PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Rajterovo dílo je občas upozaděno za jeho dirigentskou činností.“

„Dramaturgicky byl večer logicky uspořádán.“

„Orchestr po celou dobu visel pohledem na dirigentovi a bylo patrné, že jsou od roku 2022 již velmi sehraní.“

Jak lépe zahnat strastiplné životní období než hudbou? Čtvrteční večer v olomoucké Redutě patřil skladbám tří skladatelů, kteří se potýkali s tísní způsobenou světovou válkou nebo osobní krizí. Koncert Moravské filharmonie s šéfdirigentem Zsoltem Hamarem a sólistou Vilémem Vlčkem tak 27. listopadu nesl příznačný název Válečná léta – Klasika v černém.

„Říkala jsem si, jestli v Roce české hudby by i při takové uvolněné příležitosti nestálo za to projevit víc dramaturgické odvahy a kreativity.“

„Nejpříjemnějším překvapením večera bylo, jakým způsobem se barytonista Jiří Brückler zhostil Přemyslovy árie.“

„Open-air koncert je tu především od toho, aby si diváci společně užili hudbu v plenéru a aby si ho poslechli i lidé, kteří třeba jinak do koncertních sálů nepřijdou. V tomto ohledu svůj účel splnil.“

Česká filharmonie svou sezonu tradičně zakončuje open-air koncertem na Hradčanském náměstí. Letos přišla s malou novinkou a přálo jí i počasí. Až na ten vítr.

„Vilém Vlček ukázal velikou jemnost, možná až hebkost. Publikum se po první skladbě neodvážilo tleskat a setrvalo v soustředěném tichu.“

„Poprvé se festivalový koncert konal ve Velké aule Karolina. Byl věnován památce muzikoložky Lenky Hlávkové.“

„Alinde Quintet hraje vlastně velmi klidně. Hráči nestavějí na odiv virtuositu, zato jejich souhra je úžasná.“

Jedním z cenných povahových rysů Pražského jara je, že už léta dává prostor mladým umělcům. V sobotu 25. května poprvé vystoupil na festivalovém matiné violoncellista Vilém Vlček a v podvečerním koncertu soubor Alinde Quintet. V obou případech šlo o prvotřídní zážitek.

„Schumannova hudba je tak mnohoznačná; člověk se s ní může velmi dobře identifikovat.“

„Výzva je zprostředkovat hudbu tak, aby ji pochopili i lidé, kteří ji uslyší poprvé.“

„Na svém prvním koncertě jsem hrál Miniaturu od Martinů.“

Koncem dubna se portál KlasikaPlus.cz spojil s výborným a obdivuhodně rychle zrajícím violoncellistou Vilémem Vlčkem, kterého právě čeká vystoupení na festivalu Pražské jaro. Rozhovor se týkal zvoleného repertoáru a plánované nahrávky kompletního díla Bohuslava Martinů pro violoncello a klavír. V odpovědích umělec zodpovědně váží každé slovo, jeho myšlenky jsou svěží a plné ideálů.

„Filharmonici vzali otěže do rukou, nasadili svižné tempo a zahájili koncert, jako kdyby měla následovat celá opera.“

„Hudební projev uskupení Time for Three spojuje různé styly a tradice, popírá limity a konvence a poslech jejich hudby znamená pozvání do zcela svébytného světa.“

„Nicolas Kendall zakončil koncert: ‚Ze zcela zaplněného Hradčanského náměstí je poznat, že toto město miluje svůj orchestr!‘“

Je čas letního slunovratu, čas nejdelšího dne a nejkratší noci, čas magický a ověnčený pověstmi. Na Hradčanech se již počasí vybouřilo, nastává pomalu večer a tisíce Pražanů i dalších milovníků léta a České filharmonie míří na Hradčanské náměstí na tradiční open-air koncert. Jeviště poblíž Pražského hradu orientované na západ je plné muzikantů, kteří spolu se svým publikem slaví příchod léta.

„Jediným Čechem, kterému se v Markneukirchen podařilo zvítězit, byl dosud hornista Radek Baborák.“

„Aby porota mohla posoudit výkony co nejpřesněji, nebývá účastníkům dána velká volnost při výběru programu.“

„Nakonec si však prý Vlček finálové kolo užil nejvíc z celé soutěže.“

První cenu v mezinárodní soutěži v Markneukirchen získal český violoncellista Vilém Vlček. Jsou s ní spojena budoucí koncertní angažmá v zahraničí, převážně v Německu. Do soutěže, která se konala v saském městě nedaleko českých hranic, tradičně známém výrobou hudebních nástrojů, bylo na 4. až 13. května na základě stovek nahrávek přizváno 88 violoncellistů z 21 zemí celého světa.

„Úvod k části Credo Mše h moll Johanna Christiana Bacha, auditorium zasáhl jako blesk. Tak mimořádná tónová kultura se slýchá málokdy!“

„Zaujala dokonalá sehranost. Orchestr hrál jako jeden člověk, a přitom byl rozeznatelný, zachytitelný každý detail partitury!“

„Prométheus je křehká a zároveň silná skladba, která velmi přesně vypovídá o osobnosti její autorky, citlivé, přemýšlivé, hluboké a tvůrčí bytosti.“

Závěrečným koncertem vyvrcholila první sezona Pražských komorních sólistů, o jejichž obnovení se zasloužil Radek Baborák. Neotřelá dramaturgie přilákala v sobotu 1. dubna do pražského kostela svatých Šimona a Judy početné publikum, které ocenilo jak skvostně zahrané Divertimento pro smyčce Bély Bartóka, tak premiérově provedenou orchestrální verzi Prometheus Suite Nikol Bókové, jež za stejnojmenné autorské album získala v roce 2021 Cenu Anděl.

 „Široký rejstřík tónů od lahodných k posluchačsky nepříjemným, zvuky evokující bicí nástroje, vibrato, intonační skoky, v dynamickém oblouku zahrané trylky, ševelení nástroje, to vše je neslýchané a Anna v této skladbě nezapřela svého učitele – specialistu na moderní klarinetový repertoár Karla Dohnala.“

 „Daniel Wiesner patří k absolutní špičce českých komorních hráčů. Je spolehlivý, nestrhává na sebe pozornost, a přitom jeho brilantní hru vnímá posluchač jako přidanou hodnotu a rovnocenné partnerství.“

 „Určujícím a rozpoznatelným rysem Vlčkovy hry je promyšlenost každého tónu, zodpovědnost za celkové vyznění skladby, pravdivost interpretace a oddanost skladbě, autorovi.“

Jak hrají mladí interpreti, laureáti soutěží Pražského jara a Nadace Bohuslava Martinů? Klarinetistka Anna Sysová a violoncellista Vilém Vlček přesvědčili v úterý 10. ledna publikum Sukovy síně Rudolfina o tom, že minimálně s velkou erudicí a vysokým osobním vkladem.

„Nabízí se otázka, zda hudební publikum nezpohodlnělo a pasivně nečeká, že výběr toho, co bude poslouchat, za něj provedou jiní – managementy orchestrů, dramaturgové…“

„Ve třetí větě Allegro con brio hráli oba umělci s obrovským technickým i emocionálním nasazením a byli kongeniálními tlumočníky myšlenek skladatele.“

„Obsahově silnou, technicky náročnou Kalabisovu píseň ztvárnil Robin Červinek velice působivě, výrazově i technicky přesvědčivě.“

Neokázalý, ale kvalitní festival Dny Bohuslava Martinů se v těchto dnech v Praze koná už poosmadvacáté. Vedle osvědčených sólistů a souborů dává příležitost i mladým hudebníkům. V Galerii HAMU Lichtenštejnského paláce se v sobotu 10. prosince představili loňští vítězové Soutěže Nadace Bohuslava Martinů barytonista Robin Červinek a violoncellista Vilém Vlček. Spolu s nimi vystoupili sopranistka Ivana Pavlů a violoncellista Adam Klánský.

„Mé názory jsou idealistické. Ale proto se člověk stává muzikantem, že má nějaké ideály. Nechcete být muzikantem, abyste byl nejlepší, bohatý, slavný…“

„Nikdo v hudebním světě není autentičtější než Steven Isserlis. Je takový, jaký je, a hraje tak, jaký je. Je velmi inteligentní a tvůrčí.“

„Díky Danjulovi Ishizakovi se mi otevřely obzory do oblastí, kam jsem dřív vůbec neviděl.“

Violoncellistu Viléma Vlčka považuji za jednoho z našich nejzajímavějších mladých interpretů. Čtyřiadvacetiletý umělec vzbuzuje pozornost nejen svou hrou a svými názory, přitahuje i svou osobností. Je vnímavý, přemýšlivý, náročný k sobě a citlivý k druhým. Jeho slova o soutěživosti a autentičnosti v hudbě či souhře v kvartetu tuto jeho charakteristiku potvrzují.

„Mladé interprety doprovázela na koncertě v Rudolfinu Ukrajinsko-Česká Sinfonietta pod vedením Radka Baboráka.“

„Hra Paulové vynikala neselhávající jistotou v brilantně vyvedených pasážích skladby, hbitých škálách a úžasných efektech.“

„Klavírista Matěj Pinkas je technicky skvěle vybaven, jak ukázal hned po úvodu s působivě truchlivými akordickými údery i v následujících sólistických pasážích.“

V rámci programu hudebního festivalu Dvořákova Praha odstartovala ve čtvrtek 22. 9. 2022 první přehlídka úspěšných nadějí českého interpretačního a kompozičního umění s výmluvným titulem SHOWCASE 2022. Podtitul upřesňuje, že se jedná o Tvůrčí dílnu mladých českých autorů a interpretů a akce byla rozložena do tří dnů od 22. do 24. září.

„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“

„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“

„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“

Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka…

„Naprosto unikátním byl v takto krátkém časovém údobí připravený Open Air koncert na náměstí v Horažďovicích.“

„Orchestr Š (Pocta Otakaru Ševčíkovi) zcela přirozeně dobře intonoval, i když prostředí generálky v sále Hotelu Prácheň i samotné náměstí neoplývaly žádnou milosrdnou akustikou.“

„Ševčíkova akademie je rozhodně akcí, kdy si můžeme říci: Skončil druhý ročník, ať žije ten třetí!“

Ševčík milovaný a Ševčík nemilovaný, to jsou většinové pohledy českých hudebních učitelů a naopak žáků a studentů na jednoho z největších světových houslových pedagogů. Otakar Ševčík, houslista a pedagog, byl rodák z Horažďovic, který vytvořil takzvanou Ševčíkovu metodu a v nedalekém Písku založil světoznámou internátní houslovou školu. Otakar Ševčík „dal své jméno“ už druhému ročníku Akademie a Festivalu, který se konal v uplynulých dnech v jeho rodišti. V rámci právě ukončeného čtrnáctidenního hudebního maratonu se uskutečnila i řada koncertů.