef Suk. Začal být hvězdou, v roce 1961 se stal statutárním sólistou České filharmonie a otevřela se jeho budoucí světová kariéra! Dnes uplynulo devadesát let od Sukova narození.

„V roce 1959 uzrál čas k nové vzorové nahrávce. Inspirací k ní se stala tehdy probíhající skvělá inscenace, která byla hudebně v rukách Zdeňka Chalabaly.“

„Kecal Eduarda Hakena se stal přímo symbolem této role – směšně namyšlený, komicky vážný a důležitý strejda.“

„Nahrávka Zdeňka Košlera má vynikající Mařenku – na vstup Gabriely Beňačkové do mírně stárnoucí slavné pěvecké generace vzpomínáme jako na zjevení.“

Musel to být pro milovníky hudby první republiky radostný okamžik, když se ve třicátých letech objevila na trhu objemná krabice s 15 oboustranně vylisovanými standardními šelakovými deskami na 78 otáček za minutu, jejichž etikety s vyobrazením psíčka štěkajícího do gramofonové trouby (His Master´s Voice) prozrazovaly, že rozsáhlé album obsahuje celou Smetanovu Prodanou nevěstu! Do té doby se lidé u nás radovali pouze z jednotlivých operních scén a árií a s tichou závistí pokukovali po sousedních zemích v čele s Německem, kde se sběratelé mohli pochlubit prvními operními komplety… Operu, která měla premiéru v květnu 1866, zařazujeme dnes do rubriky NahrávkaPlus, protože se každoročně 12. května při zahájení Pražského jara připomíná výročí úmrtí Bedřicha Smetany.

„Zachoval si svůj vlastní rukopis, ale pro ty, kteří to dosud nezaregistrovali, je dobré zmínit, že je žákem Miloslava Kabeláče.“

„Jaroslav Krček má bohatý muzikantský život a vytvořil něco dalšího, nového – svého. A jeho soubor Musica Bohemica, který založil v roce 1975, je toho dlouhá léta součástí.“

„S Českou filharmonií a Václavem Smetáčkem nahrál jako režisér Smetanův cyklus Má vlast, který byl v té době první digitální hudební nahrávkou v Československu.“

Soubor Musica Bohemica, hudební režie, znovuobjevování lidové hudby, komponování a aranžování, dirigování, hra na různé hudební nástroje a jejich výroba, zpěv, spolupráce s filmem, Českým rozhlasem a spousta dalších činností, často se zapojením své rodiny – to je dnešní jubilant Jaroslav Krček.

„Dosahují zázraků v každé jednotlivé písni.“

„Jsou to miniatury, ve kterých je vyjádřena celá substance lidského života.“

„Pěvci zvolili intimní přístup. A Ivo Kahánek se zhostil jemných nuancí a akcentů i přesně odvažovaných způsobů tvoření tónu svrchovaně.“

Sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a klavírista Ivo Kahánek získali za písně Bohuslava Martinů se skvělou recenzí v časopisu Diapason i jeho nejvyšší ocenění – Diapason d’Or, Zlatou ladičku. Jde o další takto vyzdviženou nahrávku Supraphonu s hudbou moderního českého klasika. Například loni získal Diapason d’Or komorní sbor Martinů Voices se sbormistrem Lukášem Vasilkem za album se skladatelovými madrigaly.

„Ravelova instrumentace je jedinečný umělecký počin, chceme-li však Musorgského prožít se všemi jeho příznačnými atributy, rádi se vracíme k původnímu klavíru.“

„Nahrávka Obrázků z výstavy pod taktovkou Antonia Pedrottiho dokazuje světovou úroveň tehdejší České filharmonie.“

„Obdivujeme skvělé instrumentalisty, kteří se dokázali obdivuhodně vypořádat se svými často ne špičkovými nástroji.“

Dnes před 180 lety – 21. března 1839 – se narodil skladatel Musorgskij. Vybrat referenční orchestrální nahrávku Obrázků z výstavy, když jich jsou stovky a když stejně setkání se skutečným Musorgským nejlépe zprostředkuje původní klavírní verze skladby? Není to lehké. Bohuslav Vítek se přesto pokouší – a vysvětluje, proč nakonec dává přednost monofonnímu snímku České filharmonie z poloviny padesátých let, pořízenému s jejím tehdy častým dirigentským hostem Antoniem Pedrottim.

„Tím hlavním je vysoká umělecká úroveň, podtržená osobitým pojetím dirigenta; ale vedle toho má nahrávka ještě zvláštní osud.“

 „Ruská edice po emigraci manželů Rostropovičových v roce 1974 bryskně zmizela.“

 „Asi nejtypičtějším rysem Rostropovičova pojetí jsou výrazně pomalejší tempa lyrických částí.“

Málokterá opera slovanského repertoáru se může pochlubit co do počtu i umělecké různorodosti tolika nahrávkami jako Čajkovského Eugen Oněgin. Tím obtížnější je zvolit zodpovědně a s čistým svědomím takzvanou referenční nahrávku – a to i v situaci, chceme-li vybírat z nahrávek pouze ruské provenience.

„Rozumíme hudebně i lidsky.“

„Vždy znovu mne překvapí, jak tvořivě a přitom profesionálně dokonale orchestry pod Jakubem hrají.“

„Naplňuje mne hrdostí, že česká hudba není ve světě vnímána jen jako cosi exotického na zpestření zaběhnuté dramaturgie.“

Dva špičkoví čeští hudebníci, klavírista Ivo Kahánek a dirigent Jakub Hrůša pomalu dokončují společný projekt. V pátek a v sobotu, 18. a 19. ledna přednesou Koncert pro klavír a orchestr č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů. Současně tak završí nahrávání dvou významných českých koncertních děl, zmíněného Martinů a Koncertu pro klavír a orchestr g moll Antonína Dvořáka. Koncerty se konají v domovském sále Bamberger Symphoniker, které Jakub Hrůša už třetím rokem vede. CD vydá Supraphon letos na podzim.

„Už v době vydání oslnila Smetáčkova nahrávka posluchače – pomineme-li působivou stereofonii – celkovým nasazením, šťavnatým příjemným zvukem a především výkonem jejích interpretů.“

„Beno Blachut a Zdeněk Kroupa jsou pěvecky i výrazově pravými lidovými pastýři zářícími rozšafností a projevem bez sebemenší konvence.“

„Naprosto bezkonkurenční je Pražský filharmonický sbor, strhující jednolitý celek, zářící jak zvukově, tak intonačně.“

Pokud bychom chtěli zjistit, která skladba z oblasti klasické hudby z českého repertoáru je nejčastěji prováděna – a to jak profesionály, tak amatéry, nemusíme chodit daleko. Šťastná melodická invence, ne příliš obtížná partitura – zvláště pro sborové zpívání – a především velká popularita uděluje každoročně primát České mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Odpovídá tomu i počet jejích nahrávek. Která by mohla být referenční? Ta první stereofonní – vybíráme snímek Václava Smetáčka.

„Válečná léta poslala surrealisticky snový Juliettin svět na dlouho do zapomnění.“

„Třiaosmdesátiletý Mackerras si s hudbou Bohuslava Martinů skvěle rozuměl.“

„David Radok: Na Fragmentech se mi líbí úžasná koncentrace postav a děje na tak malé časové ploše.“

Víte, jaká referenční nahrávka se hodnotí nejsnáze? Přece taková, která nemá žádnou konkurenci… U příležitosti dnešních nekulatých narozenin skladatele Bohuslava Martinů (8. prosince 1890, Polička –  28. srpna 1959 Liestal, Švýcarsko) se hodí na jednu takovou vzpomenout, a to tím spíše, že právě k ní se jedno krásně kulaté jubileum váže.

„Když vyšla v roce 1987 na zcela novém typu nosiče – na kompaktním disku, nebralo nadšení fanoušků konce.“

„Pro Václava Smetáčka byla Má vlast stěžejním dílem celé jeho kariéry.“

„V nejednom detailu je Smetáček navzdory desítkám dalších nahrávek jedinečný a osobitý.“

Označíme-li některou nahrávku za legendární, zpravidla máme na mysli historické snímky z dávných dob, které se zapsaly do historie zvukových záznamů. Nazvat tak nahrávku z digitální éry, tedy z doby spíše novější, může tedy leckoho překvapit. A přece tomu tak je – u Mé vlasti s Václavem Smetáčkem minimálně ze dvou důvodů. Jedním je jeho přítomnost za pultem České filharmonie, druhým pak skutečnost, že se jedná o vůbec první českou nahrávku vydanou na kompaktním disku. Připomeňme si ji právě dnes, v den stého výročí vzniku Československa.

„Posluchač se nestará, kolikátý je to koncert, kde se vzal… a prostě si užívá dokonalosti Mozartovy invence.“

„Možná jsem byl první, kdo si troufnul zauvažovat o rozšíření počtu hornových koncertů na číslo šest.“

Inspirativní idol v hudební profesi, ale určitě také ideální kumpán na párty. Tak hovoří o Mozartovi v bukletu své nové desky Radek Baborák. Byl podle něj zřejmě jako neřízená střela, neměl potřebu se před nikým hrbit a očekával, že si jeho talentu všimnou důležití lidé u dvora sami. Průměrní zároveň určitě nelibě nesli jeho floutkovství… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Radek Baborák hovoří o „značce Mozart“, o dokonalosti jeho hudby, ale také o vynalézavých hornistech, o svých přátelích a nástrojích a o tom, co bude následovat po křtu desky.