PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nejenže v jejím podání zazní dvě ze čtyř skladeb večera, navíc bude Yuja Wang celý večer dirigovat, z toho polovinu programu od kláves.“

„Jako jedno z takto provedených děl si vybrala Janáčkovo Capriccio pro klavír levou rukou a komorní orchestr.“

„Po pařížské premiéře 20. ledna 2024 zamíří turné ještě do čtyř míst blíž k našim hranicím.“

Světová hvězda klavíru, čínská pianistka Yuja Wang se vydává na pětidílné evropské turné. Začíná v Paříži a končí ve Vídni. Hudební ikona svůj pobyt na pódiu tentokrát pozvedne o stupeň výš – vedle hry na klavír se chopí i taktovky. Navíc zazní skladby našich velikánů.

„Stavělo se tři roky a 18. srpna 1998 dechberoucí koncertní sál slavnostně otevřel Lucernský symfonický orchestr pod vedením Vladimira Ashkenazyho. Hned druhý den se konal zahajovací koncert festivalu s Claudiem Abbadem a Berlínskými filharmoniky.“

„Na multifunkční skvost jsou místní náležitě hrdí a jubileum KKL oslavili ve velkém stylu.“

„Na oslavách samozřejmě nechyběl sám Jean Nouvel, který, s černou kšiltovkou na hlavě, jako kdyby chtěl nepozorovaně splynout s davem.“

Atraktivní, jedinečné, nepřehlédnutelné. Trefných přívlastků by se pro KKL, tedy Kulturní a kongresové centrum (Kultur- und Kongresszentrum Luzern) stojící jen pár metrů od Lucernského jezera, našlo zajisté více. Multifunkční objekt s nejmodernějšími technologiemi a nádherným designem pod jednou impozantní střechou kombinuje funkční prostory pro kulturní akce, konference a gastronomii. Jeho srdce, koncertní sál, dílo slavného francouzského architekta Jeana Nouvela a amerického akustika Russella Johnsona, jeden z nejlepších na světě, byl otevřen před pětadvaceti lety.

„Bachovu Mši h moll považuje Gardiner, jehož nahrávka je skvělá a slavná, naprosto referenční, za zázrak.“

„Pověstná dirigentova perfekce, spojená s přirozeným respektem a s autoritou umělecké celebrity, slavila triumf.“

„O jeho nárocích, přísnosti a perfekcionismu vůči hudebníkům se traduje mnohé. Ale výsledky vždy stojí za to.“

V Praze byl víckrát u České filharmonie než se svými soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists. A první hostování Orchestru revolučního a romantického, také jeho dítka, zcela překazila opatření proti covidu. Sir John Eliot Gardiner je v hudbě rozkročen poměrně široce, dirigování moderních orchestrů je v jeho kalendáři zcela běžné. Přesto je a zůstává v celosvětovém povědomí, a jistě právem, především interpretem starší hudby, zastáncem historicky poučené interpretace a užívání dobových nástrojů a jejich kopií. Tedy specialistou. Narodil se 20. dubna 1943, dnes slaví osmdesátiny.

„Pak to ale šlo rychle – tři zbývající věty napsal během jednoho měsíce.“

„Semjon Byčkov s Českou filharmonií letos v létě se Sedmou symfonií objeli polovinu západní Evropy.“

„Byla celá pátá věta myšlena jako parodie? Pak ale co ta hymna?“

Přes neuvěřitelně bohatý hudební život Pražanů některé symfonické orchestry musejí hrát dva nebo tři dny po sobě jeden a týž koncert, aby uspokojily poptávku hudbymilovného obecenstva. Pro recenzenta, který z pracovních i osobních důvodů nemůže jít na koncert první den, je to obrovská šance dílo slyšet. Tak se stalo, že Sedmou Mahlerovu symfonii v podání České filharmonie jsem uslyšel až 4. října.

„V kompozici, zejména v mistrovské instrumentaci, se stal Ravel skutečným virtuosem.“

„Stokowského verze je zajímavá, ale rozhodně není lepší než zažitá instrumentace Ravelova.“

„Kusevickij dirigoval už 19. října v Paříži premiéru a držel dlouhá léta práva jako dirigent i jako nakladatel, takže série dalších úprav vznikala i proto, že nakladatel původní klavírní podoby vytušil v díle velký ekonomický potenciál…“

Za vším hledej ženu, říkává se. V evropské hudbě dvacátého století platí poměrně výrazně něco jiného: Za vším hledej objednávku. A za většinou z nich Sergeje Ďagileva, Paula Sachera… nebo Sergeje Kusevického. Právě třetí jmenovaný stojí za vznikem instrumentace Musorgského původně klavírních Obrázků z výstavy skladatelem Mauricem Ravelem. Nejslavnější a nejlepší z mnoha verzí i pokusů. Premiéru dirigoval před sto lety, 19. října 1922.

„Nahrávka Houslového koncertu D dur Ermanna Wolf-Ferrariho vzbudila v mezinárodním odborném tisku mimořádný ohlas.“

„Nominace na cenu Opus Klassik jsou rozvrženy do 27 kategorií, v některých je až několik desítek titulů. S Beikircherem jsou ve stejné kategorii také Kahánek a Šporcl.“

„S Jakubem Hrůšou, úspěšným s nahrávkou tří verzí Brucknerovy Romantické, jsou mezi nominovanými v kategorii Dirigent roku například Gardiner, Barenboim, Petrenko, Pappano, Rattle nebo Thielemann.“

Plzeňská filharmonie se objevila v nominacích na prestižní německou hudební cenu Opus Klassik. V Německu vydané CD s díly italského skladatele Ermanna Wolf-Ferrariho, jehož sólistou je houslista Alban Beikircher a dirigentem Chuhei Iwasaki, je zařazeno ve dvou kategoriích postihujících instrumentální sólistické výkony a koncertní snímky. Jde o stejné ceny za významné nahrávací počiny v oblasti klasické hudby, na které jsou nominováni také dirigent Jakub Hrůša, pianista Ivo Kahánek a houslista Pavel Šporcl.