PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Bylo vidět, že dirigent má dílo skutečně prožité.“

„Krček stavěl na soudobé hudbě XX. století i na jeho oblíbeném folkloru.“

„Brahmsovy skladby se vyznačují originalitou i technickou dokonalostí.“

Všechny významné symfonické orchestry v naší vlasti si nad koncertní činnost daly ještě dva závazky. Jednak výchovu nových posluchačů, vytvářením speciálních edukačních programů pro děti a mládež, jednak propagaci soudobé hudby. Nabízejí rezidenční pobyty, objednávají opusy, trvale mají kontakty s řadou současných skladatelů. Jedním z těch, s nimiž dlouhodobě spolupracuje Symfonický orchestr hl. města Praha FOK, je i Jaroslav Krček. Ve světové premiéře orchestr uvedl ve středu 25. a ve čtvrtek 26. ledna 2023 ve Smetanově síni Obecního domu jeho Koncert pro hoboj a orchestr op. 161.

„Už od prvního cembalového akordu a prvních tónů houslí mě syntéza zvuku obou interpretů zaujala svou vznešeností.“

„Rozdílný původ z jejich hry nebyl patrný ani náznakem a Bachovy skladby zněly, jako by na ně oba umělci měli naprosto stejný názor.“

„Oba ve své hře využívali velmi jemných a nenápadných interpretačních prostředků.“

Příslib, že úterní koncert bude neobyčejný, dával již pohled na jména interpretů. Spojení íránsko-amerického cembalisty a francouzské houslistky ve mně budil velká očekávání. Souhra umělců pocházejících z různých kontinentů nebývá tradiční, o to méně, když jeden z interpretů je držitelem ocenění Wigmore Medal za přínos a uznání dlouhodobého vztahu s londýnským koncertním sálem a druhá hráčka byla jmenována rytířkou francouzského Řádu za umění a literaturu.

„Je obdivuhodné, jakým způsobem se Avdeeva zvládne popasovat s výzvou. Jak se bez známky únavy a s přehledem pouští do dalších a dalších taktů rozsáhlé skladby.“

„Nasvícení sálu příjemně korespondovalo s tokem hudby. Na strop byla ovšem použita točící ornamentální světla, což už možná stálo za hranou vkusného pojetí.“

„Pražské publikum bezesporu zažilo jeden ze skutečně nevšedních koncertů, který lze zařadit mezi dramaturgicky nejodvážnější a zároveň nejzajímavější z celé sezóny.“

Ve středeční podvečer patřila Smetanova síň Obecního domu orchestru FOK pod taktovkou Andreje Borejka. Orchestr doplnila skvělá klavíristka Yulianna Avdeeva. Tajuplně nazvaný koncert lákal při bližším pohledu zejména svým zaměřením na pozdně romantická a modernistická díla 20. století. Za nejpřitažlivější kousky se dají na první pohled označit Prokofjevův Druhý klavírní koncert a kompletní provedení Skrjabinovy Páté symfonie Prométheus. Tragicky příjemným objevem se však stala i Karłowiczova symfonická báseň. Velmi dobrého provedení se dočkalo také Kabeláčovo Mysterium času.

„Na varhanním matiné FOK ve Smetanově síni Obecního domu vystoupila Markéta Schley Reindlová. Je vítězkou mezinárodní varhanní soutěže v belgických Bruggách, v Dudelange v Lucembursku a cenu získala také na soutěži Musashino-Tokio.“

 „Mimo bohaté koncertní činnosti působí v Plzni, kde vede kurzy pro chrámové varhaníky a v bavorském Bamberku, kde zastává místo ředitelky chrámové hudby v Erlöserkirche a tam také žije.“

 „Program matiné zvolila z německé a české hudby a provedla ho brilantně s velkým zaujetím a temperamentem.“

V cyklu varhanních matiné FOK ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, vystoupila Markéta Schley Reindlová. Vystudovala klavír a varhany na konzervatoři v Plzni, hru na varhany na pražské AMU, následně ještě obor varhany na Hochschule für Kirchenmusik v Heidelbergu u Martina Sandera a také obor chrámová hudba. Je vítězkou mezinárodních varhanních soutěží v belgických Bruggách (2003) a v Dudelange v Lucembursku (2007). Ocenění i cenu publika získala také na soutěži Musashino-Tokio (2004). Svoji hudební činnost dělí mezi bohatou koncertní činnost, působení v Plzni, kde už 13 let vede kurzy pro chrámové varhaníky a Německo. Právě zde nejen trvale žije, ale také zastává místo ředitelky chrámové hudby, konkrétně v Erlöserkirche v bavorském Bamberku.

„V českých katalozích neexistuje tak osobitá a především strhující nahrávka Mozartovy Haffnerovy symfonie, jak ji dával tehdy Libor Pešek.“

„Naštěstí existovala firma Panton, která se v oblasti klasiky věnovala novodobé české tvorbě i dalším aktuálním počinům a doplňovala tak konzervativnější produkci Supraphonu.“

„Deska, na níž se Pešek poprvé prezentuje coby první šéfdirigent Východočeského státního komorního orchestru.“

Na konci roku 2022, ve kterém se ve věku 89 let uzavřel život dirigenta Libora Peška, se ohlížíme za jeho odkazem. Figurují v něm četné nahrávky, dostupné dnes na CD. Vybíráme však dlouhohrající LP desku, ze které se skladby od Mozarta a Šostakoviče, nahrané Peškem na počátku sedmdesátých let v Pardubicích, objevily později na CD jen odděleně na různých nosičích.

„Klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry vytvořili netradiční duo klávesových nástrojů.“

„Umělci stejné generace provedli v dokonalé komorní spolupráci a obdivuhodné souhře originální skladby pro toto obsazení a použili také transkripce orchestrálních skladeb.“

„Závěr koncertu tvořilo temperamentní provedení Rapsodie v modrém George Gershwina.“

V cyklu FOK Světová klavírní tvorba vystoupili na společném koncertě dva renomovaní francouzští umělci klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry. Patří ke stejné generaci a oba představují špičku současného francouzského interpretačního umění.

„Není divu, že mu FOK vystrojil hned dva gratulační koncerty. Ten příští se koná hned zítra, ve čtvrtek 15. prosince.“

„Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, zda by vůbec taková hudba na významných podiích zazněla, kdyby nebyla součástí osobnosti, která se vyprofilovala jako světově proslulý tenorista.“

„Ester Pavlů byla Curovi naprosto rovnocennou pěveckou partnerkou.“

V úterý 13. prosince uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK první z gratulačních koncertů argentinskému tenoristovi, dirigentu a skladateli Josému Curovi. Koncert se konal v domovském sídle FOK – Smetanově síni Obecního domu a hosty byly maďarská sopranistka Polina Pasztircsák a naše mezzosopranistka Ester Pavlů. V české premiéře pod vedením slavného umělce zazněly jeho dvě skladby, a to Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum, ve kterém spoluúčinkovaly Kühnův smíšený sbor připravený Jakubem Piklou a Královéhradecký dětský sbor Jitro, se kterým dílo nazkoušel Jiří Skopal. FOK a Kühnův smíšený sbor se sólisty v operních výstupech v druhé polovině koncertu řídil argentinský dirigent Mario De Rose.

„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“

„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“

„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“

Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova…

„Jsem skladatel a dirigent, kterému se dostalo velkého privilegia být dobrým zpěvákem.“

„Režírování je zabiják, bere strašnou spoustu energie.“

„Klást příliš mnoho otázek je nudné, mít příliš mnoho odpovědi je arogantní. Je třeba to namixovat.“

V lednu uplyne dvacet let od prvního vystoupení argentinského tenoristy Josého Cury před českým publikem. Koncertoval tehdy se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK jako pěvec a dirigent. Od té doby byl v Praze vícekrát. Tento týden, v úterý a ve čtvrtek, účinkuje s Pražskými symfoniky ve Smetanově síni opět, a to na koncertě připomínajícím jeho šedesátiny, oslavené 5. prosince. Představí se jako pěvec a dirigent i jako skladatel. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se rozpovídal nejen o těchto třech profesích, ale i o té čtvrté, totiž režisérské.

„Je škoda, že se na pódiu nepotkali dva specialisté nebo alespoň podobně stylově uvažující hudebníci.“

„Musím říct, že toto provedení pro mne bylo velkým zklamáním, protože jsem přesvědčený, že Orchestr FOK by měl na daleko lepší výkon.“

„Ačkoliv Marie Fajtová předvedla obdivuhodný výkon, měl jsem po celou dobu pocit, že se necítí zcela komfortně.“

Na středu 7. a čtvrtek 8. prosince připravil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK koncerty s názvem Vánoce v Paříži. Posluchače ve Smetanově síni Obecního domu měla do tohoto francouzského velkoměsta přenést hudba Francise Poulenca a nečekaně i Wolfganga Amadea Mozarta. K orchestru se připojily dvě výjimečné sólistky – kanadská klavíristka Angela Hewitt a česká sopranistka Marie Fajtová – a Pražský filharmonický sbor. Nastudování řídil nizozemský dirigent Jac van Steen.

„Špidlenův nástroj ve Šporclových rukou zní krásně a orchestr v čele s Tomášem Braunerem se těší výborné formě.“

„Těžko se však odhaduje, jestli si alespoň někteří posluchači z koncertu odnesli v paměti místo, o kterém by mohli prohlásit: To je přeci Kubelík!“

„Čas se opět uvedl v chod díky návratu energie a pohybu na scénu v symfonii Bohuslava Martinů.“

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK uspořádal ve středu a ve čtvrtek koncerty sestavené z hudby tria českých autorů. Vlajkovou lodí programu se stal Pavlem Šporclem nedávno nahraný a vydaný a tentokrát novodobě naživo premiérovaný První houslový koncert Jana Kubelíka. V průběhu večera zaznělo také několik Legend Antonína Dvořáka a Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů. To vše pod taktovkou Tomáše Braunera. Koncert se těšil jako tradičně poměrně vysoké návštěvnosti. Milovníci starších klasiků si na své tentokrát nepřišli, program byl však sestavený zajímavě a nevšedně.