„Chceš přijet za dva měsíce s Dvořákem do Lvova?“
„Když někdo chtěl jít tehdy na koncert, tak proto, že chtěl slyšet muziku. Jako študáci jsme dali uvaděčce dvacku a sedli jsme si na schody. Dovedete si představit, že by dneska někdo seděl v Dvořákově síni na schodech?“
„Nikdo se ani nepohnul. Nikdo se neodvážil vstát a zazvonit. To největší umění interpretace je v odměření ticha. Dodnes na to všichni vzpomínáme.“
I když se nám to zdá neuvěřitelné, v ukrajinském Lvově probíhá běžná koncertní sezona. S tamějším Lvovským národním filharmonickým orchestrem, který si letos připomíná 120 let od vzniku, zahraje 7. dubna český violoncellista Jiří Bárta Dvořákův Koncert h moll. Vystoupí bez nároku na honorář. O tom, proč pojede hrát na Ukrajinu i jak se v průběhu let proměňuje jeho přístup k Dvořákovi či Beethovenovi, mluví v následujícím rozhovoru.