PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Krátce promluvil biskup Martin David s díkem a krátkou modlitbou za osobnosti našich dějin.“

„Nejemotivnější Agnus Dei s prosbou o mír Dona nobis pacem zaznělo s úchvatným sólem Marie Vrbové ještě jednou jako přídavek.“

„Příjemně modulovaný hlas Vítězslava Šlahaře dbal na klasickou výslovnost legendárních recitátorů a skutečných herců velkých scén.“

Dne 17. září se v kostele sv. Václava, nejstarším kostele v Ostravě, konal koncert, na kterém se zakladatel Českého filharmonického sboru Petr Fiala představil jako sbormistr, dirigent i skladatel. Tři svá oratoria spojil v jedno se zaměřením na české historické osobnosti, které byly kanonizovány; jejich život se vtiskl do českého a světového povědomí, i do poezie. Orchestrálních partů se ujali Czech Virtuosi, sólových pak sopranistka Marta Chila Reichelová, altistka Marie Vrbová, barytonista Tadeáš Hoza a dva recitátoři, Marta Dancingerová a Vítězslav Šlahař. V roli doprovodné i sólové přispěl s elektronickými varhanami Martin Jakubíček.

„Pokud Zelenka nabídnul obraz víry jako řádu a jistoty, Händelův Dixit Dominus působil jako ohnivá erupce.“

„Výkon Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 potvrdil jejich vysokou úroveň.“

„To, co by mohlo působit jako kompromis, se proměnilo v přednost – právě křehkost a nevyzpytatelnost historických nástrojů dodala celému Zelenkovu dílu autenticitu, dramatičnost a živoucí napětí.“

Ostravský večer v podání Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 se stal jedním z vrcholů letošního ročníku Svatováclavského hudebního festivalu. Dirigent Václav Luks přivezl v úterý 9. září do Evangelického Kristova kostela dvě mimořádná díla barokního repertoáru – Missu Circumcisionis Jana Dismase Zelenky a Dixit Dominus Georga Friedricha Händela. Obě skladby spojuje silný duchovní náboj a oslava křesťanské víry, ale každá z nich je předkládá zcela odlišným způsobem: Zelenka jako hluboké a zároveň dramatické zakotvení v liturgickém řádu, Händel jako extrovertní výbuch chvály a triumfu.

„Opera o opeře. Divadlo o divadle. Mimořádně vtipné, hubaté představení, přirozené a civilní, jako ze života.“

„Ztřeštěný příběh před smějícím se publikem rozkrývá, jak to chodívalo a chodívá na divadle.“

„Představení plné mluveného slova, ve kterém herecky i pěvecky excelují s naprostou přirozeností rozených komiků Roman Hoza a Tadeáš Hoza.“

Všechno. Ale jinak… Z původního díla zbylo hudebně vlastně vše, ale výsledek se schválně tváří, že skoro nic. Čtyřikrát opakovaný večer na zámku v Nových Hradech v rámci Smetanovy Litomyšle letos zohlednil výročí Antonia Salieriho, nicméně z jeho opery Prima la musica e poi le parole pod rukama dramaturga a režiséra Tomáše Studeného nezůstal kámen na kameni. Vzniklo něco takového, o čem se mladí s uznáním vyjadřují, že to bylo „hustý“. Také se říkává „hlína“. A nebo „velká p****“.  Prostě skvělá zábava.

„Jiří Heřman v tvůrčí jednotě s Václavem Luksem a s výtvarníky připomíná původní podtitul předlohy k Mozartově opeře – Bláznivý den.“

„Spontánní povstání celého auditoria bylo zcela namístě, a to i když se při děkovačce na scéně nakonec objevilo i celé Collegium 1704.“

„Režisér Štěpán Pácl, ve srovnání s bezcitně působící pražskou inscenací Manon Lescaut, zvolil příjemně ´normální´ přístup k melodramatickému veristickému příběhu.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl historicky prvním hostem, kdo po prvních koncertech vyzkoušel nyní na festivalu Smetanova Litomyšl na zámeckém nádvoří nový letní sál v jeho divadelní verzi. Výborná inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut a skvělá produkce Mozartovy Figarovy svatby ve čtvrtek a v pátek potvrdily nejen použitelnost a vhodnost vydařeného nového jeviště s technickým vybavením a orchestřištěm, ale i skutečnost, že v Brně se teď dělá opera v tuzemsku opravdu nejlépe.

„Základem kvality nové inscenace je pěvecké obsazení. A tak tomu ostatně v opeře má být!“

„Barokní orchestr zněl v prostoru Janáčkova divadla poněkud dutě, lze konstatovat, že jeho výkon nebyl nijak oslňující.“

„Tvůrci nové brněnské inscenace předem avizovali, že se budou snažit operu inscenovat v duchu, v jakém ji autoři zamýšleli: Figarova svatba je komedie pevně zakotvená v době svého vzniku.“

Brněnští milovníci opery mají možná v paměti nešťastnou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby v Mahenově divadle v roce 2011. Po čtrnácti letech se tato opera do Brna vrátila a je radostné konstatovat, že debakl minulého představení může být zapomenut. Premiéra se uskutečnila 22. března v Janáčkově divadle.

„Housle Jana Mráčka začaly putování s tmavším témbrem.“

„Pak nastoupila opět masa účinkujících, aby provedla poslední dílo večera, Kytici Bohuslava Martinů.

„Vznikla barevná hudební paleta širokých, legatových ploch a táhlých oblouků.“

Mahenovo divadlo 15. listopadu hostilo další koncert festivalu Janáček Brno. Orchestr brněnského Národního divadla řídil Robert Kružík, sólové housle rozezněl Jan Mráček a zpívali sólisté Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Vít Nosek a Tadeáš Hoza spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a Dětským sborem Brno. Byl to večer hlubokých duchovních zážitků a vynikajících výkonů.

„Šest proplétajících se, dokonale čistých hlasů, bylo duševní očistou v kontrastu s těžce přijatelným a neuvěřitelným závěrem Harantova života.“

„Chorály zaplnily celý prostor a zazněly v mužné síle.“

„V posledním, zcela již ztichlém tónu, lehce zazvonil třikrát zvon. Byl to již skutečný zvon baziliky.“

V rámci 9. ročníku festivalu Janáček Brno uvedlo 7. listopadu Národní divadlo Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie Duchovní koncert. Děl Pavla Haase, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Jacoba Handla Galluse, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů se ujal sbor Gaudeamus Brno se sbormistryní Dašou Karasovou a Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Tomáše Krejčího. Sólistou byl barytonista Tadeáš Hoza.

„Ambiciózní premiéra – s laťkou vysoko, na úrovni evropských událostí – otevřela devátý ročník sebevědomého festivalového bienále Janáček Brno.“

„Britský tenorista Nicky Spence je v roli opilce, v závěru šťastně a naivně vyspinkaného, neodolatelný.“

„Na Měsíci i mezi husity je v opeře tolik krásných míst, že není proč ji upozaďovat.“

Matěj Brouček, tragikomický pan domácí z Janáčkovy dvoudílné opery, se v nové inscenaci Národního divadla Brno ocitá, jak libreto káže, nejprve na Měsíci a jinou noc pak mezi husity, ale jeho opilecké snové výpravy jsou nad rámec libreta surreálnější. Vizuálně se do nich totiž prolínají „Sixties“ – roky 1968 a 1969: let Apolla 11 na Měsíc, festival Woodstock, takzvané pražské jaro, okupace, následná oběť Jana Palacha i legendární hokejový zápas, kdy Československo porazilo Sovětský svaz… Je to nečekané spojení. Přinejmenším pro koprodukční operní projekty chystané v budoucnu do Berlína a Madridu je ovšem toto scénické řešení, dílo Roberta Carsena a jeho týmu, výhodné. Janáčkovu hudebnímu divadlu taková obecněji srozumitelná poetika v cizině výrazně umete cestu.

„Nová inscenace Rusalky na scéně Janáčkovy opery především není pohádkou pro děti.“

„Čeká-li někdo na kultovní árii Ježibaby Čurymury fuk, nebo na komické duo Hajný + Kuchtík, nedočká se.“

„Lesní žínky jsou tak jediným odlehčujícím prvkem inscenace.“

Opera Rusalka Antonína Dvořáka je českým hudebním klenotem. Operní režiséři nepřestávají hledat její účinný výklad. David Radok na brněnské scéně sáhl Rusalce až na dno duše a zbavil ji pohádkového nimbu. Tragická láska v neutrálních kulisách a podaná mistrovskými pěveckými i hereckými výkony, je kruté psychodrama. Nádherná Dvořákova hudba pod taktovkou Marka Ivanoviće je stále stejně nesmrtelná a sdělná.

„Mše byla hrána s obvyklou precizností nástupů obou těles a sólistů.“

„V hybném tempu na pozadí orchestru a sboru splývali pěvci v prosebné litanii s duchem aklamace.“

„Orchestr posílily tři trubky a kotle a viditelně vygradovaly náladu hudby, která se stala vitální, dynamickou a pulzující koncertní událostí.“

V úterý 19. prosince večer patřila Dvořákova síň Rudolfina duchovním kompozicím dvou barokních velikánů. Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 uvedl mši Missa Corporis Domini Jana Dismase Zelenky a Magnificat in D Johanna Sebastiana Bacha. Dvě díla komponovaná pravděpodobně v rozmezí několika málo let, dvě díla rozdílné stavební sevřenosti sblížená interpretací.

„Martin Glaser a šéf opery Jiří Heřman připravili velké entrée ministru kultury Martinu Baxovi, aby společně, před zraky publika, stvrdili podpisem Memorandum o spolupráci.“

„Na jevišti seděli členové orchestru Janáčkovy opery a čekali na svoji příležitost se konečně ukázat v záři reflektorů, zatímco jindy jsou bezpečně ukryti v příšeří orchestřiště.“

„Zdá se, že Festival Janáček Brno 2024 má dobře našlápnuto a je se na co těšit, ta smršť světových Janáčkovských inscenací v hvězdném provedení, to v Brně ještě nebylo!“

Festival Janáček Brno je bienále, které bude realizováno v listopadu roku 2024, tedy v roce České hudby. Jeho „nastartování“ koncertem už v sobotu 4. listopadu 2023 však mělo své důvody. Byla odtajněna dramaturgie festivalu a jednotlivé tituly jdou již do prodeje a představitelé Národního divadla v Brně, kteří jsou organizátory, dostali dar od Ministerstva kultury – memorandum o spolupráci pro rok 2024 i 2026 a zajištěné financování. Tohle velkorysé startovné přijel stvrdit ministr kultury osobně.

„Úvodní skladbou večera bylo Adagio pro smyčce, op. 11 Samuela Barbera. Již při prvních tónech této nádherné, ale velmi melancholické skladby, běhal mráz po zádech.“

„Po poklidné zahajovací skladbě večera přišel čas na divokou, expresivní a vášnivou hru Milana Paľy v Houslovém koncertu Leoše Janáčka s názvem Putování dušičky.“

„Velmi náročný nástup tercetu po modulaci zvládli pěvci precizně a následoval ho duet výrazného a pevného barytonu a křišťálově čistého sopránu.“

Sedmý koncert Podzimního festivalu duchovní hudby se uskutečnil ve středu 11. října. Festival se po koncertech v Domu U parku a Klášterním Hradisku navrátil do chrámu sv. Mořice, kde zazněly v podání Moravské filharmonie Olomouc skladby Samuela Barbera, Leoše Janáčka a Ludwiga van Beethovena. Speciálními hosty večera byli slovenský houslista, jedna z nejvýraznějších osobností současné hudební scény s unikátním a nepřehlédnutelným stylem hry Milan Paľa, dále sopranistka Lucie Silkenová, mezzosopranistka Barbora de Nunes-Cambraia, tenorista Tomáš Černý, barytonista Tadeáš Hoza a Ars Brunensis Chorus, pod vedením dirigenta Mariána Lejavy.

„Z realizace čiší oslava vlastenectví a české vesnice a zůstávají vykresleny s laskavým nadhledem i negativní vlastnosti české povahy. To vše zabalené do krásné hudby a zasazené do půvabného ladovského obrázku a do espritu krkonošských pohádek.“

„Dirigent Jakub Klecker se opíral do temp i do dynamiky, a niterné lyrické části měly patřičnou kantabilitu i sladkost, orchestr zněl hutně a bezpečně.“

„Výkony sólistů jsou vzácně vyrovnané a všechny špičkově podané, a to jak po stránce herecké, tak především pěvecké.“

Soubor opery Národního divadla v Brně se připravuje na Rok české hudby, a proto uvedl v neděli 8. října na scéně Janáčkova divadla premiéru opery Antonína Dvořáka Jakobín. Režijní zpracování je dílem ředitele Národního divadla Martina Glasera, hudebního nastudování i dirigování premiéry se ujal dirigent Jakub Klecker, sbormistrem byl Pavel Koňárek.